ATÉNY – Evropská integrace předpokládá průběžné převádění národní suverenity na Evropskou unii. Zatímco se však členské státy ochotně podrobují rozhodnutím, která ruší ochranářská opatření – například dovozní cla –, poněkud váhavěji přistupují k formulaci či prosazování politiky, jež by vybavila Evropskou unii pravomocí vyvíjet iniciativy dle vlastního uvážení. Typickými příklady tohoto jevu jsou Lisabonská strategie, která uvízla na mrtvém bodě, nekompletní Hospodářská a měnová unie a po blokovacím manévru irské veřejnosti také nejistý osud nové ústavní smlouvy EU (takzvané „Lisabonské smlouvy“).
ATÉNY – Evropská integrace předpokládá průběžné převádění národní suverenity na Evropskou unii. Zatímco se však členské státy ochotně podrobují rozhodnutím, která ruší ochranářská opatření – například dovozní cla –, poněkud váhavěji přistupují k formulaci či prosazování politiky, jež by vybavila Evropskou unii pravomocí vyvíjet iniciativy dle vlastního uvážení. Typickými příklady tohoto jevu jsou Lisabonská strategie, která uvízla na mrtvém bodě, nekompletní Hospodářská a měnová unie a po blokovacím manévru irské veřejnosti také nejistý osud nové ústavní smlouvy EU (takzvané „Lisabonské smlouvy“).