PAŘÍŽ – „Rusko angažujme, pokud můžeme, ale zadržujme, pokud musíme.“ Tyto dvě alternativy vymezovaly západní strategii vůči Rusku už v polovině 90. let minulého století. Od té doby se sice Rusko dramaticky změnilo, ale naše otázky ohledně Ruska nikoliv. Co dělat, když váš velký soused rozevře mezeru zející mezi jeho kulturou, která je evropská, a politickým systémem, který je čím dál větší měrou „asijský“, přinejmenším ve starém hanlivém smyslu „orientálního despotismu“?
PAŘÍŽ – „Rusko angažujme, pokud můžeme, ale zadržujme, pokud musíme.“ Tyto dvě alternativy vymezovaly západní strategii vůči Rusku už v polovině 90. let minulého století. Od té doby se sice Rusko dramaticky změnilo, ale naše otázky ohledně Ruska nikoliv. Co dělat, když váš velký soused rozevře mezeru zející mezi jeho kulturou, která je evropská, a politickým systémem, který je čím dál větší měrou „asijský“, přinejmenším ve starém hanlivém smyslu „orientálního despotismu“?