Až dosud byl za hlavní cíl lékařské vědy považován objev nového. V současnosti je však objevování bezmála až příliš snadné. Každý s trochou financí a s několika biologickými vzorky v mrazáku může udělat tisíce postulovaných „objevů“.
Skutečně, počet výzkumných otázek, které můžeme vznést, se exponenciálně zvyšuje. Lékařské soupravy velikosti mince dokáží u jedince z nepatrného množství krve změřit miliony různých biologických faktorů. Na místě lze vznést milion výzkumných otázek. I s řádným statistickým testováním se však mnoho desítek tisíc těchto biologických faktorů může díky pouhé náhodě jevit významně. Opravdu podstatných jich bude jen hrstka. Naprostá většina těchto počátečních výzkumných tvrzení přinese jen nepodložená zjištění.
V současnosti je tedy nejdůležitější ověřovat platnost „objevů“ tím, že je zopakujeme za odlišných podmínek. Několik různých výzkumných týmů se musí přesvědčit, že za použití společných pravidel znovu a znovu objevy „fungují“. Navíc by se všechny týmy měly shodnout, že nebudou vybírat a zveřejňovat jen ta data, která vypadají nejpůsobivěji. Se selektivním oznamování výsledků bychom skončili u dlouhého seznamu všech falešných objevů učiněných napříč výzkumnými týmy, přičemž pod hromadou tohoto neopakovatelného odpadu by zapadlo oněch několik skutečných nálezů.
Empirická data skutečně význam tohoto nebezpečí potvrzují. Ve studii otištěné v červenci 2005 v Journal of the American Medical Association jsem prokázal, že vyvrácení je velice běžné, a to i u nejprestižnějších výzkumných zjištění. Přezkoumal jsem 45 zjištění z klinických výzkumů, jimž se ve vědeckém světě dostalo nejvyššího uznání, což bylo podloženo tím, kolikrát je za předešlých 15 let citovali jiní vědci.
I v případě nejrobustnějších typů výzkumu – například náhodných klinických pokusů – bylo už během několika let od zveřejnění u jednoho ze čtyř výsledků zjištěno, že byl chybný nebo potenciálně zveličený. V epidemiologii (například u studií o vitaminech, dietách či hormonech s ohledem na jejich spojitost se zdravotními důsledky u běžné populace) bylo v krátké době odporováno čtyřem pětinám nejprestižnějších zjištění. U molekulárního výzkumu, v případě neexistence rozsáhlého opakování, může občas míra vyvrácení přesahovat 99%.
Neměli bychom ale propadat panice. Je třeba očekávat, že většina vědeckých zjištění je rychle popřena a vyvrácena; ba jde o součást způsobu, jak ve vědě dochází k pokroku. Musíme se však této situaci přizpůsobit. Místo abychom vědecké důkazy brali jako dogma, měli bychom je považovat za předběžnou informaci, jíž je třeba připsat jistou míru důvěryhodnosti.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Není nic špatného na šíření vědecké informace, jejíž důvěryhodnost je 10%, nebo dokonce 1%. Občas to bude to nejlepší svědectví, které máme. Měli bychom si ale zvyknout na vědomí, že některá výzkumná zjištění mají velice nízkou věrohodnost, zatímco jiná mají větší naději, že zkoušce času odolají. Vědci sami mohou být schopni poctivě připisovat tyto úrovně důvěryhodnosti své vlastní práci, jestliže budou podrobně popisovat, co měli v úmyslu provést a jak to provedli.
Věda je ušlechtilá činnost, ale dosáhnout ryzího pokroku ve vědeckém výzkumu není snadné. Vyžaduje to mnoho času, neutuchající úsilí, nepoddajnou poctivost, řádné financování a materiální podporu a neochvějnou oddanost. Navrhované vědecké pokroky vyžadují pečlivý přezkum a zopakování výsledků nezávislými vědci. Vědecké znalosti nejsou nikdy konečné; naopak se neustále vyvíjejí. To je součástí obrovské přitažlivosti vědy a pěstuje to svobodu myšlení.
Třebaže tyto principy jsou zřejmě všem seriózním vědcům dobře známé, často se na ně při rozšiřování vědeckých informací zapomíná. Naše společnost je zaplavena nafouknutými informacemi, které jsou vlastní snahám v mnoha lidských činnostech – v zábavě, na soudních dvorech, akciových burzách či ve sportu, abychom jmenovali jen namátkou – usilujících o získání větší veřejné pozornosti v rámci masové civilizace.
Bylo by však škodlivé, kdybychom očekávali, že se tímto způsobem bude „předvádět“ věda. Přehánění odporuje klíčovým charakteristikám vědeckého uvažování: kritickému myšlení a pečlivému hodnocení důkazů.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Donald Trump’s attempt to reindustrialize the US economy by eliminating trade deficits will undoubtedly cause pain and disruption on a massive scale. But it is important to remember that both major US political parties have abandoned free trade in pursuit of similar goals.
argues that America’s protectionist policies reflect a global economic reordering that was already underway.
Donald Trump and Elon Musk's reign of disruption is crippling research universities’ ability to serve as productive partners in innovation, thus threatening the very system that they purport to celebrate. The Chinese, who are increasingly becoming frontier innovators in their own right, will be forever grateful.
warns that the pillars of US dynamism and competitiveness are being systematically toppled.
Až dosud byl za hlavní cíl lékařské vědy považován objev nového. V současnosti je však objevování bezmála až příliš snadné. Každý s trochou financí a s několika biologickými vzorky v mrazáku může udělat tisíce postulovaných „objevů“.
Skutečně, počet výzkumných otázek, které můžeme vznést, se exponenciálně zvyšuje. Lékařské soupravy velikosti mince dokáží u jedince z nepatrného množství krve změřit miliony různých biologických faktorů. Na místě lze vznést milion výzkumných otázek. I s řádným statistickým testováním se však mnoho desítek tisíc těchto biologických faktorů může díky pouhé náhodě jevit významně. Opravdu podstatných jich bude jen hrstka. Naprostá většina těchto počátečních výzkumných tvrzení přinese jen nepodložená zjištění.
V současnosti je tedy nejdůležitější ověřovat platnost „objevů“ tím, že je zopakujeme za odlišných podmínek. Několik různých výzkumných týmů se musí přesvědčit, že za použití společných pravidel znovu a znovu objevy „fungují“. Navíc by se všechny týmy měly shodnout, že nebudou vybírat a zveřejňovat jen ta data, která vypadají nejpůsobivěji. Se selektivním oznamování výsledků bychom skončili u dlouhého seznamu všech falešných objevů učiněných napříč výzkumnými týmy, přičemž pod hromadou tohoto neopakovatelného odpadu by zapadlo oněch několik skutečných nálezů.
Empirická data skutečně význam tohoto nebezpečí potvrzují. Ve studii otištěné v červenci 2005 v Journal of the American Medical Association jsem prokázal, že vyvrácení je velice běžné, a to i u nejprestižnějších výzkumných zjištění. Přezkoumal jsem 45 zjištění z klinických výzkumů, jimž se ve vědeckém světě dostalo nejvyššího uznání, což bylo podloženo tím, kolikrát je za předešlých 15 let citovali jiní vědci.
I v případě nejrobustnějších typů výzkumu – například náhodných klinických pokusů – bylo už během několika let od zveřejnění u jednoho ze čtyř výsledků zjištěno, že byl chybný nebo potenciálně zveličený. V epidemiologii (například u studií o vitaminech, dietách či hormonech s ohledem na jejich spojitost se zdravotními důsledky u běžné populace) bylo v krátké době odporováno čtyřem pětinám nejprestižnějších zjištění. U molekulárního výzkumu, v případě neexistence rozsáhlého opakování, může občas míra vyvrácení přesahovat 99%.
Neměli bychom ale propadat panice. Je třeba očekávat, že většina vědeckých zjištění je rychle popřena a vyvrácena; ba jde o součást způsobu, jak ve vědě dochází k pokroku. Musíme se však této situaci přizpůsobit. Místo abychom vědecké důkazy brali jako dogma, měli bychom je považovat za předběžnou informaci, jíž je třeba připsat jistou míru důvěryhodnosti.
Introductory Offer: Save 30% on PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Není nic špatného na šíření vědecké informace, jejíž důvěryhodnost je 10%, nebo dokonce 1%. Občas to bude to nejlepší svědectví, které máme. Měli bychom si ale zvyknout na vědomí, že některá výzkumná zjištění mají velice nízkou věrohodnost, zatímco jiná mají větší naději, že zkoušce času odolají. Vědci sami mohou být schopni poctivě připisovat tyto úrovně důvěryhodnosti své vlastní práci, jestliže budou podrobně popisovat, co měli v úmyslu provést a jak to provedli.
Věda je ušlechtilá činnost, ale dosáhnout ryzího pokroku ve vědeckém výzkumu není snadné. Vyžaduje to mnoho času, neutuchající úsilí, nepoddajnou poctivost, řádné financování a materiální podporu a neochvějnou oddanost. Navrhované vědecké pokroky vyžadují pečlivý přezkum a zopakování výsledků nezávislými vědci. Vědecké znalosti nejsou nikdy konečné; naopak se neustále vyvíjejí. To je součástí obrovské přitažlivosti vědy a pěstuje to svobodu myšlení.
Třebaže tyto principy jsou zřejmě všem seriózním vědcům dobře známé, často se na ně při rozšiřování vědeckých informací zapomíná. Naše společnost je zaplavena nafouknutými informacemi, které jsou vlastní snahám v mnoha lidských činnostech – v zábavě, na soudních dvorech, akciových burzách či ve sportu, abychom jmenovali jen namátkou – usilujících o získání větší veřejné pozornosti v rámci masové civilizace.
Bylo by však škodlivé, kdybychom očekávali, že se tímto způsobem bude „předvádět“ věda. Přehánění odporuje klíčovým charakteristikám vědeckého uvažování: kritickému myšlení a pečlivému hodnocení důkazů.