ISLAMABÁD – Je bolestivou ironií klimatické změny, že ti, co jsou za ni nejméně odpovědní, jsou obvykle nejvíce vystavení jejím zničujícím účinkům. A pokud si nějaká země může nárokovat pozici této klimatické nespravedlnosti, je to Pákistán. Paralelně s přípravami světových lídrů na setkání v Paříži na Konferenci OSN o klimatické změně se země potácí v následcích ničivých povodní, které zničily budovy, úrodu, odstranily mosty a zabily 238 lidí.
Takovéto tragédie s vazbou na počasí nejsou pro Pákistán nové; co je nové je jejich frekvence a divokost. Smrtící povodně se staly každoroční událostí; v roce 2010 zabily rekordní deště téměř 2000 lidí a miliony jich vyhnaly z domovů. I přesto, že Pákistán bojuje jednu z nejdivočejších bitev proti terorizmu, násilnější počasí tlačí nahoru ceny jídla a čisté vody, ohrožuje dodávky energie, podkopává ekonomiku a představuje velké a nákladné bezpečnostní riziko.
Je jen málo pochyb nad tím, že by klimatické strasti Pákistánu byly způsobeny (přinejmenším z části) něčím jiným než emisemi skleníkových plynů, které do vzduchu industrializované země pumpují od počátku průmyslové revoluce. I dnes produkuje Pákistán méně než 1% světových emisí. A naopak je stále hodnocen jako jedna ze zemí, které jsou nejcitlivější na škodlivé efekty klimatické změny, za což vděčí své demografii, geografii a přírodním klimatickým podmínkám.
Od roku 1994 do 2013 stála Pákistán klimatická změna v průměru 4 miliardy dolarů ročně. Pro srovnání, v roce 2012 měl terorismus v Pákistánu důsledek v podobě ztráty zhruba 1 miliardu dolarů. Když země zrovna netrpí povodněmi, potýká se s nedostatkem vody a podle Asijské rozvojové banky se řadí k jedné z nejvíce zatížených zemí na světě v problematice vody. A klimatická změna oba problémy násobí, protože tají ledovce a sněhová pokrývka, které slouží jako přirozený regulační prvek vodního oběhu, zatímco zvýšená eroze způsobená povodněmi přispívá k zanášení velkých nádrží.
Rostoucí teploty zároveň zvyšují pravděpodobnost škůdců a nemocné úrody, což ohrožuje zemědělskou produktivitu a vystavuje obyvatelstvo čím dál častějším vlnám veder. Rostoucí hladiny oceánů zvyšují slanost pobřežních oblastí, ničí mangrovníky a ohrožuje rozmnožovací oblasti některých druhů ryb. A vyšší teploty oceánů vedou k častějším a nebezpečnějším cyklonům, které ohrožují pobřeží země.
Výhled do budoucnosti není o nic méně alarmující: zhoršující se zatížení vody, více náhlých povodní a ztenčování vodních rezervoárů země. Odhady naznačují, že do roku 2040 by průměrný nárůst teploty o 0.5º C mohl zničit 8-10% pákistánské úrody.
Toto břemeno nemůže zůstat jen na Pákistánu. Prozatím byl pokrok v mezinárodních debatách o klimatu přinejlepším postupně se zvyšující. Lobby za fosilní paliva, neochotné vlády a nezúčastnění voliči zdržovali a blokovali vytvoření rozhodné smlouvy k redukci globálních emisí skleníkových plynů. Nicméně i když jsou pro Paříž očekávání výrazného posunu v boji proti klimatické změně optimistická, musí být vytvořeno úsilí pro spravedlivé rozdělení nákladů plynoucích z globálního oteplování.
Navzdory nárůstu financování pro adaptaci ke klimatické změně a zmírňování následků v rozvojovém světě, zůstává podíl Pákistánu maličký, vzhledem na pohromy, které utrpěl jen za posledních pět let. V roce 2050 bude podle Rámcové dohody OSN ke změně klimatu v Pákistánu průměrná roční cena za adaptaci na klimatickou změnu 6-14 miliard dolarů. Zmírňování následků bude stát dalších 17 miliard ročně.
Jelikož si klimatická změna dále vybírá svou hroznou daň, nemůže Pákistán nechat miliardy dolarů za škody, prodělává díky největším světovým znečišťovatelům, bez kompenzace. Ať dopadne dohoda v Paříži jakkoliv, musí vyjednavači zajistit, že nahromaděné ztráty jako důsledek globálních emisí jsou férově snášeny a nezůstávají břemen výhradně těch, kdo trpí největší škody.
Jako jeden z malých znečišťovatelů světa má Pákistán právo ke hledání prostředků a fondů na boj s následky problémů, za které není odpovědný. A stejně tak mnoho dalších zemí. Náš požadavek o závazný mezinárodní mechanismus k distribuci zátěži z klimatické změny – mechanismus k zajištění klimatické spravedlnosti – nesmí projít v Paříži bez povšimnutí.
ISLAMABÁD – Je bolestivou ironií klimatické změny, že ti, co jsou za ni nejméně odpovědní, jsou obvykle nejvíce vystavení jejím zničujícím účinkům. A pokud si nějaká země může nárokovat pozici této klimatické nespravedlnosti, je to Pákistán. Paralelně s přípravami světových lídrů na setkání v Paříži na Konferenci OSN o klimatické změně se země potácí v následcích ničivých povodní, které zničily budovy, úrodu, odstranily mosty a zabily 238 lidí.
Takovéto tragédie s vazbou na počasí nejsou pro Pákistán nové; co je nové je jejich frekvence a divokost. Smrtící povodně se staly každoroční událostí; v roce 2010 zabily rekordní deště téměř 2000 lidí a miliony jich vyhnaly z domovů. I přesto, že Pákistán bojuje jednu z nejdivočejších bitev proti terorizmu, násilnější počasí tlačí nahoru ceny jídla a čisté vody, ohrožuje dodávky energie, podkopává ekonomiku a představuje velké a nákladné bezpečnostní riziko.
Je jen málo pochyb nad tím, že by klimatické strasti Pákistánu byly způsobeny (přinejmenším z části) něčím jiným než emisemi skleníkových plynů, které do vzduchu industrializované země pumpují od počátku průmyslové revoluce. I dnes produkuje Pákistán méně než 1% světových emisí. A naopak je stále hodnocen jako jedna ze zemí, které jsou nejcitlivější na škodlivé efekty klimatické změny, za což vděčí své demografii, geografii a přírodním klimatickým podmínkám.
Od roku 1994 do 2013 stála Pákistán klimatická změna v průměru 4 miliardy dolarů ročně. Pro srovnání, v roce 2012 měl terorismus v Pákistánu důsledek v podobě ztráty zhruba 1 miliardu dolarů. Když země zrovna netrpí povodněmi, potýká se s nedostatkem vody a podle Asijské rozvojové banky se řadí k jedné z nejvíce zatížených zemí na světě v problematice vody. A klimatická změna oba problémy násobí, protože tají ledovce a sněhová pokrývka, které slouží jako přirozený regulační prvek vodního oběhu, zatímco zvýšená eroze způsobená povodněmi přispívá k zanášení velkých nádrží.
Rostoucí teploty zároveň zvyšují pravděpodobnost škůdců a nemocné úrody, což ohrožuje zemědělskou produktivitu a vystavuje obyvatelstvo čím dál častějším vlnám veder. Rostoucí hladiny oceánů zvyšují slanost pobřežních oblastí, ničí mangrovníky a ohrožuje rozmnožovací oblasti některých druhů ryb. A vyšší teploty oceánů vedou k častějším a nebezpečnějším cyklonům, které ohrožují pobřeží země.
Výhled do budoucnosti není o nic méně alarmující: zhoršující se zatížení vody, více náhlých povodní a ztenčování vodních rezervoárů země. Odhady naznačují, že do roku 2040 by průměrný nárůst teploty o 0.5º C mohl zničit 8-10% pákistánské úrody.
BLACK FRIDAY SALE: Subscribe for as little as $34.99
Subscribe now to gain access to insights and analyses from the world’s leading thinkers – starting at just $34.99 for your first year.
Subscribe Now
Toto břemeno nemůže zůstat jen na Pákistánu. Prozatím byl pokrok v mezinárodních debatách o klimatu přinejlepším postupně se zvyšující. Lobby za fosilní paliva, neochotné vlády a nezúčastnění voliči zdržovali a blokovali vytvoření rozhodné smlouvy k redukci globálních emisí skleníkových plynů. Nicméně i když jsou pro Paříž očekávání výrazného posunu v boji proti klimatické změně optimistická, musí být vytvořeno úsilí pro spravedlivé rozdělení nákladů plynoucích z globálního oteplování.
Navzdory nárůstu financování pro adaptaci ke klimatické změně a zmírňování následků v rozvojovém světě, zůstává podíl Pákistánu maličký, vzhledem na pohromy, které utrpěl jen za posledních pět let. V roce 2050 bude podle Rámcové dohody OSN ke změně klimatu v Pákistánu průměrná roční cena za adaptaci na klimatickou změnu 6-14 miliard dolarů. Zmírňování následků bude stát dalších 17 miliard ročně.
Jelikož si klimatická změna dále vybírá svou hroznou daň, nemůže Pákistán nechat miliardy dolarů za škody, prodělává díky největším světovým znečišťovatelům, bez kompenzace. Ať dopadne dohoda v Paříži jakkoliv, musí vyjednavači zajistit, že nahromaděné ztráty jako důsledek globálních emisí jsou férově snášeny a nezůstávají břemen výhradně těch, kdo trpí největší škody.
Jako jeden z malých znečišťovatelů světa má Pákistán právo ke hledání prostředků a fondů na boj s následky problémů, za které není odpovědný. A stejně tak mnoho dalších zemí. Náš požadavek o závazný mezinárodní mechanismus k distribuci zátěži z klimatické změny – mechanismus k zajištění klimatické spravedlnosti – nesmí projít v Paříži bez povšimnutí.