HALIFAX, KANADA – Žraloci a jejich bratranci rejnoci tu žili už před dinosaury. Přežili katastrofální masové vymírání, které zlikvidovalo Tyrannosaura rex a všechny ostatní, jakož i permsko-triasové vymírání, které vymýtilo kolem 96 % mořských druhů. I nověji se vyvinuvší žraločí rodokmeny jako kladivouni jsou tu už přes 30 milionů let.
Přesto během pouhých několika desítek let začalo hrozit riziko vymření čtvrtině všech žraloků a rejnoků. Je to naše vina – a je také naší zodpovědností to napravit.
Nejedná se přitom jen o populace žraloků a rejnoků. Se snahou přežít člověkem zapříčiněné tlaky zápolí mnoho dalších složek mořské druhové rozmanitosti – zejména koráli, mořští savci, ptáci a želvy. Mořským ekosystémům tak hrozí rozpad a ztráta stability a plodnosti.
Vzhledem k širokému rozsahu hrozeb, jimž mořský život čelí, mimo jiné nadměrnému rybolovu, změně klimatu, znečištění a pobřežní zástavbě, je snadné, ba možná racionální být pesimistický. Letošek by se přesto mohl zapsat jako začátek rozhodnějšího přístupu k zabezpečení mořských ekosystémů, zejména s ohledem na nadměrný rybolov, který je zodpovědný za strmý úbytek mnoha druhů.
Náročný úkol, který je před námi, nesmíme podceňovat. K jeho splnění bude nutné překonat jednu z nejkrkolomnějších překážek ochrany moří: zajistit udržitelnost biodiverzity ve zhruba 60 % světových oceánů, které spadají mimo jurisdikce jednotlivých států.
Uvnitř hranic vymezených 200 mořských mil, které určují výlučné ekonomické zóny (VEZ), už několik zemí k ochraně rybích zásob a ekosystémů využívá kombinace solidní legislativy, dobré správy a účinného vymáhání. (Existuje ale bohužel i řada opačných příkladů.)
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Mimo VEZ však vzniká zhoubný problém: většina živých zdrojů je fakticky volně k dispozici, což je vystavuje nadměrnému využívání. Přestože se objevila řada dobře míněných pokusů řízení těchto zdrojů zlepšit, všechny spoléhají na ochotu jednotlivých aktérů vzdát se krátkodobých ekonomických přínosů intenzivního využívání zdrojů ve prospěch dlouhodobého společného prospěchu.
Jestliže si zapojení do mezinárodního postupu vyžaduje určitou daň, objeví se vždy motivace nedodržovat pravidla, chabě je vymáhat anebo se vůbec neúčastnit. Platí to obzvlášť u ochrany životního prostředí, kde je zapotřebí mnoho politického kapitálu, zásadní je téměř jednomyslná podpora, problémy mohou být diskutabilní, přínosy jsou nepoměrně rozložené a realizují se během dlouhé doby. Už povrchní znalost reálpolitiky změny klimatu ukazuje, že jde o děsivě náročný, ne-li neřešitelný úkol, u něhož se projevují prvky nejsložitějších politických a sociálních svízelí: vězňovo dilema, problém černého pasažéra a tragédie obecní pastviny.
Tak například vzhledem k tomu, že signatáři těchto dohod nejsou všechny země, plavidla si mohou zvolit, pod jakou vlajkou budou plout, aby se vyhnula svazujícím regulacím („levná vlajka“). Některé rybolovné oblasti zůstávají mimo jurisdikci kteréhokoli z regionálních orgánů plnících určitou úlohu v řízení zdrojů. Dochází tak k nelegálnímu, nijak nevykazovanému a neregulovanému rybolovu v hodnotě miliard dolarů ročně.
Jedním slibným krokem, jejž v lednu doporučila pracovní skupina OSN, je vytvoření nové, právně závazné dohody o biodiverzitě v mezinárodních vodách tak, aby byla do září přichystaná ke zvážení na Valném shromáždění OSN.
