EDINBURGH – Britské ministerstvo pro mezinárodní rozvoj (DFID) pomohlo od svého založení před 22 lety vyzvednout z chudoby miliony lidí, poslalo do škol miliony dětí a zachránilo miliony životů prostřednictvím vakcinačních programů a dalších novátorských iniciativ. Nedávno se stalo světovou jedničkou v poskytování rozvojové pomoci chudým zemím čelícím pustošivým následkům klimatických změn.
Podle nového návrhu, který nyní vyhodnocuje přechodný tým pravděpodobného budoucího premiéra Velké Británie Borise Johnsona, by se však DFID začlenilo pod Ministerstvo zahraničí a věcí Commonwealthu (FCO). Nový premiér by tak řešil jeden problém – nepřijatelné zanedbávání britské diplomatické služby – vytvořením problému ještě většího: ztráty zřejmě největšího globálního aktiva Británie v současnosti a spolu s ním i měkké síly, kterou toto aktivum na všech kontinentech uplatňuje díky svému průkopnickému poslání skoncovat se světovou chudobou.
Jiné země už zjistily, že vtělení úsilí o mezinárodní pomoc do vlastního úřadu zahraniční služby poškozuje diplomatické i rozvojové aktivity. Nikdo nemá prospěch z toho, když se rozvoj, jemuž se daří v podmínkách transparentnosti a vnějšího dohledu, stane podmnožinou diplomacie, která vyžaduje diskrétnost a často bývá poznamenána špatnými výsledky auditů.
Johnsonův tým si samozřejmě myslí, že apeluje na veřejnost, která z důvodů, za něž musím přijmout část zodpovědnosti já i ostatní, není plně obeznámena s fakty o tom, čeho britská rozvojová pomoc dokáže dosáhnout. Zeptáte-li se britských voličů, zjistíte, že podle nich se na zahraniční pomoc vynakládá zhruba 20% státního rozpočtu, přestože skutečné číslo se blíží jednomu procentu. Britští rodiče bývají obvykle šokováni, když se dozvědí, že celková roční pomoc z rozpočtu jejich vlády činí přibližně 50 pencí (0,63 dolaru) na jednoho afrického školáka, což nestačí ani na psací pero, natožpak na učitele či učebnu.
Záchrana DFID není stranické téma, protože existuje pozoruhodná shoda na podpoře Koalice za globální prosperitu se sídlem v Británii, která už prokázala, že diplomacie a rozvoj jsou různé úkoly rovnocenného významu. Ministerstvo zahraničí, poznamenává Tom Tugendhat, poslanec za Konzervativní stranu a předseda výboru pro britské zahraniční věci, je „hlavním diplomatem země“ a člověk by neměl „očekávat, že diplomaté vědí, jak řídit královnu Alžbětu, o nic více, než jak vést mezinárodní obchod a rozvoj“.
Existuje však i pádnější a naléhavější argument na podporu nezávislého DFID. Bývalý britský premiér Winston Churchill kdysi označoval Spojené státy, Evropu a Commonwealth za tři soustředné kružnice britského vlivu. Čím větší vliv má Británie uvnitř jedné kružnice, tvrdil, tím větší ho bude mít v ostatních: mají-li Britové silný hlas v Evropě, budou je Američané brát vážněji.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
V sedmi dekádách od druhé světové války však Británie až příliš často zanedbávala čtvrtou kružnici sestávající z multilaterálních institucí, jako jsou Organizace spojených národů, Mezinárodní měnový fond, Světová banka nebo Světová obchodní organizace. Roli těchto institucí na globálním řízení dnes zpochybňuje administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa – právě v době, kdy je mezinárodní spolupráce nanejvýš zapotřebí pro řešení běžných problémů. Protože se však Británie po roce 1945 obávala, že silnější multilaterální instituce by vyvíjely ještě silnější antikolonialistický tlak na zemi, která přestávala být impériem, často jsme se drželi na odstup. Naproti tomu Francie si vybudovala značný vliv na MMF a Skandinávci se stali nepostradatelným prvkem v mírovém a rozvojovém úsilí OSN.
Labouristická vláda se v letech 1997-2010 pokusila získat zpět britský vliv v této oblasti. Británie se podílela na vzniku dvou důležitých nových institucí: skupiny G-20 a globální Komise pro finanční stabilitu. A pokud se chce Británie po brexitu těšit nějakému mezinárodnímu vlivu a být „globální Británií“, pak je DFID životně důležité, poněvadž si vytvořilo silnou pozici hnacího motoru multilaterálních iniciativ v různých oblastech, od zdravotnictví přes školství až po životní prostředí. V každém případě se mu podařilo získat nepoměrně velký vliv spoluprací s ostatními dárci a rozvíjením kapacit jiných účastníků.
Mělo by být samozřejmé, že při absenci silného DFID nebude mít Británie takové postavení, aby mohla stát v čele důležitého globálního multilaterálního rozvojového úsilí.
Ministerstvo zahraničí nemůže tak snadno napodobit jedinečnou roli DFID při spojování států a rozvojové komunity. Bez nezávislého rozpočtu, kabinetního ministra a mezinárodně uznávaných lídrů by britský rozvojový program postrádal schopnost mobilizovat při budoucích krizích prostředky s takovou rychlostí a účinností. Stejně tak nebude mít hrdost fungovat na mezinárodní scéně jako zdroj měkké síly.
I nacionalisté se musí postavit čelem k bezpečnostním hrozbám, které představují křehké státy, explozivní nárůst počtu uprchlíků a přetrvávající metla chudoby a nespravedlnosti. Dnešní nejnaléhavější globální výzvy – od klimatických změn přes nerovnost až po násilné konflikty – nepřipouštějí jednostranná řešení, a argumenty pro multilaterální postup jsou tudíž nesporné. Robustní a dobře financované DFID nezávislé na jiných institucích je dnes potřebnější než kdykoliv dříve.
Ačkoliv tedy Johnson očekává, že Británie po brexitu bude potřebovat mnohem silnější ministerstvo zahraničí, aby udržela svůj zahraniční vliv, snížení významu DFID by podkopalo ještě důležitější postbrexitový úkol – udržet naši globální vedoucí roli, v neposlední řadě splněním cílů trvale udržitelného rozvoje, na nichž se dohodly všechny členské státy OSN.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Israeli Prime Minister Binyamin Netanyahu's decision to fire the country's internal security chief has raised suspicions, given that the move comes just after the launch of an investigation into a new scandal involving his own aides. Israelis are right to worry that they could now be heading for a constitutional crisis.
explains the latest scandal to hit Israel's increasingly illiberal, norm-breaking government.
The Global South is increasingly at risk of growing old before becoming rich, which implies huge social and economic costs. To avert this outcome, the Hevolution Foundation, a nonprofit backed by the Saudi royal family, has begun to support research focused on lengthening healthspans – the period of life spent in good health.
explains why increasing “healthspans” to match lifespans is a moral and economic imperative.
EDINBURGH – Britské ministerstvo pro mezinárodní rozvoj (DFID) pomohlo od svého založení před 22 lety vyzvednout z chudoby miliony lidí, poslalo do škol miliony dětí a zachránilo miliony životů prostřednictvím vakcinačních programů a dalších novátorských iniciativ. Nedávno se stalo světovou jedničkou v poskytování rozvojové pomoci chudým zemím čelícím pustošivým následkům klimatických změn.
Podle nového návrhu, který nyní vyhodnocuje přechodný tým pravděpodobného budoucího premiéra Velké Británie Borise Johnsona, by se však DFID začlenilo pod Ministerstvo zahraničí a věcí Commonwealthu (FCO). Nový premiér by tak řešil jeden problém – nepřijatelné zanedbávání britské diplomatické služby – vytvořením problému ještě většího: ztráty zřejmě největšího globálního aktiva Británie v současnosti a spolu s ním i měkké síly, kterou toto aktivum na všech kontinentech uplatňuje díky svému průkopnickému poslání skoncovat se světovou chudobou.
Jiné země už zjistily, že vtělení úsilí o mezinárodní pomoc do vlastního úřadu zahraniční služby poškozuje diplomatické i rozvojové aktivity. Nikdo nemá prospěch z toho, když se rozvoj, jemuž se daří v podmínkách transparentnosti a vnějšího dohledu, stane podmnožinou diplomacie, která vyžaduje diskrétnost a často bývá poznamenána špatnými výsledky auditů.
Johnsonův tým si samozřejmě myslí, že apeluje na veřejnost, která z důvodů, za něž musím přijmout část zodpovědnosti já i ostatní, není plně obeznámena s fakty o tom, čeho britská rozvojová pomoc dokáže dosáhnout. Zeptáte-li se britských voličů, zjistíte, že podle nich se na zahraniční pomoc vynakládá zhruba 20% státního rozpočtu, přestože skutečné číslo se blíží jednomu procentu. Britští rodiče bývají obvykle šokováni, když se dozvědí, že celková roční pomoc z rozpočtu jejich vlády činí přibližně 50 pencí (0,63 dolaru) na jednoho afrického školáka, což nestačí ani na psací pero, natožpak na učitele či učebnu.
