LONDÝN – V 60. letech zemědělskou produkci na celém světě rozšířila zelená revoluce, jejíž součástí byl vývoj odrůd plodin s vysokými výnosy, rozmach zavlažovací infrastruktury a rozšíření moderních hnojiv a pesticidů k zemědělcům v rozvojových zemích. Chronické hladovění je však stále všudypřítomné, zejména v rozvojových zemích, jež nejsilněji postihují výpadky sklizní a kolísavé ceny potravin.
Očekává se, že počet lidí na planetě do roku 2050 překročí devět miliard. Dosáhnout potravinové bezpečnosti znamená zajistit, aby všichni lidé měli stálý a finančně dostupný přístup k vhodné výživě, vzdor mezím využitelné půdy a vody, změně klimatu a sílící převaze zdrojově náročné stravy ve stylu Západu, která doprovází rostoucí příjmy.
Zdolat tyto obtíže nebude snadné. Uskutečňováním koordinovaných snah usilujících o povzbuzení inovací, posílení tržních vazeb a podporu drobných rolníků a žen by však rozvojové země mohly vytvořit produktivní, stabilní, odolné a spravedlivé zemědělské sektory, dosáhnout udržitelného hospodářského růstu a zajistit potravinovou bezpečnost pro všechny.
V prvé řadě musí veřejný i soukromý sektor zvýšit investice do výzkumu a vývoje, jakož i do rozšiřování a zavádění efektivních, dostupných a finančně dosažitelných technologií – ať už konvenčních, středně vyspělých či novátorských – v souladu s konkrétními potřebami každé země. Vzhledem k tomu, že ladem leží málo vhodné půdy a že v současnosti obdělávaná půda rostoucí měrou degraduje a eroduje, zásadní význam mají investice do udržitelné intenzifikace (systémů ke zvýšení výnosů sklizně, při použití menšího množství zdrojů a minimalizaci škod na životním prostředí).
Například šetrné zemědělství, jehož cílem je omezit či eliminovat nutnost škodlivých a pracovně náročných zásahů, jako je mechanická orba půdy, může zvýšit výnosy a zároveň ochránit citlivé oblasti před erozí a zlepšit úrodnost půdy. Výzkum prováděný v Zambii místními samosprávami ve spolupráci s Concern Worldwide, charitativní organizací zaměřenou proti chudobě, zjistil, že nová hybridní semena plodí zhruba čtyři až pět tun kukuřice na hektar, oproti africkému průměru ve výši jedné tuny na hektar.
Drobným rolníkům – pro produktivní, stabilní, odolný a spravedlivý rozvoj zemědělství nepostradatelné – je navíc zapotřebí dát potřebné nástroje a podporu, aby z hodnotových řetězců získali víc přínosů a zároveň se minimalizovala rizika. K tomu je nezbytné vybudovat a udržovat férové a efektivní trhy se vstupy a výstupy, jež je – jakož i větší zemědělce – fyzicky a virtuálně navážou na příležitosti ke zvyšování vlastních příjmů.
Aliance pro zelenou revoluci v Africe spolupracuje s vládami, mezinárodními organizacemi, dobročinnými nadacemi, soukromými podniky a sdruženími zemědělců ve východní a západní Africe na vzdělávání a podpoře více než 5000 obchodníků se agropotřebami, kteří otevírají provozovny a prodávají klíčové vstupy v malých, cenově dosažitelných množstvích. Zemědělci díky tomu cestují na kratší vzdálenosti, aby si pořídili potřebné zásoby. Rolníkům v jedné keňské oblasti, kteří v roce 2004 museli urazit 17 kilometrů, aby se dostali do prodejny agropotřeb, o tři roky později stačilo dopravit se jen do vzdálenosti čtyř kilometrů.
Drobní rolníci zároveň potřebují snazší přístup na trhy, aby mohli prodat svou úrodu za spravedlivou cenu a nemuseli spoléhat na drahé zprostředkovatele nebo neefektivní státní orgány. Alternativou by bylo zakládat družstevně či smluvně založené zemědělské svazy, které by dokázaly dojednat férové ceny.
