SAO PAULO – Co se týče dobře míněných gest, Hodinu Země stěží něco překoná.S úderem půl deváté večer v sobotu 27. března téměř miliarda lidí ve 120 zemích projevila touhu udělat něco s globálním oteplováním tím, že si na hodinu zhasli světla.Na doklad oficiální solidarity zhasla světla i na řadě nejvěhlasnějších pamětihodností planety, od operního domu v Sydney po Velkou pyramidu v Gíze, nemluvě o pekingském Zakázaném městě, newyorském mrakodrapu Empire State Building, londýnském Big Benu, pařížské Eiffelově věži a panoramatech Hongkongu i Las Vegas.
Hodina Země, ať je jinak jaká chce, patří zajisté mezi nejúspěšnější propagační taháky, jaké kdy kdo vymyslel.Poprvé ji v roce 2007 zorganizovala v australském Sydney tamní pobočka Světového fondu na ochranu přírody (WWF) a v posledních letech její popularita a míra účasti (osob i veřejných organizací) prudce narůstá – natolik, že už sotva najdete kout na Zemi, jehož se kampaň nedotkla.Jak řekl Greg Bourne, ředitel Světového fondu na ochranu přírody v Austrálii:„Máme širokou účast od Casablanky po tábořiště safari v Namibii a Tanzanii.“
Udělala ale Hodina Země něco pro zastavení – nebo alespoň zpomalení – globálního oteplování?Nepříliš.
Popularitu události není těžké pochopit.Kdo kromě nejzarytějších popíračů globálního oteplování by odolal představě, již americké webové stránky kampaně Hodina Země letos vyjádřily tak, že pouhým „zhasnutím světel 27. března ve 20:30 místního času přispějete k přechodu k čistšímu, bezpečnějšímu národu“?
Netřeba říkat, že to není tak docela pravda.To hlavní, čeho dosáhl každý, kdo večer na hodinu zhasl světla, spočívalo v tom, že bylo hůř vidět.Vliv na životní prostředí byl zanedbatelný.Vždyť i kdyby se požadované hodiny zúčastnili všichni lidé světa, výsledkem by byl ekvivalent zastavení uhlíkových emisí Číny na zhruba 45 vteřin.
Samozřejmě že tento nesmírně optimistický výpočet předpokládá, že nikdo následně nespotřebuje víc energie.Nedávný výzkum dvou kanadských psychologů zjistil, že u lidí, již utratí peníze za zelené produkty, je bezprostředně poté nižší pravděpodobnost, že budou velkorysí, a vyšší pravděpodobnost, že budou krást, než mezi těmi, kdo nakoupili nezelené zboží.Vykonání něčeho ctnostného – třeba zhasnutí světel – nám zřejmě dává pocit, že máme právo následně projevit špatnost.
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Organizátoři Hodiny Země symbolickou podstatu manévrů přiznávají.Zhasnutí světel je jen „výzvou k jednání“, poznamenali.Jak vysvětlil generální ředitel WWF James Leape, poskytuje „globální platformu pro miliony lidí, aby dali najevo své znepokojení nad ničivými důsledky změny klimatu“.Další představitel WWF dodal: „Našim politikům to říká, že ve věci změny klimatu to nesmějí vzdávat.“
To všechno je velice pěkné.Podle Andyho Ridleyho má ale Hodina Země ve skutečnosti konkrétnější záměry.Kromě toho, že byl první, koho v sydneyské hospodě nad sklenkou s přáteli před několika lety tato akce napadla, Ridley je také výkonným ředitelem globálního projektu Hodina Země, takže se k věci zřejmě vyjadřuje s jistou autoritou.„Cíl, o nějž ještě v tomto roce usilujeme,“ řekl minulý týden agentuře Associated Press, „je celosvětová dohoda, která pobídne všechny země ke snižování emisí.“
Právě v tom tkví velký problém Hodiny Země.Ať třeba sebevíc chceme věřit opaku, skutečnost je taková, že žádná dohoda uhlíkové emise nesníží.Kdyby to bylo politicky možné, stalo by se tak už dávno – ne-li na „Summitu Země“ v roce 1992 v Rio de Janeiru, tak v Kjótu před 12 lety; a když ani v Kjótu ne, tak loni v prosinci v Kodani.Jenže to možné není.
