Většina náboženství obsahuje a prosazuje určité představy o smyslu života a nabízí věřícím zdůvodnění, proč existujeme my i všechny ostatní organismy. Zřejmě základní definicí náboženské víry je přesvědčení, že život slouží nějakému (božskému) účelu. Věda však na otázku: „Má život nějaký vyšší smysl?" vždy odpovídala rozhodným „ne".
Alespoň do nynějška.
Vědečtí spisovatelé Eric Schneider a Dorion Sagan v řadě svých přednášek a ve své chystané knize uvádějí, že i z vědeckého hlediska slouží život určitému účelu, a má proto smysl, který přesahuje lidské já. K tomuto závěru dospěli, když se snažili vyřešit rozpor, jenž dlouho mátl ty, kdo se zabývají biologií a současně fyzikou.
Živé organismy jsou očividně projevem uspořádání hmoty do složitých struktur. Přeměňují chemické látky a systematicky je dopravují a skladují účelnými způsoby. Nad úrovní jednotlivých organismů pak vytvářejí společenstva a ekosystémy. Tyto základní biologické pojmy všichni známe a všichni jsme zároveň součástí těchto procesů. Podstatou této biologické hry je podle všeho řád a evoluce vede k vytváření složitějších organismů a lépe organizovaných struktur.
To je samozřejmě v rozporu s jedním ze základních fyzikálních principů: s druhým termodynamickým zákonem, který říká, že
entropie
- rozpad veškeré hmoty a energie ve vesmíru až do konečného stavu inertní rovnoměrnosti - se s každým dalším procesem zvyšuje. Čím více se svět vyvíjí, tím větší neuspořádanost v něm panuje. Fyzikové dokonce přijímají myšlenku, že entropie definuje směr času. Na konci bude všechno rozpadlé a nahodile rozprostřené.
Jak tedy Schneider se Saganem řeší rozpor mezi tím, co o životě zjevně platí - totiž že organizuje hmotu do stále složitějších organismů a struktur -, a představou, že neuspořádanost by se měla zvyšovat a řád vytrácet? A co je neméně důležité: jak může věda spatřovat ve vyřešení tohoto zdánlivého rozporu smysl života?
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Podstatou je, že druhý termodynamický zákon opravdu platí a existence života skutečně napomáhá ke zvyšování entropie. Jinými slovy: život podporuje neuspořádanost. Někoho by mohlo napadnout, že tato poučka by mohla platit pouze v případě, kdyby byl logickým vyústěním evoluce a inteligentního života jaderný výbuch, jenž by rozdrtil zeměkouli v prach. Nic takového však Schneider se Saganem na mysli nemají. Místo toho rozlišují mezi hmotou a energií a tvrdí, že u hmoty organizované ve strukturách dochází k šíření energetických gradientů rychleji než u hmoty nahodile distribuované.
Jako příklad uvádějí jev, který pivaři znají už dávno. Pokud chcete vyprázdnit lahev s vodou (nebo s pivem) a obrátíte ji vzhůru nohama, voda začne vytékat v přerušovaných doušcích. Pokud však lahev roztočíte a vytvoříte uvnitř ní vír, bude voda vytékat mnohem rychleji a pravidelněji. Vír v lahvi představuje ve vodě strukturu. Voda vytékající z lahve je v podstatě hmota ztrácející potenciální energii. Struktura tak urychluje šíření energetického gradientu.
Stejně tak je během horkého dne vzduch v lese díky vypařování a transpiraci ve stromech chladnější než nad přilehlou pustinou. Energetický gradient, v tomto případě ve formě tepla, se díky struktuře lesa a života v něm šíří efektivněji.
Čím složitější je struktura, tím efektivněji probíhá šíření energie. V tomto směru jsou na tom populace lépe než jednotlivci; ještě lépe jsou pak na tom ekosystémy a zdaleka nejefektivnější jsou lidské společnosti se špičkovými technologiemi.
Podle tohoto argumentu tedy druhý termodynamický zákon není v rozporu s existencí života; spíše je jeho
příčinou
. Tento zákon žene vývoj na vyšší úroveň složitosti a k vyvinutějším společnostem a technologiím z jediného důvodu, jímž je šíření energetických gradientů.
Život má tedy konečně v očích vědy vyšší smysl - přestože naplnění druhého termodynamického zákona není právě tím, co měli nábožensky založení lidé na mysli.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
US Treasury Secretary Scott Bessent’s defense of President Donald Trump’s trade tariffs as a step toward “rebalancing” the US economy misses the point. While some economies, like China and Germany, need to increase domestic spending, the US needs to increase national saving.
thinks US Treasury Secretary Scott Bessent is neglecting the need for spending cuts in major federal programs.
China’s prolonged reliance on fiscal stimulus has distorted economic incentives, fueling a housing glut, a collapse in prices, and spiraling public debt. With further stimulus off the table, the only sustainable path is for the central government to relinquish more economic power to local governments and the private sector.
argues that the country’s problems can be traced back to its response to the 2008 financial crisis.
Většina náboženství obsahuje a prosazuje určité představy o smyslu života a nabízí věřícím zdůvodnění, proč existujeme my i všechny ostatní organismy. Zřejmě základní definicí náboženské víry je přesvědčení, že život slouží nějakému (božskému) účelu. Věda však na otázku: „Má život nějaký vyšší smysl?" vždy odpovídala rozhodným „ne".
Alespoň do nynějška.
Vědečtí spisovatelé Eric Schneider a Dorion Sagan v řadě svých přednášek a ve své chystané knize uvádějí, že i z vědeckého hlediska slouží život určitému účelu, a má proto smysl, který přesahuje lidské já. K tomuto závěru dospěli, když se snažili vyřešit rozpor, jenž dlouho mátl ty, kdo se zabývají biologií a současně fyzikou.
Živé organismy jsou očividně projevem uspořádání hmoty do složitých struktur. Přeměňují chemické látky a systematicky je dopravují a skladují účelnými způsoby. Nad úrovní jednotlivých organismů pak vytvářejí společenstva a ekosystémy. Tyto základní biologické pojmy všichni známe a všichni jsme zároveň součástí těchto procesů. Podstatou této biologické hry je podle všeho řád a evoluce vede k vytváření složitějších organismů a lépe organizovaných struktur.
To je samozřejmě v rozporu s jedním ze základních fyzikálních principů: s druhým termodynamickým zákonem, který říká, že entropie - rozpad veškeré hmoty a energie ve vesmíru až do konečného stavu inertní rovnoměrnosti - se s každým dalším procesem zvyšuje. Čím více se svět vyvíjí, tím větší neuspořádanost v něm panuje. Fyzikové dokonce přijímají myšlenku, že entropie definuje směr času. Na konci bude všechno rozpadlé a nahodile rozprostřené.
Jak tedy Schneider se Saganem řeší rozpor mezi tím, co o životě zjevně platí - totiž že organizuje hmotu do stále složitějších organismů a struktur -, a představou, že neuspořádanost by se měla zvyšovat a řád vytrácet? A co je neméně důležité: jak může věda spatřovat ve vyřešení tohoto zdánlivého rozporu smysl života?
Introductory Offer: Save 30% on PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Podstatou je, že druhý termodynamický zákon opravdu platí a existence života skutečně napomáhá ke zvyšování entropie. Jinými slovy: život podporuje neuspořádanost. Někoho by mohlo napadnout, že tato poučka by mohla platit pouze v případě, kdyby byl logickým vyústěním evoluce a inteligentního života jaderný výbuch, jenž by rozdrtil zeměkouli v prach. Nic takového však Schneider se Saganem na mysli nemají. Místo toho rozlišují mezi hmotou a energií a tvrdí, že u hmoty organizované ve strukturách dochází k šíření energetických gradientů rychleji než u hmoty nahodile distribuované.
Jako příklad uvádějí jev, který pivaři znají už dávno. Pokud chcete vyprázdnit lahev s vodou (nebo s pivem) a obrátíte ji vzhůru nohama, voda začne vytékat v přerušovaných doušcích. Pokud však lahev roztočíte a vytvoříte uvnitř ní vír, bude voda vytékat mnohem rychleji a pravidelněji. Vír v lahvi představuje ve vodě strukturu. Voda vytékající z lahve je v podstatě hmota ztrácející potenciální energii. Struktura tak urychluje šíření energetického gradientu.
Stejně tak je během horkého dne vzduch v lese díky vypařování a transpiraci ve stromech chladnější než nad přilehlou pustinou. Energetický gradient, v tomto případě ve formě tepla, se díky struktuře lesa a života v něm šíří efektivněji.
Čím složitější je struktura, tím efektivněji probíhá šíření energie. V tomto směru jsou na tom populace lépe než jednotlivci; ještě lépe jsou pak na tom ekosystémy a zdaleka nejefektivnější jsou lidské společnosti se špičkovými technologiemi.
Podle tohoto argumentu tedy druhý termodynamický zákon není v rozporu s existencí života; spíše je jeho příčinou . Tento zákon žene vývoj na vyšší úroveň složitosti a k vyvinutějším společnostem a technologiím z jediného důvodu, jímž je šíření energetických gradientů.
Život má tedy konečně v očích vědy vyšší smysl - přestože naplnění druhého termodynamického zákona není právě tím, co měli nábožensky založení lidé na mysli.