JAKARTA – Přívalový déšť letos v Myanmaru vyvolal bahenní sesuvy, které smetly stovky domů a zapříčinily rozsáhlou zkázu úrody. Postiženo bylo přes 1,3 milionu lidí a víc než sto lidí zahynulo. Ve Vietnamu se v důsledku týchž průtrží mračen vylily nádrže s toxickými kaly z uhelných dolů, prohnaly se vesnicemi a zatekly do zátoky Ha Long, zapsané do Seznamu světového dědictví; obětí na životech bylo 17. Četnost a intenzita takových povětrnostních událostí neustále narůstá, a proto je čím dál naléhavější zmírňovat změnu klimatu a přizpůsobovat se jejím důsledkům.
Nenechte se mýlit: tyto události jsou, přinejmenším zčásti, důsledkem změny klimatu. Jak poukazuje klimatolog Kevin Trenberth z Národního centra USA pro výzkum atmosféry, v současnosti „jsou veškeré povětrnostní události ovlivněny změnou klimatu, protože prostředí, ve kterém se odehrávají, je teplejší a vlhčí, než bývalo“.
Mezinárodní klimatičtí vyjednavači si to do jisté míry uvědomují. Dopady, jimž lidé v Myanmaru a Vietnamu čelí, se považují za nevyhnutelnou daň za absenci adaptace na změnu klimatu, úředně označovanou za „ztráty a škody“. Taková vyjádření ale nepostihují celou škálu důsledků – zejména dopady na lidské životy. Lidé, kteří v Myanmaru a Vietnamu zahynuli, nejsou jen „nevyhnutelnými škodami“ a jejich pozůstalí se nemohou jednoduše „adaptovat“ na jejich ztrátu.
Taková bezcitná rétorika je odrazem nedostatečnosti reakcí na změnu klimatu, k nimž se mezinárodní vyjednavači doposud dopracovali. Ostatně, kdyby průmyslový svět udělal, co bylo zapotřebí k zastavení změny klimatu, jak už před generací slíbil, Myanmar a Vietnam by se vší pravděpodobností byly svých nedávných „ztrát a škod“ ušetřeny.
Skutečnost, že takzvané vyspělé ekonomiky nesplnily své závazky, znamená, že nejohroženějšími rozvojovými zeměmi dnes nejsou Myanmar ani Vietnam. Malé tichomořské ostrovní státy například dosud nedokázaly vybudovat dostatečnou ochranu před „královskými vlnami,“ které se přelévají na jejich pevninu a způsobují, že se sladkovodní „čočky“ pod jejich atoly proměňují v brakické. Tamní obyvatelé – jedni z nejchudších na světě – doplácejí na změnu klimatu svými životy a živobytím. A bez prostředků nezbytných k adaptaci budou nadále trpět.
Je to však ještě zvrácenější. Největší světoví znečišťovatelé, kteří stojí za problémem, sklízejí nadále miliardové zisky a zároveň od vlád pobírají obří energetické subvence (odhadované na celkem 5,3 bilionu dolarů v roce 2015, tedy asi deset milionů dolarů za minutu).
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Kdo jsou tito znečišťovatelé? Podle studie, již roku 2013 předložil vědec Rick Heede, lze bezmála dvě třetiny oxidu uhličitého, který byl vypuštěn od poloviny 18. století, připsat na vrub pouhým 90 největším producentům fosilních paliv a cementu, z nichž většina stále vyvíjí činnost. Padesát z nich jsou akciové společnosti, mimo jiné ChevronTexaco, ExxonMobil, Shell, BP a Peabody Energy, 31 z nich jsou státní společnosti, například Saudi Aramco a norský Statoil, a devět jsou státy jako Saúdská Arábie a Čína.
Při vědomí nehorázné nespravedlnosti tohoto stavu věcí, o jeho zhoubnosti ani nemluvě, vznikla nová iniciativa, zahájená Projektem zpoplatnění uhlíku a podporovaná narůstajícím počtem jedinců a organizací, aby od velkých znečišťovatelů požadovala kompenzaci pro rozvojové země. Projekt zpoplatnění uhlíku konkrétně navrhuje zdanění v místě těžby fosilních paliv.
