PAŘÍŽ – Přirovnávat dnešní demagogy k Adolfu Hitlerovi je téměř vždy nemoudré. Takové panikářství mívá sklon trivializovat skutečné hrůzy nacistického režimu a odvádí pozornost od vlastních politických problémů. Je-li však panikářství kontraproduktivní, přetrvává otázka: Od jakého okamžiku jsou demokracie skutečně v ohrožení? Věci, které byly ještě před pár lety nepředstavitelné – například když americký prezident uráží demokratické spojence a velebí diktátory, když označuje svobodný tisk za „nepřátele lidu“ nebo když zavírá uprchlíky a odebírá jim děti –, se dnes staly téměř normou. Kdy už bude příliš pozdě začít zvonit na poplach?
PAŘÍŽ – Přirovnávat dnešní demagogy k Adolfu Hitlerovi je téměř vždy nemoudré. Takové panikářství mívá sklon trivializovat skutečné hrůzy nacistického režimu a odvádí pozornost od vlastních politických problémů. Je-li však panikářství kontraproduktivní, přetrvává otázka: Od jakého okamžiku jsou demokracie skutečně v ohrožení? Věci, které byly ještě před pár lety nepředstavitelné – například když americký prezident uráží demokratické spojence a velebí diktátory, když označuje svobodný tisk za „nepřátele lidu“ nebo když zavírá uprchlíky a odebírá jim děti –, se dnes staly téměř normou. Kdy už bude příliš pozdě začít zvonit na poplach?