LONDÝN – „Rozpomeň se na tvář nejchudšího a nejslabšího člověka, jehož jsi viděl, a polož si otázku, zda krok, který zvažuješ, přijde jemu k užitku.“ Tato slova, která v roce 1948 vyřkl Mahátma Gándhí, by se měla pokládat za zkoušku naší upřímnosti a za hozenou rukavici našemu sebeuspokojení, když přemýšlíme o osudu 30 milionů dětí, které občanské války a přírodní pohromy připravily o domov.
LONDÝN – „Rozpomeň se na tvář nejchudšího a nejslabšího člověka, jehož jsi viděl, a polož si otázku, zda krok, který zvažuješ, přijde jemu k užitku.“ Tato slova, která v roce 1948 vyřkl Mahátma Gándhí, by se měla pokládat za zkoušku naší upřímnosti a za hozenou rukavici našemu sebeuspokojení, když přemýšlíme o osudu 30 milionů dětí, které občanské války a přírodní pohromy připravily o domov.