KRAKOV – Zlepšování energetické účinnosti je módní politika, kterou podporují vlády celého světa. Na papíře to vypadá jednoznačně: zlepšování energetické účinnosti se vydává za opatření, které snižuje náklady, vytváří pracovní místa a zachraňuje planetu. Všude jen samé výhody, výhody a výhody – a sdělovací prostředky často pomáhají dávat na tento stav razítko, když se zaměřují výhradně na předpokládané plusy. Celý příběh však má i druhou – odvrácenou – stranu.
Poté, co Velká Británie utratila 240 milionů liber (316 milionů dolarů) za program úvěrů na zvyšování energetické účinnosti, loni tato země ukončila vládní financování této své vlajkové lodi, když zdrcující zpráva Národního auditorského úřadu ukázala, že tento program ani neláká občany, aby se do něj přihlásili, ani nezajišťuje nákladově efektivní úspory energie těm, kteří to udělali. Zmíněná politika „nepřesvědčila domácnosti, že stojí za to investovat do opatření na zvýšení energetické účinnosti,“ uvedli auditoři, „a nedokázala zajistit smysluplný přínos“.
Rovněž notně vychvalovaná kalifornská politika zvyšování energetické účinnosti vypadala mnohem méně působivě, když se na ni pozorněji zaměřil environmentální ekonom Arik Levinson – bývalý vysoce postavený ekonom specializovaný na ekologické otázky v Radě ekonomických poradců prezidenta Baracka Obamy. Jakmile vstoupily v platnost standardy účinnosti, kalifornský energetický úřad předpokládal, že domy postavené podle těchto standardů budou spotřebovávat o 80% méně energie – což by byl fenomenální úspěch.
To se však nikdy nestalo. Podle Levinsonova závěru neexistují žádné důkazy, že domy postavené poté, co Kalifornie zavedla stavební energetické zákony, dnes spotřebovávají méně energie než domy vybudované předtím, než tyto zákony vstoupily v platnost.
Jedním z důvodů je „efekt zpětného rázu“. Zvyšování energetické účinnosti může ve skutečnosti vést k vyšší spotřebě energie. Jak se naše automobily, letadla, budovy a spotřebiče stávají stále účinnějšími, nacházíme nové a nové nápadité způsoby, jak energii spotřebovávat. Vezměte si například technologie, které se právě nyní nacházejí kolem vás. V rozvinutém světě nás obklopují všechny možné druhy technologických produktů – iPady, mixéry, robotické vysavače –, které naši rodiče vůbec neznali nebo si nepředstavovali, že je někdy budou potřebovat.
Zastánci zvyšování energetické účinnosti naznačují, že existuje značná „propast energetické účinnosti“: vlády a firmy prý přehlížejí a nechávají si ujít investice, které by mohly při nízkých nákladech významně snížit spotřebu energie. Ve skutečnosti existuje jen málo důkazů, že by se lidé chovali takto iracionálně nebo že vůbec nějaká velká propast existuje.
Reálná zlepšení energetické účinnosti mohou být velmi drahá. V hodnocení pro Centrum Kodaňského konsensu – mozkový trust, v jehož čele stojím – zkoumali vědci náklady související s cílem Organizace spojených národů „zdvojnásobit do roku 2030 globální tempo zvyšování energetické účinnosti“. Je to jeden ze 169 nových cílů, které budou určovat, jakým způsobem se v příštích 15 letech vynaloží peníze na rozvoj.
Současné investice do energetické nabídky činí více než 1,6 bilionu dolarů ročně, přičemž 130 miliard dolarů putuje na energetickou účinnost a 250 miliard na obnovitelné zdroje. Mezinárodní energetická agentura očekává, že celková částka poroste až na 2 biliony dolarů v roce 2035, přičemž výdaje na energetickou účinnost vzrostou na 550 miliard. Vědci však zjistili, že dosažení cíle zdvojnásobit tempo zvyšování energetické účinnosti by přišlo na 3,2 bilionu dolarů.
Samozřejmě by to mělo své přínosy: ušetřené 3 biliony dolarů tím, že by zanikla potřeba jiných infrastrukturálních investic, přínosy pro průmysl a spotřebitele v hodnotě kolem 500 miliard dolarů a snižování emisí CO2 v hodnotě mezi 25 a 250 miliardami dolarů ročně do roku 2030. Celkový přínos by tak 2,4-3krát převyšoval celkové náklady. To zní docela působivě – dokud tento výsledek neporovnáme s jiným přístupem k energetice.
