CHICAGO – Poslední politický tah prezidenta Yoon Suk Yeola se jednoznačně nevyvíjí podle jeho představ. Po náhlém vyhlášení stanného práva 3. prosince byl prezident Jižní Koreje, zatížený skandály, nucen toto rozhodnutí během několika hodin zase odvolat pod tlakem veřejných protestů a odporu zákonodárců. Opoziční Demokratická strana podala návrh na impeachment a odsoudila prezidentovo „povstalecké jednání“.
K dnešnímu dni opozici chybí osm hlasů k tomu, aby dosáhla sesazení Yoon Suk Yeola. Vzhledem k promyšlené konstrukci jihokorejské ústavy z roku 1987 a nedávným zkušenostem země s impeachmentem má opozice navrch a opírá se o pevný právní základ. V ostrém kontrastu s USA by se sesazení jihokorejského prezidenta stalo globálním ukázkovým příkladem, jak by demokracie měla a mohla postupovat vůči těm, kdo zneužívají výhod svého úřadu.
Yoon Suk Yeol může být odvolán za porušení „ústavy nebo jiných zákonů při vykonávání svých oficiálních povinností“. Zatímco navrhnout impeachment může prostá většina v Národním shromáždění, schválen musí být dvoutřetinovou supervětšinou. Stejně jako ve Spojených státech ústava omezuje účinky impeachmentu pouze na odvolání z úřadu a výslovně ponechává otevřenou možnost trestního stíhání. Na rozdíl od USA však korejský prezident čelící impeachmentu okamžitě předává své povinnosti premiérovi. A v dalším odklonu od amerického modelu jde návrh na impeachment následně k Ústavnímu soudu ke konečnému schválení.
Tento systém vedl ke dvěma úspěšným impeachmentům v posledních dvaceti letech. V roce 2004 bylo navrženo odvolání prezidenta Roh Moo-hyuna, ale soud rozhodl, že obvinění proti němu nebyla dostatečná k jeho odvolání. Sice dokončil svůj mandát, ale později spáchal sebevraždu, když čelil obviněním z korupce. V prosinci 2016 byla prezidentka Park Geun-hye odvolána a tentokrát Ústavní soud rozhodnutí potvrdil. V roce 2018 byla bývalá prezidentka odsouzena za korupci a zneužití pravomocí a dostala trest odnětí svobody (byla propuštěna v roce 2021).
Zkušenost Jižní Koreje s impeachmentem je vzácná. Nedávná studie, jejíž jsem spoluautorem, ukazuje, že mezi lety 1990 a 2017 proběhlo na celém světě pouze deset úspěšných impeachmentů. Přesto Jižní Korea vytvořila cenné precedenty, které mohou ostatní země následovat. I když někteří mohou tvrdit, že odstranění demokraticky zvoleného vůdce jde proti demokratickým principům, jihokorejská zkušenost ukazuje, že impeachment může být účinným nástrojem právě pro obranu demokracie.
Současní korejští zákonodárci vědí, že pokud by se Yoon Suk Yeol stal třetím prezidentem v řadě, který by čelil impeachmentu, nebudou se pohybovat na neprobádaném území. Na rozdíl od impeachmentu v USA zůstává korejský proces věrohodnou, seriózní součástí demokratické politiky země. Zákonodárci se mohou opřít o skutečnost, že minulá rozhodnutí o odstranění prezidenta nebyla vnímána jako čistě stranická. Hlasování v případě uvedené bývalé prezidentky bylo bipartitní, takže členové strany současného vládce se nemohou schovávat za hlasování po stranických liniích. Precedent vyžaduje, aby svou ústavní odpovědnost brali vážně, jak to udělali i ti před nimi.
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Ústavní soud, který ověřuje rozhodnutí, jinými slovy kontroluje soulad jejich kroků se zákonem, je klíčový pro ochranu zákonodárců před nařčením z partajní zaujatosti. V roce 2004 soud jasně uvedl, že zatímco Národní shromáždění má politickou a faktickou roli, nakonec rozhodují soudci, zda předložené skutečnosti splňují ústavní předpoklady pro odvolání. Stejně tak zákonodárci nemohou být obviněni z nedemokratického jednání. Koneckonců, po úspěšném hlasování o impeachmentu vždy následují nové volby, jejichž cílem není zrušit vůli občanů, ale bránit zneužívání jejich důvěry.
Systém USA oproti tomu nemůže moc dobře fungovat, jelikož postrádá nástroj konečného ústavního soudního přezkumu a rychlého vyvolání nových voleb. Díky rozumným rozhodnutím tvůrců jihokorejské ústavy impeachment funguje jako „tvrdý reset“ demokratického systému. Když vládnoucí představitelé ukážou svou pravou tvář, mohou být vykázáni z úřadu, než dojde ke ztrátě veřejné důvěry v systém. Rozhodnutí soudu z roku 2004 v případě prezidenta Roh Moo-hyuna toto jasně ukázalo. Soudci uvedli, že impeachment by měl nastat pouze v případě vážného porušení zákona a pokud je odvolání prezidenta „nezbytné k obnovení poškozeného ústavního pořádku“.
Podle tohoto standardu existuje silný argument pro závěr, že kroky současného prezidenta tento požadavek splňují, a to ještě ve větším měřítku než v případě bývalé vládkyně Park Geun-hye. Podle ústavy z roku 1987 může prezident vyhlásit výjimečný stav pouze „k řešení vojenské nutnosti nebo k zajištění veřejné bezpečnosti a pořádku mobilizací vojenských sil v době války, ozbrojeného konfliktu nebo obdobné národní krizové situace“. Rozhodnutí Yoon Suk Yeola těmto pravidlům zdaleka neodpovídalo; spíše znevážilo dané předpisy.
Prezident se ve svém projevu, kterým vyhlásil výjimečný stav, ani neobtěžoval citovat žádnou „vojenskou nutnost“ nebo věrohodnou hrozbu „veřejnému pořádku“. Místo toho předložil přehnanou směs stížností na fiskální rozhodnutí zákonodárců (která prý přeměnila zemi na „drogový ráj“) a vyšetřování jeho skandálů, a také předložil neověřené tvrzení o „hrozbách ze strany severokorejských komunistických sil a ... bezostyšných pro-severokorejských protistátních sil“. V situaci, kdy ústavní podmínky pro vyhlášení výjimečného stavu rozhodně nenastaly, prezidentovo impulzivní chování a naprosté ignorování faktů odhalily lhostejnost a neúctu k demokratickému systému Jižní Koreje.
Zatímco lídři v jiných slábnoucích demokratických systémech si zřejmě užívají beztrestnost, nejnovější díl ságy impeachmentu v Jižní Koreji je připomínkou, že o zavedenou demokracii bychom mohli snadno přijít jen z nepozornosti či kvůli zkaženým principům. Autorita prezidenta nesmí být zaměňována s bezbřehým zneužíváním moci někým, kdo jednou vyhrál volby.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Donald Trump's return to the White House will almost certainly trigger an unmanaged decoupling of the world’s most important geopolitical relationship, increasing the risk of global economic disruption and crisis. After all, Chinese leaders will be far less conciliatory than they were during his first term.
thinks Xi Jinping's government will be less accommodative of the “Tariff Man's” demands this time around.
No matter how committed Donald Trump and his oligarch cronies are to a tax cut, the laws of arithmetic cannot be repealed. If only a handful of Republican lawmakers keep their promise not to increase the US budget deficit, there is no way that the incoming administration can enact its economic agenda and keep the government running.
points out that no amount of bluster or strong-arming can overcome the laws of arithmetic.
CHICAGO – Poslední politický tah prezidenta Yoon Suk Yeola se jednoznačně nevyvíjí podle jeho představ. Po náhlém vyhlášení stanného práva 3. prosince byl prezident Jižní Koreje, zatížený skandály, nucen toto rozhodnutí během několika hodin zase odvolat pod tlakem veřejných protestů a odporu zákonodárců. Opoziční Demokratická strana podala návrh na impeachment a odsoudila prezidentovo „povstalecké jednání“.
K dnešnímu dni opozici chybí osm hlasů k tomu, aby dosáhla sesazení Yoon Suk Yeola. Vzhledem k promyšlené konstrukci jihokorejské ústavy z roku 1987 a nedávným zkušenostem země s impeachmentem má opozice navrch a opírá se o pevný právní základ. V ostrém kontrastu s USA by se sesazení jihokorejského prezidenta stalo globálním ukázkovým příkladem, jak by demokracie měla a mohla postupovat vůči těm, kdo zneužívají výhod svého úřadu.
Yoon Suk Yeol může být odvolán za porušení „ústavy nebo jiných zákonů při vykonávání svých oficiálních povinností“. Zatímco navrhnout impeachment může prostá většina v Národním shromáždění, schválen musí být dvoutřetinovou supervětšinou. Stejně jako ve Spojených státech ústava omezuje účinky impeachmentu pouze na odvolání z úřadu a výslovně ponechává otevřenou možnost trestního stíhání. Na rozdíl od USA však korejský prezident čelící impeachmentu okamžitě předává své povinnosti premiérovi. A v dalším odklonu od amerického modelu jde návrh na impeachment následně k Ústavnímu soudu ke konečnému schválení.
Tento systém vedl ke dvěma úspěšným impeachmentům v posledních dvaceti letech. V roce 2004 bylo navrženo odvolání prezidenta Roh Moo-hyuna, ale soud rozhodl, že obvinění proti němu nebyla dostatečná k jeho odvolání. Sice dokončil svůj mandát, ale později spáchal sebevraždu, když čelil obviněním z korupce. V prosinci 2016 byla prezidentka Park Geun-hye odvolána a tentokrát Ústavní soud rozhodnutí potvrdil. V roce 2018 byla bývalá prezidentka odsouzena za korupci a zneužití pravomocí a dostala trest odnětí svobody (byla propuštěna v roce 2021).
Zkušenost Jižní Koreje s impeachmentem je vzácná. Nedávná studie, jejíž jsem spoluautorem, ukazuje, že mezi lety 1990 a 2017 proběhlo na celém světě pouze deset úspěšných impeachmentů. Přesto Jižní Korea vytvořila cenné precedenty, které mohou ostatní země následovat. I když někteří mohou tvrdit, že odstranění demokraticky zvoleného vůdce jde proti demokratickým principům, jihokorejská zkušenost ukazuje, že impeachment může být účinným nástrojem právě pro obranu demokracie.
Současní korejští zákonodárci vědí, že pokud by se Yoon Suk Yeol stal třetím prezidentem v řadě, který by čelil impeachmentu, nebudou se pohybovat na neprobádaném území. Na rozdíl od impeachmentu v USA zůstává korejský proces věrohodnou, seriózní součástí demokratické politiky země. Zákonodárci se mohou opřít o skutečnost, že minulá rozhodnutí o odstranění prezidenta nebyla vnímána jako čistě stranická. Hlasování v případě uvedené bývalé prezidentky bylo bipartitní, takže členové strany současného vládce se nemohou schovávat za hlasování po stranických liniích. Precedent vyžaduje, aby svou ústavní odpovědnost brali vážně, jak to udělali i ti před nimi.
HOLIDAY SALE: PS for less than $0.7 per week
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Ústavní soud, který ověřuje rozhodnutí, jinými slovy kontroluje soulad jejich kroků se zákonem, je klíčový pro ochranu zákonodárců před nařčením z partajní zaujatosti. V roce 2004 soud jasně uvedl, že zatímco Národní shromáždění má politickou a faktickou roli, nakonec rozhodují soudci, zda předložené skutečnosti splňují ústavní předpoklady pro odvolání. Stejně tak zákonodárci nemohou být obviněni z nedemokratického jednání. Koneckonců, po úspěšném hlasování o impeachmentu vždy následují nové volby, jejichž cílem není zrušit vůli občanů, ale bránit zneužívání jejich důvěry.
Systém USA oproti tomu nemůže moc dobře fungovat, jelikož postrádá nástroj konečného ústavního soudního přezkumu a rychlého vyvolání nových voleb. Díky rozumným rozhodnutím tvůrců jihokorejské ústavy impeachment funguje jako „tvrdý reset“ demokratického systému. Když vládnoucí představitelé ukážou svou pravou tvář, mohou být vykázáni z úřadu, než dojde ke ztrátě veřejné důvěry v systém. Rozhodnutí soudu z roku 2004 v případě prezidenta Roh Moo-hyuna toto jasně ukázalo. Soudci uvedli, že impeachment by měl nastat pouze v případě vážného porušení zákona a pokud je odvolání prezidenta „nezbytné k obnovení poškozeného ústavního pořádku“.
Podle tohoto standardu existuje silný argument pro závěr, že kroky současného prezidenta tento požadavek splňují, a to ještě ve větším měřítku než v případě bývalé vládkyně Park Geun-hye. Podle ústavy z roku 1987 může prezident vyhlásit výjimečný stav pouze „k řešení vojenské nutnosti nebo k zajištění veřejné bezpečnosti a pořádku mobilizací vojenských sil v době války, ozbrojeného konfliktu nebo obdobné národní krizové situace“. Rozhodnutí Yoon Suk Yeola těmto pravidlům zdaleka neodpovídalo; spíše znevážilo dané předpisy.
Prezident se ve svém projevu, kterým vyhlásil výjimečný stav, ani neobtěžoval citovat žádnou „vojenskou nutnost“ nebo věrohodnou hrozbu „veřejnému pořádku“. Místo toho předložil přehnanou směs stížností na fiskální rozhodnutí zákonodárců (která prý přeměnila zemi na „drogový ráj“) a vyšetřování jeho skandálů, a také předložil neověřené tvrzení o „hrozbách ze strany severokorejských komunistických sil a ... bezostyšných pro-severokorejských protistátních sil“. V situaci, kdy ústavní podmínky pro vyhlášení výjimečného stavu rozhodně nenastaly, prezidentovo impulzivní chování a naprosté ignorování faktů odhalily lhostejnost a neúctu k demokratickému systému Jižní Koreje.
Zatímco lídři v jiných slábnoucích demokratických systémech si zřejmě užívají beztrestnost, nejnovější díl ságy impeachmentu v Jižní Koreji je připomínkou, že o zavedenou demokracii bychom mohli snadno přijít jen z nepozornosti či kvůli zkaženým principům. Autorita prezidenta nesmí být zaměňována s bezbřehým zneužíváním moci někým, kdo jednou vyhrál volby.