Vždyť nejlepší dohoda, na níž se po téměř dvou desetiletích snah země dokázaly domluvit, neurčuje žádné skutečné povinnosti, nestanovuje žádné závazné emisní cíle a od nikoho nevyžaduje žádné konkrétní činy.Z toho si určitě můžeme vzít ponaučení.
Organizátoři Hodiny Země bohužel tuto nepříjemnou pravdu raději přehlížejí.Vyhnout se jí ale nelze.Myslíme-li vážně snahu řešit globální oteplování, musíme podnikat kroky, které skutečně přispívají k dobru – na rozdíl od mrhání cennými prostředky na plané dohody a morální gesta, která nám přinášejí jen dobrý pocit.Zhasnutá světla a přísliby snižování emisí uhlíku nám sice mohou přinést momentální pocit mravnosti, ale to je tak vše.
Pro dosažení smysluplného řešení globálního oteplování je třeba namísto fixace na plané sliby ohledně snižování uhlíkových emisí zaměřit pozornost na výzkum a vývoj.Za pouhých 0,2 % globálního HDP, čili 100 miliard dolarů ročně, bychom mohli dosáhnout zásadních technických průlomů, jichž je zapotřebí, aby byla zelená energie natolik levná, že se dokáže stát pohonem bezuhlíkové budoucnosti.Přestaňme tedy klopýtat ve tmě a udělejme něco smysluplného pro světlejší budoucnost.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
In 2024, global geopolitics and national politics have undergone considerable upheaval, and the world economy has both significant weaknesses, including Europe and China, and notable bright spots, especially the US. In the coming year, the range of possible outcomes will broaden further.
offers his predictions for the new year while acknowledging that the range of possible outcomes is widening.
SAO PAULO – Co se týče dobře míněných gest, Hodinu Země stěží něco překoná.S úderem půl deváté večer v sobotu 27. března téměř miliarda lidí ve 120 zemích projevila touhu udělat něco s globálním oteplováním tím, že si na hodinu zhasli světla.Na doklad oficiální solidarity zhasla světla i na řadě nejvěhlasnějších pamětihodností planety, od operního domu v Sydney po Velkou pyramidu v Gíze, nemluvě o pekingském Zakázaném městě, newyorském mrakodrapu Empire State Building, londýnském Big Benu, pařížské Eiffelově věži a panoramatech Hongkongu i Las Vegas.
Hodina Země, ať je jinak jaká chce, patří zajisté mezi nejúspěšnější propagační taháky, jaké kdy kdo vymyslel.Poprvé ji v roce 2007 zorganizovala v australském Sydney tamní pobočka Světového fondu na ochranu přírody (WWF) a v posledních letech její popularita a míra účasti (osob i veřejných organizací) prudce narůstá – natolik, že už sotva najdete kout na Zemi, jehož se kampaň nedotkla.Jak řekl Greg Bourne, ředitel Světového fondu na ochranu přírody v Austrálii:„Máme širokou účast od Casablanky po tábořiště safari v Namibii a Tanzanii.“
Udělala ale Hodina Země něco pro zastavení – nebo alespoň zpomalení – globálního oteplování?Nepříliš.
Popularitu události není těžké pochopit.Kdo kromě nejzarytějších popíračů globálního oteplování by odolal představě, již americké webové stránky kampaně Hodina Země letos vyjádřily tak, že pouhým „zhasnutím světel 27. března ve 20:30 místního času přispějete k přechodu k čistšímu, bezpečnějšímu národu“?
