Globální debaty o populační politice jsou matoucí. Jedna strana tvrdí, že sílící zalidnění planety ohrožuje životní prostředí a prosperitu. Půda, voda, energie i biodiverzita jsou pod stále větším tlakem, a jak se zdá, zásadním zdrojem tohoto tlaku je právě populační růst.
Druhá strana účastná debaty, zejména v bohatých zemích, prohlašuje, že domácnosti dnes mají tak málo dětí, že v budoucnu nebude dostatek zdrojů na péči o stárnoucí rodiče.
Argumentace těch, kdo mají z populačního růstu obavy, je pádnější. Problémy týkající se stárnoucích populací, jimž čelí Evropa, Japonsko a menším dílem též Spojené státy a některé země se středně vysokými příjmy, jsou řešitelné. Navíc, přínosy pomalejšího populačního růstu jsou vyšší než adaptační náklady.
Naproti tomu, jestliže světová populace nadále prudce poroste, tlaky na světové zdroje zesílí. Vlády by se tedy měly vystříhat záměrných politik zvyšování porodnosti, a to i v místech, kde je porodnost nízká.
Zmatenost veřejné debaty dílem zrcadlí odlišné populační trendy v různých částech světa. K nejrychlejšímu růstu populace dochází v nejchudších regionech. Nejvíce dětí (často šest a více na jednu ženu) - a tedy nejvyšší míru populačního růstu - obvykle mají chudí lidé, zejména chudí lidé žijící na farmách.
Nemajetné zemědělské rodiny spoléhají na to, že děti vykonají každodenní zemědělské práce a že zajistí rodiče, až dosáhnou vysokého věku. Chudé rodiny nemají přístup k antikoncepci a plánování rodičovství. Konečně, chudé rodiny mají děti jako určitou pojistku proti vysoké dětské úmrtnosti.
S ohledem na vysokou míru porodnosti v Africe počítá předpověď Populační divize OSN k roku 2050 se zdvojnásobením africké populace z dnešních asi 900 milionů obyvatel na asi 1,8 miliard. Rychle rostoucí populace jsou kvůli vysokému počtu dětí na jednu domácnost také populacemi mladými. Průměrný věk obyvatel Afriky je dnes pouhých 19 let a předpokládá se, že k roku 2050 se zvýší asi na 28 let.
V Evropě se trendy ubírají opačným směrem. OSN předpokládá k roku 2050 úbytek populace asi na 630 milionů, z dnešních asi 725 milionů lidí. Vzhledem k vyšší průměrné délce života a malému počtu dětí bude podle této předpovědi průměrný věk obyvatelstva prudce stoupat, a to ze 39 let v roce 2005 na asi 48 let v roce 2050.
Co se týče světa jako celku, očekává se, že počet obyvatel mezi roky 2005 a 2050 vzroste o další 2,5 miliardy lidí. K veškerému nárůstu dojde v rozvojovém světě: 1,3 miliardy lidí přibude v Asii, 900 milionů v Africe, zbytek v Latinské Americe a v dalších oblastech.
Přírůstek dalších 2,5 miliard lidí enormně zatíží nejen společnosti s rostoucím počtem obyvatel, ale celou planetu. Celková spotřeba energie prudce stoupá, neboť odráží kombinovaný účinek zvyšování příjmů na hlavu - a tedy zvyšování spotřeby energie na hlavu - a populačního růstu.
Vyšší spotřeba energií už teď nebezpečně mění světové klima. Nápor přibývající globální populace ve spojení s růstem příjmů navíc vede k prudkému odlesňování, decimaci rybolovných oblastí, devastaci krajiny, mizení přirozeného prostředí ohromného množství živočišných i rostlinných druhů a k jejich vymírání.
Populační růst v rozvojových oblastech - zejména v Africe, Indii a v dalších částech Asie - se musí zpomalit. Veřejné politiky mohou sehrát významnou úlohu tím, že pro chudé zajistí dostupnost služeb pomáhajících s plánováním rodičovství, rozšíří systémy sociálního zabezpečení, investicemi do veřejného zdravotnictví sníží dětskou úmrtnost a zlepší vzdělávání žen a jejich pracovní příležitosti.
Část evropské veřejnosti se s ohledem na nastávající populační úbytek Evropy chce vydat opačným směrem a prosazuje návrat k početnějším rodinám. To by byla obrovská chyba. Zastánci rychlejšího populačního růstu v Evropě se obávají nedostatku mladých pracujících lidí, kteří mají hradit veřejné penze. Tyto obavy však lze rozptýlit, budou-li lidé, již jsou dnes v mladším a středním věku, na penzi více spořit a pracovat déle než do 65 let.
Život ve společnostech se stálým nebo postupně ubývajícím počtem obyvatel přinese těmto pracujícím obrovské výhody. Nejzřejmější je, že utratí mnohem méně na přímých výdajích domácností za výchovu dětí. Ušetří také na investicích do nových silnic, elektráren, škol a dalších veřejných služeb. Budou se těšit z méně přeplněných měst a menšího počtu environmentálních tlaků na krajinu. Evropské ekonomiky budou mít nižší výdaje za omezování emisí skleníkových plynů při využívání energií, což povede k mnohem účinnější kontrole nad změnou klimatu. Řečeno stručně, až v nadcházejících desetiletích bude počet obyvatel Evropy klesat, kvalita života bude mít rostoucí tendenci.
Na požadavku pomalejšího populačního růstu není nic radikálního. Desítky tisíc let lidská populace jednou rostla, jindy ubývala, bez zásadního dlouhodobého trendu. Až v posledních dvou stoletích se světová populace s vzestupem moderního hospodářského života prudce rozrůstá, od asi jedné miliardy lidí v roce 1820 přes 6,3 miliardy dnes po zhruba 9 miliard k roku 2050.
Takto prudký růst umožnily obrovské pokroky ve vědě a technice. Tento bezprecedentní růst ale také nesmírně zatěžuje naši planetu. Měli bychom zesílit své snahy o zpomalení populačního růstu prostřednictvím dobrovolných kroků a uvědomit si, že pokud bychom dnes stav světové populace ustálili, přidali bychom lidem do budoucna na spokojenosti a posílili environmentální udržitelnost.
Globální debaty o populační politice jsou matoucí. Jedna strana tvrdí, že sílící zalidnění planety ohrožuje životní prostředí a prosperitu. Půda, voda, energie i biodiverzita jsou pod stále větším tlakem, a jak se zdá, zásadním zdrojem tohoto tlaku je právě populační růst.
Druhá strana účastná debaty, zejména v bohatých zemích, prohlašuje, že domácnosti dnes mají tak málo dětí, že v budoucnu nebude dostatek zdrojů na péči o stárnoucí rodiče.
Argumentace těch, kdo mají z populačního růstu obavy, je pádnější. Problémy týkající se stárnoucích populací, jimž čelí Evropa, Japonsko a menším dílem též Spojené státy a některé země se středně vysokými příjmy, jsou řešitelné. Navíc, přínosy pomalejšího populačního růstu jsou vyšší než adaptační náklady.
Naproti tomu, jestliže světová populace nadále prudce poroste, tlaky na světové zdroje zesílí. Vlády by se tedy měly vystříhat záměrných politik zvyšování porodnosti, a to i v místech, kde je porodnost nízká.
Zmatenost veřejné debaty dílem zrcadlí odlišné populační trendy v různých částech světa. K nejrychlejšímu růstu populace dochází v nejchudších regionech. Nejvíce dětí (často šest a více na jednu ženu) - a tedy nejvyšší míru populačního růstu - obvykle mají chudí lidé, zejména chudí lidé žijící na farmách.
Nemajetné zemědělské rodiny spoléhají na to, že děti vykonají každodenní zemědělské práce a že zajistí rodiče, až dosáhnou vysokého věku. Chudé rodiny nemají přístup k antikoncepci a plánování rodičovství. Konečně, chudé rodiny mají děti jako určitou pojistku proti vysoké dětské úmrtnosti.
BLACK FRIDAY SALE: Subscribe for as little as $34.99
Subscribe now to gain access to insights and analyses from the world’s leading thinkers – starting at just $34.99 for your first year.
Subscribe Now
S ohledem na vysokou míru porodnosti v Africe počítá předpověď Populační divize OSN k roku 2050 se zdvojnásobením africké populace z dnešních asi 900 milionů obyvatel na asi 1,8 miliard. Rychle rostoucí populace jsou kvůli vysokému počtu dětí na jednu domácnost také populacemi mladými. Průměrný věk obyvatel Afriky je dnes pouhých 19 let a předpokládá se, že k roku 2050 se zvýší asi na 28 let.
V Evropě se trendy ubírají opačným směrem. OSN předpokládá k roku 2050 úbytek populace asi na 630 milionů, z dnešních asi 725 milionů lidí. Vzhledem k vyšší průměrné délce života a malému počtu dětí bude podle této předpovědi průměrný věk obyvatelstva prudce stoupat, a to ze 39 let v roce 2005 na asi 48 let v roce 2050.
Co se týče světa jako celku, očekává se, že počet obyvatel mezi roky 2005 a 2050 vzroste o další 2,5 miliardy lidí. K veškerému nárůstu dojde v rozvojovém světě: 1,3 miliardy lidí přibude v Asii, 900 milionů v Africe, zbytek v Latinské Americe a v dalších oblastech.
Přírůstek dalších 2,5 miliard lidí enormně zatíží nejen společnosti s rostoucím počtem obyvatel, ale celou planetu. Celková spotřeba energie prudce stoupá, neboť odráží kombinovaný účinek zvyšování příjmů na hlavu - a tedy zvyšování spotřeby energie na hlavu - a populačního růstu.
Vyšší spotřeba energií už teď nebezpečně mění světové klima. Nápor přibývající globální populace ve spojení s růstem příjmů navíc vede k prudkému odlesňování, decimaci rybolovných oblastí, devastaci krajiny, mizení přirozeného prostředí ohromného množství živočišných i rostlinných druhů a k jejich vymírání.
Populační růst v rozvojových oblastech - zejména v Africe, Indii a v dalších částech Asie - se musí zpomalit. Veřejné politiky mohou sehrát významnou úlohu tím, že pro chudé zajistí dostupnost služeb pomáhajících s plánováním rodičovství, rozšíří systémy sociálního zabezpečení, investicemi do veřejného zdravotnictví sníží dětskou úmrtnost a zlepší vzdělávání žen a jejich pracovní příležitosti.
Část evropské veřejnosti se s ohledem na nastávající populační úbytek Evropy chce vydat opačným směrem a prosazuje návrat k početnějším rodinám. To by byla obrovská chyba. Zastánci rychlejšího populačního růstu v Evropě se obávají nedostatku mladých pracujících lidí, kteří mají hradit veřejné penze. Tyto obavy však lze rozptýlit, budou-li lidé, již jsou dnes v mladším a středním věku, na penzi více spořit a pracovat déle než do 65 let.
Život ve společnostech se stálým nebo postupně ubývajícím počtem obyvatel přinese těmto pracujícím obrovské výhody. Nejzřejmější je, že utratí mnohem méně na přímých výdajích domácností za výchovu dětí. Ušetří také na investicích do nových silnic, elektráren, škol a dalších veřejných služeb. Budou se těšit z méně přeplněných měst a menšího počtu environmentálních tlaků na krajinu. Evropské ekonomiky budou mít nižší výdaje za omezování emisí skleníkových plynů při využívání energií, což povede k mnohem účinnější kontrole nad změnou klimatu. Řečeno stručně, až v nadcházejících desetiletích bude počet obyvatel Evropy klesat, kvalita života bude mít rostoucí tendenci.
Na požadavku pomalejšího populačního růstu není nic radikálního. Desítky tisíc let lidská populace jednou rostla, jindy ubývala, bez zásadního dlouhodobého trendu. Až v posledních dvou stoletích se světová populace s vzestupem moderního hospodářského života prudce rozrůstá, od asi jedné miliardy lidí v roce 1820 přes 6,3 miliardy dnes po zhruba 9 miliard k roku 2050.
Takto prudký růst umožnily obrovské pokroky ve vědě a technice. Tento bezprecedentní růst ale také nesmírně zatěžuje naši planetu. Měli bychom zesílit své snahy o zpomalení populačního růstu prostřednictvím dobrovolných kroků a uvědomit si, že pokud bychom dnes stav světové populace ustálili, přidali bychom lidem do budoucna na spokojenosti a posílili environmentální udržitelnost.