PRAHA – Nedílnou součástí interpretace globálního oteplování jsou už dlouho strašidelné historky. Již v roce 1997 nám Al Gore sdělil, že globální oteplování zesílí a zintenzivní větry související s meteorologickým jevem El Niño. To se nestalo. Greenpeace a mnoho dalších organizací nám léta tvrdilo, že nás čekají prudší hurikány. Ve skutečnosti celková globální energie hurikánů v posledních šesti letech klesla na nejnižší úroveň od 70. let, přičemž Spojené státy zažívají nejdelší absenci silných hurikánů v dějinách (když zranitelné východní pobřeží Spojených států zasáhla v říjnu vichřice Sandy, byla to „superbouře“, nikoliv hurikán).
Strašení tím však nekončí. Světový fond na ochranu přírody v roce 2004 deklaroval, že lední medvědi do konce století vyhynou a že kalamita začne v Hudsonově zálivu, kde se do roku 2012 přestanou medvědi množit. Medvědi se množí dodnes. A množí se také historky, že globální oteplování rozšíří malárii do Evropy či do Vermontu. I v tomto případě však důkazy neodpovídají obavám; počet úmrtí na malárii ve skutečnosti v posledních deseti letech klesl o více než 25%.
Je pochopitelné, že experti vystrašení z globálního oteplování a frustrovaní téměř úplnou absencí politického zájmu či řešení vidí v přehánění snadnou cestu, jak si získat pozornost. Problém je v tom, že když se později ukáže, že jsou tyto strašidelné historky nepravdivé, začnou být lidé méně ochotní naslouchat i rozumným argumentům o globálním oteplování. Skepse v otázce globálního oteplování se skutečně nesnižuje, nýbrž zvyšuje, poněvadž falešné poplachy znějí stále pronikavěji.
Navíc platí, že když se globální oteplování vydává za hlavní příčinu prakticky všech problémů, bývá jako řešení téměř automaticky předkládáno snížení emisí CO2, přestože je to často nejpomalejší a nejnákladnější způsob, jak dosáhnout nejmenšího přínosu.
Vezměme si například nejnovější přehnanou informaci o globálním oteplování: článek z Newsweeku, který ukřičeně hlásá, že stoupající teploty předznamenávají „konec těstovin“. Všechny hlavní obilniny – rýže, kukuřice a pšenice – trpí globálním oteplováním už dnes, vysvětluje článek, avšak pšenice je na vysoké teploty nejnáchylnější. S rostoucí teplotou se tedy dočkáme „otřesně vysokých cen“ těstovin a chleba. Ústřední poselství článku je přímočaré: „Chceme-li my lidé dál jíst těstoviny, budeme muset podniknout mnohem agresivnější kroky proti globálnímu oteplování.“
Tento argument je téměř kompletně mylný. Výnosy všech hlavních plodin v posledních desetiletích dramaticky stoupají díky nástupu odrůd s vyšším výnosem a širšímu používání hnojiv, pesticidů a zavlažování zemědělci. Oxid uhličitý se navíc chová jako hnojivo a zvýšení jeho koncentrace pravděpodobně zvýšilo v posledních 30 letech výnosy o více než 3%.
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Rostoucí teploty ve skutečnosti některým plodinám uškodí a jiným prospějí. A protože se většina plodin už dnes pěstuje tam, kde se jim daří nejlépe, není žádné překvapení, že zvyšování teplot podle klimatických modelů sníží výnosy těchto plodin, pokud toho zemědělci změní jen málo nebo vůbec nic. Ve skutečnosti se však zemědělci adaptují, zejména když na to budou mít celé století. Budou sadit dříve, pěstovat teplomilnější odrůdy nebo úplně změní složení pěstovaných plodin. A když začne být pěstování pšenice a jiných obilnin možné i v severnějších oblastech Kanady a Ruska, otevře se ještě více příležitostí.
Největší studie vypracovaná Mezinárodním institutem pro aplikovanou systémovou analýzu zohledňuje teplotní dopady, fertilizační efekt CO2 i adaptaci a u produkce obilnin předpokládá do roku 2050 zvýšení o 40,7%. Nebýt globálního oteplování, dosáhla by produkce možná ještě o půl procentního bodu výš. I při globálním oteplování se však ceny s největší pravděpodobností o něco málo sníží. Naše dodávky nudlí jsou v bezpečí.
To samozřejmě neznamená, že globální oteplování nemá na plodiny žádný dopad. Produkce se zaměří na nové odrůdy a přesune se z tropů, z čehož vyplývají ještě vyšší výnosy v rozvinutých zemích, ale pomalejší růst výnosů v zemích rozvojových. V případě pšenice je dokonce pravděpodobné, že některé části Afriky jednoduše nedokážou udržet produkci.
Snižování emisí CO2 je však mimořádně neefektivní způsob, jak pomoci chudým a hladovým lidem světa. I kdyby se nám podařilo – s velmi vysokými náklady – zajistit podstatné snížení emisí, dosáhli bychom tím pouze o něco málo pomalejšího vzestupu globálních teplot. Přitom například používáním biopaliv v podstatě spalujeme v našich autech jídlo, což žene vzhůru ceny potravin a zvyšuje počet hladovějících lidí.
Mnohem většího užitku bychom dosáhli, kdybychom se zaměřili na otázku, jak umožnit chudým zemím využívat výhod extra hnojení prostřednictvím CO2 a současně se adaptovat na problémy způsobené vyššími teplotami. To znamená více investovat do výzkumu plodin s cílem vyvinout odolnější odrůdy s vyšším výnosem a současně zvýšit dostupnost zavlažování, pesticidů a hnojiv.
I ty nejchudší kouty rozvojového světa navíc budou do poloviny století mnohem bohatší než dnes; většina lidí bude bydlet ve městech a vydělávat si na živobytí jinde než v zemědělství. Jejich spotřeba pšenice pak stejně jako v dnešních rozvinutých státech nebude záviset na tom, kolik pšenice se vypěstuje v jejich zemi, nýbrž na globálních cenách potravin a lokálních příjmech.
To podtrhuje důležitost úsilí o volný obchod, který umožní levnější zemědělskou produkci a současné zvýšení mezd v nezemědělských sektorech. Strašení globálním oteplováním jen přesunuje těžiště naší pozornosti na nejméně efektivní metody pomoci.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
The Norwegian finance ministry recently revealed just how much the country has benefited from Russia's invasion of Ukraine, estimating its windfall natural-gas revenues for 2022-23 to be around $111 billion. Yet rather than transferring these gains to those on the front line, the government is hoarding them.
argue that the country should give its windfall gains from gas exports to those on the front lines.
At the end of a year of domestic and international upheaval, Project Syndicate commentators share their favorite books from the past 12 months. Covering a wide array of genres and disciplines, this year’s picks provide fresh perspectives on the defining challenges of our time and how to confront them.
ask Project Syndicate contributors to select the books that resonated with them the most over the past year.
PRAHA – Nedílnou součástí interpretace globálního oteplování jsou už dlouho strašidelné historky. Již v roce 1997 nám Al Gore sdělil, že globální oteplování zesílí a zintenzivní větry související s meteorologickým jevem El Niño. To se nestalo. Greenpeace a mnoho dalších organizací nám léta tvrdilo, že nás čekají prudší hurikány. Ve skutečnosti celková globální energie hurikánů v posledních šesti letech klesla na nejnižší úroveň od 70. let, přičemž Spojené státy zažívají nejdelší absenci silných hurikánů v dějinách (když zranitelné východní pobřeží Spojených států zasáhla v říjnu vichřice Sandy, byla to „superbouře“, nikoliv hurikán).
Strašení tím však nekončí. Světový fond na ochranu přírody v roce 2004 deklaroval, že lední medvědi do konce století vyhynou a že kalamita začne v Hudsonově zálivu, kde se do roku 2012 přestanou medvědi množit. Medvědi se množí dodnes. A množí se také historky, že globální oteplování rozšíří malárii do Evropy či do Vermontu. I v tomto případě však důkazy neodpovídají obavám; počet úmrtí na malárii ve skutečnosti v posledních deseti letech klesl o více než 25%.
Je pochopitelné, že experti vystrašení z globálního oteplování a frustrovaní téměř úplnou absencí politického zájmu či řešení vidí v přehánění snadnou cestu, jak si získat pozornost. Problém je v tom, že když se později ukáže, že jsou tyto strašidelné historky nepravdivé, začnou být lidé méně ochotní naslouchat i rozumným argumentům o globálním oteplování. Skepse v otázce globálního oteplování se skutečně nesnižuje, nýbrž zvyšuje, poněvadž falešné poplachy znějí stále pronikavěji.
Navíc platí, že když se globální oteplování vydává za hlavní příčinu prakticky všech problémů, bývá jako řešení téměř automaticky předkládáno snížení emisí CO2, přestože je to často nejpomalejší a nejnákladnější způsob, jak dosáhnout nejmenšího přínosu.