Takový koordinovaný a harmonizovaný rámec by mohl pomoci zalátat regionální díry ve správě, přimět stávající rybolovné orgány ke spolupráci na zlepšování výsledků a nakonec umožnit vznik nových orgánů zaměřených na správu a ochranu ekosystémů, nejen zásob ryb. To by pak mohlo vyvolat spolupráci nezbytnou k vytvoření oblasti ochrany moří v mezinárodních vodách, která by umožnila ozdravení narušených či vyčerpaných ekosystémů.
Samozřejmě, že mají-li být takové oblasti účinné, je nutné je monitorovat. Slibným vývojem prochází využívání satelitní technologie k odhalování a řešení rybolovných prohřešků konkrétních plavidel. To by ve správě moří mohlo přinést zásadní změnu k lepšímu, zejména u zemí s rozsáhlými VEZ a omezenou schopností vymáhat na moři právo.
Nezbytný je také koordinovaný systém reakcí na porušování pravidel. Prostřednictvím Dohody o opatřeních přístavních států, která v současnosti čeká na ratifikaci, by bylo možné dosáhnout toho, že by se plavidlům porušujícím pravidla uzavřely přístavy.
Správa a ochrana moří se ocitá na zásadní křižovatce. Mořské zdroje nelze nadměrně využívat donekonečna. Chystaná dohoda o „biodiverzitě mimo národní jurisdikce,“ podložená novými způsoby dohledu nad jejím dodržováním, by mohla správu oceánů významně zlepšit.
Potíž je v tom, že lepší správa ve všech scénářích předpokládá, že upřednostníme dlouhodobou udržitelnost nad krátkodobými zisky. Jestli překonáme svůj sklon volit opak, se teprve uvidí.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Not only did Donald Trump win last week’s US presidential election decisively – winning some three million more votes than his opponent, Vice President Kamala Harris – but the Republican Party he now controls gained majorities in both houses on Congress. Given the far-reaching implications of this result – for both US democracy and global stability – understanding how it came about is essential.
By voting for Republican candidates, working-class voters effectively get to have their cake and eat it, expressing conservative moral preferences while relying on Democrats to fight for their basic economic security. The best strategy for Democrats now will be to permit voters to face the consequences of their choice.
urges the party to adopt a long-term strategy aimed at discrediting the MAGA ideology once and for all.
HALIFAX, KANADA – Žraloci a jejich bratranci rejnoci tu žili už před dinosaury. Přežili katastrofální masové vymírání, které zlikvidovalo Tyrannosaura rex a všechny ostatní, jakož i permsko-triasové vymírání, které vymýtilo kolem 96 % mořských druhů. I nověji se vyvinuvší žraločí rodokmeny jako kladivouni jsou tu už přes 30 milionů let.
Přesto během pouhých několika desítek let začalo hrozit riziko vymření čtvrtině všech žraloků a rejnoků. Je to naše vina – a je také naší zodpovědností to napravit.
Nejedná se přitom jen o populace žraloků a rejnoků. Se snahou přežít člověkem zapříčiněné tlaky zápolí mnoho dalších složek mořské druhové rozmanitosti – zejména koráli, mořští savci, ptáci a želvy. Mořským ekosystémům tak hrozí rozpad a ztráta stability a plodnosti.
Vzhledem k širokému rozsahu hrozeb, jimž mořský život čelí, mimo jiné nadměrnému rybolovu, změně klimatu, znečištění a pobřežní zástavbě, je snadné, ba možná racionální být pesimistický. Letošek by se přesto mohl zapsat jako začátek rozhodnějšího přístupu k zabezpečení mořských ekosystémů, zejména s ohledem na nadměrný rybolov, který je zodpovědný za strmý úbytek mnoha druhů.
Náročný úkol, který je před námi, nesmíme podceňovat. K jeho splnění bude nutné překonat jednu z nejkrkolomnějších překážek ochrany moří: zajistit udržitelnost biodiverzity ve zhruba 60 % světových oceánů, které spadají mimo jurisdikce jednotlivých států.
Uvnitř hranic vymezených 200 mořských mil, které určují výlučné ekonomické zóny (VEZ), už několik zemí k ochraně rybích zásob a ekosystémů využívá kombinace solidní legislativy, dobré správy a účinného vymáhání. (Existuje ale bohužel i řada opačných příkladů.)
Introductory Offer: Save 30% on PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Mimo VEZ však vzniká zhoubný problém: většina živých zdrojů je fakticky volně k dispozici, což je vystavuje nadměrnému využívání. Přestože se objevila řada dobře míněných pokusů řízení těchto zdrojů zlepšit, všechny spoléhají na ochotu jednotlivých aktérů vzdát se krátkodobých ekonomických přínosů intenzivního využívání zdrojů ve prospěch dlouhodobého společného prospěchu.
Jestliže si zapojení do mezinárodního postupu vyžaduje určitou daň, objeví se vždy motivace nedodržovat pravidla, chabě je vymáhat anebo se vůbec neúčastnit. Platí to obzvlášť u ochrany životního prostředí, kde je zapotřebí mnoho politického kapitálu, zásadní je téměř jednomyslná podpora, problémy mohou být diskutabilní, přínosy jsou nepoměrně rozložené a realizují se během dlouhé doby. Už povrchní znalost reálpolitiky změny klimatu ukazuje, že jde o děsivě náročný, ne-li neřešitelný úkol, u něhož se projevují prvky nejsložitějších politických a sociálních svízelí: vězňovo dilema, problém černého pasažéra a tragédie obecní pastviny.
Činnosti, které mohou ovlivnit druhovou rozmanitost v mezinárodních vodách, se v současnosti řídí legislativní spletí – mimo jiné Úmluvou OSN o mořském právu, zásadami Organizace pro výživu a zemědělství a Úmluvou o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů. Ochrana poskytovaná živým zdrojům je ovšem omezená – a plná děr.
Tak například vzhledem k tomu, že signatáři těchto dohod nejsou všechny země, plavidla si mohou zvolit, pod jakou vlajkou budou plout, aby se vyhnula svazujícím regulacím („levná vlajka“). Některé rybolovné oblasti zůstávají mimo jurisdikci kteréhokoli z regionálních orgánů plnících určitou úlohu v řízení zdrojů. Dochází tak k nelegálnímu, nijak nevykazovanému a neregulovanému rybolovu v hodnotě miliard dolarů ročně.
Jedním slibným krokem, jejž v lednu doporučila pracovní skupina OSN, je vytvoření nové, právně závazné dohody o biodiverzitě v mezinárodních vodách tak, aby byla do září přichystaná ke zvážení na Valném shromáždění OSN.
Takový koordinovaný a harmonizovaný rámec by mohl pomoci zalátat regionální díry ve správě, přimět stávající rybolovné orgány ke spolupráci na zlepšování výsledků a nakonec umožnit vznik nových orgánů zaměřených na správu a ochranu ekosystémů, nejen zásob ryb. To by pak mohlo vyvolat spolupráci nezbytnou k vytvoření oblasti ochrany moří v mezinárodních vodách, která by umožnila ozdravení narušených či vyčerpaných ekosystémů.
Samozřejmě, že mají-li být takové oblasti účinné, je nutné je monitorovat. Slibným vývojem prochází využívání satelitní technologie k odhalování a řešení rybolovných prohřešků konkrétních plavidel. To by ve správě moří mohlo přinést zásadní změnu k lepšímu, zejména u zemí s rozsáhlými VEZ a omezenou schopností vymáhat na moři právo.
Nezbytný je také koordinovaný systém reakcí na porušování pravidel. Prostřednictvím Dohody o opatřeních přístavních států, která v současnosti čeká na ratifikaci, by bylo možné dosáhnout toho, že by se plavidlům porušujícím pravidla uzavřely přístavy.
Správa a ochrana moří se ocitá na zásadní křižovatce. Mořské zdroje nelze nadměrně využívat donekonečna. Chystaná dohoda o „biodiverzitě mimo národní jurisdikce,“ podložená novými způsoby dohledu nad jejím dodržováním, by mohla správu oceánů významně zlepšit.
Potíž je v tom, že lepší správa ve všech scénářích předpokládá, že upřednostníme dlouhodobou udržitelnost nad krátkodobými zisky. Jestli překonáme svůj sklon volit opak, se teprve uvidí.
Z angličtiny přeložil David Daduč