NEW YORK – Zdravotní péče je lidským právem, avšak zhruba polovina světové populace – celkem 3,5 miliardy lidí – se základních zdravotnických služeb zříká kvůli finančním omezením či nedostatku dostupných zařízení. Všeobecná zdravotní péče (UHC) by mohla tuto znepokojivou statistiku změnit. Má-li se však její příslib naplnit, musí obsahovat i služby v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví.
Myšlenka UHC je jednoduchá a silná: zaručení přístupu ke kvalitním zdravotnickým službám, základním lékům a vakcínám a pojištění lidí proti katastrofálním i běžným zdravotním výdajům by snížilo chudobu a zlepšilo výsledky v oblasti zdraví. Proto byla UHC v roce 2015 koncipována jako základní princip cílů trvale udržitelného rozvoje Organizace spojených národů (SDG).
SDG také zakotvují sexuální a reprodukční zdraví coby základní podmínku rovnosti pohlaví; bez něj nemohou ženy a dívky kontrolovat další aspekty svých životů. Kvůli politické účelovosti však bývá sexuální a reprodukční zdraví často vyřazováno ze zdravotnických strategií, takže hrozí, že snaha o dosažení UHC do roku 2030 vyjde nazmar.
Současná situace je taková, že ženy narážejí na neúměrné politické, společenské a finanční bariéry přístupu ke zdravotní péči. Náklady, které musí hradit v hotovosti, jsou podstatně vyšší než u mužů, především kvůli tomu, že služby sexuálního a reprodukčního zdraví nejsou hrazeny vůbec nebo jen částečně, a navíc ženám mnohdy odepírají péči zákony či zvyklosti. Tyto bariéry jsou obzvláště vysoké pro příslušnice LGBTQI, ženy s postižením, domorodé ženy, ženy z venkova a adolescentky.
Vlády by neměly otázku sexuálního a reprodukčního zdraví – a obecněji rovnosti pohlaví – obcházet, ale přihlásit se k zodpovědnosti za řešení potřeb žen. Musí vzít v úvahu, že sexuální a reprodukční zdraví hraje zásadní roli v životech žen, a musí zohlednit integrovanou podstatu ženského zdraví a jeho dopad na komunitu. Programy UHC pak musí podle toho navrhovat.
Aby se například snížila mateřská úmrtnost, nestačí zajistit antenatální sledování, bezpečný porod a postnatální péči; ženy potřebují také přístup k bezpečným, legálním a finančně dostupným potratovým službám a popotratové péči. Rovněž snížení pohlavních infekčních onemocnění, jako jsou HIV a AIDS, není možné bez rozšíření přístupu k testování, péči a profylaxi, ale i bez řešení genderové a silové dynamiky zvyšující riziko přenosu. Mezi další životně důležité služby sexuálního a reprodukčního zdraví patří přístup k antikoncepci, prevence a léčba neplodnosti, léčba infekcí a rakovin rozmnožovacího ústrojí a služby zajišťující řešení případů genderového násilí.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Vlády by během letošních jednání o přelomové deklaraci k UHC měly postavit do popředí strategií UHC celou paletu služeb péče o sexuální a reprodukční zdraví. Tím by se snížila zátěž nemocnosti a úmrtnosti, které ženy a dívky nesou, a zároveň by tím získaly větší kontrolu nad vlastním zdravím a reprodukčním životem. Výsledkem by byl větší počet žen ve školství, v placených zaměstnáních a v politice.
Pokud naopak vedoucí světoví představitelé sexuální a reprodukční zdraví ve strategiích UHC opomenou, vyšlou tím jasný signál, že na zdraví a životech žen nezáleží. Náklady na péči o zdraví by pak pro mnoho žen a jejich rodin zůstaly prohibitivně vysoké a zároveň by vzrostly náklady na veřejné zdravotnictví, protože by ženy vyhledávaly léčbu život ohrožujících následků špatné péče o matku, neléčených pohlavních infekčních onemocnění a nedostatečného přístupu k antikoncepčním a potratovým službám.
Zkušenosti tato očekávání potvrzují. Turecký Program transformace zdravotnictví byl koncipovaný s jasným cílem zlepšit zdraví matek a vedl k výraznému poklesu mateřské úmrtnosti, ze 61 úmrtí na 100 000 živých porodů v roce 2003, kdy se program začal zavádět, na 15,5 úmrtí na 100 000 porodů v roce 2011.
Naproti tomu ghanský program UHC nebyl formulován s ohledem na potřeby žen a nevedl k významným zlepšením v oblasti mateřské úmrtnosti. Studie pokrytí komunit v západní Africe zdravotním pojištěním potvrdila, že když není mateřská péče hrazena, zdravotnické výsledky se nezlepšují.
Správná volba by tedy měla být zřejmá, avšak mnohé vlády se úhradám za péči o sexuální a reprodukční zdraví dál brání. Pro některé je to otázka peněz: obávají se nákladů spojených s investicemi do zdraví žen, protože si neuvědomují, že náklady spojené s nicneděláním jsou mnohem vyšší.
Jiné vlády se brání z ideologických důvodů. Ve Spojených státech, kde stále vyšší počet republikánských státních vlád zavádí drakonické protipotratové zákony, administrativa prezidenta Donalda Trumpa stavící se proti UHC aktivně vyškrtává sexuální a reprodukční zdraví z programů veřejného zdraví – například tím, že se snaží snížit objem financí na programy antikoncepce pro nízkopříjmovou populaci.
Vzhledem k tomuto odporu ze strany vlád nesou často hlavní zátěž občanská společnost a poskytovatelé zdravotní péče, kteří musí přesvědčovat ostatní, aby zaměřili UHC na potřeby žen a dívek. Například na lednovém jednání výkonné rady Světové zdravotnické organizace zástupci občanské společnosti energicky prosazovali začlenění sexuálního a reprodukčního zdraví do UHC.
Se zintenzivňováním globálního tlaku na UHC se vynořují další příležitosti, jak tuto myšlenku prosazovat – například nedávné Světové zdravotnické shromáždění, kde Aliance za rovnost pohlaví v UHC předložila „7. žádost“ o přiznání větší priority snaze zajistit zdraví a práva žen a dívek, nebo politická jednání v OSN, plánovaná na letošní léto. Tyto události položí základ zářijového jednání OSN na vysoké úrovni o všeobecné zdravotní péči, kde zástupci vlád přijmou plán zřizování, financování a realizace programů UHC po celém světě.
Vlády z celého světa mají neopakovatelnou příležitost přihlásit se k poskytování kvalitní a dostupné zdravotní péče pro všechny – včetně celé palety reprodukčních a zdravotnických služeb. Využití této příležitosti bude vyžadovat silnou politickou vůli. Jedna věc je však zřejmá: pouze budeme-li klást důraz na potřeby a práva žen a dívek, může mít jakákoliv strategie UHC skutečně všeobecný ráz.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Donald Trump and Elon Musk's reign of disruption is crippling research universities’ ability to serve as productive partners in innovation, thus threatening the very system that they purport to celebrate. The Chinese, who are increasingly becoming frontier innovators in their own right, will be forever grateful.
warns that the pillars of US dynamism and competitiveness are being systematically toppled.
US Treasury Secretary Scott Bessent’s defense of President Donald Trump’s trade tariffs as a step toward “rebalancing” the US economy misses the point. While some economies, like China and Germany, need to increase domestic spending, the US needs to increase national saving.
thinks US Treasury Secretary Scott Bessent is neglecting the need for spending cuts in major federal programs.
NEW YORK – Zdravotní péče je lidským právem, avšak zhruba polovina světové populace – celkem 3,5 miliardy lidí – se základních zdravotnických služeb zříká kvůli finančním omezením či nedostatku dostupných zařízení. Všeobecná zdravotní péče (UHC) by mohla tuto znepokojivou statistiku změnit. Má-li se však její příslib naplnit, musí obsahovat i služby v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví.
Myšlenka UHC je jednoduchá a silná: zaručení přístupu ke kvalitním zdravotnickým službám, základním lékům a vakcínám a pojištění lidí proti katastrofálním i běžným zdravotním výdajům by snížilo chudobu a zlepšilo výsledky v oblasti zdraví. Proto byla UHC v roce 2015 koncipována jako základní princip cílů trvale udržitelného rozvoje Organizace spojených národů (SDG).
SDG také zakotvují sexuální a reprodukční zdraví coby základní podmínku rovnosti pohlaví; bez něj nemohou ženy a dívky kontrolovat další aspekty svých životů. Kvůli politické účelovosti však bývá sexuální a reprodukční zdraví často vyřazováno ze zdravotnických strategií, takže hrozí, že snaha o dosažení UHC do roku 2030 vyjde nazmar.
Současná situace je taková, že ženy narážejí na neúměrné politické, společenské a finanční bariéry přístupu ke zdravotní péči. Náklady, které musí hradit v hotovosti, jsou podstatně vyšší než u mužů, především kvůli tomu, že služby sexuálního a reprodukčního zdraví nejsou hrazeny vůbec nebo jen částečně, a navíc ženám mnohdy odepírají péči zákony či zvyklosti. Tyto bariéry jsou obzvláště vysoké pro příslušnice LGBTQI, ženy s postižením, domorodé ženy, ženy z venkova a adolescentky.
Vlády by neměly otázku sexuálního a reprodukčního zdraví – a obecněji rovnosti pohlaví – obcházet, ale přihlásit se k zodpovědnosti za řešení potřeb žen. Musí vzít v úvahu, že sexuální a reprodukční zdraví hraje zásadní roli v životech žen, a musí zohlednit integrovanou podstatu ženského zdraví a jeho dopad na komunitu. Programy UHC pak musí podle toho navrhovat.