Záchrana DFID není stranické téma, protože existuje pozoruhodná shoda na podpoře Koalice za globální prosperitu se sídlem v Británii, která už prokázala, že diplomacie a rozvoj jsou různé úkoly rovnocenného významu. Ministerstvo zahraničí, poznamenává Tom Tugendhat, poslanec za Konzervativní stranu a předseda výboru pro britské zahraniční věci, je „hlavním diplomatem země“ a člověk by neměl „očekávat, že diplomaté vědí, jak řídit královnu Alžbětu, o nic více, než jak vést mezinárodní obchod a rozvoj“.
Existuje však i pádnější a naléhavější argument na podporu nezávislého DFID. Bývalý britský premiér Winston Churchill kdysi označoval Spojené státy, Evropu a Commonwealth za tři soustředné kružnice britského vlivu. Čím větší vliv má Británie uvnitř jedné kružnice, tvrdil, tím větší ho bude mít v ostatních: mají-li Britové silný hlas v Evropě, budou je Američané brát vážněji.
Introductory Offer: Save 30% on PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
V sedmi dekádách od druhé světové války však Británie až příliš často zanedbávala čtvrtou kružnici sestávající z multilaterálních institucí, jako jsou Organizace spojených národů, Mezinárodní měnový fond, Světová banka nebo Světová obchodní organizace. Roli těchto institucí na globálním řízení dnes zpochybňuje administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa – právě v době, kdy je mezinárodní spolupráce nanejvýš zapotřebí pro řešení běžných problémů. Protože se však Británie po roce 1945 obávala, že silnější multilaterální instituce by vyvíjely ještě silnější antikolonialistický tlak na zemi, která přestávala být impériem, často jsme se drželi na odstup. Naproti tomu Francie si vybudovala značný vliv na MMF a Skandinávci se stali nepostradatelným prvkem v mírovém a rozvojovém úsilí OSN.
Labouristická vláda se v letech 1997-2010 pokusila získat zpět britský vliv v této oblasti. Británie se podílela na vzniku dvou důležitých nových institucí: skupiny G-20 a globální Komise pro finanční stabilitu. A pokud se chce Británie po brexitu těšit nějakému mezinárodnímu vlivu a být „globální Británií“, pak je DFID životně důležité, poněvadž si vytvořilo silnou pozici hnacího motoru multilaterálních iniciativ v různých oblastech, od zdravotnictví přes školství až po životní prostředí. V každém případě se mu podařilo získat nepoměrně velký vliv spoluprací s ostatními dárci a rozvíjením kapacit jiných účastníků.
Mimo jiné se DFID podílelo na vytvoření Mezinárodního finančního nástroje pro imunizaci (který od roku 2000 poskytl vakcíny více než 700 milionům dětí), Globálního partnerství pro zdraví nebo Fondu závazků rozvinutého trhu v objemu 1,5 miliardy dolarů, který financuje vývoj nových léků v chudých zemích. Prostřednictvím DFID je Velká Británie také čelním členem Globálního fondu a největším podporovatelem nového Mezinárodního finančního nástroje pro vzdělávání, který jsem spolu s ostatními vytvořil.
Mělo by být samozřejmé, že při absenci silného DFID nebude mít Británie takové postavení, aby mohla stát v čele důležitého globálního multilaterálního rozvojového úsilí.
Ministerstvo zahraničí nemůže tak snadno napodobit jedinečnou roli DFID při spojování států a rozvojové komunity. Bez nezávislého rozpočtu, kabinetního ministra a mezinárodně uznávaných lídrů by britský rozvojový program postrádal schopnost mobilizovat při budoucích krizích prostředky s takovou rychlostí a účinností. Stejně tak nebude mít hrdost fungovat na mezinárodní scéně jako zdroj měkké síly.
I nacionalisté se musí postavit čelem k bezpečnostním hrozbám, které představují křehké státy, explozivní nárůst počtu uprchlíků a přetrvávající metla chudoby a nespravedlnosti. Dnešní nejnaléhavější globální výzvy – od klimatických změn přes nerovnost až po násilné konflikty – nepřipouštějí jednostranná řešení, a argumenty pro multilaterální postup jsou tudíž nesporné. Robustní a dobře financované DFID nezávislé na jiných institucích je dnes potřebnější než kdykoliv dříve.
Ačkoliv tedy Johnson očekává, že Británie po brexitu bude potřebovat mnohem silnější ministerstvo zahraničí, aby udržela svůj zahraniční vliv, snížení významu DFID by podkopalo ještě důležitější postbrexitový úkol – udržet naši globální vedoucí roli, v neposlední řadě splněním cílů trvale udržitelného rozvoje, na nichž se dohodly všechny členské státy OSN.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.