WASHINGTON – Člověkem vyvolané klimatické změny způsobují nebezpečné a rozsáhlé ekologické disrupce a mají dopad na životy miliard lidí z celého světa. Podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) bude svět v příštích dvou desetiletích čelit nevyhnutelným klimatickým rizikům. Vzhledem k tomu, že průměrné roční globální emise skleníkových plynů dosáhly v letech 2010 až 2019 nejvyšší úrovně v lidských dějinách, však jednoduše neděláme dost pro to, abychom globální oteplování omezili na 1,5° Celsia.
V dubnu zveřejněná zpráva IPCC doporučila, aby svět ode dneška do roku 2050 rychle omezil nabídku a poptávku fosilních paliv: o 95% v případě uhlí, o 60% u ropy a o 45% u zemního plynu. Jak ale můžeme takto ambiciózních cílů dosáhnout?
Odpověď spočívá v přechodu na zelený vodík, který lze produkovat ze všech forem obnovitelné energie včetně energie sluneční, větrné, vodní a geotermální. Zelený vodík je palivem s nulovými emisemi; když se vyrábí elektrolýzou, představuje jedinou „emisi“ voda. Je to praktické a realizovatelné řešení, které by demokratizovalo energii, dekarbonizovalo těžký průmysl a vytvořilo na celém světě pracovní místa, díky čemuž by pomohlo vnést revoluci do způsobu, jímž napájíme planetu.
Rapidní urychlení přechodu na zelenou energii může také zásadně proměnit geopolitickou mapu, poněvadž státy už nebudou mocné jen proto, že produkují fosilní paliva. Rusko v roce 2021 poskytovalo Německu 34% surové ropy a 53% černého uhlí používaného v německých elektrárnách a ocelárnách. Zemní plyn dopravovaný plynovody z Ruska představoval v prosinci 2021 největší zdroj importovaného plynu, konkrétně 32% celkových dodávek. Od letošního února, kdy ruský prezident Vladimir Putin zahájil svou strašlivou a nespravedlivou válku na Ukrajině, vydělává Rusku export fosilních paliv do Evropy přibližně miliardu dolarů denně.
Zejména státy Evropské unie však už od únorového začátku invaze rychle snižují svou energetickou závislost na Rusku a nedávno se dohodly na zákazu veškerého dovozu ruské ropy po moři. Tyto nové sankce proti Putinově válečné mašinerii by mohly snížit objem ropy, kterou EU nakupuje od Ruska, o 90% už v letošním roce. Spojené státy vyhlásily úplný zákaz dovozu ruské ropy, plynu a uhlí a Velká Británie utlumuje dovoz ruské ropy ke konci letošního roku.
Tato politika vyšroubovala ceny ropy. Podstatně vyšší ceny však zároveň ukázaly možnost snížit náklady na energie investicemi do obnovitelných zdrojů a produkce zeleného vodíku.
Nové výzkumy naznačují, že zelený vodík bude konkurenceschopný s fosilními palivy už během příštího desetiletí. Očekává se, že náklady na zelený vodík do roku 2025 podstatně klesnou a v příznivých lokalitách, jako je Austrálie, spadnou do roku 2030 až na jeden dolar za kilogram. Pro srovnání: šedý vodík, který se vyrábí s využitím znečišťujícího zkapalněného zemního plynu (LNG), v současné době stojí asi 2 dolary za kilogram.
Někteří lidé prosazují „vyřešení“ současné energetické krize pomocí LNG, avšak „zemní plyn“ obsahuje metan a IPCC tvrdí, že do roku 2050 musíme snížit spotřebu zemního plynu o téměř 45%; přidat do energetického mixu větší objem by byla katastrofální chyba.
V současnosti tedy probíhá globální závod o zelenou energii, a konkrétně o zelený vodík. Desítky zemí, které mají dostatek zdrojů obnovitelné energie, si mohou vybudovat energetickou nezávislost tím, že budou zelený vodík ve velkém měřítku produkovat. A dovozci energie se nebudou muset spoléhat na několik málo zemí (jako je Rusko), které oplývají zásobami fosilních paliv.
Mezinárodní agentura pro obnovitelnou energii v nedávné zprávě uvedla, že (zelený) vodík může podpořit energetickou bezpečnost třemi hlavními způsoby: snížením závislosti na dovozu, zmírněním cenové volatility a posílením flexibility a odolnosti energetických systémů prostřednictvím diverzifikace. Se zdokonalováním technologií budou náklady na zelený vodík klesat. Musíme učinit vše, co je v našich silách, abychom tento proces urychlili.
Firmy jako Fortescue, jejíž jsem ředitelkou, významně investují do zeleného vodíku a pomohou nahradit ruská fosilní paliva zelenou energií. Firma Fortescue nedávno ohlásila dohodu s největším distributorem energie v Německu, společností E.ON, na dodávce pěti milionů tun zeleného vodíku ročně do roku 2030 – jde o ekvivalent jedné třetiny kalorické hodnoty energie, kterou Německo v současné době dováží z Ruska.
Přestože však rychlé změny v energetické a geopolitické krajině představují jasnou příležitost k vyřešení energetické a současně i klimatické krize investicemi do zelené energie, existuje zde zřetelný pocit křivdy, neboť rozvinuté země tvrdí, že rozvojové ekonomiky s relativně nízkými emisemi musí přestat používat fosilní paliva. Proč by však tyto země měly zpomalovat vlastní rozvoj kvůli vyřešení problému, na jehož vyvolání neměly žádný podíl?
Je to právoplatná otázka. Politici budou muset během přechodu na zelenou energii zohlednit zájmy rozvojových zemí a navýšit pro ně finance i pobídky, aby tyto země přijaly přechod na čistou energii jako základ industrializace.
Svět evidentně stojí na rozcestí. Můžeme dál lpět na nákladné a znečišťující budoucnosti, která je až ohavně neefektivní a propůjčuje moc pouhé hrstce zemí oplývajících fosilními palivy. Anebo můžeme zvolit zelenou revoluci v podobě nízkonákladové energie pro všechny, která zabezpečí naši budoucnost před znečišťováním, globálním oteplováním a diktátory. Vzhledem k tomu, že zelená energie dokáže demokratizovat globální nabídku, neboť více zemí získá energetickou nezávislost, není tato volba obtížná.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka
WASHINGTON – Člověkem vyvolané klimatické změny způsobují nebezpečné a rozsáhlé ekologické disrupce a mají dopad na životy miliard lidí z celého světa. Podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) bude svět v příštích dvou desetiletích čelit nevyhnutelným klimatickým rizikům. Vzhledem k tomu, že průměrné roční globální emise skleníkových plynů dosáhly v letech 2010 až 2019 nejvyšší úrovně v lidských dějinách, však jednoduše neděláme dost pro to, abychom globální oteplování omezili na 1,5° Celsia.
V dubnu zveřejněná zpráva IPCC doporučila, aby svět ode dneška do roku 2050 rychle omezil nabídku a poptávku fosilních paliv: o 95% v případě uhlí, o 60% u ropy a o 45% u zemního plynu. Jak ale můžeme takto ambiciózních cílů dosáhnout?
Odpověď spočívá v přechodu na zelený vodík, který lze produkovat ze všech forem obnovitelné energie včetně energie sluneční, větrné, vodní a geotermální. Zelený vodík je palivem s nulovými emisemi; když se vyrábí elektrolýzou, představuje jedinou „emisi“ voda. Je to praktické a realizovatelné řešení, které by demokratizovalo energii, dekarbonizovalo těžký průmysl a vytvořilo na celém světě pracovní místa, díky čemuž by pomohlo vnést revoluci do způsobu, jímž napájíme planetu.
Rapidní urychlení přechodu na zelenou energii může také zásadně proměnit geopolitickou mapu, poněvadž státy už nebudou mocné jen proto, že produkují fosilní paliva. Rusko v roce 2021 poskytovalo Německu 34% surové ropy a 53% černého uhlí používaného v německých elektrárnách a ocelárnách. Zemní plyn dopravovaný plynovody z Ruska představoval v prosinci 2021 největší zdroj importovaného plynu, konkrétně 32% celkových dodávek. Od letošního února, kdy ruský prezident Vladimir Putin zahájil svou strašlivou a nespravedlivou válku na Ukrajině, vydělává Rusku export fosilních paliv do Evropy přibližně miliardu dolarů denně.
Zejména státy Evropské unie však už od únorového začátku invaze rychle snižují svou energetickou závislost na Rusku a nedávno se dohodly na zákazu veškerého dovozu ruské ropy po moři. Tyto nové sankce proti Putinově válečné mašinerii by mohly snížit objem ropy, kterou EU nakupuje od Ruska, o 90% už v letošním roce. Spojené státy vyhlásily úplný zákaz dovozu ruské ropy, plynu a uhlí a Velká Británie utlumuje dovoz ruské ropy ke konci letošního roku.
Tato politika vyšroubovala ceny ropy. Podstatně vyšší ceny však zároveň ukázaly možnost snížit náklady na energie investicemi do obnovitelných zdrojů a produkce zeleného vodíku.
BLACK FRIDAY SALE: Subscribe for as little as $34.99
Subscribe now to gain access to insights and analyses from the world’s leading thinkers – starting at just $34.99 for your first year.
Subscribe Now
Nové výzkumy naznačují, že zelený vodík bude konkurenceschopný s fosilními palivy už během příštího desetiletí. Očekává se, že náklady na zelený vodík do roku 2025 podstatně klesnou a v příznivých lokalitách, jako je Austrálie, spadnou do roku 2030 až na jeden dolar za kilogram. Pro srovnání: šedý vodík, který se vyrábí s využitím znečišťujícího zkapalněného zemního plynu (LNG), v současné době stojí asi 2 dolary za kilogram.
Někteří lidé prosazují „vyřešení“ současné energetické krize pomocí LNG, avšak „zemní plyn“ obsahuje metan a IPCC tvrdí, že do roku 2050 musíme snížit spotřebu zemního plynu o téměř 45%; přidat do energetického mixu větší objem by byla katastrofální chyba.
V současnosti tedy probíhá globální závod o zelenou energii, a konkrétně o zelený vodík. Desítky zemí, které mají dostatek zdrojů obnovitelné energie, si mohou vybudovat energetickou nezávislost tím, že budou zelený vodík ve velkém měřítku produkovat. A dovozci energie se nebudou muset spoléhat na několik málo zemí (jako je Rusko), které oplývají zásobami fosilních paliv.
Mezinárodní agentura pro obnovitelnou energii v nedávné zprávě uvedla, že (zelený) vodík může podpořit energetickou bezpečnost třemi hlavními způsoby: snížením závislosti na dovozu, zmírněním cenové volatility a posílením flexibility a odolnosti energetických systémů prostřednictvím diverzifikace. Se zdokonalováním technologií budou náklady na zelený vodík klesat. Musíme učinit vše, co je v našich silách, abychom tento proces urychlili.
Firmy jako Fortescue, jejíž jsem ředitelkou, významně investují do zeleného vodíku a pomohou nahradit ruská fosilní paliva zelenou energií. Firma Fortescue nedávno ohlásila dohodu s největším distributorem energie v Německu, společností E.ON, na dodávce pěti milionů tun zeleného vodíku ročně do roku 2030 – jde o ekvivalent jedné třetiny kalorické hodnoty energie, kterou Německo v současné době dováží z Ruska.
Přestože však rychlé změny v energetické a geopolitické krajině představují jasnou příležitost k vyřešení energetické a současně i klimatické krize investicemi do zelené energie, existuje zde zřetelný pocit křivdy, neboť rozvinuté země tvrdí, že rozvojové ekonomiky s relativně nízkými emisemi musí přestat používat fosilní paliva. Proč by však tyto země měly zpomalovat vlastní rozvoj kvůli vyřešení problému, na jehož vyvolání neměly žádný podíl?
Je to právoplatná otázka. Politici budou muset během přechodu na zelenou energii zohlednit zájmy rozvojových zemí a navýšit pro ně finance i pobídky, aby tyto země přijaly přechod na čistou energii jako základ industrializace.
Svět evidentně stojí na rozcestí. Můžeme dál lpět na nákladné a znečišťující budoucnosti, která je až ohavně neefektivní a propůjčuje moc pouhé hrstce zemí oplývajících fosilními palivy. Anebo můžeme zvolit zelenou revoluci v podobě nízkonákladové energie pro všechny, která zabezpečí naši budoucnost před znečišťováním, globálním oteplováním a diktátory. Vzhledem k tomu, že zelená energie dokáže demokratizovat globální nabídku, neboť více zemí získá energetickou nezávislost, není tato volba obtížná.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka