Už od doby, kdy se demokracie objevila ve starých Aténách, vyvolávala podezření mezi těmi, kdo se domnívají, že nejvyšším cílem lidstva není svoboda, nýbrž ctnost. V osmé tetralogii Republika Platón dosti neformálně definuje politické vůdce v demokracii jako „ty, kdo zbavují bohaté majetku a rozdělují ho mezi lid, přičemž dbají na to, aby si větší díl vyhradili pro sebe“. Platónovo opovržení demokracií se samozřejmě jeho prózou vine jako červená nit, ale zároveň nastoluje legitimní otázku: jak mohou demokratické volby zajistit vysoká etická měřítka, když mají tendenci odměňovat sobeckost a nejnižší společný jmenovatel?
Už od doby, kdy se demokracie objevila ve starých Aténách, vyvolávala podezření mezi těmi, kdo se domnívají, že nejvyšším cílem lidstva není svoboda, nýbrž ctnost. V osmé tetralogii Republika Platón dosti neformálně definuje politické vůdce v demokracii jako „ty, kdo zbavují bohaté majetku a rozdělují ho mezi lid, přičemž dbají na to, aby si větší díl vyhradili pro sebe“. Platónovo opovržení demokracií se samozřejmě jeho prózou vine jako červená nit, ale zároveň nastoluje legitimní otázku: jak mohou demokratické volby zajistit vysoká etická měřítka, když mají tendenci odměňovat sobeckost a nejnižší společný jmenovatel?