BUENOS AIRES – Nedávno se nakrátko vynořila „zaručená zpráva“, že Mezinárodní měnový fond dává dohromady balík o objemu 600 miliard eur (803 miliard dolarů), díky němuž by nová italská vláda získala zhruba 18 měsíců času k zavedení nezbytného programu změn. Kromě velikosti balíku by se taková pomoc nijak nelišila od standardního reformního programu MMF – takového, jaký jsme si zvykli vídat (a kritizovat) v rozvojovém světě. Je tu však jeden zásadní rozdíl: Itálie je součástí vybraného klubu, který nepotřebuje záchranné fondy zvenčí.
BUENOS AIRES – Nedávno se nakrátko vynořila „zaručená zpráva“, že Mezinárodní měnový fond dává dohromady balík o objemu 600 miliard eur (803 miliard dolarů), díky němuž by nová italská vláda získala zhruba 18 měsíců času k zavedení nezbytného programu změn. Kromě velikosti balíku by se taková pomoc nijak nelišila od standardního reformního programu MMF – takového, jaký jsme si zvykli vídat (a kritizovat) v rozvojovém světě. Je tu však jeden zásadní rozdíl: Itálie je součástí vybraného klubu, který nepotřebuje záchranné fondy zvenčí.