Vlády musí také vypracovat a uskutečňovat politiky, jejichž cílem bude zajistit, aby ti, kdo jsou obvykle v oficiálním potravinářském průmyslu odsouváni na okraj (ženy, mladí lidé, etnické menšiny a lidé bez vlastní půdy), měli přístup k dostatečné výživě a k příležitostem podílet se na zemědělské výrobě. Ženy jako pracovnice v zemědělství, matky, vychovatelky a inovátorky zajišťují nezbytnou vazbu mezi produkcí potravin, jejich spotřebou a budoucím pokrokem v oblasti potravinové bezpečnosti. Kdyby se zajistilo, že ženy v zemědělství budou mít tytéž prostředky jako jejich mužští kolegové, počet podvyživených lidí by se celosvětově mohl snížit o 100-150 milionů.
Konečně, političtí lídři musí tuto agendu důsledně prosazovat na mezinárodní, regionální, národní i lokální úrovni. Za tímto účelem musí dodržet své závazky – učiněné prostřednictvím mezinárodních institucí jako G8, G20 či Africká unie – a zvýšit investice do zemědělského rozvoje a boje proti světovému hladu. Dále musí nabídnout vytrvalou podporu pro probíhající národní iniciativy a tím povzbudit další investice a spolupráci.
Vzorem takového vůdčího přístupu byl John Kufuor, prezident Ghany v letech 2001 až 2009, který zvýšil investice do zemědělského výzkumu, vzdělávání zemědělců a infrastrukturních projektů, jako jsou silnice, sklady a chladírny. Díky tomu klesl podíl obyvatel žijících v chudobě z 51 % v letech 1991-92 na 28,5 % v letech 2005-06. V posledních 25 letech ghanský zemědělský sektor rostl průměrným 5% ročním tempem.
Takové zkušenosti přinášejí důvody k optimismu. Investicemi do inovativních postupů a jejich šířením, posilováním tržních vazeb, povzbuzováním vizionářského vůdcovství a zaměřováním se na nejpotřebnější – a tedy ty s největším potenciálem – dokážeme svět nasytit.
Z angličtiny přeložil David Daduč
LONDÝN – V 60. letech zemědělskou produkci na celém světě rozšířila zelená revoluce, jejíž součástí byl vývoj odrůd plodin s vysokými výnosy, rozmach zavlažovací infrastruktury a rozšíření moderních hnojiv a pesticidů k zemědělcům v rozvojových zemích. Chronické hladovění je však stále všudypřítomné, zejména v rozvojových zemích, jež nejsilněji postihují výpadky sklizní a kolísavé ceny potravin.
Očekává se, že počet lidí na planetě do roku 2050 překročí devět miliard. Dosáhnout potravinové bezpečnosti znamená zajistit, aby všichni lidé měli stálý a finančně dostupný přístup k vhodné výživě, vzdor mezím využitelné půdy a vody, změně klimatu a sílící převaze zdrojově náročné stravy ve stylu Západu, která doprovází rostoucí příjmy.
Zdolat tyto obtíže nebude snadné. Uskutečňováním koordinovaných snah usilujících o povzbuzení inovací, posílení tržních vazeb a podporu drobných rolníků a žen by však rozvojové země mohly vytvořit produktivní, stabilní, odolné a spravedlivé zemědělské sektory, dosáhnout udržitelného hospodářského růstu a zajistit potravinovou bezpečnost pro všechny.
V prvé řadě musí veřejný i soukromý sektor zvýšit investice do výzkumu a vývoje, jakož i do rozšiřování a zavádění efektivních, dostupných a finančně dosažitelných technologií – ať už konvenčních, středně vyspělých či novátorských – v souladu s konkrétními potřebami každé země. Vzhledem k tomu, že ladem leží málo vhodné půdy a že v současnosti obdělávaná půda rostoucí měrou degraduje a eroduje, zásadní význam mají investice do udržitelné intenzifikace (systémů ke zvýšení výnosů sklizně, při použití menšího množství zdrojů a minimalizaci škod na životním prostředí).
Například šetrné zemědělství, jehož cílem je omezit či eliminovat nutnost škodlivých a pracovně náročných zásahů, jako je mechanická orba půdy, může zvýšit výnosy a zároveň ochránit citlivé oblasti před erozí a zlepšit úrodnost půdy. Výzkum prováděný v Zambii místními samosprávami ve spolupráci s Concern Worldwide, charitativní organizací zaměřenou proti chudobě, zjistil, že nová hybridní semena plodí zhruba čtyři až pět tun kukuřice na hektar, oproti africkému průměru ve výši jedné tuny na hektar.
Drobným rolníkům – pro produktivní, stabilní, odolný a spravedlivý rozvoj zemědělství nepostradatelné – je navíc zapotřebí dát potřebné nástroje a podporu, aby z hodnotových řetězců získali víc přínosů a zároveň se minimalizovala rizika. K tomu je nezbytné vybudovat a udržovat férové a efektivní trhy se vstupy a výstupy, jež je – jakož i větší zemědělce – fyzicky a virtuálně navážou na příležitosti ke zvyšování vlastních příjmů.
BLACK FRIDAY SALE: Subscribe for as little as $34.99
Subscribe now to gain access to insights and analyses from the world’s leading thinkers – starting at just $34.99 for your first year.
Subscribe Now
Aliance pro zelenou revoluci v Africe spolupracuje s vládami, mezinárodními organizacemi, dobročinnými nadacemi, soukromými podniky a sdruženími zemědělců ve východní a západní Africe na vzdělávání a podpoře více než 5000 obchodníků se agropotřebami, kteří otevírají provozovny a prodávají klíčové vstupy v malých, cenově dosažitelných množstvích. Zemědělci díky tomu cestují na kratší vzdálenosti, aby si pořídili potřebné zásoby. Rolníkům v jedné keňské oblasti, kteří v roce 2004 museli urazit 17 kilometrů, aby se dostali do prodejny agropotřeb, o tři roky později stačilo dopravit se jen do vzdálenosti čtyř kilometrů.
Drobní rolníci zároveň potřebují snazší přístup na trhy, aby mohli prodat svou úrodu za spravedlivou cenu a nemuseli spoléhat na drahé zprostředkovatele nebo neefektivní státní orgány. Alternativou by bylo zakládat družstevně či smluvně založené zemědělské svazy, které by dokázaly dojednat férové ceny.
Vlády musí také vypracovat a uskutečňovat politiky, jejichž cílem bude zajistit, aby ti, kdo jsou obvykle v oficiálním potravinářském průmyslu odsouváni na okraj (ženy, mladí lidé, etnické menšiny a lidé bez vlastní půdy), měli přístup k dostatečné výživě a k příležitostem podílet se na zemědělské výrobě. Ženy jako pracovnice v zemědělství, matky, vychovatelky a inovátorky zajišťují nezbytnou vazbu mezi produkcí potravin, jejich spotřebou a budoucím pokrokem v oblasti potravinové bezpečnosti. Kdyby se zajistilo, že ženy v zemědělství budou mít tytéž prostředky jako jejich mužští kolegové, počet podvyživených lidí by se celosvětově mohl snížit o 100-150 milionů.
Konečně, političtí lídři musí tuto agendu důsledně prosazovat na mezinárodní, regionální, národní i lokální úrovni. Za tímto účelem musí dodržet své závazky – učiněné prostřednictvím mezinárodních institucí jako G8, G20 či Africká unie – a zvýšit investice do zemědělského rozvoje a boje proti světovému hladu. Dále musí nabídnout vytrvalou podporu pro probíhající národní iniciativy a tím povzbudit další investice a spolupráci.
Vzorem takového vůdčího přístupu byl John Kufuor, prezident Ghany v letech 2001 až 2009, který zvýšil investice do zemědělského výzkumu, vzdělávání zemědělců a infrastrukturních projektů, jako jsou silnice, sklady a chladírny. Díky tomu klesl podíl obyvatel žijících v chudobě z 51 % v letech 1991-92 na 28,5 % v letech 2005-06. V posledních 25 letech ghanský zemědělský sektor rostl průměrným 5% ročním tempem.
Takové zkušenosti přinášejí důvody k optimismu. Investicemi do inovativních postupů a jejich šířením, posilováním tržních vazeb, povzbuzováním vizionářského vůdcovství a zaměřováním se na nejpotřebnější – a tedy ty s největším potenciálem – dokážeme svět nasytit.
Z angličtiny přeložil David Daduč