KEFFI, NIGÉRIE – V odlehlé vesnici Kura v nigerijském státě Kano, kde jsem vyrůstal, přicházel můj dědeček po každé sklizni o více než polovinu rajčat. Dědeček nebyl špatný farmář. Kvůli mizerným cestám však jen těžko dostával rajčata na trh a nikdy si neosvojil moderní metody jejich skladování. Ve snaze zachránit alespoň část výnosů často sušil rajčata na písku.
Pro zhruba 80 milionů venkovských farmářů v Nigérii to platí dodnes. V celé subsaharské Africe se plných 50% sklizeného ovoce a zeleniny, 40% kořenové a hlíznaté zeleniny a 20% obilovin a luštěnin znehodnotí dříve, než se dostanou na trh. Necelý kilometr od velké továrny na zpracování rajčat v nigerijské Kadawě usuší zhruba 200 venkovských farmářů v písku více než 40 valníků čerstvých rajčat týdně.
Tento nedostatek znalostí a zdrojů mezi venkovskými farmáři značně přispívá ke globální potravinové nejistotě. V rozvojovém světě koneckonců venkovští malopěstitelé – z nichž většina vlastní méně než čtyři hektary zemědělské půdy – mají mezi farmáři většinu. Obyvatelé venkova vypěstují tři čtvrtiny světových potravin, a přitom představují 80% všech chudých obyvatel světa.
Pro zajištění takového množství potravin, aby se jimi nasytila světová populace, musí farmáři překonat řadu často nepředvídatelných překážek souvisejících s různými faktory, jako jsou klimatické změny, nedostatek vody, absence přístupu k externím službám nebo ozbrojený konflikt v zemědělských oblastech. V důsledku těchto překážek jsou miliony lidí vyháněny z domovů, nemohou obdělávat pole, nedokážou dostat produkty na trh nebo jsou odříznuty od dodávek kvalitnějších sazenic, hnojiv a finančních služeb.
A překážky se nadále vrší. Počet potravinových krizí – situací, kdy katastrofy typu sucha, záplav nebo válek vedou k takovým výpadkům zásobování potravinami, které vyžadují pomoc zvenčí – se zvýšil z průměrné hodnoty 15 případů ročně v 80. letech na více než 30 případů ročně od roku 2000.
Výsledkem je rozsáhlá potravinová nejistota. Podle Organizace OSN pro výživu a zemědělství více než 820 milionů lidí z celého světa postrádalo v roce 2017 přístup k dostatečnému množství potravin; více než dvě miliardy lidí se potýkají s nedostatkem klíčových stopových prvků a více než polovina lidí žijících v nízkopříjmových zemích neví jistě, kde seženou příští jídlo. Bude-li současný trend přetrvávat, objem pěstovaných potravin nasytí do roku 2050 pouhou polovinu světové populace.
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Tyto trendy však lze změnit – a Afrika je pro to dobrým začátkem. Jak řekl Akinwumi Adesina, prezident Africké rozvojové banky a vítěz Světové potravinové ceny za rok 2017, „v budoucnu by Afrika neměla nasytit jen sama sebe, ale musí přispívat i k nasycení světa“.
Jakákoliv strategie na podporu potravinové bezpečnosti musí klást důraz na zvyšování produktivity a snižování ztrát po sklizni. Vlády i agrokombináty by se proto měly podílet na rozvoji nákladově efektivních opatření, která budou využívat nových technologií, posilovat infrastrukturu a nabízet venkovským malopěstitelům výcvik a podporu. Vlády mohou prostřednictvím různých zemědělských programů pomáhat venkovským farmářům se zakládáním družstev, v nichž budou moci farmáři uplatňovat svou kolektivní sílu. Soukromé firmy zase mohou těmto farmářům poskytovat externí služby a vstupy a fungovat jako velkoodběratelé jejich produktů.
Je to osvědčený přístup. V nigerijském státě Kebbi zvýšil plán s názvem Anchor Borrower – vypracovaný pro Sdružení nigerijských pěstitelů rýže a zavedený ve spolupráci s nigerijskou centrální bankou a vládním úvěrovým programem – výnosy a příjmy venkovských farmářů tím, že jim pomohl zakládat družstva, poskytl jim výcvik i vstupy a zaručil jim odběratele.
Při koncipování jakéhokoliv podobného plánu musí dbát politici na to, aby podporovali trvale udržitelné zemědělské postupy, které minimalizují využívání přírodních zdrojů včetně půdy a vody. Všechny vlády by se měly zasazovat o to, aby jejich zemědělská, potravinová a výživová politika byla v souladu s principy moderního stravování, jež kladou důraz na rozmanitost a trvalou udržitelnost stravy založené ve velké míře na zemědělských plodinách.
Cíl mezinárodního společenství skoncovat do roku 2030 s hladem je dosažitelný. Úspěch však bude vyžadovat závazek vlád i soukromého sektoru pomoci venkovským farmářům s přechodem na trvale udržitelné – a ziskové – zemědělské postupy. Pokud k tomu dojde, pak nejen skoncujeme s potravinovou nejistotou, ale můžeme se přiblížit i k naplnění Adesinovy předpovědi, že „příští generaci miliardářů v Africe budou tvořit zemědělci“.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Bashar al-Assad’s fall from power has created an opportunity for the political and economic reconstruction of a key Arab state. But the record of efforts to stabilize post-conflict societies in the Middle East is littered with failure, and the next few months will most likely determine Syria's political trajectory.
say that Syrians themselves must do the hard work, but multilateral assistance has an important role to play.
The US president-elect has vowed to round up illegal immigrants and raise tariffs, but he will probably fail to reinvigorate the economy for the masses, who will watch the rich get richer on crypto and AI. America has been here before, and if Trump doesn’t turn on the business class and lay the blame at its feet, someone else will.
thinks the next president will be forced to choose between big business and the forgotten man.
KEFFI, NIGÉRIE – V odlehlé vesnici Kura v nigerijském státě Kano, kde jsem vyrůstal, přicházel můj dědeček po každé sklizni o více než polovinu rajčat. Dědeček nebyl špatný farmář. Kvůli mizerným cestám však jen těžko dostával rajčata na trh a nikdy si neosvojil moderní metody jejich skladování. Ve snaze zachránit alespoň část výnosů často sušil rajčata na písku.
Pro zhruba 80 milionů venkovských farmářů v Nigérii to platí dodnes. V celé subsaharské Africe se plných 50% sklizeného ovoce a zeleniny, 40% kořenové a hlíznaté zeleniny a 20% obilovin a luštěnin znehodnotí dříve, než se dostanou na trh. Necelý kilometr od velké továrny na zpracování rajčat v nigerijské Kadawě usuší zhruba 200 venkovských farmářů v písku více než 40 valníků čerstvých rajčat týdně.
Tento nedostatek znalostí a zdrojů mezi venkovskými farmáři značně přispívá ke globální potravinové nejistotě. V rozvojovém světě koneckonců venkovští malopěstitelé – z nichž většina vlastní méně než čtyři hektary zemědělské půdy – mají mezi farmáři většinu. Obyvatelé venkova vypěstují tři čtvrtiny světových potravin, a přitom představují 80% všech chudých obyvatel světa.
Pro zajištění takového množství potravin, aby se jimi nasytila světová populace, musí farmáři překonat řadu často nepředvídatelných překážek souvisejících s různými faktory, jako jsou klimatické změny, nedostatek vody, absence přístupu k externím službám nebo ozbrojený konflikt v zemědělských oblastech. V důsledku těchto překážek jsou miliony lidí vyháněny z domovů, nemohou obdělávat pole, nedokážou dostat produkty na trh nebo jsou odříznuty od dodávek kvalitnějších sazenic, hnojiv a finančních služeb.
A překážky se nadále vrší. Počet potravinových krizí – situací, kdy katastrofy typu sucha, záplav nebo válek vedou k takovým výpadkům zásobování potravinami, které vyžadují pomoc zvenčí – se zvýšil z průměrné hodnoty 15 případů ročně v 80. letech na více než 30 případů ročně od roku 2000.
Výsledkem je rozsáhlá potravinová nejistota. Podle Organizace OSN pro výživu a zemědělství více než 820 milionů lidí z celého světa postrádalo v roce 2017 přístup k dostatečnému množství potravin; více než dvě miliardy lidí se potýkají s nedostatkem klíčových stopových prvků a více než polovina lidí žijících v nízkopříjmových zemích neví jistě, kde seženou příští jídlo. Bude-li současný trend přetrvávat, objem pěstovaných potravin nasytí do roku 2050 pouhou polovinu světové populace.
HOLIDAY SALE: PS for less than $0.7 per week
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Tyto trendy však lze změnit – a Afrika je pro to dobrým začátkem. Jak řekl Akinwumi Adesina, prezident Africké rozvojové banky a vítěz Světové potravinové ceny za rok 2017, „v budoucnu by Afrika neměla nasytit jen sama sebe, ale musí přispívat i k nasycení světa“.
Jakákoliv strategie na podporu potravinové bezpečnosti musí klást důraz na zvyšování produktivity a snižování ztrát po sklizni. Vlády i agrokombináty by se proto měly podílet na rozvoji nákladově efektivních opatření, která budou využívat nových technologií, posilovat infrastrukturu a nabízet venkovským malopěstitelům výcvik a podporu. Vlády mohou prostřednictvím různých zemědělských programů pomáhat venkovským farmářům se zakládáním družstev, v nichž budou moci farmáři uplatňovat svou kolektivní sílu. Soukromé firmy zase mohou těmto farmářům poskytovat externí služby a vstupy a fungovat jako velkoodběratelé jejich produktů.
Je to osvědčený přístup. V nigerijském státě Kebbi zvýšil plán s názvem Anchor Borrower – vypracovaný pro Sdružení nigerijských pěstitelů rýže a zavedený ve spolupráci s nigerijskou centrální bankou a vládním úvěrovým programem – výnosy a příjmy venkovských farmářů tím, že jim pomohl zakládat družstva, poskytl jim výcvik i vstupy a zaručil jim odběratele.
Při koncipování jakéhokoliv podobného plánu musí dbát politici na to, aby podporovali trvale udržitelné zemědělské postupy, které minimalizují využívání přírodních zdrojů včetně půdy a vody. Všechny vlády by se měly zasazovat o to, aby jejich zemědělská, potravinová a výživová politika byla v souladu s principy moderního stravování, jež kladou důraz na rozmanitost a trvalou udržitelnost stravy založené ve velké míře na zemědělských plodinách.
Cíl mezinárodního společenství skoncovat do roku 2030 s hladem je dosažitelný. Úspěch však bude vyžadovat závazek vlád i soukromého sektoru pomoci venkovským farmářům s přechodem na trvale udržitelné – a ziskové – zemědělské postupy. Pokud k tomu dojde, pak nejen skoncujeme s potravinovou nejistotou, ale můžeme se přiblížit i k naplnění Adesinovy předpovědi, že „příští generaci miliardářů v Africe budou tvořit zemědělci“.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka