STOCKHOLM – Rýsující se celosvětová recese vynesla do popředí hospodářské politiky vládní intervence za záchranu krachujících společností. V projevu předneseném krátce před nedávným summitem skupiny G-20 varoval britský premiér Gordon Brown nově zvoleného amerického prezidenta Baracka Obamu před záchranou krizí sužovaných automobilek „velké trojky“ a tvrdil, že globální konkurence učinila jejich úpadek nezvratným. Sanace by tedy jen oddálila nevyhnutelné při obrovských nákladech pro daňové poplatníky.
Taková rada se vždy prodává těžko – tím spíše ve světle nejhorších hospodářských vyhlídek za posledních 70 let. Podle zavedeného úzu koneckonců globální konkurence přesouvá pracovní místa do zemí s nízkými náklady a všude jinde vyvíjí tlak na snižování mezd. A protože globalizace zintenzivňuje a urychluje ekonomické změny, ovlivňuje životy obyčejných občanů jako nikdy předtím a vyvolává jejich obavy. Není tedy divu, že lákadlu protekcionismu podlehl během loňské předvolební kampaně francouzský prezident Nicolas Sarkozy a podlehli mu i oba prezidentští kandidáti ve Spojených státech.
Protekcionismus však nemusí být jedinou alternativou vůči strachu z globální konkurence. Ve skandinávských zemích stejně jako v USA zahraniční konkurence během posledních deseti let značně zesílila. Čína a Indie získaly velkou ekonomickou moc a blízcí sousedé v dříve izolovaných komunistických státech se rychle začlenili do evropské ekonomiky.
Výzkumy Pewova institutu však ukazují, že 85% obyvatel Švédska souhlasí s názorem, že obchod je pro jejich zemi výhodný, zatímco ve Spojených státech si to myslí jen 59% respondentů. A mezi zaměstnanci ve švédském průmyslu dosahuje toto číslo 75%. Jak je to možné?
Skandinávští politici se snaží změny spíše podporovat než jim bránit a dosahují toho formulováním politiky vzdělávání a sociální ochrany, která posiluje jednotlivce. Pozitivní veřejné mínění ve Švédsku není výsledkem vymývání mozků, nýbrž racionální reakcí na zkušenosti lidí během posledních deseti let.
V době, kdy se zvýšila konkurence a výroba se začala přesouvat do pobaltských zemí a východní Evropy, bylo politickou odpovědí Švédska zvýšení kvalifikace pracovní síly. V důsledku toho se švédský export v letech 1997 až 2007 téměř zdvojnásobil a průmyslová výroba vzrostla o 36%, přičemž výrobní společnosti dosáhly rekordního růstu produktivity.
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Zatímco roční hodinový výkon v USA se během tohoto období zvýšil o 6,2%, švédská produktivita vzrostla o 8%. Švédsko nahromadilo přebytek na běžném účtu ve výši 53% HDP, což ostře kontrastuje s americkým schodkem ve výši 48% HDP. Zaměstnanost vzrostla o 11% a mzdy dělníků se zvýšily o 24%, což vyvolalo více než třicetiprocentní růst soukromé spotřeby.
Stručně řečeno zaznamenali Švédové pracující za mzdu navzdory postupující globalizaci podstatné zlepšení životní úrovně. Některá pracovní místa se sice odstěhovala do zahraničí, ale čistý dopad byl stále velmi pozitivní.
Tajemství úspěšného rozvoje Švédska a tím i postojů jeho obyvatel spočívá ve způsobu distribuce nákladů na změnu. Oficiální politika se snaží snížit náklady na globalizaci jednotlivcům, ale nikdy ne firmám. Podnikatelé potřebují čelit konkurenci, aby se mohli rozvíjet, zatímco propuštěným jednotlivcům může činit potíže zařadit se zpět do pracovního procesu.
Jako ministr obchodu Švédska po většinu zmíněného období jsem nikdy nebránil konkurenci z dovozu ani ji neoddaloval. V Evropské unii hlasovalo Švédsko téměř proti všem antidumpingovým a dalším protekcionistickým návrhům. Ze strany mých voličů se to nikdy nesetkalo s kritikou, protože vzdělávací politika a sociální síť byly koncipovány tak, aby snižovaly odpor zaměstnanců k riziku.
Široce pojatá vzdělávací politika poskytuje stále vyššímu procentu švédské populace základní vzdělání, čímž zvyšuje jejich zaměstnatelnost. Vyšší vzdělání je bezplatné a dostupné ve všech částech země. Příprava jedné skupiny ročně však na splnění požadavků v rychle se měnící ekonomice nestačí. Proto se navíc vynakládají značné prostředky na modernizaci kvalifikace lidí, kteří už jsou do pracovního procesu zapojeni.
Rovněž sociální ochrana má široký a všeobecný ráz. Ve skandinávských zemích, na rozdíl například od Německa a USA, zodpovídá za většinu sociálních dávek vláda, nikoliv jednotlivé firmy. Tím je zabráněno ekonomicky iracionální strnulosti, kdy si zaměstnanci jednoduše nemohou dovolit změnit místo.
Sociální dávky jsou navíc dostatečně štědré, aby zajistily, že ani po krátkém období nezaměstnanosti nemusí propuštění zaměstnanci prodávat domy ani auta. Systém tak chrání nejen nezaměstnané, kteří mohou dál splácet hypotéky a úroky, ale nepřímo i banky, poněvadž jejich půjčky domácnostem jsou spláceny i v období recese. Propuštění zaměstnanci se pak namísto řešení všemožných soukromých problémů spojených s jejich ekonomickou situací mohou soustředit na hledání nového a více na budoucnost zaměřeného pracovního místa.
Tato politika je nepochybně drahá. Nakonec se však vyplatí, poněvadž vytváří růst a příjmy. Jak ukazuje uplynulé desetiletí, skandinávským zemím posloužila navzdory období extrémní internacionalizace dobře. Nepodlehli jsme konvenčním představám a raději jsme využili možností, které globalizace a technologické změny nabízejí.
Mohl by skandinávský model fungovat i jinde?
Skandinávský příklad přinejmenším ukazuje, že politici si při úvahách o přístupu ke globalizaci mohou vybírat z více možností. Silná zahraniční konkurence a překotné technologické změny nemusí být rychlou cestou ke dnu. Právě naopak: lze je spojit s rychle rostoucími reálnými příjmy a větším počtem lepších pracovních míst.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
At the end of a year of domestic and international upheaval, Project Syndicate commentators share their favorite books from the past 12 months. Covering a wide array of genres and disciplines, this year’s picks provide fresh perspectives on the defining challenges of our time and how to confront them.
ask Project Syndicate contributors to select the books that resonated with them the most over the past year.
STOCKHOLM – Rýsující se celosvětová recese vynesla do popředí hospodářské politiky vládní intervence za záchranu krachujících společností. V projevu předneseném krátce před nedávným summitem skupiny G-20 varoval britský premiér Gordon Brown nově zvoleného amerického prezidenta Baracka Obamu před záchranou krizí sužovaných automobilek „velké trojky“ a tvrdil, že globální konkurence učinila jejich úpadek nezvratným. Sanace by tedy jen oddálila nevyhnutelné při obrovských nákladech pro daňové poplatníky.
Taková rada se vždy prodává těžko – tím spíše ve světle nejhorších hospodářských vyhlídek za posledních 70 let. Podle zavedeného úzu koneckonců globální konkurence přesouvá pracovní místa do zemí s nízkými náklady a všude jinde vyvíjí tlak na snižování mezd. A protože globalizace zintenzivňuje a urychluje ekonomické změny, ovlivňuje životy obyčejných občanů jako nikdy předtím a vyvolává jejich obavy. Není tedy divu, že lákadlu protekcionismu podlehl během loňské předvolební kampaně francouzský prezident Nicolas Sarkozy a podlehli mu i oba prezidentští kandidáti ve Spojených státech.
Protekcionismus však nemusí být jedinou alternativou vůči strachu z globální konkurence. Ve skandinávských zemích stejně jako v USA zahraniční konkurence během posledních deseti let značně zesílila. Čína a Indie získaly velkou ekonomickou moc a blízcí sousedé v dříve izolovaných komunistických státech se rychle začlenili do evropské ekonomiky.
Výzkumy Pewova institutu však ukazují, že 85% obyvatel Švédska souhlasí s názorem, že obchod je pro jejich zemi výhodný, zatímco ve Spojených státech si to myslí jen 59% respondentů. A mezi zaměstnanci ve švédském průmyslu dosahuje toto číslo 75%. Jak je to možné?
Skandinávští politici se snaží změny spíše podporovat než jim bránit a dosahují toho formulováním politiky vzdělávání a sociální ochrany, která posiluje jednotlivce. Pozitivní veřejné mínění ve Švédsku není výsledkem vymývání mozků, nýbrž racionální reakcí na zkušenosti lidí během posledních deseti let.
V době, kdy se zvýšila konkurence a výroba se začala přesouvat do pobaltských zemí a východní Evropy, bylo politickou odpovědí Švédska zvýšení kvalifikace pracovní síly. V důsledku toho se švédský export v letech 1997 až 2007 téměř zdvojnásobil a průmyslová výroba vzrostla o 36%, přičemž výrobní společnosti dosáhly rekordního růstu produktivity.
HOLIDAY SALE: PS for less than $0.7 per week
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Zatímco roční hodinový výkon v USA se během tohoto období zvýšil o 6,2%, švédská produktivita vzrostla o 8%. Švédsko nahromadilo přebytek na běžném účtu ve výši 53% HDP, což ostře kontrastuje s americkým schodkem ve výši 48% HDP. Zaměstnanost vzrostla o 11% a mzdy dělníků se zvýšily o 24%, což vyvolalo více než třicetiprocentní růst soukromé spotřeby.
Stručně řečeno zaznamenali Švédové pracující za mzdu navzdory postupující globalizaci podstatné zlepšení životní úrovně. Některá pracovní místa se sice odstěhovala do zahraničí, ale čistý dopad byl stále velmi pozitivní.
Tajemství úspěšného rozvoje Švédska a tím i postojů jeho obyvatel spočívá ve způsobu distribuce nákladů na změnu. Oficiální politika se snaží snížit náklady na globalizaci jednotlivcům, ale nikdy ne firmám. Podnikatelé potřebují čelit konkurenci, aby se mohli rozvíjet, zatímco propuštěným jednotlivcům může činit potíže zařadit se zpět do pracovního procesu.
Jako ministr obchodu Švédska po většinu zmíněného období jsem nikdy nebránil konkurenci z dovozu ani ji neoddaloval. V Evropské unii hlasovalo Švédsko téměř proti všem antidumpingovým a dalším protekcionistickým návrhům. Ze strany mých voličů se to nikdy nesetkalo s kritikou, protože vzdělávací politika a sociální síť byly koncipovány tak, aby snižovaly odpor zaměstnanců k riziku.
Široce pojatá vzdělávací politika poskytuje stále vyššímu procentu švédské populace základní vzdělání, čímž zvyšuje jejich zaměstnatelnost. Vyšší vzdělání je bezplatné a dostupné ve všech částech země. Příprava jedné skupiny ročně však na splnění požadavků v rychle se měnící ekonomice nestačí. Proto se navíc vynakládají značné prostředky na modernizaci kvalifikace lidí, kteří už jsou do pracovního procesu zapojeni.
Rovněž sociální ochrana má široký a všeobecný ráz. Ve skandinávských zemích, na rozdíl například od Německa a USA, zodpovídá za většinu sociálních dávek vláda, nikoliv jednotlivé firmy. Tím je zabráněno ekonomicky iracionální strnulosti, kdy si zaměstnanci jednoduše nemohou dovolit změnit místo.
Sociální dávky jsou navíc dostatečně štědré, aby zajistily, že ani po krátkém období nezaměstnanosti nemusí propuštění zaměstnanci prodávat domy ani auta. Systém tak chrání nejen nezaměstnané, kteří mohou dál splácet hypotéky a úroky, ale nepřímo i banky, poněvadž jejich půjčky domácnostem jsou spláceny i v období recese. Propuštění zaměstnanci se pak namísto řešení všemožných soukromých problémů spojených s jejich ekonomickou situací mohou soustředit na hledání nového a více na budoucnost zaměřeného pracovního místa.
Tato politika je nepochybně drahá. Nakonec se však vyplatí, poněvadž vytváří růst a příjmy. Jak ukazuje uplynulé desetiletí, skandinávským zemím posloužila navzdory období extrémní internacionalizace dobře. Nepodlehli jsme konvenčním představám a raději jsme využili možností, které globalizace a technologické změny nabízejí.
Mohl by skandinávský model fungovat i jinde?
Skandinávský příklad přinejmenším ukazuje, že politici si při úvahách o přístupu ke globalizaci mohou vybírat z více možností. Silná zahraniční konkurence a překotné technologické změny nemusí být rychlou cestou ke dnu. Právě naopak: lze je spojit s rychle rostoucími reálnými příjmy a větším počtem lepších pracovních míst.