NEW YORK – Je tomu už dávno, co ekonomové udělali konec s omylem, jehož se dopustil Adam Smith, když tvrdil, že výrobě by se v hospodářství země měla přiznávat nadřazenost. V druhé knize Bohatství národů Smith dokonce jako neproduktivní odsoudil pracovní výkony „kněží, právníků, lékařů, učenců všech druhů, herců, žertéřů, muzikantů, operních zpěváků, tanečníků atd.“ Možná že se sice se Smithem (a Shakespearem) shodneme na neužitečnosti právníků, ale rozhodně to neplatí pro Oliviera, Falstaffa ani Pavarottiho. Fixace na výrobní fetiš se však pravidelně vrací; nejčerstvěji se projevuje ve Spojených státech v návaznosti na nedávnou krizi.
NEW YORK – Je tomu už dávno, co ekonomové udělali konec s omylem, jehož se dopustil Adam Smith, když tvrdil, že výrobě by se v hospodářství země měla přiznávat nadřazenost. V druhé knize Bohatství národů Smith dokonce jako neproduktivní odsoudil pracovní výkony „kněží, právníků, lékařů, učenců všech druhů, herců, žertéřů, muzikantů, operních zpěváků, tanečníků atd.“ Možná že se sice se Smithem (a Shakespearem) shodneme na neužitečnosti právníků, ale rozhodně to neplatí pro Oliviera, Falstaffa ani Pavarottiho. Fixace na výrobní fetiš se však pravidelně vrací; nejčerstvěji se projevuje ve Spojených státech v návaznosti na nedávnou krizi.