Vezměme si například nejnovější přehnanou informaci o globálním oteplování: článek z Newsweeku, který ukřičeně hlásá, že stoupající teploty předznamenávají „konec těstovin“. Všechny hlavní obilniny – rýže, kukuřice a pšenice – trpí globálním oteplováním už dnes, vysvětluje článek, avšak pšenice je na vysoké teploty nejnáchylnější. S rostoucí teplotou se tedy dočkáme „otřesně vysokých cen“ těstovin a chleba. Ústřední poselství článku je přímočaré: „Chceme-li my lidé dál jíst těstoviny, budeme muset podniknout mnohem agresivnější kroky proti globálnímu oteplování.“
Tento argument je téměř kompletně mylný. Výnosy všech hlavních plodin v posledních desetiletích dramaticky stoupají díky nástupu odrůd s vyšším výnosem a širšímu používání hnojiv, pesticidů a zavlažování zemědělci. Oxid uhličitý se navíc chová jako hnojivo a zvýšení jeho koncentrace pravděpodobně zvýšilo v posledních 30 letech výnosy o více než 3%.
HOLIDAY SALE: PS for less than $0.7 per week
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Rostoucí teploty ve skutečnosti některým plodinám uškodí a jiným prospějí. A protože se většina plodin už dnes pěstuje tam, kde se jim daří nejlépe, není žádné překvapení, že zvyšování teplot podle klimatických modelů sníží výnosy těchto plodin, pokud toho zemědělci změní jen málo nebo vůbec nic. Ve skutečnosti se však zemědělci adaptují, zejména když na to budou mít celé století. Budou sadit dříve, pěstovat teplomilnější odrůdy nebo úplně změní složení pěstovaných plodin. A když začne být pěstování pšenice a jiných obilnin možné i v severnějších oblastech Kanady a Ruska, otevře se ještě více příležitostí.
Největší studie vypracovaná Mezinárodním institutem pro aplikovanou systémovou analýzu zohledňuje teplotní dopady, fertilizační efekt CO2 i adaptaci a u produkce obilnin předpokládá do roku 2050 zvýšení o 40,7%. Nebýt globálního oteplování, dosáhla by produkce možná ještě o půl procentního bodu výš. I při globálním oteplování se však ceny s největší pravděpodobností o něco málo sníží. Naše dodávky nudlí jsou v bezpečí.
To samozřejmě neznamená, že globální oteplování nemá na plodiny žádný dopad. Produkce se zaměří na nové odrůdy a přesune se z tropů, z čehož vyplývají ještě vyšší výnosy v rozvinutých zemích, ale pomalejší růst výnosů v zemích rozvojových. V případě pšenice je dokonce pravděpodobné, že některé části Afriky jednoduše nedokážou udržet produkci.
Snižování emisí CO2 je však mimořádně neefektivní způsob, jak pomoci chudým a hladovým lidem světa. I kdyby se nám podařilo – s velmi vysokými náklady – zajistit podstatné snížení emisí, dosáhli bychom tím pouze o něco málo pomalejšího vzestupu globálních teplot. Přitom například používáním biopaliv v podstatě spalujeme v našich autech jídlo, což žene vzhůru ceny potravin a zvyšuje počet hladovějících lidí.
Mnohem většího užitku bychom dosáhli, kdybychom se zaměřili na otázku, jak umožnit chudým zemím využívat výhod extra hnojení prostřednictvím CO2 a současně se adaptovat na problémy způsobené vyššími teplotami. To znamená více investovat do výzkumu plodin s cílem vyvinout odolnější odrůdy s vyšším výnosem a současně zvýšit dostupnost zavlažování, pesticidů a hnojiv.
I ty nejchudší kouty rozvojového světa navíc budou do poloviny století mnohem bohatší než dnes; většina lidí bude bydlet ve městech a vydělávat si na živobytí jinde než v zemědělství. Jejich spotřeba pšenice pak stejně jako v dnešních rozvinutých státech nebude záviset na tom, kolik pšenice se vypěstuje v jejich zemi, nýbrž na globálních cenách potravin a lokálních příjmech.
To podtrhuje důležitost úsilí o volný obchod, který umožní levnější zemědělskou produkci a současné zvýšení mezd v nezemědělských sektorech. Strašení globálním oteplováním jen přesunuje těžiště naší pozornosti na nejméně efektivní metody pomoci.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.