Taková daň je v souladu s mezinárodním právem, včetně zásady „znečišťovatel platí,“ a zajistila by nový a předvídatelný zdroj finančních prostředků – ve výši miliard dolarů – pro komunity, které je nejvíc potřebují, aniž by to vlády zbavilo zodpovědnosti za zajištění veřejných zdrojů financování. Zvýšením nákladů na těžbu fosilních paliv by pak v posledku přispěla k postupnému útlumu sektoru, který v klimaticky bezpečném světě nemá místo.
Svět naštěstí nebude muset čekat, až znečišťovatele morálně přesvědčí. Společnosti a vlády podnikající v oblasti fosilních paliv už čelí sílícímu právnímu tlaku. Přeživší tajfunu na Filipínách podali stížnost k tamní Komisi pro lidská práva, v níž požadují vyšetření zodpovědnosti velkých firem v oblasti fosilních paliv za vyvolání změny klimatu. Nizozemská skupina Urgenda s téměř 900 dalšími navrhovateli úspěšně žalovala nizozemskou vládu a přiměla ji zavést přísnější klimatické politiky. Peruánský zemědělec se chystá zažalovat německou uhelnou společnost RWE, aby uhradila náklady na ochranu jeho domova, který leží v záplavové trase ledovcového jezera. Konečně signatáři Deklarace národů za klimatickou spravedlnost ze zemí na tichomořských ostrovech jsou odhodláni podat žalobu na velké znečišťovatele za činnosti vedoucí k destrukci jejich domovů.
Pokud se nic nestane, takové soudní spory budou častější a bude těžší se v nich uhájit. Velké ropné, plynařské a uhelné společností buď musí přijmout zodpovědnost za změnu klimatu a začít opravdu odvádět příspěvky na adaptaci, anebo se připravit na bitvu o vlastní přežití – bitvu, kterou v dlouhodobém výhledu jednoduše nemohou vyhrát.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
In 2024, global geopolitics and national politics have undergone considerable upheaval, and the world economy has both significant weaknesses, including Europe and China, and notable bright spots, especially the US. In the coming year, the range of possible outcomes will broaden further.
offers his predictions for the new year while acknowledging that the range of possible outcomes is widening.
JAKARTA – Přívalový déšť letos v Myanmaru vyvolal bahenní sesuvy, které smetly stovky domů a zapříčinily rozsáhlou zkázu úrody. Postiženo bylo přes 1,3 milionu lidí a víc než sto lidí zahynulo. Ve Vietnamu se v důsledku týchž průtrží mračen vylily nádrže s toxickými kaly z uhelných dolů, prohnaly se vesnicemi a zatekly do zátoky Ha Long, zapsané do Seznamu světového dědictví; obětí na životech bylo 17. Četnost a intenzita takových povětrnostních událostí neustále narůstá, a proto je čím dál naléhavější zmírňovat změnu klimatu a přizpůsobovat se jejím důsledkům.
Nenechte se mýlit: tyto události jsou, přinejmenším zčásti, důsledkem změny klimatu. Jak poukazuje klimatolog Kevin Trenberth z Národního centra USA pro výzkum atmosféry, v současnosti „jsou veškeré povětrnostní události ovlivněny změnou klimatu, protože prostředí, ve kterém se odehrávají, je teplejší a vlhčí, než bývalo“.
Mezinárodní klimatičtí vyjednavači si to do jisté míry uvědomují. Dopady, jimž lidé v Myanmaru a Vietnamu čelí, se považují za nevyhnutelnou daň za absenci adaptace na změnu klimatu, úředně označovanou za „ztráty a škody“. Taková vyjádření ale nepostihují celou škálu důsledků – zejména dopady na lidské životy. Lidé, kteří v Myanmaru a Vietnamu zahynuli, nejsou jen „nevyhnutelnými škodami“ a jejich pozůstalí se nemohou jednoduše „adaptovat“ na jejich ztrátu.
Taková bezcitná rétorika je odrazem nedostatečnosti reakcí na změnu klimatu, k nimž se mezinárodní vyjednavači doposud dopracovali. Ostatně, kdyby průmyslový svět udělal, co bylo zapotřebí k zastavení změny klimatu, jak už před generací slíbil, Myanmar a Vietnam by se vší pravděpodobností byly svých nedávných „ztrát a škod“ ušetřeny.
Skutečnost, že takzvané vyspělé ekonomiky nesplnily své závazky, znamená, že nejohroženějšími rozvojovými zeměmi dnes nejsou Myanmar ani Vietnam. Malé tichomořské ostrovní státy například dosud nedokázaly vybudovat dostatečnou ochranu před „královskými vlnami,“ které se přelévají na jejich pevninu a způsobují, že se sladkovodní „čočky“ pod jejich atoly proměňují v brakické. Tamní obyvatelé – jedni z nejchudších na světě – doplácejí na změnu klimatu svými životy a živobytím. A bez prostředků nezbytných k adaptaci budou nadále trpět.
Je to však ještě zvrácenější. Největší světoví znečišťovatelé, kteří stojí za problémem, sklízejí nadále miliardové zisky a zároveň od vlád pobírají obří energetické subvence (odhadované na celkem 5,3 bilionu dolarů v roce 2015, tedy asi deset milionů dolarů za minutu).
HOLIDAY SALE: PS for less than $0.7 per week
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Kdo jsou tito znečišťovatelé? Podle studie, již roku 2013 předložil vědec Rick Heede, lze bezmála dvě třetiny oxidu uhličitého, který byl vypuštěn od poloviny 18. století, připsat na vrub pouhým 90 největším producentům fosilních paliv a cementu, z nichž většina stále vyvíjí činnost. Padesát z nich jsou akciové společnosti, mimo jiné ChevronTexaco, ExxonMobil, Shell, BP a Peabody Energy, 31 z nich jsou státní společnosti, například Saudi Aramco a norský Statoil, a devět jsou státy jako Saúdská Arábie a Čína.
Při vědomí nehorázné nespravedlnosti tohoto stavu věcí, o jeho zhoubnosti ani nemluvě, vznikla nová iniciativa, zahájená Projektem zpoplatnění uhlíku a podporovaná narůstajícím počtem jedinců a organizací, aby od velkých znečišťovatelů požadovala kompenzaci pro rozvojové země. Projekt zpoplatnění uhlíku konkrétně navrhuje zdanění v místě těžby fosilních paliv.
Taková daň je v souladu s mezinárodním právem, včetně zásady „znečišťovatel platí,“ a zajistila by nový a předvídatelný zdroj finančních prostředků – ve výši miliard dolarů – pro komunity, které je nejvíc potřebují, aniž by to vlády zbavilo zodpovědnosti za zajištění veřejných zdrojů financování. Zvýšením nákladů na těžbu fosilních paliv by pak v posledku přispěla k postupnému útlumu sektoru, který v klimaticky bezpečném světě nemá místo.
Svět naštěstí nebude muset čekat, až znečišťovatele morálně přesvědčí. Společnosti a vlády podnikající v oblasti fosilních paliv už čelí sílícímu právnímu tlaku. Přeživší tajfunu na Filipínách podali stížnost k tamní Komisi pro lidská práva, v níž požadují vyšetření zodpovědnosti velkých firem v oblasti fosilních paliv za vyvolání změny klimatu. Nizozemská skupina Urgenda s téměř 900 dalšími navrhovateli úspěšně žalovala nizozemskou vládu a přiměla ji zavést přísnější klimatické politiky. Peruánský zemědělec se chystá zažalovat německou uhelnou společnost RWE, aby uhradila náklady na ochranu jeho domova, který leží v záplavové trase ledovcového jezera. Konečně signatáři Deklarace národů za klimatickou spravedlnost ze zemí na tichomořských ostrovech jsou odhodláni podat žalobu na velké znečišťovatele za činnosti vedoucí k destrukci jejich domovů.
Pokud se nic nestane, takové soudní spory budou častější a bude těžší se v nich uhájit. Velké ropné, plynařské a uhelné společností buď musí přijmout zodpovědnost za změnu klimatu a začít opravdu odvádět příspěvky na adaptaci, anebo se připravit na bitvu o vlastní přežití – bitvu, kterou v dlouhodobém výhledu jednoduše nemohou vyhrát.