Íránský prezident Mahmúd Ahmadínedžád si svou vášnivou kritikou Spojených států sice možná získává podporu napříč muslimským světem, leč uvnitř Íránu ztrácí sílu. Nové mocenské posty obsazují jeho političtí soupeři a obyvatelstvo je čím dál nespokojenější s postupujícím ekonomickým úpadkem.
Islámská republika má už od svého založení slabý prezidentský úřad. Rozhodující autority požívá Nejvyšší vůdce, nejprve ajatolláh Chomejní a nyní ajatolláh Chameneí. První prezident islámské republiky Abul Hasan Bání Sadr byl rok po svém zvolení z úřadu odvolán. Od té doby režim nepřipouští silného prezidenta a opakovaně prokázal, že úřad je podřízený Nejvyššímu vůdci.
Ahmadínedžádovo zvolení před dvěma lety vyvolalo velká očekávání, poněvadž nový prezident sliboval, že „ceny ropy se projeví na tabuli každé domácnosti v Íránu“ a že ostře zakročí proti korupci. Navzdory tomu jeho první nominace byly odměnami přívržencům a starým známým v Islámských revolučních gardách a milici Basídž, ozbrojených složkách, které během kampaně mobilizovaly voliče v jeho prospěch. Například ministerstvo ropného průmyslu bez výběrového řízení udělilo zakázku za 1,3 miliard dolarů firmě spojované s revolučními gardami a Ahmadínedžád zvolil svého švagra ministrem kabinetu.
Podobné kroky by se v lepších hospodářských časech možná přehlížely. Íránský rozpočet ale v současnosti hospodaří se schodkem ve výši 15% HDP a zahraniční rezervy se tenčí, navzdory ropné konjunktuře. Namísto rozdělování ropných výnosů prostřednictvím programu levných úvěrů, jak bylo slíbeno, vláda musí vydávat benzín na příděly, neboť ekonomický příslib ustoupil krizi.
Také napětí sílí, neboť Ahmadínedžád splnil své předvolební sliby a prosadil islámská omezení ve společenském životě. Policie už dva roky vede ostrou kampaň proti ženám a mladým lidem. V létě bylo v Teheránu za nošení „nesprávného závoje“ zatčeno víc než 150 tisíc žen a holičství dostala podrobné pokyny ohledně přijatelných účesů u mladých mužů.
Demonstrace řidičů autobusů, učitelů základních škol, aktivistů za práva žen a studentů byly brutálně potlačeny a desítky lidí zatčeny. Po internetu se šíří fotografie a videozáznamy policejní brutality vůči civilistům v Teheránu i dalších městech.
Secure your copy of PS Quarterly: The Year Ahead 2025
Our annual flagship magazine, PS Quarterly: The Year Ahead 2025, has arrived. To gain digital access to all of the magazine’s content, and receive your print copy, subscribe to PS Digital Plus now.
Subscribe Now
Teď se ale Ahmadínedžádovi odpůrci chystají znovu prosadit dlouholetá omezení prezidentského úřadu. Jeho přední sok Akbar Hášemí Rafsandžání, bývalý prezident, jehož Ahmadínedžád porazil, když post získal pro sebe, zažil pozoruhodnou obrátku štěstěny a znovu se objevil na scéně jako hlava Shromáždění znalců, vlivného orgánu, který volí íránského Nejvyššího vůdce, ba může Nejvyššího vůdce i odvolat z úřadu.
Navíc teď Ahmadínedžáda otevřeně kritizují konzervativci, již k němu dříve lnuli. Dokonce i ajatolláh Chameneí, který je coby Nejvyšší vůdce také vrchním velitelem ozbrojených sil, podnikl kroky, jimiž dal na vědomí svou autoritu, když nedávno odvolal předáky revolučních gard a milice Basídž.
Mezi íránskými analytiky existuje přesvědčení, že záměrem těchto kroků bylo upevnit armádu, zejména s ohledem na možnost střetu s USA. Experti ale také poznamenávají, že dřívější velitelé byli blízcí Ahmadínedžádovi a během posledních dvou let vyvinuli značné úsilí, aby mu pomohli uskutečnit jeho agendu.
Třebaže Ahmadínedžád nadále slovně útočí na USA, politický aparát, který rozhodne o íránském jaderném programu a o vztazích země s mezinárodním společenstvím, neovládá. Hrozba sankcí je stále pádná a íránské obchodní kruhy – o veřejnosti nemluvě – osten izolace pociťují.
Vzhledem ke spletitému angažmá íránských vůdců v ekonomice by se účinek sankcí neměl podceňovat. Ekonomika zůstává jednou z oblastí íránského života, kde si Ahmadínedžád udržuje značnou moc. Jeho výsledky jsou tu ale chabé a jeho projevy problém ještě zjitřují, neboť stupňují izolaci Íránu od globální ekonomiky.
Diskuse na Západě se vyostřují a je tudíž důležité porozumět mocenským posunům, které uvnitř neprůhledného íránského politického systému probíhají. Ahmadínedžád možná bude dělat čím dál vyzývavější prohlášení, ale nemá kompetence, aby v souladu s nimi jednal. Do centra rozhodování jej může opět vynést jedině vojenská konfrontace s USA. Na to by měli ti, kdo tvoří americkou koncepci, pamatovat.
America's president subscribes to a brand of isolationism that has waxed and waned throughout US history, but has its roots in the two-century-old Monroe Doctrine. This is bad news for nearly everyone, because it implies acceptance of a world order based on spheres of influence, as envisioned by China and Russia.
hears echoes of the Monroe Doctrine in the US president's threats to acquire Greenland.
Financial markets and official economic indicators over the past few weeks give policymakers around the world plenty to contemplate. Was the recent spike in bond yields a sufficient warning to Donald Trump and his team, or will they still follow through with inflationary stimulus, tariff, and immigration policies?
wonders if recent market signals will keep the new administration’s radicalism in check.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Íránský prezident Mahmúd Ahmadínedžád si svou vášnivou kritikou Spojených států sice možná získává podporu napříč muslimským světem, leč uvnitř Íránu ztrácí sílu. Nové mocenské posty obsazují jeho političtí soupeři a obyvatelstvo je čím dál nespokojenější s postupujícím ekonomickým úpadkem.
Islámská republika má už od svého založení slabý prezidentský úřad. Rozhodující autority požívá Nejvyšší vůdce, nejprve ajatolláh Chomejní a nyní ajatolláh Chameneí. První prezident islámské republiky Abul Hasan Bání Sadr byl rok po svém zvolení z úřadu odvolán. Od té doby režim nepřipouští silného prezidenta a opakovaně prokázal, že úřad je podřízený Nejvyššímu vůdci.
Ahmadínedžádovo zvolení před dvěma lety vyvolalo velká očekávání, poněvadž nový prezident sliboval, že „ceny ropy se projeví na tabuli každé domácnosti v Íránu“ a že ostře zakročí proti korupci. Navzdory tomu jeho první nominace byly odměnami přívržencům a starým známým v Islámských revolučních gardách a milici Basídž, ozbrojených složkách, které během kampaně mobilizovaly voliče v jeho prospěch. Například ministerstvo ropného průmyslu bez výběrového řízení udělilo zakázku za 1,3 miliard dolarů firmě spojované s revolučními gardami a Ahmadínedžád zvolil svého švagra ministrem kabinetu.
Podobné kroky by se v lepších hospodářských časech možná přehlížely. Íránský rozpočet ale v současnosti hospodaří se schodkem ve výši 15% HDP a zahraniční rezervy se tenčí, navzdory ropné konjunktuře. Namísto rozdělování ropných výnosů prostřednictvím programu levných úvěrů, jak bylo slíbeno, vláda musí vydávat benzín na příděly, neboť ekonomický příslib ustoupil krizi.
Také napětí sílí, neboť Ahmadínedžád splnil své předvolební sliby a prosadil islámská omezení ve společenském životě. Policie už dva roky vede ostrou kampaň proti ženám a mladým lidem. V létě bylo v Teheránu za nošení „nesprávného závoje“ zatčeno víc než 150 tisíc žen a holičství dostala podrobné pokyny ohledně přijatelných účesů u mladých mužů.
Demonstrace řidičů autobusů, učitelů základních škol, aktivistů za práva žen a studentů byly brutálně potlačeny a desítky lidí zatčeny. Po internetu se šíří fotografie a videozáznamy policejní brutality vůči civilistům v Teheránu i dalších městech.
Secure your copy of PS Quarterly: The Year Ahead 2025
Our annual flagship magazine, PS Quarterly: The Year Ahead 2025, has arrived. To gain digital access to all of the magazine’s content, and receive your print copy, subscribe to PS Digital Plus now.
Subscribe Now
Teď se ale Ahmadínedžádovi odpůrci chystají znovu prosadit dlouholetá omezení prezidentského úřadu. Jeho přední sok Akbar Hášemí Rafsandžání, bývalý prezident, jehož Ahmadínedžád porazil, když post získal pro sebe, zažil pozoruhodnou obrátku štěstěny a znovu se objevil na scéně jako hlava Shromáždění znalců, vlivného orgánu, který volí íránského Nejvyššího vůdce, ba může Nejvyššího vůdce i odvolat z úřadu.
Navíc teď Ahmadínedžáda otevřeně kritizují konzervativci, již k němu dříve lnuli. Dokonce i ajatolláh Chameneí, který je coby Nejvyšší vůdce také vrchním velitelem ozbrojených sil, podnikl kroky, jimiž dal na vědomí svou autoritu, když nedávno odvolal předáky revolučních gard a milice Basídž.
Mezi íránskými analytiky existuje přesvědčení, že záměrem těchto kroků bylo upevnit armádu, zejména s ohledem na možnost střetu s USA. Experti ale také poznamenávají, že dřívější velitelé byli blízcí Ahmadínedžádovi a během posledních dvou let vyvinuli značné úsilí, aby mu pomohli uskutečnit jeho agendu.
Třebaže Ahmadínedžád nadále slovně útočí na USA, politický aparát, který rozhodne o íránském jaderném programu a o vztazích země s mezinárodním společenstvím, neovládá. Hrozba sankcí je stále pádná a íránské obchodní kruhy – o veřejnosti nemluvě – osten izolace pociťují.
Vzhledem ke spletitému angažmá íránských vůdců v ekonomice by se účinek sankcí neměl podceňovat. Ekonomika zůstává jednou z oblastí íránského života, kde si Ahmadínedžád udržuje značnou moc. Jeho výsledky jsou tu ale chabé a jeho projevy problém ještě zjitřují, neboť stupňují izolaci Íránu od globální ekonomiky.
Diskuse na Západě se vyostřují a je tudíž důležité porozumět mocenským posunům, které uvnitř neprůhledného íránského politického systému probíhají. Ahmadínedžád možná bude dělat čím dál vyzývavější prohlášení, ale nemá kompetence, aby v souladu s nimi jednal. Do centra rozhodování jej může opět vynést jedině vojenská konfrontace s USA. Na to by měli ti, kdo tvoří americkou koncepci, pamatovat.