Co se ještě před nedávnem jevilo jako nejvýznamnější vědecký pokrok roku 2005, je nyní pod palbou. Prestižní časopis Science v červnu otiskl článek jihokorejského vědce Wu-Suk Hwana a mezinárodního týmu spoluautorů, který popisoval, jak připravili to, co fakticky představovalo „na zakázku vytvořené“ linie lidských kmenových buněk klonovaných z dospělého jedince. Přestože vědecká platnost jejich výzkumu je teď předmětem několika samostatných šetření, nijak to nesnižuje důležitost potřeby uvážit jeho etické důsledky.
Hwang a jeho kolegové tvrdili, že nahradili jádro neoplodněného lidského vajíčka jádrem běžné buňky odebrané jiné osobě a že z výsledného embrya vyvinuli linie kmenových buněk, jež se shodovaly s DNA osoby, která dodala běžnou buňku. Zdálo se, že nás tento úspěch přivádí podstatně blíž ke světu, v němž pacienti budou moci dostávat buněčné nebo tkáňové transplantáty, které jejich tělo neodmítne, protože použitý biologický materiál, klonovaný ze samotných pacientů, bude dokonalou náhradou.
Na počátku prosince Hwang přiznal, že některá z vajíček pocházela od dvou žen, které pracují v laboratoři, a že dalším „dárkyním“ bylo za vajíčka zaplaceno – což bylo porušení etických zásad, které se nikterak nedotýkalo správnosti vědeckých výsledků. Hwangovi spolupracovníci však začali zpochybňovat validitu samotného pokusu a Hwang oznámil redakci Science, že by rád studii odvolal. Ve chvíli, kdy toto píši, správnost své práce stále ještě obhajuje, avšak připouští „selhání lidského faktoru“ při uchovávání linií kmenových buněk, mimo jiné kontaminaci plísní. Údajně dokonce naznačil, že s některými buňkami mohlo být manipulováno.
Jak blízko jsme k zakázkové výrobě linií kmenových buněk pro konkrétní jedince, se nedozvíme, dokud nebudou dokončena vědecká prošetření Hwangova výzkumu. Nicméně jen nemnoho badatelů pochybuje o tom, že to, o čem Hwang a jeho kolegové prohlásili, že se jim zdařilo, je v zásadě uskutečnitelné. Jestliže Hwang nebyl prvním, komu se to podařilo, někdo jiný nakonec uspěje. Až bude postup možné spolehlivě provádět, připraví cestu významným lékařským průlomům.
Etický význam tohoto výzkumu ovšem dalece přesahuje jeho nepochybnou důležitost pro záchranu vážně nemocných pacientů. Důkaz o možnosti klonovat z jádra obyčejné lidské buňky by proměnil debatu o hodnotě potenciálního lidského života, neboť bychom zjistili, že „potenciální lidský život“ je všude kolem nás, v každé buňce našeho těla.
Když například prezident George W. Bush v roce 2001 oznámil, že Spojené státy nebudou financovat výzkum v oblasti nových linií kmenových buněk, jež vznikají z lidských zárodků, předložil následující důvod: „Tak jako vločka sněhu, každé z těchto embryí je jedinečné, s jedinečným genetickým potenciálem individuální lidské bytosti.“
Avšak právě tuto argumentaci ohrožuje to, co podle svých tvrzení dokázal Hwang a jeho tým. Jestliže nesprávnost zničení lidského zárodku spočívá v jeho jedinečnosti, pak neexistuje jediný přesvědčivý důvod, proč bychom z embrya neměli odebrat jedinou buňku a v zájmu získání kmenových buněk zničit jeho zbytek, neboť „jedinečný genetický potenciál“ zárodku by tak byl zachován.
Tato možnost rovněž jasně poukazuje na slabinu argumentu, že nemorální jsou potraty, protože ničí geneticky jedinečné lidské bytosti. Podle této úvahy by žena, která v nevhodný čas otěhotní, mohla podstoupit potrat za předpokladu, že zachová jedinou buňku plodu, aby tak zajistila uchování jeho jedinečného genetického potenciálu.
Zdá se ale absurdní, že by to mohlo mít nějaký vliv na mravnost umělého přerušení vývoje plodu. Jestliže si tato žena někdy později bude přát mít dítě, proč by neměla přirozeným způsobem počít jiný plod, ale raději použít DNA svého dřívějšího plodu, jehož vývoj ukončil potrat? Oba plody – ten, jehož se zbavila umělým přerušením, i ten, který později počne při pohlavním styku – mají svou „jedinečnou“ DNA. Ponecháme-li stranou zvláštní důvody, jako je změna sexuálního partnera, zdá se, že neexistuje důvod, proč dávat přednost existenci jednoho dítěte oproti existenci druhého.
Možná se předpokládá, jak odpůrci potratů občas říkají, že plod, jehož vývoj se uměle zastaví, měl genetický potenciál stát se druhým Beethovenem nebo Einsteinem. Pokud však víme, Beethovenem či Einsteinem se stává onen další plod, který žena počne, nikoliv ten, jehož vývin byl přerušen. Takže proč dávat přednost jednomu genetickému potenciálu před jiným?
Jestliže opustíme argumenty založené na potenciálu, tvrzení, že zabíjení embryí a fétů je nesprávné, se musí zakládat na podstatě těchto entit samotných – na tom, že jsou skutečnými lidskými bytostmi, které již mají vlastnosti, kvůli nimž je zabíjení nemorální.
Avšak vzhledem k tomu, že u plodů, přinejmenším ve vývojové fázi, kdy se provádí většina potratů, se teprve musí vyvinout vůbec nějaké vědomí, zdá se rozumné považovat ukončení jejich životů za mnohem méně závažné než zabití normální lidské bytosti. Je-li tomu tak, tím spíš to platí o embryích.
Co se ještě před nedávnem jevilo jako nejvýznamnější vědecký pokrok roku 2005, je nyní pod palbou. Prestižní časopis Science v červnu otiskl článek jihokorejského vědce Wu-Suk Hwana a mezinárodního týmu spoluautorů, který popisoval, jak připravili to, co fakticky představovalo „na zakázku vytvořené“ linie lidských kmenových buněk klonovaných z dospělého jedince. Přestože vědecká platnost jejich výzkumu je teď předmětem několika samostatných šetření, nijak to nesnižuje důležitost potřeby uvážit jeho etické důsledky.
Hwang a jeho kolegové tvrdili, že nahradili jádro neoplodněného lidského vajíčka jádrem běžné buňky odebrané jiné osobě a že z výsledného embrya vyvinuli linie kmenových buněk, jež se shodovaly s DNA osoby, která dodala běžnou buňku. Zdálo se, že nás tento úspěch přivádí podstatně blíž ke světu, v němž pacienti budou moci dostávat buněčné nebo tkáňové transplantáty, které jejich tělo neodmítne, protože použitý biologický materiál, klonovaný ze samotných pacientů, bude dokonalou náhradou.
Na počátku prosince Hwang přiznal, že některá z vajíček pocházela od dvou žen, které pracují v laboratoři, a že dalším „dárkyním“ bylo za vajíčka zaplaceno – což bylo porušení etických zásad, které se nikterak nedotýkalo správnosti vědeckých výsledků. Hwangovi spolupracovníci však začali zpochybňovat validitu samotného pokusu a Hwang oznámil redakci Science, že by rád studii odvolal. Ve chvíli, kdy toto píši, správnost své práce stále ještě obhajuje, avšak připouští „selhání lidského faktoru“ při uchovávání linií kmenových buněk, mimo jiné kontaminaci plísní. Údajně dokonce naznačil, že s některými buňkami mohlo být manipulováno.
Jak blízko jsme k zakázkové výrobě linií kmenových buněk pro konkrétní jedince, se nedozvíme, dokud nebudou dokončena vědecká prošetření Hwangova výzkumu. Nicméně jen nemnoho badatelů pochybuje o tom, že to, o čem Hwang a jeho kolegové prohlásili, že se jim zdařilo, je v zásadě uskutečnitelné. Jestliže Hwang nebyl prvním, komu se to podařilo, někdo jiný nakonec uspěje. Až bude postup možné spolehlivě provádět, připraví cestu významným lékařským průlomům.
Etický význam tohoto výzkumu ovšem dalece přesahuje jeho nepochybnou důležitost pro záchranu vážně nemocných pacientů. Důkaz o možnosti klonovat z jádra obyčejné lidské buňky by proměnil debatu o hodnotě potenciálního lidského života, neboť bychom zjistili, že „potenciální lidský život“ je všude kolem nás, v každé buňce našeho těla.
Když například prezident George W. Bush v roce 2001 oznámil, že Spojené státy nebudou financovat výzkum v oblasti nových linií kmenových buněk, jež vznikají z lidských zárodků, předložil následující důvod: „Tak jako vločka sněhu, každé z těchto embryí je jedinečné, s jedinečným genetickým potenciálem individuální lidské bytosti.“
BLACK FRIDAY SALE: Subscribe for as little as $34.99
Subscribe now to gain access to insights and analyses from the world’s leading thinkers – starting at just $34.99 for your first year.
Subscribe Now
Avšak právě tuto argumentaci ohrožuje to, co podle svých tvrzení dokázal Hwang a jeho tým. Jestliže nesprávnost zničení lidského zárodku spočívá v jeho jedinečnosti, pak neexistuje jediný přesvědčivý důvod, proč bychom z embrya neměli odebrat jedinou buňku a v zájmu získání kmenových buněk zničit jeho zbytek, neboť „jedinečný genetický potenciál“ zárodku by tak byl zachován.
Tato možnost rovněž jasně poukazuje na slabinu argumentu, že nemorální jsou potraty, protože ničí geneticky jedinečné lidské bytosti. Podle této úvahy by žena, která v nevhodný čas otěhotní, mohla podstoupit potrat za předpokladu, že zachová jedinou buňku plodu, aby tak zajistila uchování jeho jedinečného genetického potenciálu.
Zdá se ale absurdní, že by to mohlo mít nějaký vliv na mravnost umělého přerušení vývoje plodu. Jestliže si tato žena někdy později bude přát mít dítě, proč by neměla přirozeným způsobem počít jiný plod, ale raději použít DNA svého dřívějšího plodu, jehož vývoj ukončil potrat? Oba plody – ten, jehož se zbavila umělým přerušením, i ten, který později počne při pohlavním styku – mají svou „jedinečnou“ DNA. Ponecháme-li stranou zvláštní důvody, jako je změna sexuálního partnera, zdá se, že neexistuje důvod, proč dávat přednost existenci jednoho dítěte oproti existenci druhého.
Možná se předpokládá, jak odpůrci potratů občas říkají, že plod, jehož vývoj se uměle zastaví, měl genetický potenciál stát se druhým Beethovenem nebo Einsteinem. Pokud však víme, Beethovenem či Einsteinem se stává onen další plod, který žena počne, nikoliv ten, jehož vývin byl přerušen. Takže proč dávat přednost jednomu genetickému potenciálu před jiným?
Jestliže opustíme argumenty založené na potenciálu, tvrzení, že zabíjení embryí a fétů je nesprávné, se musí zakládat na podstatě těchto entit samotných – na tom, že jsou skutečnými lidskými bytostmi, které již mají vlastnosti, kvůli nimž je zabíjení nemorální.
Avšak vzhledem k tomu, že u plodů, přinejmenším ve vývojové fázi, kdy se provádí většina potratů, se teprve musí vyvinout vůbec nějaké vědomí, zdá se rozumné považovat ukončení jejich životů za mnohem méně závažné než zabití normální lidské bytosti. Je-li tomu tak, tím spíš to platí o embryích.