LONDÝN – Konvenční názor ohledně nedávného propadu v ceně ropy je takový, že sledujeme opakování kolapsu z let 1985-1986, kdy Saudská Arábie zvýšila produkci jakožto součást sporu s dalšími členy kartelu OPEC. Říká se, že v současnosti dělá Saudská Arábie to samé a to v reakci na ztrátu podílu na trhu kvůli produkci břidlicového oleje v USA.
Existuje ale další paralela, která je dokonce ještě relevantnější – a to s podstatnými implikacemi na dlouhodobou cenu ropy. Nedávný kolaps je připomínkou podobného propadu v ceně uhlí, která propadla z krátkodobě vysokých 140 dolarů za tunu v roce 2008 na dnešních 40 dolarů za tunu – což vedlo k tomu, že se určité zásoby staly “finančně uvězněné“ a to v tom smyslu, že náklady na jejich těžbu by převyšovaly potenciální výnosy.
Propad ceny byl výsledkem dlouhodobé ekologické politiky, včetně programů zacílených na zmírňování klimatické změny, které podkopaly poptávku po uhlí. Snahy zlepšit kvalitu ovzduší v Číně, standardy USA v emisích uhlíku a rtuti, levnější zemí plyn a rostoucí investice do obnovitelné energie – to vše narušilo podíl uhlí na trhu s energií.
Stejný mechanismus možná probíhá na trhu s ropou. Tím, jak roste tlak na vlády, aby přijaly opatření v boji s klimatickou změnou, je pravděpodobné, že poptávka po fosilních palivech klesne, což by mohlo vyústit k nízkým cenám v delším horizontu, než toto odvětví očekává – a je možné, že navždy.
Bezpochyby jsou tací – včetně britského ekonoma Dietera Helma – kteří možnost, že mohou být majetky uvězněny, zavrhují. Tvrdí, že absence vážné mezinárodní snahy o redukci emisí, cyklická povaha ropných trhů, krátkodobé horizonty investorů a fakt, že je většina ropných rezerv vlastněna státem, činí efekt opatření ke zmírnění klimatické změny na ceny ropy jen málo pravděpodobný.
Tyto argumenty je však snadné vyvrátit. Pro začátek, zatímco je možná nepravděpodobné, že by se v blízké budoucnosti byla mezinárodní komunita schopná dohodnout na globálním mechanismu pro ocenění emisí uhlíku, jiné typy ekologických opatření již na poptávku po ropě vliv měly.
As the US presidential election nears, stay informed with Project Syndicate - your go-to source of expert insight and in-depth analysis of the issues, forces, and trends shaping the vote. Subscribe now and save 30% on a new Digital subscription.
Subscribe Now
Tohle je zásadní vývoj, protože i jen malý pohyb v nabídce či poptávce může způsobit velké výkyvy v ceně ropy. Pokles ze 120 dolarů za barel v roce 2014 na dnešních méně než 35 dolarů je výsledkem 2% změny (cca dva miliony barelů denně) v rovnováze mezi nabídkou a poptávkou. To reflektuje vzrůst v produkci Saudské Arábie o více než milion barelů denně, stejně jako nařízená opatření v oblasti účinnosti v EU, která jsou částečně motivována snahou snížit emise oxidu uhličitého, což přispělo ke srovnatelnému poklesu v poptávce – o zhruba 1,5% ročně. Podobná opatření se dají očekávat i jinde, vzhledem k tomu, že se vlády snaží splnit sliby v rámci klimatické úmluvy z Paříže.
Za druhé, ačkoliv mohou být ceny ropy cyklické, strukturální změny v rámci trhů s energií pravděpodobně růst cen oslabí. Alternativní technologie transportu, včetně elektrických vozidel, statických baterií a hybridních řešení hrozí již nyní, že učiní ropu méně potřebnou.
Za třetí, i když má mnoho investorů krátkodobé horizonty, může se vytěžování zdrojů v ropném průmyslu snadno protáhnout na více než desetiletí. To znamená, že “bezpečné“ cash flow z dnešních zásob může skončit jako investice v příští generaci vysoko nákladových majetků, které jsou v mnohem větším riziku, že se stanou uvězněné.
No a konečně fakt, že je mnoho ropných společností vlastněno státem, neochraňuje investory, kteří do této veřejně obchodované komodity investovali své peníze. Vlády mají možná strategické důvody, proč si drží nerentabilní majetek, ale ne tak investoři, kteří drží podíly v částečně privatizovaných státních firmách. Navíc, první obětí jakéhokoliv dlouhodobého poklesu cen budou producenti s vysokými náklady, ze kterých je mnoho veřejně obchodováno, což nechává investory více – ne méně – nechráněné.
Trhy s komoditami se opakovaně ukázaly jako zranitelné k očekávání, že se ceny propadnou. Vzhledem k politickému tlaku zmírňovat dopad klimatické změny budou chytří investoři dávat velký pozor na náznaky opatření, které povedou k poklesu poptávky a možnosti, že se jejich majetek stane finančně uvězněný.
Je nebezpečné předpokládat, že ono uvěznění se může odehrát pouze v dlouhodobém horizontu. Riskovali bychom tím to, že postavíme investory do stejné situace jako akcionáře Peabody Energy, největší soukromé uhelné společnosti na světě, která balancuje na prahu bankrotu. Skutečnost, že je Peabody Energy stále v provozu a tudíž po formální stránce není uvězněná, je pravděpodobně pro její majitele jen malou útěchou.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Anders Åslund
considers what the US presidential election will mean for Ukraine, says that only a humiliating loss in the war could threaten Vladimir Putin’s position, urges the EU to take additional steps to ensure a rapid and successful Ukrainian accession, and more.
