BERLÍN – Když lidé přemýšlejí o klimatických změnách, většinou se domnívají, že větrné turbíny a solární panely představují významnou součást řešení. V příštích 25 letech však bude příspěvek sluneční a větrné energie k vyřešení tohoto problému triviální – a náklady enormní.
Mezinárodní energetická agentura (IEA) odhaduje, že ze slunce a větru se dnes celosvětově vyrobí zhruba 0,4% celkového množství energie. Dokonce i v roce 2040, až všechny vlády splní své zelené sliby, budou solární a větrná energie představovat pouhých 2,2% celkového globálního objemu. Zčásti je to dáno tím, že větrná a sluneční energie pomáhají snižovat emise skleníkových plynů pouze z výroby elektřiny, která představuje 42% celkového objemu, avšak nikoliv z energie využívané v průmyslu, dopravě, provozu budov a zemědělství.
Hlavní důvod, proč větrná a sluneční energie nemohou představovat významný recept na klimatické změny, však vyplývá z téměř nepřekonatelné překážky: energii potřebujeme i ve chvílích, kdy nesvítí slunce a nefouká vítr.
To má vážné důsledky ve vztahu k nákladům. Například se nám opakovaně tvrdí, že větrná energie bude co nevidět levnější než fosilní paliva – nebo že v Německu a Velké Británii je dokonce levnější než fosilní paliva už dnes, jak nedávno hlásal jeden článek mezinárodní zpravodajské agentury.
Z velké části je to přelud – bez dotací nebude větrná energie v dohledné době ve velkém měřítku fungovat. Jak říká Warren Buffet: „Když postavíme spoustu větrných farem, dostaneme slevu na dani. To je jediný důvod, proč je stavíme. Bez slevy na dani nedávají smysl.“ IEA odhaduje, že roční účet za globální dotace na vítr se v příštích 25 letech zvýší, místo aby se snížily nebo klesly na nulu.
Jedním z důvodů je skutečnost, že levnější větrná energie v Německu a Velké Británii platí jen u nové výstavby. Energie z uhlí a plynu od většiny stávajících dodavatelů stojí přibližně polovinu nebo i méně než vítr a tito dodavatelé by mohli fungovat desítky let; my je však místo toho z poloviny zavřeme, abychom dali prostor větru. Zatímco noví producenti levné německé větrné energie stojí 80 dolarů za MWh (0,08 dolaru za kWh), průměrná okamžitá cena v Německu v roce 2014 činila pouhých 33 dolarů za MWh.
A co je ještě důležitější, větrná energie je levnější, pouze když fouká vítr. Jakmile vítr nefouká, je elektřina vyrobená z větru nejdražší elektřinou vůbec, protože ji nelze koupit za jakoukoliv cenu.
Instalací dalších větrných generátorů se snižuje hodnota jimi vyrobené elektřiny. První větrná turbína vyrábí elektřinu za lehce nadprůměrnou cenu za kWh. Protože však všichni producenti větrné elektřiny prodávají ve stejnou dobu (když fouká vítr), pak při třicetiprocentním tržním podílu má tato elektřina hodnotu pouze 70% průměrné ceny za elektřinu. Ceny solární elektřiny klesají při podobném tržním podílu ještě rychleji. Větrné a solární generátory proto musí být mnohem levnější než průměrná cena, aby byly konkurenceschopné.
Větrná a sluneční energie navíc prodražují elektřinu vyrobenou z fosilních paliv. Někteří lidé si myslí, že je to dobře, avšak mají-li naše společnosti fungovat i za oblačnosti a bezvětří, musí se do jisté míry spoléhat na fosilní paliva. IEA odhaduje, že v roce 2040 bude z fosilních paliv pocházet 56% veškeré elektřiny, přičemž dalších 28% budou představovat jaderná a vodní energie.
Významné využívání větrné a sluneční energie snižuje počet provozních hodin výroby elektřiny z plynu a uhlí; vzhledem k vysokým fixním nákladům to každou kilowatthodinu citelně prodražuje. Na reálném trhu s elektřinou by to mělo za následek mnohem vyšší náklady na elektřinu během večerů, kdy nefouká vítr. To je ovšem politicky problematické, a proto jsou trhy často konstruovány tak, aby měly mnohem méně výrazné špičky.
Ve Španělsku se plynové elektrárny v roce 2004 využívaly 66% času, zatímco dnes je to jen 19% času – převážně proto, že se dnes více využívá energie. Protože však musí být elektrárny v provozu 57% času, aby nevykazovaly ztrátu, mnohé z nich se pravděpodobně uzavřou. V celé Evropě je v ohrožení možná 60% veškeré výroby elektřiny z plynu.
Chceme-li tedy svítit dál, musíme se buďto smířit s mnohem vyššími cenami, anebo udělat totéž, co začínají dělat mnohé evropské vlády – totiž dotovat tepelné elektrárny na fosilní paliva. Například Velká Británie zaplatí jen v roce 2018 téměř miliardu liber (1,5 miliardy dolarů), aby udržela záložní kapacity pro období energetických špiček – vesměs jde o generátory na fosilní paliva. Výstavba dalších dotovaných větrných a solárních kapacit tedy znamená, že společnost nakonec zaplatí za energii třikrát: jednou za energii samotnou, podruhé za dotace neefektivních obnovitelných zdrojů a potřetí za dotace nyní již také neefektivních fosilních paliv.
