BRUSEL – Každý týden umírá v Izraeli a na okupovaných palestinských územích příliš mnoho lidí. Miliony obyvatel žijí ve strachu a beznaději. Odpovědí světa byl zatím bezpočet prohlášení, ale jen málo činů. To se musí změnit. My, Evropská unie a širší mezinárodní společenství, musíme být aktivnější. Víme, že lidé na celém světě od nás očekávají, že budeme hájit a podporovat mír, spravedlnost a mezinárodní právo kdekoliv. Avšak abychom dosáhli úspěchu, musíme být k sobě navzájem i sami k sobě upřímní.
Být upřímný znamená přiznat si, že extremismus je na vzestupu na obou stranách. Nerozlišující útoky a násilí mají na svědomí mnoho izraelských životů. Násilí ze strany izraelských osadníků na Západním břehu Jordánu stále více ohrožuje životy a existenci Palestinců a je téměř vždy spojeno s beztrestností. Izraelské vojenské operace navíc nezřídka způsobují oběti na životech palestinských civilistů, často bez účinné odpovědnosti. Nezákonné osady na okupovaném území se rozšiřují a křehký status quo na posvátných místech se hroutí. Izraelci se mohou opřít o silný stát a armádu, ale Palestinci takovou možnost nemají. Tato obrovská nerovnost, pokud jde o možnost rozhodovat o svém vlastním osudu, je patrná na každém silničním kontrolním stanovišti. Všechny skutečnosti, které jsem zde uvedl, jsou překážkou pro mír.
Je pravda, že různí aktéři v Evropě často na události v regionu reagují různě. To by však Evropské unii nemělo bránit v tom, aby byla aktivní. Všichni jsme zděšeni tím, co se v poslední době děje, a všichni máme v důsledku stejný cíl – dosáhnout toho, aby bezpečný, dobře chráněný a celosvětově uznávaný stát Izrael mohl žít v míru po boku bezpečného, dobře chráněného a celosvětově uznávaného státu Palestina. Takové řešení by umožnilo, aby obě strany žily ve svobodě, prosperitě a v pokojných vztazích se svými sousedy.
V sázce jsou i naše vlastní zájmy. Chceme mír, protože ukončení konfliktu by bylo mnohem příznivější pro mezinárodní bezpečnost. Chceme mír, protože uznáváme právo na existenci jak pro Izrael, tak pro Palestinu a protože princip mezinárodního práva prosazujeme všude bez rozdílu. Chceme mír, protože sdílíme vazby se všemi obyvateli Svaté země a protože by přispěl k regionální stabilitě a prosperitě. A v neposlední řadě chceme mír, protože terorismus je hrozbou kdekoli.
Avšak zatímco EU, Palestinská správa a značná část izraelské veřejnosti podporují dvoustátní řešení, Hamás neuznává právo Izraele na existenci a v současné koaliční dohodě izraelské vlády je Palestincům právo mít svůj vlastní stát odepřeno. Izraelské právo totiž rostoucí měrou popírá samotný fakt, že se jedná o okupaci.
Je zřejmé, že ani izraelská, ani palestinská strana nejsou na mír připraveny. Palestinská strana není jednotná a nemá dostatečnou demokratickou legitimitu. Bude nezbytné, aby všechny palestinské frakce odmítly terorismus a aby překonaly své politické rozpory. Na izraelské straně musí být nejvyšší prioritou zastavit budování osad i násilí páchané osadníky a nabídnout jednání o nezávislém palestinském státě.
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
V posledních letech nevynakládalo mezinárodní společenství zásadní úsilí k nastolení míru mezi stranami. Naši američtí přátelé se již dlouho snaží napomáhat sbližování obou stran. Nedávné dohody o normalizaci (Abrahámovské dohody) mezi Izraelem a některými jeho arabskými sousedy sice významně přispěly k regionální stabilitě, přiblížit se k míru mezi Izraelci a Palestinci se jim však nepodařilo. Přestože úloha Spojených států je v tomto procesu i nadále zásadní, nemůžeme tak těžký úkol nadále nechávat pouze na amerických diplomatech. Potřebujeme naopak skutečně kolektivní úsilí, které by zahrnovalo arabské státy, Evropu, Spojené státy a další aktéry.
Upřímně jsme si přiznali, jaká jsou fakta – co by tedy mělo následovat? Především musíme vyvíjet intenzivnější mezinárodní úsilí, jež by nastartovalo novou mírovou dynamiku. Nemůžeme strany nutit, aby zasedly k jednacímu stolu, můžeme jim k tomu ale vytvořit podmínky a pomoci jim, aby se připravily.
EU v roce 2013 nabídla „bezprecedentní balíček podpory v bezpečnostní, hospodářské a politické oblasti“, pokud by strany dosáhly mírové dohody. V tomto smyslu jsem pověřil zvláštního zástupce EU Svena Koopmanse, aby ve spolupráci s Evropskou komisí a členskými státy EU tento návrh rozpracoval. Rovněž jsem ho požádal, aby (spolu s našimi partnery) vypracoval konkrétní návrhy komplexního regionálního procesu s cílem dosáhnout míru jak mezi Izraelem a Palestinou, tak mezi Izraelem a všemi jeho arabskými sousedy.
Poté jsem se v únoru setkal s ministrem zahraničních věcí Saudské Arábie princem Fajsálem bin Farhánem al-Saúdem a s generálním tajemníkem Ligy arabských států Abúlem Ghajtem, kteří souhlasili s oživením arabské mírové iniciativy z roku 2002, jež by byla výchozím bodem, přičemž by byla doplněna o evropský mírový balíček. V tomto směru budeme úzce spolupracovat s dalšími arabskými a mezinárodními partnery.
Cílem procesu je navrhnout, jak budou Izrael a Palestina začleněny do regionu, pokud uzavřou mír. Je třeba zvážit, jaké formy bezpečnostní, politické a hospodářské spolupráce by uzavření míru umožnilo, jakož i způsob, jak by všechny strany mohly řešit společné výzvy související s vodním hospodářstvím, energetikou, infrastrukturou a změnou klimatu.
Již nyní je třeba se tázat, jak izraelsko-palestinský mír všichni podpoříme v okamžiku, kdy nastane. Je zřejmé, že pokud k uzavření izraelsko-palestinské mírové dohody nedojde, podpora ze strany Evropy ani ze strany jiných aktérů se neuskuteční, a neměli bychom si ani namlouvat, že námi slibovaná podpora bude k dosažení pozitivního výsledku stačit. Přesto je však třeba učinit něco proto, abychom současnou sestupnou spirálu násilí zastavili, neboť jsme schopni sehrát klíčovou úlohu tím, že budeme oběma stranám nápomocni při zvažování, jaké mají možnosti.
Abyste mi dobře rozuměli: nesnažím se vyhlásit nějakou evropskou mírovou iniciativu. V této fázi nám jde jen o to, abychom oslovili ostatní aktéry a zvažovali, jak se připravit na den, kdy budou připraveni Izraelci a Palestinci. K tomuto dni se můžeme přiblížit tím, že si vytvoříme jasnější představu o tom, jak by regionální mír vypadal. V duchu upřímného přístupu si uvědomme, že si nemůžeme dovolit dále vyčkávat.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
At the end of a year of domestic and international upheaval, Project Syndicate commentators share their favorite books from the past 12 months. Covering a wide array of genres and disciplines, this year’s picks provide fresh perspectives on the defining challenges of our time and how to confront them.
ask Project Syndicate contributors to select the books that resonated with them the most over the past year.
BRUSEL – Každý týden umírá v Izraeli a na okupovaných palestinských územích příliš mnoho lidí. Miliony obyvatel žijí ve strachu a beznaději. Odpovědí světa byl zatím bezpočet prohlášení, ale jen málo činů. To se musí změnit. My, Evropská unie a širší mezinárodní společenství, musíme být aktivnější. Víme, že lidé na celém světě od nás očekávají, že budeme hájit a podporovat mír, spravedlnost a mezinárodní právo kdekoliv. Avšak abychom dosáhli úspěchu, musíme být k sobě navzájem i sami k sobě upřímní.
Být upřímný znamená přiznat si, že extremismus je na vzestupu na obou stranách. Nerozlišující útoky a násilí mají na svědomí mnoho izraelských životů. Násilí ze strany izraelských osadníků na Západním břehu Jordánu stále více ohrožuje životy a existenci Palestinců a je téměř vždy spojeno s beztrestností. Izraelské vojenské operace navíc nezřídka způsobují oběti na životech palestinských civilistů, často bez účinné odpovědnosti. Nezákonné osady na okupovaném území se rozšiřují a křehký status quo na posvátných místech se hroutí. Izraelci se mohou opřít o silný stát a armádu, ale Palestinci takovou možnost nemají. Tato obrovská nerovnost, pokud jde o možnost rozhodovat o svém vlastním osudu, je patrná na každém silničním kontrolním stanovišti. Všechny skutečnosti, které jsem zde uvedl, jsou překážkou pro mír.
Je pravda, že různí aktéři v Evropě často na události v regionu reagují různě. To by však Evropské unii nemělo bránit v tom, aby byla aktivní. Všichni jsme zděšeni tím, co se v poslední době děje, a všichni máme v důsledku stejný cíl – dosáhnout toho, aby bezpečný, dobře chráněný a celosvětově uznávaný stát Izrael mohl žít v míru po boku bezpečného, dobře chráněného a celosvětově uznávaného státu Palestina. Takové řešení by umožnilo, aby obě strany žily ve svobodě, prosperitě a v pokojných vztazích se svými sousedy.
V sázce jsou i naše vlastní zájmy. Chceme mír, protože ukončení konfliktu by bylo mnohem příznivější pro mezinárodní bezpečnost. Chceme mír, protože uznáváme právo na existenci jak pro Izrael, tak pro Palestinu a protože princip mezinárodního práva prosazujeme všude bez rozdílu. Chceme mír, protože sdílíme vazby se všemi obyvateli Svaté země a protože by přispěl k regionální stabilitě a prosperitě. A v neposlední řadě chceme mír, protože terorismus je hrozbou kdekoli.
Avšak zatímco EU, Palestinská správa a značná část izraelské veřejnosti podporují dvoustátní řešení, Hamás neuznává právo Izraele na existenci a v současné koaliční dohodě izraelské vlády je Palestincům právo mít svůj vlastní stát odepřeno. Izraelské právo totiž rostoucí měrou popírá samotný fakt, že se jedná o okupaci.
Je zřejmé, že ani izraelská, ani palestinská strana nejsou na mír připraveny. Palestinská strana není jednotná a nemá dostatečnou demokratickou legitimitu. Bude nezbytné, aby všechny palestinské frakce odmítly terorismus a aby překonaly své politické rozpory. Na izraelské straně musí být nejvyšší prioritou zastavit budování osad i násilí páchané osadníky a nabídnout jednání o nezávislém palestinském státě.
HOLIDAY SALE: PS for less than $0.7 per week
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
V posledních letech nevynakládalo mezinárodní společenství zásadní úsilí k nastolení míru mezi stranami. Naši američtí přátelé se již dlouho snaží napomáhat sbližování obou stran. Nedávné dohody o normalizaci (Abrahámovské dohody) mezi Izraelem a některými jeho arabskými sousedy sice významně přispěly k regionální stabilitě, přiblížit se k míru mezi Izraelci a Palestinci se jim však nepodařilo. Přestože úloha Spojených států je v tomto procesu i nadále zásadní, nemůžeme tak těžký úkol nadále nechávat pouze na amerických diplomatech. Potřebujeme naopak skutečně kolektivní úsilí, které by zahrnovalo arabské státy, Evropu, Spojené státy a další aktéry.
Upřímně jsme si přiznali, jaká jsou fakta – co by tedy mělo následovat? Především musíme vyvíjet intenzivnější mezinárodní úsilí, jež by nastartovalo novou mírovou dynamiku. Nemůžeme strany nutit, aby zasedly k jednacímu stolu, můžeme jim k tomu ale vytvořit podmínky a pomoci jim, aby se připravily.
EU v roce 2013 nabídla „bezprecedentní balíček podpory v bezpečnostní, hospodářské a politické oblasti“, pokud by strany dosáhly mírové dohody. V tomto smyslu jsem pověřil zvláštního zástupce EU Svena Koopmanse, aby ve spolupráci s Evropskou komisí a členskými státy EU tento návrh rozpracoval. Rovněž jsem ho požádal, aby (spolu s našimi partnery) vypracoval konkrétní návrhy komplexního regionálního procesu s cílem dosáhnout míru jak mezi Izraelem a Palestinou, tak mezi Izraelem a všemi jeho arabskými sousedy.
Poté jsem se v únoru setkal s ministrem zahraničních věcí Saudské Arábie princem Fajsálem bin Farhánem al-Saúdem a s generálním tajemníkem Ligy arabských států Abúlem Ghajtem, kteří souhlasili s oživením arabské mírové iniciativy z roku 2002, jež by byla výchozím bodem, přičemž by byla doplněna o evropský mírový balíček. V tomto směru budeme úzce spolupracovat s dalšími arabskými a mezinárodními partnery.
Cílem procesu je navrhnout, jak budou Izrael a Palestina začleněny do regionu, pokud uzavřou mír. Je třeba zvážit, jaké formy bezpečnostní, politické a hospodářské spolupráce by uzavření míru umožnilo, jakož i způsob, jak by všechny strany mohly řešit společné výzvy související s vodním hospodářstvím, energetikou, infrastrukturou a změnou klimatu.
Již nyní je třeba se tázat, jak izraelsko-palestinský mír všichni podpoříme v okamžiku, kdy nastane. Je zřejmé, že pokud k uzavření izraelsko-palestinské mírové dohody nedojde, podpora ze strany Evropy ani ze strany jiných aktérů se neuskuteční, a neměli bychom si ani namlouvat, že námi slibovaná podpora bude k dosažení pozitivního výsledku stačit. Přesto je však třeba učinit něco proto, abychom současnou sestupnou spirálu násilí zastavili, neboť jsme schopni sehrát klíčovou úlohu tím, že budeme oběma stranám nápomocni při zvažování, jaké mají možnosti.
Abyste mi dobře rozuměli: nesnažím se vyhlásit nějakou evropskou mírovou iniciativu. V této fázi nám jde jen o to, abychom oslovili ostatní aktéry a zvažovali, jak se připravit na den, kdy budou připraveni Izraelci a Palestinci. K tomuto dni se můžeme přiblížit tím, že si vytvoříme jasnější představu o tom, jak by regionální mír vypadal. V duchu upřímného přístupu si uvědomme, že si nemůžeme dovolit dále vyčkávat.