LONDÝN – Konvenční názor ohledně nedávného propadu v ceně ropy je takový, že sledujeme opakování kolapsu z let 1985-1986, kdy Saudská Arábie zvýšila produkci jakožto součást sporu s dalšími členy kartelu OPEC. Říká se, že v současnosti dělá Saudská Arábie to samé a to v reakci na ztrátu podílu na trhu kvůli produkci břidlicového oleje v USA.
Existuje ale další paralela, která je dokonce ještě relevantnější – a to s podstatnými implikacemi na dlouhodobou cenu ropy. Nedávný kolaps je připomínkou podobného propadu v ceně uhlí, která propadla z krátkodobě vysokých 140 dolarů za tunu v roce 2008 na dnešních 40 dolarů za tunu – což vedlo k tomu, že se určité zásoby staly “finančně uvězněné“ a to v tom smyslu, že náklady na jejich těžbu by převyšovaly potenciální výnosy.
Propad ceny byl výsledkem dlouhodobé ekologické politiky, včetně programů zacílených na zmírňování klimatické změny, které podkopaly poptávku po uhlí. Snahy zlepšit kvalitu ovzduší v Číně, standardy USA v emisích uhlíku a rtuti, levnější zemí plyn a rostoucí investice do obnovitelné energie – to vše narušilo podíl uhlí na trhu s energií.
Stejný mechanismus možná probíhá na trhu s ropou. Tím, jak roste tlak na vlády, aby přijaly opatření v boji s klimatickou změnou, je pravděpodobné, že poptávka po fosilních palivech klesne, což by mohlo vyústit k nízkým cenám v delším horizontu, než toto odvětví očekává – a je možné, že navždy.
Bezpochyby jsou tací – včetně britského ekonoma Dietera Helma – kteří možnost, že mohou být majetky uvězněny, zavrhují. Tvrdí, že absence vážné mezinárodní snahy o redukci emisí, cyklická povaha ropných trhů, krátkodobé horizonty investorů a fakt, že je většina ropných rezerv vlastněna státem, činí efekt opatření ke zmírnění klimatické změny na ceny ropy jen málo pravděpodobný.
Tyto argumenty je však snadné vyvrátit. Pro začátek, zatímco je možná nepravděpodobné, že by se v blízké budoucnosti byla mezinárodní komunita schopná dohodnout na globálním mechanismu pro ocenění emisí uhlíku, jiné typy ekologických opatření již na poptávku po ropě vliv měly.
Go beyond the headlines with PS - and save 30%
As the US presidential election nears, stay informed with Project Syndicate - your go-to source of expert insight and in-depth analysis of the issues, forces, and trends shaping the vote. Subscribe now and save 30% on a new Digital subscription.
Subscribe Now
Tohle je zásadní vývoj, protože i jen malý pohyb v nabídce či poptávce může způsobit velké výkyvy v ceně ropy. Pokles ze 120 dolarů za barel v roce 2014 na dnešních méně než 35 dolarů je výsledkem 2% změny (cca dva miliony barelů denně) v rovnováze mezi nabídkou a poptávkou. To reflektuje vzrůst v produkci Saudské Arábie o více než milion barelů denně, stejně jako nařízená opatření v oblasti účinnosti v EU, která jsou částečně motivována snahou snížit emise oxidu uhličitého, což přispělo ke srovnatelnému poklesu v poptávce – o zhruba 1,5% ročně. Podobná opatření se dají očekávat i jinde, vzhledem k tomu, že se vlády snaží splnit sliby v rámci klimatické úmluvy z Paříže.
Za druhé, ačkoliv mohou být ceny ropy cyklické, strukturální změny v rámci trhů s energií pravděpodobně růst cen oslabí. Alternativní technologie transportu, včetně elektrických vozidel, statických baterií a hybridních řešení hrozí již nyní, že učiní ropu méně potřebnou.
Za třetí, i když má mnoho investorů krátkodobé horizonty, může se vytěžování zdrojů v ropném průmyslu snadno protáhnout na více než desetiletí. To znamená, že “bezpečné“ cash flow z dnešních zásob může skončit jako investice v příští generaci vysoko nákladových majetků, které jsou v mnohem větším riziku, že se stanou uvězněné.
No a konečně fakt, že je mnoho ropných společností vlastněno státem, neochraňuje investory, kteří do této veřejně obchodované komodity investovali své peníze. Vlády mají možná strategické důvody, proč si drží nerentabilní majetek, ale ne tak investoři, kteří drží podíly v částečně privatizovaných státních firmách. Navíc, první obětí jakéhokoliv dlouhodobého poklesu cen budou producenti s vysokými náklady, ze kterých je mnoho veřejně obchodováno, což nechává investory více – ne méně – nechráněné.
Trhy s komoditami se opakovaně ukázaly jako zranitelné k očekávání, že se ceny propadnou. Vzhledem k politickému tlaku zmírňovat dopad klimatické změny budou chytří investoři dávat velký pozor na náznaky opatření, které povedou k poklesu poptávky a možnosti, že se jejich majetek stane finančně uvězněný.
Je nebezpečné předpokládat, že ono uvěznění se může odehrát pouze v dlouhodobém horizontu. Riskovali bychom tím to, že postavíme investory do stejné situace jako akcionáře Peabody Energy, největší soukromé uhelné společnosti na světě, která balancuje na prahu bankrotu. Skutečnost, že je Peabody Energy stále v provozu a tudíž po formální stránce není uvězněná, je pravděpodobně pro její majitele jen malou útěchou.