Mnozí na to řeknou: „Ale aspoň snižujeme emise CO2.“ To je pravda, avšak skutečné snížení je možná jen poloviční oproti avizovaným hodnotám, jelikož záložní energie potřebná k vyrovnání výpadků v přetržitých dodávkách větrné a sluneční energie často emituje ještě více CO₂. Navíc za toto snížení draze platíme. V roce 2013 vyrobil svět 635 TWh větrné elektřiny, přičemž na dotacích jsme zaplatili přinejmenším 28 miliard dolarů neboli 76 dolarů za jednu neemitovanou tunu CO₂ – a dost možná to bylo ještě nejméně dvakrát více. Jestliže odhadované škody způsobené CO2 činí přibližně 5 dolarů za tunu a tunu CO2 lze v Evropské unii odbourat zhruba za 10 dolarů, pak platíme jeden dolar za klimatický přínos, jehož hodnota dosahuje méně než 7-13 centů.
Pozitivní dopad na klima je navíc zanedbatelný. Zkusme si představit dva světy: v tom prvním všechny vlády splní všechny své zelené sliby, jak naznačuje IEA, a do roku 2040 více než sedmkrát zvýší objem vyráběné sluneční a větrné energie; ve druhém světě se v příštích 25 letech nekoupí ani jeden nový solární panel a větrná turbína.
Rozdíl ve výdajích na dotace mezi oběma světy přesahuje 2,5 bilionu dolarů. Rozdíl ve zvýšení teplot do konce tohoto století by však podle modelu klimatického panelu Organizace spojených národů představoval pouhých 0,0175°C.
Jednou, až cena větrné energie klesne mnohem výrazněji a sluneční energie bude téměř stejně levná jako větrná, by masivní investice do větru a slunce mohly být skvělým řešením. I po několika desetiletích realokace kapitálu však budou tyto zdroje možná představovat méně než čtvrtinu veškeré naší energie.
Stručně řečeno je svět poháněný sluncem a větrem – svět, který vyřešil svůj klimatický problém – v brzké době velmi nepravděpodobný.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.
BERLÍN – Když lidé přemýšlejí o klimatických změnách, většinou se domnívají, že větrné turbíny a solární panely představují významnou součást řešení. V příštích 25 letech však bude příspěvek sluneční a větrné energie k vyřešení tohoto problému triviální – a náklady enormní.
Mezinárodní energetická agentura (IEA) odhaduje, že ze slunce a větru se dnes celosvětově vyrobí zhruba 0,4% celkového množství energie. Dokonce i v roce 2040, až všechny vlády splní své zelené sliby, budou solární a větrná energie představovat pouhých 2,2% celkového globálního objemu. Zčásti je to dáno tím, že větrná a sluneční energie pomáhají snižovat emise skleníkových plynů pouze z výroby elektřiny, která představuje 42% celkového objemu, avšak nikoliv z energie využívané v průmyslu, dopravě, provozu budov a zemědělství.
Hlavní důvod, proč větrná a sluneční energie nemohou představovat významný recept na klimatické změny, však vyplývá z téměř nepřekonatelné překážky: energii potřebujeme i ve chvílích, kdy nesvítí slunce a nefouká vítr.
To má vážné důsledky ve vztahu k nákladům. Například se nám opakovaně tvrdí, že větrná energie bude co nevidět levnější než fosilní paliva – nebo že v Německu a Velké Británii je dokonce levnější než fosilní paliva už dnes, jak nedávno hlásal jeden článek mezinárodní zpravodajské agentury.
Z velké části je to přelud – bez dotací nebude větrná energie v dohledné době ve velkém měřítku fungovat. Jak říká Warren Buffet: „Když postavíme spoustu větrných farem, dostaneme slevu na dani. To je jediný důvod, proč je stavíme. Bez slevy na dani nedávají smysl.“ IEA odhaduje, že roční účet za globální dotace na vítr se v příštích 25 letech zvýší, místo aby se snížily nebo klesly na nulu.
Jedním z důvodů je skutečnost, že levnější větrná energie v Německu a Velké Británii platí jen u nové výstavby. Energie z uhlí a plynu od většiny stávajících dodavatelů stojí přibližně polovinu nebo i méně než vítr a tito dodavatelé by mohli fungovat desítky let; my je však místo toho z poloviny zavřeme, abychom dali prostor větru. Zatímco noví producenti levné německé větrné energie stojí 80 dolarů za MWh (0,08 dolaru za kWh), průměrná okamžitá cena v Německu v roce 2014 činila pouhých 33 dolarů za MWh.
BLACK FRIDAY SALE: Subscribe for as little as $34.99
Subscribe now to gain access to insights and analyses from the world’s leading thinkers – starting at just $34.99 for your first year.
