Když jeden bezpečnostní představitel čínské vlády nedávno obvinil dalajlámovy stoupence z organizování sebevražedných útoků – což byl jen nejextrémnější výstřel v kanonádě nařčení proti „dalajlámovské klice“ –, vypadalo to, že v zemi dosud zuří „kulturní revoluce“. Stále rafinovanější a pragmatičtější čínské vedení jako by se zejména v otázce Tibetu vracelo do maoistické éry plné nabubřelé propagandy a donucovací politiky. Mají zahraniční investoři důvod se tím vším znepokojovat?
Když jeden bezpečnostní představitel čínské vlády nedávno obvinil dalajlámovy stoupence z organizování sebevražedných útoků – což byl jen nejextrémnější výstřel v kanonádě nařčení proti „dalajlámovské klice“ –, vypadalo to, že v zemi dosud zuří „kulturní revoluce“. Stále rafinovanější a pragmatičtější čínské vedení jako by se zejména v otázce Tibetu vracelo do maoistické éry plné nabubřelé propagandy a donucovací politiky. Mají zahraniční investoři důvod se tím vším znepokojovat?