Především si uvědomme, že k ukončení závislosti na fosilních palivech máme ještě daleko. Pokud to tedy s bojem proti klimatickým změnám myslíme vážně, potřebujeme rozvinout zelené technologie do takové fáze, že budou levnější než ropa, plyn nebo uhlí.
Někteří lidé stejně jako v případě tvrzení o „propasti“ energetické účinnosti prohlašují, že zelená energie je levnější už dnes a chybí jen politická vůle. To však jednoduše není pravda. Zelená energie stojí na dotacích 168 miliard dolarů ročně a do roku 2040 budeme platit ještě více – 206 miliard dolarů každý rok. A podle odhadu Mezinárodní energetické agentury bude navzdory těmto masivním dotacím pocházet v roce 2040 jen 2,4% naší energie ze zelených zdrojů.
Cestou, jak učinit obnovitelnou energii konkurenceschopnou, je snížit její cenu prostřednictvím inovací. Potřebujeme dramaticky zvýšit financování výzkumu a vývoje, aby příští generace energie z větru, slunce a biomasy byla levnější a efektivnější.
Naše studie ukazuje, že kdybychom byli ochotni vyčlenit na výzkum a vývoj zelených energií pouhých 0,2% globálního HDP, mohli bychom dramaticky zvýšit pravděpodobnost průlomového řešení. Chytřejší cíl OSN by tedy zněl „zdvojnásobit výzkum, vývoj a pilotní projekty (RD&D) v oblasti energetických technologií“. U takového cíle by přínosy jedenáctkrát převyšovaly vloženou částku.
Tento přístup by byl mnohem účinnější než neefektivní dotace nebo důraz na pozvolné zvyšování účinnosti. Technologiemi tažený plán by se nezaměřoval pouze na sluneční a větrnou energii, ale i na širokou paletu dalších technologií využívání alternativní energie.
Tím nechci říci, že bychom si měli nechávat ujít příležitosti ke zvýšení energetické účinnosti nebo že bychom měli investovat výlučně do RD&D na úkor zlepšování dnešní sítě. Měli bychom však být mnohem skeptičtější k politickým receptům, které tvrdí, že mají výlučně pozitivní dopady na lidi i na planetu.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.
KRAKOV – Zlepšování energetické účinnosti je módní politika, kterou podporují vlády celého světa. Na papíře to vypadá jednoznačně: zlepšování energetické účinnosti se vydává za opatření, které snižuje náklady, vytváří pracovní místa a zachraňuje planetu. Všude jen samé výhody, výhody a výhody – a sdělovací prostředky často pomáhají dávat na tento stav razítko, když se zaměřují výhradně na předpokládané plusy. Celý příběh však má i druhou – odvrácenou – stranu.
Poté, co Velká Británie utratila 240 milionů liber (316 milionů dolarů) za program úvěrů na zvyšování energetické účinnosti, loni tato země ukončila vládní financování této své vlajkové lodi, když zdrcující zpráva Národního auditorského úřadu ukázala, že tento program ani neláká občany, aby se do něj přihlásili, ani nezajišťuje nákladově efektivní úspory energie těm, kteří to udělali. Zmíněná politika „nepřesvědčila domácnosti, že stojí za to investovat do opatření na zvýšení energetické účinnosti,“ uvedli auditoři, „a nedokázala zajistit smysluplný přínos“.
Rovněž notně vychvalovaná kalifornská politika zvyšování energetické účinnosti vypadala mnohem méně působivě, když se na ni pozorněji zaměřil environmentální ekonom Arik Levinson – bývalý vysoce postavený ekonom specializovaný na ekologické otázky v Radě ekonomických poradců prezidenta Baracka Obamy. Jakmile vstoupily v platnost standardy účinnosti, kalifornský energetický úřad předpokládal, že domy postavené podle těchto standardů budou spotřebovávat o 80% méně energie – což by byl fenomenální úspěch.
To se však nikdy nestalo. Podle Levinsonova závěru neexistují žádné důkazy, že domy postavené poté, co Kalifornie zavedla stavební energetické zákony, dnes spotřebovávají méně energie než domy vybudované předtím, než tyto zákony vstoupily v platnost.
Jedním z důvodů je „efekt zpětného rázu“. Zvyšování energetické účinnosti může ve skutečnosti vést k vyšší spotřebě energie. Jak se naše automobily, letadla, budovy a spotřebiče stávají stále účinnějšími, nacházíme nové a nové nápadité způsoby, jak energii spotřebovávat. Vezměte si například technologie, které se právě nyní nacházejí kolem vás. V rozvinutém světě nás obklopují všechny možné druhy technologických produktů – iPady, mixéry, robotické vysavače –, které naši rodiče vůbec neznali nebo si nepředstavovali, že je někdy budou potřebovat.
Zastánci zvyšování energetické účinnosti naznačují, že existuje značná „propast energetické účinnosti“: vlády a firmy prý přehlížejí a nechávají si ujít investice, které by mohly při nízkých nákladech významně snížit spotřebu energie. Ve skutečnosti existuje jen málo důkazů, že by se lidé chovali takto iracionálně nebo že vůbec nějaká velká propast existuje.
BLACK FRIDAY SALE: Subscribe for as little as $34.99
Subscribe now to gain access to insights and analyses from the world’s leading thinkers – starting at just $34.99 for your first year.
Subscribe Now
Reálná zlepšení energetické účinnosti mohou být velmi drahá. V hodnocení pro Centrum Kodaňského konsensu – mozkový trust, v jehož čele stojím – zkoumali vědci náklady související s cílem Organizace spojených národů „zdvojnásobit do roku 2030 globální tempo zvyšování energetické účinnosti“. Je to jeden ze 169 nových cílů, které budou určovat, jakým způsobem se v příštích 15 letech vynaloží peníze na rozvoj.
Současné investice do energetické nabídky činí více než 1,6 bilionu dolarů ročně, přičemž 130 miliard dolarů putuje na energetickou účinnost a 250 miliard na obnovitelné zdroje. Mezinárodní energetická agentura očekává, že celková částka poroste až na 2 biliony dolarů v roce 2035, přičemž výdaje na energetickou účinnost vzrostou na 550 miliard. Vědci však zjistili, že dosažení cíle zdvojnásobit tempo zvyšování energetické účinnosti by přišlo na 3,2 bilionu dolarů.
Samozřejmě by to mělo své přínosy: ušetřené 3 biliony dolarů tím, že by zanikla potřeba jiných infrastrukturálních investic, přínosy pro průmysl a spotřebitele v hodnotě kolem 500 miliard dolarů a snižování emisí CO2 v hodnotě mezi 25 a 250 miliardami dolarů ročně do roku 2030. Celkový přínos by tak 2,4-3krát převyšoval celkové náklady. To zní docela působivě – dokud tento výsledek neporovnáme s jiným přístupem k energetice.
Především si uvědomme, že k ukončení závislosti na fosilních palivech máme ještě daleko. Pokud to tedy s bojem proti klimatickým změnám myslíme vážně, potřebujeme rozvinout zelené technologie do takové fáze, že budou levnější než ropa, plyn nebo uhlí.
Někteří lidé stejně jako v případě tvrzení o „propasti“ energetické účinnosti prohlašují, že zelená energie je levnější už dnes a chybí jen politická vůle. To však jednoduše není pravda. Zelená energie stojí na dotacích 168 miliard dolarů ročně a do roku 2040 budeme platit ještě více – 206 miliard dolarů každý rok. A podle odhadu Mezinárodní energetické agentury bude navzdory těmto masivním dotacím pocházet v roce 2040 jen 2,4% naší energie ze zelených zdrojů.
Cestou, jak učinit obnovitelnou energii konkurenceschopnou, je snížit její cenu prostřednictvím inovací. Potřebujeme dramaticky zvýšit financování výzkumu a vývoje, aby příští generace energie z větru, slunce a biomasy byla levnější a efektivnější.
Naše studie ukazuje, že kdybychom byli ochotni vyčlenit na výzkum a vývoj zelených energií pouhých 0,2% globálního HDP, mohli bychom dramaticky zvýšit pravděpodobnost průlomového řešení. Chytřejší cíl OSN by tedy zněl „zdvojnásobit výzkum, vývoj a pilotní projekty (RD&D) v oblasti energetických technologií“. U takového cíle by přínosy jedenáctkrát převyšovaly vloženou částku.
Tento přístup by byl mnohem účinnější než neefektivní dotace nebo důraz na pozvolné zvyšování účinnosti. Technologiemi tažený plán by se nezaměřoval pouze na sluneční a větrnou energii, ale i na širokou paletu dalších technologií využívání alternativní energie.
Tím nechci říci, že bychom si měli nechávat ujít příležitosti ke zvýšení energetické účinnosti nebo že bychom měli investovat výlučně do RD&D na úkor zlepšování dnešní sítě. Měli bychom však být mnohem skeptičtější k politickým receptům, které tvrdí, že mají výlučně pozitivní dopady na lidi i na planetu.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.