Subscribe Now
A co je ještě důležitější, větrná energie je levnější, pouze když fouká vítr. Jakmile vítr nefouká, je elektřina vyrobená z větru nejdražší elektřinou vůbec, protože ji nelze koupit za jakoukoliv cenu.
Instalací dalších větrných generátorů se snižuje hodnota jimi vyrobené elektřiny. První větrná turbína vyrábí elektřinu za lehce nadprůměrnou cenu za kWh. Protože však všichni producenti větrné elektřiny prodávají ve stejnou dobu (když fouká vítr), pak při třicetiprocentním tržním podílu má tato elektřina hodnotu pouze 70% průměrné ceny za elektřinu. Ceny solární elektřiny klesají při podobném tržním podílu ještě rychleji. Větrné a solární generátory proto musí být mnohem levnější než průměrná cena, aby byly konkurenceschopné.
Větrná a sluneční energie navíc prodražují elektřinu vyrobenou z fosilních paliv. Někteří lidé si myslí, že je to dobře, avšak mají-li naše společnosti fungovat i za oblačnosti a bezvětří, musí se do jisté míry spoléhat na fosilní paliva. IEA odhaduje, že v roce 2040 bude z fosilních paliv pocházet 56% veškeré elektřiny, přičemž dalších 28% budou představovat jaderná a vodní energie.
Významné využívání větrné a sluneční energie snižuje počet provozních hodin výroby elektřiny z plynu a uhlí; vzhledem k vysokým fixním nákladům to každou kilowatthodinu citelně prodražuje. Na reálném trhu s elektřinou by to mělo za následek mnohem vyšší náklady na elektřinu během večerů, kdy nefouká vítr. To je ovšem politicky problematické, a proto jsou trhy často konstruovány tak, aby měly mnohem méně výrazné špičky.
Ve Španělsku se plynové elektrárny v roce 2004 využívaly 66% času, zatímco dnes je to jen 19% času – převážně proto, že se dnes více využívá energie. Protože však musí být elektrárny v provozu 57% času, aby nevykazovaly ztrátu, mnohé z nich se pravděpodobně uzavřou. V celé Evropě je v ohrožení možná 60% veškeré výroby elektřiny z plynu.
Chceme-li tedy svítit dál, musíme se buďto smířit s mnohem vyššími cenami, anebo udělat totéž, co začínají dělat mnohé evropské vlády – totiž dotovat tepelné elektrárny na fosilní paliva. Například Velká Británie zaplatí jen v roce 2018 téměř miliardu liber (1,5 miliardy dolarů), aby udržela záložní kapacity pro období energetických špiček – vesměs jde o generátory na fosilní paliva. Výstavba dalších dotovaných větrných a solárních kapacit tedy znamená, že společnost nakonec zaplatí za energii třikrát: jednou za energii samotnou, podruhé za dotace neefektivních obnovitelných zdrojů a potřetí za dotace nyní již také neefektivních fosilních paliv.
Mnozí na to řeknou: „Ale aspoň snižujeme emise CO2.“ To je pravda, avšak skutečné snížení je možná jen poloviční oproti avizovaným hodnotám, jelikož záložní energie potřebná k vyrovnání výpadků v přetržitých dodávkách větrné a sluneční energie často emituje ještě více CO₂. Navíc za toto snížení draze platíme. V roce 2013 vyrobil svět 635 TWh větrné elektřiny, přičemž na dotacích jsme zaplatili přinejmenším 28 miliard dolarů neboli 76 dolarů za jednu neemitovanou tunu CO₂ – a dost možná to bylo ještě nejméně dvakrát více. Jestliže odhadované škody způsobené CO2 činí přibližně 5 dolarů za tunu a tunu CO2 lze v Evropské unii odbourat zhruba za 10 dolarů, pak platíme jeden dolar za klimatický přínos, jehož hodnota dosahuje méně než 7-13 centů.
Pozitivní dopad na klima je navíc zanedbatelný. Zkusme si představit dva světy: v tom prvním všechny vlády splní všechny své zelené sliby, jak naznačuje IEA, a do roku 2040 více než sedmkrát zvýší objem vyráběné sluneční a větrné energie; ve druhém světě se v příštích 25 letech nekoupí ani jeden nový solární panel a větrná turbína.
Rozdíl ve výdajích na dotace mezi oběma světy přesahuje 2,5 bilionu dolarů. Rozdíl ve zvýšení teplot do konce tohoto století by však podle modelu klimatického panelu Organizace spojených národů představoval pouhých 0,0175°C.
Jednou, až cena větrné energie klesne mnohem výrazněji a sluneční energie bude téměř stejně levná jako větrná, by masivní investice do větru a slunce mohly být skvělým řešením. I po několika desetiletích realokace kapitálu však budou tyto zdroje možná představovat méně než čtvrtinu veškeré naší energie.
Stručně řečeno je svět poháněný sluncem a větrem – svět, který vyřešil svůj klimatický problém – v brzké době velmi nepravděpodobný.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.