Pákistánské zemětřesení navazuje na řadu šokujících přírodních katastrof během posledního roku: cunami v Indickém oceánu, vražedná sucha v Nigeru a dalších státech Afriky, hurikány Katrina a Rita, bahenní sesuvy ve Střední Americe a ničivé požáry v Portugalsku.
Tyto události nemají spojitost a zranitelnost lidstva přírodními živly je stará jako lidský rod sám. A přece jsou tu společné prvky – a varování pro nás všechny: nejsme připraveni na tyto rozsáhlé otřesy, které budou i nadále zcela jistě přicházet.
Mohutný populační růst vystavuje obrovské počty lidí novým druhům krajní zranitelnosti. Na planetě je v současnosti 6,5 miliardy lidí, o bezmála čtyři miliardy víc než před padesáti lety. Podle Organizace spojených národů současné trendy do roku 2050 vyženou světovou populaci až na asi 9,1 miliard.
Jak přibývá populace, miliardy lidí se tlačí do nejohroženějších míst Země – kolem pobřeží bičovaných bouřemi a sužovaných stoupajícími hladinami moří, na horská úbočí náchylná k sesuvům půdy a zemětřesením či do oblastí s nedostatkem vody trýzněných obdobími sucha, hladomory a nemocemi. Obvykle jsou do nejrizikovějších míst vytlačeni ti nejchudší z nejchudších, kteří tu musí žít a pracovat – a také umírat, kdykoli udeří přírodní katastrofa.
Mnohé z klíčových rizik se stupňují jak co do četnosti, tak intenzity. Za to je zčásti zodpovědná změna klimatu. Jak počet, tak síla hurikánů se s nejvyšší pravděpodobností zvyšují v důsledku růstu teplot hladin moří zapříčiněného člověkem vyvolaným globálním oteplováním. Země se v nadcházejících desetiletích bude dále oteplovat, což povede k vyššímu počtu rozsáhlejších požárů, sesuvů bahna, vln veder, období sucha a mohutných hurikánů.
Obdobně jsme svědky nástupu a šíření nových infekčních nemocí, jako je AIDS, SARS a ptačí chřipka. Jak populace lidí zaplňují nové kouty planety a dostávají se do styku s dalšími nalezišti zvířat, nové infekční nemoci se šíří ze zvířat na člověka. Právě to platí pro AIDS i ptačí chřipku. V důsledku změn klimatu a interakce mezi lidmi a přirozeným prostředím zvířat se zřejmě objeví další infekční nemoci nebo se stanou závažnějšími (jak se letos přihodilo s horečkou dengue v Asii).
Dalším společným prvkem všech těchto katastrof je šokující nedostatek připravenosti, zejména ohledně pomoci nejchudším členům společnosti. Když hurikán Katrina udeřil na Spojené státy, dozvěděli jsme se, že prezident Bush do čela americké agentury pro nouzovou pomoc nedosadil profesionála, ale starého známého. Vybavení i personál potřebný k vypořádání se s krizí byly na druhém konci světa v Iráku.
Pákistán byl rovněž naprosto špatně přichystán na řešení nedávného zemětřesení, zčásti proto, že stejně jako USA utrácí přespříliš za svou armádu a nedostatečně financuje své veřejné zdravotnictví a připravenost na mimořádné události. Mezinárodní agentury nouzové pomoci taktéž postrádají peníze a další prostředky.
Vlády by měly podnikat určité základní kroky. Zaprvé by měly vytvářet pečlivé odhady konkrétních typů rizik, před nimiž jejich země stojí, včetně rizik, jež představují epidemie, změna klimatu, mimořádné povětrnostní události a zemětřesení. Takové odhady vyžadují zřízení a provozování systému kvalitního vědeckého poradenství na vysoké úrovni. Bush by například ohromně zlepšil bezpečnost USA i světa, kdyby ohledně narůstajících rizik vycházejících z člověkem způsobované změny klimatu začal naslouchat předním vědcům a věnoval méně pozornosti politickým lobbistům.