Aby se například snížila mateřská úmrtnost, nestačí zajistit antenatální sledování, bezpečný porod a postnatální péči; ženy potřebují také přístup k bezpečným, legálním a finančně dostupným potratovým službám a popotratové péči. Rovněž snížení pohlavních infekčních onemocnění, jako jsou HIV a AIDS, není možné bez rozšíření přístupu k testování, péči a profylaxi, ale i bez řešení genderové a silové dynamiky zvyšující riziko přenosu. Mezi další životně důležité služby sexuálního a reprodukčního zdraví patří přístup k antikoncepci, prevence a léčba neplodnosti, léčba infekcí a rakovin rozmnožovacího ústrojí a služby zajišťující řešení případů genderového násilí.
Introductory Offer: Save 30% on PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Vlády by během letošních jednání o přelomové deklaraci k UHC měly postavit do popředí strategií UHC celou paletu služeb péče o sexuální a reprodukční zdraví. Tím by se snížila zátěž nemocnosti a úmrtnosti, které ženy a dívky nesou, a zároveň by tím získaly větší kontrolu nad vlastním zdravím a reprodukčním životem. Výsledkem by byl větší počet žen ve školství, v placených zaměstnáních a v politice.
Pokud naopak vedoucí světoví představitelé sexuální a reprodukční zdraví ve strategiích UHC opomenou, vyšlou tím jasný signál, že na zdraví a životech žen nezáleží. Náklady na péči o zdraví by pak pro mnoho žen a jejich rodin zůstaly prohibitivně vysoké a zároveň by vzrostly náklady na veřejné zdravotnictví, protože by ženy vyhledávaly léčbu život ohrožujících následků špatné péče o matku, neléčených pohlavních infekčních onemocnění a nedostatečného přístupu k antikoncepčním a potratovým službám.
Zkušenosti tato očekávání potvrzují. Turecký Program transformace zdravotnictví byl koncipovaný s jasným cílem zlepšit zdraví matek a vedl k výraznému poklesu mateřské úmrtnosti, ze 61 úmrtí na 100 000 živých porodů v roce 2003, kdy se program začal zavádět, na 15,5 úmrtí na 100 000 porodů v roce 2011.
Naproti tomu ghanský program UHC nebyl formulován s ohledem na potřeby žen a nevedl k významným zlepšením v oblasti mateřské úmrtnosti. Studie pokrytí komunit v západní Africe zdravotním pojištěním potvrdila, že když není mateřská péče hrazena, zdravotnické výsledky se nezlepšují.
Správná volba by tedy měla být zřejmá, avšak mnohé vlády se úhradám za péči o sexuální a reprodukční zdraví dál brání. Pro některé je to otázka peněz: obávají se nákladů spojených s investicemi do zdraví žen, protože si neuvědomují, že náklady spojené s nicneděláním jsou mnohem vyšší.
Jiné vlády se brání z ideologických důvodů. Ve Spojených státech, kde stále vyšší počet republikánských státních vlád zavádí drakonické protipotratové zákony, administrativa prezidenta Donalda Trumpa stavící se proti UHC aktivně vyškrtává sexuální a reprodukční zdraví z programů veřejného zdraví – například tím, že se snaží snížit objem financí na programy antikoncepce pro nízkopříjmovou populaci.
Vzhledem k tomuto odporu ze strany vlád nesou často hlavní zátěž občanská společnost a poskytovatelé zdravotní péče, kteří musí přesvědčovat ostatní, aby zaměřili UHC na potřeby žen a dívek. Například na lednovém jednání výkonné rady Světové zdravotnické organizace zástupci občanské společnosti energicky prosazovali začlenění sexuálního a reprodukčního zdraví do UHC.
Se zintenzivňováním globálního tlaku na UHC se vynořují další příležitosti, jak tuto myšlenku prosazovat – například nedávné Světové zdravotnické shromáždění, kde Aliance za rovnost pohlaví v UHC předložila „7. žádost“ o přiznání větší priority snaze zajistit zdraví a práva žen a dívek, nebo politická jednání v OSN, plánovaná na letošní léto. Tyto události položí základ zářijového jednání OSN na vysoké úrovni o všeobecné zdravotní péči, kde zástupci vlád přijmou plán zřizování, financování a realizace programů UHC po celém světě.
Vlády z celého světa mají neopakovatelnou příležitost přihlásit se k poskytování kvalitní a dostupné zdravotní péče pro všechny – včetně celé palety reprodukčních a zdravotnických služeb. Využití této příležitosti bude vyžadovat silnou politickou vůli. Jedna věc je však zřejmá: pouze budeme-li klást důraz na potřeby a práva žen a dívek, může mít jakákoliv strategie UHC skutečně všeobecný ráz.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.