Netřeba říkat, že to není tak docela pravda.To hlavní, čeho dosáhl každý, kdo večer na hodinu zhasl světla, spočívalo v tom, že bylo hůř vidět.Vliv na životní prostředí byl zanedbatelný.Vždyť i kdyby se požadované hodiny zúčastnili všichni lidé světa, výsledkem by byl ekvivalent zastavení uhlíkových emisí Číny na zhruba 45 vteřin.
Samozřejmě že tento nesmírně optimistický výpočet předpokládá, že nikdo následně nespotřebuje víc energie.Nedávný výzkum dvou kanadských psychologů zjistil, že u lidí, již utratí peníze za zelené produkty, je bezprostředně poté nižší pravděpodobnost, že budou velkorysí, a vyšší pravděpodobnost, že budou krást, než mezi těmi, kdo nakoupili nezelené zboží.Vykonání něčeho ctnostného – třeba zhasnutí světel – nám zřejmě dává pocit, že máme právo následně projevit špatnost.
HOLIDAY SALE: PS for less than $0.7 per week
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Organizátoři Hodiny Země symbolickou podstatu manévrů přiznávají.Zhasnutí světel je jen „výzvou k jednání“, poznamenali.Jak vysvětlil generální ředitel WWF James Leape, poskytuje „globální platformu pro miliony lidí, aby dali najevo své znepokojení nad ničivými důsledky změny klimatu“.Další představitel WWF dodal: „Našim politikům to říká, že ve věci změny klimatu to nesmějí vzdávat.“
To všechno je velice pěkné.Podle Andyho Ridleyho má ale Hodina Země ve skutečnosti konkrétnější záměry.Kromě toho, že byl první, koho v sydneyské hospodě nad sklenkou s přáteli před několika lety tato akce napadla, Ridley je také výkonným ředitelem globálního projektu Hodina Země, takže se k věci zřejmě vyjadřuje s jistou autoritou.„Cíl, o nějž ještě v tomto roce usilujeme,“ řekl minulý týden agentuře Associated Press, „je celosvětová dohoda, která pobídne všechny země ke snižování emisí.“
Právě v tom tkví velký problém Hodiny Země.Ať třeba sebevíc chceme věřit opaku, skutečnost je taková, že žádná dohoda uhlíkové emise nesníží.Kdyby to bylo politicky možné, stalo by se tak už dávno – ne-li na „Summitu Země“ v roce 1992 v Rio de Janeiru, tak v Kjótu před 12 lety; a když ani v Kjótu ne, tak loni v prosinci v Kodani.Jenže to možné není.
Vždyť nejlepší dohoda, na níž se po téměř dvou desetiletích snah země dokázaly domluvit, neurčuje žádné skutečné povinnosti, nestanovuje žádné závazné emisní cíle a od nikoho nevyžaduje žádné konkrétní činy.Z toho si určitě můžeme vzít ponaučení.
Organizátoři Hodiny Země bohužel tuto nepříjemnou pravdu raději přehlížejí.Vyhnout se jí ale nelze.Myslíme-li vážně snahu řešit globální oteplování, musíme podnikat kroky, které skutečně přispívají k dobru – na rozdíl od mrhání cennými prostředky na plané dohody a morální gesta, která nám přinášejí jen dobrý pocit.Zhasnutá světla a přísliby snižování emisí uhlíku nám sice mohou přinést momentální pocit mravnosti, ale to je tak vše.
Pro dosažení smysluplného řešení globálního oteplování je třeba namísto fixace na plané sliby ohledně snižování uhlíkových emisí zaměřit pozornost na výzkum a vývoj.Za pouhých 0,2 % globálního HDP, čili 100 miliard dolarů ročně, bychom mohli dosáhnout zásadních technických průlomů, jichž je zapotřebí, aby byla zelená energie natolik levná, že se dokáže stát pohonem bezuhlíkové budoucnosti.Přestaňme tedy klopýtat ve tmě a udělejme něco smysluplného pro světlejší budoucnost.