Jak měřit spravedlivý růst pro všechny

WASHINGTON, DC – Až příští rok vyprší lhůta pro splnění Rozvojových cílů tisíciletí (MDG), bude svět moci poukázat na několik významných úspěchů dosažených po jejich vytyčení v roce 2000. Extrémní chudoba se během stanoveného období snížila na polovinu, odhadem 100 milionů obyvatel slumů získalo přístup k bezpečné pitné vodě, miliony dalších ke zdravotní péči a značný počet dívek dnes dostává vzdělání. Zároveň však přetrvává obrovské množství nedokončené práce a značný nesoulad ve výkonnosti.

Rozvojová agenda pro období po roce 2015 bude pokračovat tam, kde MDG skončily, a zahrne i další cíle týkající se začleňování komunit, trvalé udržitelnosti, pracovních míst, růstu a kvalitního vládnutí. Úspěch nadcházejících Trvale udržitelných rozvojových cílů (SDG) bude záviset na tom, jak se budou vyvíjet, zavádět a měřit nové programy.

Silný hospodářský růst umožňuje lidem zlepšovat vlastní životy a vytváří prostor pro zdárné šíření nových myšlenek. Ruku v ruce s tímto růstem však mnohdy jde snižování kvality životního prostředí, které zhoršuje lidské zdraví a kvalitu života, ohrožuje zásoby vody a narušuje ekosystémy, čímž brání růstu pro budoucí generace. Krátkodobý růst, jenž narušuje přírodní kapitál, je navíc zranitelný vůči hospodářským cyklům a může způsobit, že lidé žijící těsně nad hranicí chudoby spadnou hluboko pod ni.

Zaujetí dlouhodobějšího pohledu na růst a zohlednění jeho sociálních, ekonomických a ekologických aspektů musí být v rozvojové agendě pro období po roce 2015 hlavní prioritou. Diskuse o SDG dnes začíná brát v úvahu potřebu zahrnovat i potravinovou, vodní a energetickou bezpečnost spolu s městským plánováním a biodiverzitou. Proměna potenciálních cílů v činy na úrovni států však nebude možná bez měřitelných a smysluplných ukazatelů, které budou určovat další politiku a měřit pokrok.

Jednu z metod měření představuje „účetnictví přírodního kapitálu“, které v rozvojovém plánování a národních účtech odhaduje hodnotu přírodních zdrojů, stejně jako rodina započítává při rozhodování o tom, jak velká část jejího pravidelného příjmu půjde na spotřebu, také hodnotu domu – a náklady na jeho údržbu. Nedávná zpráva Světového ekonomického fóra navrhuje „přístrojovou desku“ pro všeobecně spravedlivý a trvale udržitelný růst. Tento model spojuje účetnictví přírodního kapitálu, index lidských příležitostí, index genderové propasti, měřítka veřejných investic vyjádřených jako procento HDP, index konkurenceschopnosti, ukazatele sdílené prosperity a údaje o neúhrnné nezaměstnanosti.

Partnerství pod vedením Světové banky, které nese název Účtování bohatství a hodnocení služeb ekosystému (WAVES), ukazuje vládám, jak určité chování vyčerpává přírodní statky a jak může účetnictví přírodního kapitálu pomoci se zaváděním trvaleji udržitelné rozvojové politiky. V reakci na kampaň na summitu Rio+20 v roce 2012 se k účetnictví přírodního kapitálu přihlásilo 70 vlád včetně těch, které zastupují 40 středněpříjmových a nízkopříjmových zemí.

HOLIDAY SALE: PS for less than $0.7 per week
PS_Sales_Holiday2024_1333x1000

HOLIDAY SALE: PS for less than $0.7 per week

At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.

Subscribe Now

Tato metoda se už s úspěchem využívá po celém světě. Například „lesní účetnictví“ odhalilo, že Guatemala vykazuje nejrychlejší tempo odlesňování ve Střední a Jižní Americe, přičemž nekontrolované kácení jde z největší části na vrub domácností, které potřebují oheň k vaření. Tato informace vedla guatemalskou vládu k přehodnocení tamního zákona o lesích a k financování nových strategií kontroly spotřeby palivového dříví, prevence nepovoleného kácení a motivace rodin k využívání alternativních zdrojů energie.

Snahu Botswany o diverzifikaci ekonomiky zase omezuje nedostatek vody; „vodní účetnictví“ však pomáhá vládě identifikovat sektory – včetně zemědělství, hornictví a cestovního ruchu –, které dokážou růst i s minimální spotřebou vody.

Na Filipínách, kde 60% HDP generuje průmysl a na něj navazující služby v regionu kolem jezera Laguna de Bay v metropolitní oblasti Manily, už znečištění a nánosy bahna snížily hloubku tohoto jezera o jednu třetinu. „Účetnictví ekosystému“ se stalo významným nástrojem při stanovování, jak tento zdroj spravovat lépe. Tento typ účetnictví se používá také ke zkvalitnění lesního hospodářství v indickém státě Himáčalpradéš, kde lesy představují životně důležitý zdroj pro dva hlavní růstové sektory, totiž cestovní ruch a hydroelektrárny.

Tyto zkušenosti mají při utváření rozvojové agendy pro období po roce 2015 stěžejní význam. Začlenění ukazatele trvalé udržitelnosti nutí vlády a firmy k tomu, aby přemýšlely o ekologickém dopadu svých rozhodnutí. Zpráva OSN vyzývá všechny vlády, aby používaly účetnictví přírodního kapitálu, díky čemuž může být jejich úsilí o trvalou udržitelnost důsledné, přesné a dlouhodobě porovnatelné. Díky této institucionalizaci se z trvalé udržitelnosti stane nedílná součást každodenního vládnutí.

Pouze přechodem na širší chápání růstu a rozvoje může svět řešit palčivé problémy nerovnosti a trvalé udržitelnosti. Umístíme-li toto chápání do srdce SDG, pomůžeme tím zlepšit zdraví a blahobyt všech společností daleko do budoucna.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.

https://prosyn.org/w2BbKjjcs