ATÉNY – S ústupem koronavirové pandemie v rozvinutých ekonomikách připomínají centrální banky dotyčných zemí stále více onoho příslovečného osla, který měl hlad i žízeň a pošel hlady i žízní, jelikož se nemohl rozhodnout mezi senem a vodou. Politici jsou rozpolcení mezi inflačním neklidem na jedné straně a strachem z deflace na straně druhé, a tak zaujímají potenciálně nákladný vyčkávací přístup. Pouze progresivní přehodnocení jejich nástrojů a cílů jim může dopomoci k tomu, aby po pandemii sehráli společensky užitečnou roli.
ATÉNY – S ústupem koronavirové pandemie v rozvinutých ekonomikách připomínají centrální banky dotyčných zemí stále více onoho příslovečného osla, který měl hlad i žízeň a pošel hlady i žízní, jelikož se nemohl rozhodnout mezi senem a vodou. Politici jsou rozpolcení mezi inflačním neklidem na jedné straně a strachem z deflace na straně druhé, a tak zaujímají potenciálně nákladný vyčkávací přístup. Pouze progresivní přehodnocení jejich nástrojů a cílů jim může dopomoci k tomu, aby po pandemii sehráli společensky užitečnou roli.