CHICAGO – V době, kdy se svět stává stále integrovanějším, se znovu a znovu vynořuje slovo „bezpečnost“, a to ve spojeních typu „potravinová bezpečnost“ nebo „energetická bezpečnost“. Obvykle to znamená, že určitá země vytváří a kontroluje výrobní kapacity bez ohledu na náklady. Arabské země tak pěstují v poušti obilí náročné na vodu a Čína získává majetkové podíly v súdánských ropných společnostech. Jsou tyto kroky ekonomicky rozumné? A pokud ne, co by měl svět dělat, aby snížil jejich potřebu?
CHICAGO – V době, kdy se svět stává stále integrovanějším, se znovu a znovu vynořuje slovo „bezpečnost“, a to ve spojeních typu „potravinová bezpečnost“ nebo „energetická bezpečnost“. Obvykle to znamená, že určitá země vytváří a kontroluje výrobní kapacity bez ohledu na náklady. Arabské země tak pěstují v poušti obilí náročné na vodu a Čína získává majetkové podíly v súdánských ropných společnostech. Jsou tyto kroky ekonomicky rozumné? A pokud ne, co by měl svět dělat, aby snížil jejich potřebu?