KAPSKÉ MĚSTO – Digitální technologie vnášejí revoluci do našich každodenních životů. Mobilní zařízení monitorují náš pohyb, marketingové algoritmy určují naši spotřebu a sociální média utvářejí naše názory na svět a politiku. Tyto inovace sice mají své výhody, ale zároveň s sebou nesou značná rizika, mimo jiné i potenciální prohloubení současné nerovnosti ve společnosti. V oblasti globálního zdraví je tato vyhlídka obzvláště znepokojivá.
Udržení a rozšíření digitálních inovací ve zdravotnictví rozhodně není snadný proces. Z více než 600 pilotních iniciativ v oblasti mobilního zdravotnictví, které se objevily v posledních deseti letech, jich velmi málo dospělo do fáze masového rozšíření a ještě méně se jich udrželo. Přesto se několika významným digitálním zdravotnickým iniciativám – například MomConnect v Jihoafrické republice nebo Mobile Academy, TeCHO+ a ANMOL v Indii – podařilo posunout se alespoň částečně od dárcovského financování k vládnímu. Tato změna je součástí probíhající vlny zápalu pro potenciál nových technologií zkvalitňovat zdravotnické systémy a potažmo zdraví. Odráží klíčové příležitosti utvářet sektor digitálního zdravotnictví tak, aby z něj měla prospěch celá společnost.
Jistě, už dnes se podnikají kroky k tomu, aby se digitální technologie související se zdravím staly disruptivní silou v pozitivním smyslu. Světová zdravotnická organizace (WHO) nedávno oznámila založení Oddělení digitálního zdraví a zveřejnila metodické pokyny pro intervence v oblasti digitálního zdraví.
Velmi slibně vypadají i některé iniciativy, které už jsou globálně zavedené. Například vlády Ghany, Jihoafrické republiky, Tanzanie a dalších zemí využívají téměř všudypřítomného přístupu k mobilnímu signálu a doplňují omezené interakce s poskytovateli zdravotní péče o doručování důležitých zdravotnických informací příjemcům.
Iniciativy zaměřené na vybavení poskytovatelů zdravotní péče digitálními nástroji – například v Indii – jim umožňují eliminovat zatěžující papírové záznamy a zkvalitňovat klinický obsah zajišťování služeb (pomocí algoritmů na podporu rozhodování, videí a dalšího obsahu, jenž může zvýšit interakci mezi pacientem a poskytovatelem). Probíhá rovněž snaha využít blockchainových technologií ke sledování toků financování a k usnadnění včasných plateb zdravotníkům na frontové linii.
Nikde však není zaručeno, že digitální inovace ve zdravotnictví budou mít sdílený přínos. Než proto pokročíme s jakýmkoliv novým digitálním nástrojem kupředu, je nezbytně důležité zamyslet se nad otázkou, ke komu se dostane, jaké motivy vedou různé aktéry k jeho vývoji a rozšíření a jaké jsou jeho dopady a náklady příležitosti pro uživatele i zdravotnické systémy.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Začněme dosahem. Vyžaduje-li určitý produkt vysokou úroveň digitální gramotnosti, může být nedosažitelný pro lidi, kteří už dnes postrádají přístup ke vzdělání nebo ke zdravotní péči; v důsledku toho by jeho zavedení prohloubilo a upevnilo nerovnost. Chceme-li optimalizovat podobu, dosah a efektivitu programů digitálního zdraví, musíme uvést do souladu schopnosti uživatelů a technologické požadavky. K vítání inovací patří i pokorný přístup k limitům technologií a k naléhavé potřebě posilovat zdravotnické systémy tak, aby sloužily všem členům společnosti.
Pak je zde otázka, kdo zdravotnické inovace koncipuje a realizuje – a kdo za ně nese zodpovědnost. V minulosti zahrnovaly inovace spolupráci mezi vládami, dárci, nevládními a výzkumnými organizacemi. V digitální éře do tohoto procesu vstoupili noví aktéři – například provozovatelé mobilních sítí a technologické firmy –, přičemž každý má vlastní jazyk, agendu a motivy. Při absenci zprostředkovatelské role to může vést k pokřivené silové dynamice, kdy se některé iniciativy stávají „příliš velkými, než aby mohly zkrachovat“, a kdy vlády jen s námahou uplatňují dohled.
V potaz je nutno brát i širší potenciální dopady na uživatele. Vezměme si otázku soukromí dat. Digitální zdravotnické programy mohou obnášet i sběr obrovského množství osobních údajů. Když se tyto informace shromažďují, procházejí řadou různých kanálů, takže je stále obtížnější je deidentifikovat. Tím může vznikat vážné ohrožení soukromí, k němuž se připojuje i pokušení komodifikovat a prodávat data pacientů. Možná to na první pohled vypadá jako jednoduchý způsob, jak generovat vyšší příjmy a použít je na udržení a rozšíření zdravotnických programů, avšak prodej soukromých dat je v přímém protikladu s budováním důvěry ve zdravotnické systémy.
Některé vlády si to naštěstí uvědomují a objevují se snahy o zmírnění rizik spojených se soukromím dat. V čele tohoto úsilí stojí Evropská unie s nedávno schváleným Obecným nařízením o ochraně osobních údajů (GDPR). Řada nízkopříjmových a středněpříjmových zemí dnes následuje jejího příkladu a zavádí vlastní standardy ochrany dat.
Regulace stávajících aktivit je však jen první krok. Vzhledem k nemožnosti předvídat všechny způsoby, jimiž by se data mohla v budoucnu využívat, je nutné vytvořit robustní struktury řízení, které podpoří průhlednost a zodpovědnost. Jinak by se digitální inovace mohly rychle proměnit v jakýsi „Divoký západ“ – v prostředí, kde neplatí žádné zákony a lidé jsou vydáni na milost tomu silnému novému inovátorovi, který právě přijede do města.
Příští rok se koná Šesté globální sympozium o výzkumu zdravotnických systémů, které se zaměří na spojitost mezi vládním dozorem, inovacemi a zodpovědností. Jedině prozíravé zhodnocení nových technologií – včetně otázky, kdo za ně nese zodpovědnost a kdo by mohl zůstat opomenutý v případě jejich zavedení – může zajistit, že digitální revoluce naplní svůj potenciál a zlepší globální zdraví.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
China’s prolonged reliance on fiscal stimulus has distorted economic incentives, fueling a housing glut, a collapse in prices, and spiraling public debt. With further stimulus off the table, the only sustainable path is for the central government to relinquish more economic power to local governments and the private sector.
argues that the country’s problems can be traced back to its response to the 2008 financial crisis.
World order is a matter of degree: it varies over time, depending on technological, political, social, and ideological factors that can affect the global distribution of power and influence norms. It can be radically altered both by broader historical trends and by a single major power's blunders.
examines the role of evolving power dynamics and norms in bringing about stable arrangements among states.
KAPSKÉ MĚSTO – Digitální technologie vnášejí revoluci do našich každodenních životů. Mobilní zařízení monitorují náš pohyb, marketingové algoritmy určují naši spotřebu a sociální média utvářejí naše názory na svět a politiku. Tyto inovace sice mají své výhody, ale zároveň s sebou nesou značná rizika, mimo jiné i potenciální prohloubení současné nerovnosti ve společnosti. V oblasti globálního zdraví je tato vyhlídka obzvláště znepokojivá.
Udržení a rozšíření digitálních inovací ve zdravotnictví rozhodně není snadný proces. Z více než 600 pilotních iniciativ v oblasti mobilního zdravotnictví, které se objevily v posledních deseti letech, jich velmi málo dospělo do fáze masového rozšíření a ještě méně se jich udrželo. Přesto se několika významným digitálním zdravotnickým iniciativám – například MomConnect v Jihoafrické republice nebo Mobile Academy, TeCHO+ a ANMOL v Indii – podařilo posunout se alespoň částečně od dárcovského financování k vládnímu. Tato změna je součástí probíhající vlny zápalu pro potenciál nových technologií zkvalitňovat zdravotnické systémy a potažmo zdraví. Odráží klíčové příležitosti utvářet sektor digitálního zdravotnictví tak, aby z něj měla prospěch celá společnost.
Jistě, už dnes se podnikají kroky k tomu, aby se digitální technologie související se zdravím staly disruptivní silou v pozitivním smyslu. Světová zdravotnická organizace (WHO) nedávno oznámila založení Oddělení digitálního zdraví a zveřejnila metodické pokyny pro intervence v oblasti digitálního zdraví.
Velmi slibně vypadají i některé iniciativy, které už jsou globálně zavedené. Například vlády Ghany, Jihoafrické republiky, Tanzanie a dalších zemí využívají téměř všudypřítomného přístupu k mobilnímu signálu a doplňují omezené interakce s poskytovateli zdravotní péče o doručování důležitých zdravotnických informací příjemcům.
Iniciativy zaměřené na vybavení poskytovatelů zdravotní péče digitálními nástroji – například v Indii – jim umožňují eliminovat zatěžující papírové záznamy a zkvalitňovat klinický obsah zajišťování služeb (pomocí algoritmů na podporu rozhodování, videí a dalšího obsahu, jenž může zvýšit interakci mezi pacientem a poskytovatelem). Probíhá rovněž snaha využít blockchainových technologií ke sledování toků financování a k usnadnění včasných plateb zdravotníkům na frontové linii.
Nikde však není zaručeno, že digitální inovace ve zdravotnictví budou mít sdílený přínos. Než proto pokročíme s jakýmkoliv novým digitálním nástrojem kupředu, je nezbytně důležité zamyslet se nad otázkou, ke komu se dostane, jaké motivy vedou různé aktéry k jeho vývoji a rozšíření a jaké jsou jeho dopady a náklady příležitosti pro uživatele i zdravotnické systémy.
Introductory Offer: Save 30% on PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Začněme dosahem. Vyžaduje-li určitý produkt vysokou úroveň digitální gramotnosti, může být nedosažitelný pro lidi, kteří už dnes postrádají přístup ke vzdělání nebo ke zdravotní péči; v důsledku toho by jeho zavedení prohloubilo a upevnilo nerovnost. Chceme-li optimalizovat podobu, dosah a efektivitu programů digitálního zdraví, musíme uvést do souladu schopnosti uživatelů a technologické požadavky. K vítání inovací patří i pokorný přístup k limitům technologií a k naléhavé potřebě posilovat zdravotnické systémy tak, aby sloužily všem členům společnosti.
Pak je zde otázka, kdo zdravotnické inovace koncipuje a realizuje – a kdo za ně nese zodpovědnost. V minulosti zahrnovaly inovace spolupráci mezi vládami, dárci, nevládními a výzkumnými organizacemi. V digitální éře do tohoto procesu vstoupili noví aktéři – například provozovatelé mobilních sítí a technologické firmy –, přičemž každý má vlastní jazyk, agendu a motivy. Při absenci zprostředkovatelské role to může vést k pokřivené silové dynamice, kdy se některé iniciativy stávají „příliš velkými, než aby mohly zkrachovat“, a kdy vlády jen s námahou uplatňují dohled.
V potaz je nutno brát i širší potenciální dopady na uživatele. Vezměme si otázku soukromí dat. Digitální zdravotnické programy mohou obnášet i sběr obrovského množství osobních údajů. Když se tyto informace shromažďují, procházejí řadou různých kanálů, takže je stále obtížnější je deidentifikovat. Tím může vznikat vážné ohrožení soukromí, k němuž se připojuje i pokušení komodifikovat a prodávat data pacientů. Možná to na první pohled vypadá jako jednoduchý způsob, jak generovat vyšší příjmy a použít je na udržení a rozšíření zdravotnických programů, avšak prodej soukromých dat je v přímém protikladu s budováním důvěry ve zdravotnické systémy.
Některé vlády si to naštěstí uvědomují a objevují se snahy o zmírnění rizik spojených se soukromím dat. V čele tohoto úsilí stojí Evropská unie s nedávno schváleným Obecným nařízením o ochraně osobních údajů (GDPR). Řada nízkopříjmových a středněpříjmových zemí dnes následuje jejího příkladu a zavádí vlastní standardy ochrany dat.
Regulace stávajících aktivit je však jen první krok. Vzhledem k nemožnosti předvídat všechny způsoby, jimiž by se data mohla v budoucnu využívat, je nutné vytvořit robustní struktury řízení, které podpoří průhlednost a zodpovědnost. Jinak by se digitální inovace mohly rychle proměnit v jakýsi „Divoký západ“ – v prostředí, kde neplatí žádné zákony a lidé jsou vydáni na milost tomu silnému novému inovátorovi, který právě přijede do města.
Příští rok se koná Šesté globální sympozium o výzkumu zdravotnických systémů, které se zaměří na spojitost mezi vládním dozorem, inovacemi a zodpovědností. Jedině prozíravé zhodnocení nových technologií – včetně otázky, kdo za ně nese zodpovědnost a kdo by mohl zůstat opomenutý v případě jejich zavedení – může zajistit, že digitální revoluce naplní svůj potenciál a zlepší globální zdraví.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka