NEW YORK – Když před pěti lety vypukla krize eura, keynesiánští ekonomové předpovídali, že úsporná opatření, která se tehdy zaváděla v Řecku a dalších zemích zasažených krizí, nepovedou k úspěchu. Že udusí růst a zvýší nezaměstnanost – a že nedokážou ani snížit poměr dluhu k HDP. Jiní lidé – v Evropské komisi, v Evropské centrální bance a na několika univerzitách – mluvili o expanzivních kontrakcích. Avšak dokonce i Mezinárodní měnový fond na to namítl, že kontrakce, jako jsou škrty ve vládních výdajích, působí právě tak, jak jejich název napovídá – kontrakčně.
NEW YORK – Když před pěti lety vypukla krize eura, keynesiánští ekonomové předpovídali, že úsporná opatření, která se tehdy zaváděla v Řecku a dalších zemích zasažených krizí, nepovedou k úspěchu. Že udusí růst a zvýší nezaměstnanost – a že nedokážou ani snížit poměr dluhu k HDP. Jiní lidé – v Evropské komisi, v Evropské centrální bance a na několika univerzitách – mluvili o expanzivních kontrakcích. Avšak dokonce i Mezinárodní měnový fond na to namítl, že kontrakce, jako jsou škrty ve vládních výdajích, působí právě tak, jak jejich název napovídá – kontrakčně.