Je tu narůstající soubor znalostí, který může se zvládnutím úkolu pomoci. Institut Země na Kolumbijské univerzitě, který řídím, nedávno ve spolupráci se Světovou bankou dokončil celkové posouzení několika typů živelních rizik, například such, zemětřesení a záplav. Pomocí vyspělých statistických a mapovacích metod bylo zjištěno, jak jsou tato rozličná rizika rozmístěna po světě. Další kolegové v Institutu Země a v podobných výzkumných zařízeních vypracovávají důkladné odhady toho, jak se tato rizika vyvíjejí vzhledem ke změnám klimatu planety, populace a modelů mezinárodního cestování a lidského osídlení.
Političtí lídři však takovéto vědecké informace adekvátně nevyužívají, především kvůli hlubokým propastem, jež přetrvávají mezi vědeckou obcí, politiky a širokou veřejností. Veřejnost si z větší části není vědoma vědeckých poznatků, které máme ohledně hrozeb a rizik, jimž čelíme, ba ani faktu, že tato rizika můžeme omezit, budeme-li myslet dopředu.
Politici jsou obecně odborníky na získávání volebních hlasů nebo na vytváření koalic, avšak nikoli na porozumění fundamentálním globálním procesům v oblasti klimatu, energií, nemocí a výroby potravin, které se dotýkají všech obyvatel planety. Ba ani různé skupiny vědců – zaměřených na zdravotnictví, klima, seismologii a další obory – vzájemně nekomunikují dostatečně, navzdory skutečnosti, že dnešní rizika jdou často napříč různými vědeckými disciplinami.
Tuto odloučenost mezi politiky a vědci a mezi vědci samotnými je potřeba přemostit, máme-li překonat rizika, jimž čelíme. Příroda nám už celý rok připomíná, co je v sázce.
Špatnou zprávou je, že v nadcházejících letech rizika jistě zesílí, neboť naše planeta je čím dál tím zalidněnější a podléhá člověkem vyvolávaným změnám. Dobrou zprávou je, že máme vědu a technologie, s jejichž pomocí se můžeme s riziky vypořádat lépe než kdy předtím. Můžeme budovat bezpečnější budoucnost, avšak pouze jsme-li připraveni využít vědeckých poznatků a odbornosti ku prospěchu všech.
Pákistánské zemětřesení navazuje na řadu šokujících přírodních katastrof během posledního roku: cunami v Indickém oceánu, vražedná sucha v Nigeru a dalších státech Afriky, hurikány Katrina a Rita, bahenní sesuvy ve Střední Americe a ničivé požáry v Portugalsku.
Tyto události nemají spojitost a zranitelnost lidstva přírodními živly je stará jako lidský rod sám. A přece jsou tu společné prvky – a varování pro nás všechny: nejsme připraveni na tyto rozsáhlé otřesy, které budou i nadále zcela jistě přicházet.
Mohutný populační růst vystavuje obrovské počty lidí novým druhům krajní zranitelnosti. Na planetě je v současnosti 6,5 miliardy lidí, o bezmála čtyři miliardy víc než před padesáti lety. Podle Organizace spojených národů současné trendy do roku 2050 vyženou světovou populaci až na asi 9,1 miliard.
Jak přibývá populace, miliardy lidí se tlačí do nejohroženějších míst Země – kolem pobřeží bičovaných bouřemi a sužovaných stoupajícími hladinami moří, na horská úbočí náchylná k sesuvům půdy a zemětřesením či do oblastí s nedostatkem vody trýzněných obdobími sucha, hladomory a nemocemi. Obvykle jsou do nejrizikovějších míst vytlačeni ti nejchudší z nejchudších, kteří tu musí žít a pracovat – a také umírat, kdykoli udeří přírodní katastrofa.
Mnohé z klíčových rizik se stupňují jak co do četnosti, tak intenzity. Za to je zčásti zodpovědná změna klimatu. Jak počet, tak síla hurikánů se s nejvyšší pravděpodobností zvyšují v důsledku růstu teplot hladin moří zapříčiněného člověkem vyvolaným globálním oteplováním. Země se v nadcházejících desetiletích bude dále oteplovat, což povede k vyššímu počtu rozsáhlejších požárů, sesuvů bahna, vln veder, období sucha a mohutných hurikánů.
Obdobně jsme svědky nástupu a šíření nových infekčních nemocí, jako je AIDS, SARS a ptačí chřipka. Jak populace lidí zaplňují nové kouty planety a dostávají se do styku s dalšími nalezišti zvířat, nové infekční nemoci se šíří ze zvířat na člověka. Právě to platí pro AIDS i ptačí chřipku. V důsledku změn klimatu a interakce mezi lidmi a přirozeným prostředím zvířat se zřejmě objeví další infekční nemoci nebo se stanou závažnějšími (jak se letos přihodilo s horečkou dengue v Asii).
BLACK FRIDAY SALE: Subscribe for as little as $34.99
Subscribe now to gain access to insights and analyses from the world’s leading thinkers – starting at just $34.99 for your first year.
Subscribe Now
Dalším společným prvkem všech těchto katastrof je šokující nedostatek připravenosti, zejména ohledně pomoci nejchudším členům společnosti. Když hurikán Katrina udeřil na Spojené státy, dozvěděli jsme se, že prezident Bush do čela americké agentury pro nouzovou pomoc nedosadil profesionála, ale starého známého. Vybavení i personál potřebný k vypořádání se s krizí byly na druhém konci světa v Iráku.
Pákistán byl rovněž naprosto špatně přichystán na řešení nedávného zemětřesení, zčásti proto, že stejně jako USA utrácí přespříliš za svou armádu a nedostatečně financuje své veřejné zdravotnictví a připravenost na mimořádné události. Mezinárodní agentury nouzové pomoci taktéž postrádají peníze a další prostředky.
Vlády by měly podnikat určité základní kroky. Zaprvé by měly vytvářet pečlivé odhady konkrétních typů rizik, před nimiž jejich země stojí, včetně rizik, jež představují epidemie, změna klimatu, mimořádné povětrnostní události a zemětřesení. Takové odhady vyžadují zřízení a provozování systému kvalitního vědeckého poradenství na vysoké úrovni. Bush by například ohromně zlepšil bezpečnost USA i světa, kdyby ohledně narůstajících rizik vycházejících z člověkem způsobované změny klimatu začal naslouchat předním vědcům a věnoval méně pozornosti politickým lobbistům.
Je tu narůstající soubor znalostí, který může se zvládnutím úkolu pomoci. Institut Země na Kolumbijské univerzitě, který řídím, nedávno ve spolupráci se Světovou bankou dokončil celkové posouzení několika typů živelních rizik, například such, zemětřesení a záplav. Pomocí vyspělých statistických a mapovacích metod bylo zjištěno, jak jsou tato rozličná rizika rozmístěna po světě. Další kolegové v Institutu Země a v podobných výzkumných zařízeních vypracovávají důkladné odhady toho, jak se tato rizika vyvíjejí vzhledem ke změnám klimatu planety, populace a modelů mezinárodního cestování a lidského osídlení.
Političtí lídři však takovéto vědecké informace adekvátně nevyužívají, především kvůli hlubokým propastem, jež přetrvávají mezi vědeckou obcí, politiky a širokou veřejností. Veřejnost si z větší části není vědoma vědeckých poznatků, které máme ohledně hrozeb a rizik, jimž čelíme, ba ani faktu, že tato rizika můžeme omezit, budeme-li myslet dopředu.
Politici jsou obecně odborníky na získávání volebních hlasů nebo na vytváření koalic, avšak nikoli na porozumění fundamentálním globálním procesům v oblasti klimatu, energií, nemocí a výroby potravin, které se dotýkají všech obyvatel planety. Ba ani různé skupiny vědců – zaměřených na zdravotnictví, klima, seismologii a další obory – vzájemně nekomunikují dostatečně, navzdory skutečnosti, že dnešní rizika jdou často napříč různými vědeckými disciplinami.
Tuto odloučenost mezi politiky a vědci a mezi vědci samotnými je potřeba přemostit, máme-li překonat rizika, jimž čelíme. Příroda nám už celý rok připomíná, co je v sázce.
Špatnou zprávou je, že v nadcházejících letech rizika jistě zesílí, neboť naše planeta je čím dál tím zalidněnější a podléhá člověkem vyvolávaným změnám. Dobrou zprávou je, že máme vědu a technologie, s jejichž pomocí se můžeme s riziky vypořádat lépe než kdy předtím. Můžeme budovat bezpečnější budoucnost, avšak pouze jsme-li připraveni využít vědeckých poznatků a odbornosti ku prospěchu všech.