Museli byste být ztraceni v nejodlehlejších krajích Mongolska, abyste unikli zprávám, že klimatický panel (IPCC) Organizace spojených národů vydal minulý týden novou zprávu. Možná že i v hloubi Mongolska byste zaslechli strašlivá varování vypouštěná novináři. Z tohoto zoufalého lomozu byste pochytili, že zmíněná zpráva obsahovala, že globální oteplování je horší, než jsme si představovali, a že je ihned zapotřebí pohotově a rozhodně jednat. To byste ovšem byli mylně zpraveni.
IPCC předložil dobrou zprávu – jde o pokus shrnout, co vědci z celého světa o globálním oteplování vědí. Na rozdíl od Bushovy administrativy, jež byla přistižena při bagatelizování vědeckých poznatků, nám IPCC přímo říká, že lidstvo je velkou měrou zodpovědné za nedávné ohřívání planety. A na rozdíl od Ala Gorea, jenž zcestoval svět s varováním, že naše města mohou brzy pohltit oceány, se vyhýbá šíření poplašných zpráv.
Ztracen v celém tom humbuku však zůstal nezáživný fakt, že tato zpráva ve skutečnosti vůbec není hrozivější než předcházející zpráva IPCC, vydaná v roce 2001. Ve dvou významných směrech je letošní výsledek dokonce méně hrozivý.
Zpráva odrážela skutečnost, že od roku 2001 si vědci začali být jistější, že lidé jsou zodpovědní za značnou část globálního oteplování. Jinak ovšem tato zpráva budila jednoznačný pocit déjà vu . Odhady teplotních nárůstů, horkých i studených vln jsou všechny téměř shodné s těmi, jež byly předloženy před šesti lety.
Zpráva ovšem obsahovala dva překvapivé fakty. Oba prošly ve většině zpravodajství beze zmínky. Zaprvé, vědci z celého světa opět těsněji utáhli své odhady, jak mnoho se zvýší hladiny moří. V 80. letech americká Agentura ochrany životního prostředí předpokládala, že se oceány do roku 2100 zvýší o několik metrů. V 90. letech IPCC očekávala zvýšení o 67 centimetrů. Před šesti lety předpovídala, že hladiny moří oproti současnosti vystoupí o 48,5 centimetru. V letošní zprávě činí odhadovaný nárůst v průměru 38,5 centimetru.
To je obzvlášť zajímavé, neboť to zásadním způsobem zavrhuje nejdrásavější scény z filmu Nepohodlná pravda Ala Gorea. Gore s obrazovými podrobnostmi demonstroval, jak zvýšení hladiny moří o 20 stop (přes 6 metrů) zaplaví velkou část Floridy, Šanghaje a Holandska. Zpráva IPCC jasně ukazuje, že přehánění v takovémto rozsahu nemá žádnou oporu ve vědě – třebaže zřetelně děsí lidi a Goreovi možná vynese Oscara.
Zpráva rovněž odhalila nepravděpodobnost dalšího Goreova scénáře: totiž že by globální oteplování mohlo zastavit Golfský proud a tím proměnit Evropu v novou Sibiř. IPCC nám prostě a stručně říká, že tento scénář – taktéž živě vykreslený v hollywoodském filmu Den poté – se považuje za „velice nepravděpodobný“. Navíc, i kdyby se Golfský proud měl během tohoto století oslabit, bylo by to příznivé , neboť by došlo ke slabšímu čistému zahřátí nad pevninskými oblastmi.
Proč jsme si tedy ze zprávy klimatického panelu odnesli naprosto odlišný dojem? IPCC je statutárně „politicky neutrální“ – má nám předat fakta a zbytek přenechat politikům a lidem, kteří je volí. Právě proto je zpráva pečlivý a uvážlivý dokument.
Vědci a novináři – vystupující jako zprostředkovatelé mezi zprávou a veřejností – se však angažují ve skleníkovém aktivismu. Ředitel IPCC, jenž jinde vyzýval k okamžitým a výrazným snížením uhlíkových emisí, dokonce prohlásil, že doufá, že zpráva „lidi, vlády šokuje a přiměje je k podniknutí mnohem vážnějších činů“. Je nevhodné, aby se někdo v takto významné a nepolitické roli angažoval v křiklavém aktivismu. Představte si, že by ředitel CIA zveřejnil nový posudek Íránu a prohlásil: „Doufám, že tato zpráva lidi, vlády šokuje a přiměje je k podniknutí mnohem vážnějších činů.“
Změna klimatu je reálný a vážný problém. Potíž se současným mediálním šílenstvím je však v tom, že někteří lidé jsou podle všeho přesvědčeni, že nová zpráva ani událost nestačí, neodhaluje-li vážnější důsledky a děsivější kalamity, než jaké lidstvo bralo v úvahu už dříve.
Vskutku, vědecké opodstatnění tohoto mediální šílenství je chatrné, anebo vůbec žádné. Jeden z nejpřednějších anglických klimatologů, Mike Hulme, ředitel Tyndallova střediska pro výzkum změny klimatu, poukazuje na to, že zelená bojovnost a žurnalismus hlásných trub využívají „katastrof a chaosu jako neřízených zbraní, jimiž společnosti marně vyhrožují ve snaze vnutit jí změnu chování.“ Jeho slovy „se potřebujeme zhluboka nadechnout a dát si pauzu.“
Zvýšení hladin moří o 38,5 cm je problém, ale v žádném případě nezahubí civilizaci. Během minulého století hladina moří stoupla o polovinu této hodnoty, aniž by si toho většina z nás vůbec povšimla.
OSN nám říká, že není téměř nic, co bychom mohli udělat, abychom ovlivnili změnu klimatu před rokem 2030. Musíme si tedy klást nelehkou otázku, zda bychom neudělali lépe, kdybychom se nejprve zaměřili na jiné problémy – na pomoc skutečným lidem se zlepšováním jejich životů a houževnatosti, aby dokázali lépe čelit světovým výzvám.
Když v nedávném projektu nazvaném Kodaňský konsenzus ekonomové poctění Nobelovou cenou zvažovali, jak zajistit co nejvíc blaha pro svět, zjistili, že dávno před tím, než se rozhodneme pro dramatické kroky proti změně klimatu, bychom se měli vypořádat s HIV/AIDS, malárií, podvýživou a obchodními bariérami.
Zatímco svět běsní ohledně snižování skleníkových plynů, snadno se zapomene, že existují jiné a lepší způsoby, jak zajistit blaho pro naši planetu. Dobrá rozhodnutí přicházejí po pečlivém uvážení. To nám přináší zpráva IPCC. Kakofonie vřískotu, jež ji doprovázela, však užitečná není.
Museli byste být ztraceni v nejodlehlejších krajích Mongolska, abyste unikli zprávám, že klimatický panel (IPCC) Organizace spojených národů vydal minulý týden novou zprávu. Možná že i v hloubi Mongolska byste zaslechli strašlivá varování vypouštěná novináři. Z tohoto zoufalého lomozu byste pochytili, že zmíněná zpráva obsahovala, že globální oteplování je horší, než jsme si představovali, a že je ihned zapotřebí pohotově a rozhodně jednat. To byste ovšem byli mylně zpraveni.
IPCC předložil dobrou zprávu – jde o pokus shrnout, co vědci z celého světa o globálním oteplování vědí. Na rozdíl od Bushovy administrativy, jež byla přistižena při bagatelizování vědeckých poznatků, nám IPCC přímo říká, že lidstvo je velkou měrou zodpovědné za nedávné ohřívání planety. A na rozdíl od Ala Gorea, jenž zcestoval svět s varováním, že naše města mohou brzy pohltit oceány, se vyhýbá šíření poplašných zpráv.
Ztracen v celém tom humbuku však zůstal nezáživný fakt, že tato zpráva ve skutečnosti vůbec není hrozivější než předcházející zpráva IPCC, vydaná v roce 2001. Ve dvou významných směrech je letošní výsledek dokonce méně hrozivý.
Zpráva odrážela skutečnost, že od roku 2001 si vědci začali být jistější, že lidé jsou zodpovědní za značnou část globálního oteplování. Jinak ovšem tato zpráva budila jednoznačný pocit déjà vu . Odhady teplotních nárůstů, horkých i studených vln jsou všechny téměř shodné s těmi, jež byly předloženy před šesti lety.
Zpráva ovšem obsahovala dva překvapivé fakty. Oba prošly ve většině zpravodajství beze zmínky. Zaprvé, vědci z celého světa opět těsněji utáhli své odhady, jak mnoho se zvýší hladiny moří. V 80. letech americká Agentura ochrany životního prostředí předpokládala, že se oceány do roku 2100 zvýší o několik metrů. V 90. letech IPCC očekávala zvýšení o 67 centimetrů. Před šesti lety předpovídala, že hladiny moří oproti současnosti vystoupí o 48,5 centimetru. V letošní zprávě činí odhadovaný nárůst v průměru 38,5 centimetru.
To je obzvlášť zajímavé, neboť to zásadním způsobem zavrhuje nejdrásavější scény z filmu Nepohodlná pravda Ala Gorea. Gore s obrazovými podrobnostmi demonstroval, jak zvýšení hladiny moří o 20 stop (přes 6 metrů) zaplaví velkou část Floridy, Šanghaje a Holandska. Zpráva IPCC jasně ukazuje, že přehánění v takovémto rozsahu nemá žádnou oporu ve vědě – třebaže zřetelně děsí lidi a Goreovi možná vynese Oscara.
BLACK FRIDAY SALE: Subscribe for as little as $34.99
Subscribe now to gain access to insights and analyses from the world’s leading thinkers – starting at just $34.99 for your first year.
Subscribe Now
Zpráva rovněž odhalila nepravděpodobnost dalšího Goreova scénáře: totiž že by globální oteplování mohlo zastavit Golfský proud a tím proměnit Evropu v novou Sibiř. IPCC nám prostě a stručně říká, že tento scénář – taktéž živě vykreslený v hollywoodském filmu Den poté – se považuje za „velice nepravděpodobný“. Navíc, i kdyby se Golfský proud měl během tohoto století oslabit, bylo by to příznivé , neboť by došlo ke slabšímu čistému zahřátí nad pevninskými oblastmi.
Proč jsme si tedy ze zprávy klimatického panelu odnesli naprosto odlišný dojem? IPCC je statutárně „politicky neutrální“ – má nám předat fakta a zbytek přenechat politikům a lidem, kteří je volí. Právě proto je zpráva pečlivý a uvážlivý dokument.
Vědci a novináři – vystupující jako zprostředkovatelé mezi zprávou a veřejností – se však angažují ve skleníkovém aktivismu. Ředitel IPCC, jenž jinde vyzýval k okamžitým a výrazným snížením uhlíkových emisí, dokonce prohlásil, že doufá, že zpráva „lidi, vlády šokuje a přiměje je k podniknutí mnohem vážnějších činů“. Je nevhodné, aby se někdo v takto významné a nepolitické roli angažoval v křiklavém aktivismu. Představte si, že by ředitel CIA zveřejnil nový posudek Íránu a prohlásil: „Doufám, že tato zpráva lidi, vlády šokuje a přiměje je k podniknutí mnohem vážnějších činů.“
Změna klimatu je reálný a vážný problém. Potíž se současným mediálním šílenstvím je však v tom, že někteří lidé jsou podle všeho přesvědčeni, že nová zpráva ani událost nestačí, neodhaluje-li vážnější důsledky a děsivější kalamity, než jaké lidstvo bralo v úvahu už dříve.
Vskutku, vědecké opodstatnění tohoto mediální šílenství je chatrné, anebo vůbec žádné. Jeden z nejpřednějších anglických klimatologů, Mike Hulme, ředitel Tyndallova střediska pro výzkum změny klimatu, poukazuje na to, že zelená bojovnost a žurnalismus hlásných trub využívají „katastrof a chaosu jako neřízených zbraní, jimiž společnosti marně vyhrožují ve snaze vnutit jí změnu chování.“ Jeho slovy „se potřebujeme zhluboka nadechnout a dát si pauzu.“
Zvýšení hladin moří o 38,5 cm je problém, ale v žádném případě nezahubí civilizaci. Během minulého století hladina moří stoupla o polovinu této hodnoty, aniž by si toho většina z nás vůbec povšimla.
OSN nám říká, že není téměř nic, co bychom mohli udělat, abychom ovlivnili změnu klimatu před rokem 2030. Musíme si tedy klást nelehkou otázku, zda bychom neudělali lépe, kdybychom se nejprve zaměřili na jiné problémy – na pomoc skutečným lidem se zlepšováním jejich životů a houževnatosti, aby dokázali lépe čelit světovým výzvám.
Když v nedávném projektu nazvaném Kodaňský konsenzus ekonomové poctění Nobelovou cenou zvažovali, jak zajistit co nejvíc blaha pro svět, zjistili, že dávno před tím, než se rozhodneme pro dramatické kroky proti změně klimatu, bychom se měli vypořádat s HIV/AIDS, malárií, podvýživou a obchodními bariérami.
Zatímco svět běsní ohledně snižování skleníkových plynů, snadno se zapomene, že existují jiné a lepší způsoby, jak zajistit blaho pro naši planetu. Dobrá rozhodnutí přicházejí po pečlivém uvážení. To nám přináší zpráva IPCC. Kakofonie vřískotu, jež ji doprovázela, však užitečná není.