Oznámení z minulého víkendu, že iráčtí zákonodárci konečně sestavili vládu národní jednoty, je vítanou zprávou, a to jak pro Irák, tak pro George W. Bushe a Tonyho Blaira. Americká i britská vláda, obě doma čím dál méně populární, zoufale potřebovaly nějaký hmatatelný důkaz pokroku, aby utišily své domácí kritiky a začaly otevřeně hovořit o strategii stažení. Největší úkoly však ještě leží před Irákem. Pokud Bush a Blair vyhlásí vítězství dřív, než skutečné bitvy začnou, podkopou právě ten proces, k jehož naplňování se oba za tak velkou cenu a tak silně zavázali.
Oznámení z minulého víkendu, že iráčtí zákonodárci konečně sestavili vládu národní jednoty, je vítanou zprávou, a to jak pro Irák, tak pro George W. Bushe a Tonyho Blaira. Americká i britská vláda, obě doma čím dál méně populární, zoufale potřebovaly nějaký hmatatelný důkaz pokroku, aby utišily své domácí kritiky a začaly otevřeně hovořit o strategii stažení. Největší úkoly však ještě leží před Irákem. Pokud Bush a Blair vyhlásí vítězství dřív, než skutečné bitvy začnou, podkopou právě ten proces, k jehož naplňování se oba za tak velkou cenu a tak silně zavázali.