NEW YORK – Rodinu mi vyvraždili dřív, než jsem si dokázal zavázat tkaničky. Roky, kdy jsem si měl bezstarostně hrát, jsem jako chlapec v Sierra Leone strávil boji ve válce mně cizích lidí. Dětství mi bylo noční můrou, útěk se vždy zdál nemožný. Když ale roku 2002 válka oficiálně skončila, začal jsem nacházet cesty k zotavení. Jednou z nejdůležitějších byla příležitost, již jsem si jako vzteklý, negramotný, devítiletý voják nedokázal ani představit: škola.
NEW YORK – Rodinu mi vyvraždili dřív, než jsem si dokázal zavázat tkaničky. Roky, kdy jsem si měl bezstarostně hrát, jsem jako chlapec v Sierra Leone strávil boji ve válce mně cizích lidí. Dětství mi bylo noční můrou, útěk se vždy zdál nemožný. Když ale roku 2002 válka oficiálně skončila, začal jsem nacházet cesty k zotavení. Jednou z nejdůležitějších byla příležitost, již jsem si jako vzteklý, negramotný, devítiletý voják nedokázal ani představit: škola.