Vzdělávání Evropy

Při léčbě evropských neshod hrálo a stále hraje velkou roli vzdělání. Před čtyřiceti lety schválili Charles de Gaulle a Konrad Adenauer vypracování nových učebnic, z nichž se učily děti v obou zemích a které pomohly zhojit století trvající francouzsko-německé nepřátelství.

Dnešní úkoly po takto dynamickém využití vzdělávací politiky volají. Evropská unie se s květnovým přistoupením středo-, východo- a jihoevropských kandidátských zemí stane politicky, ekonomicky a sociálně rozmanitější než kdykoliv předtím. To bezpochyby skýtá nové příležitosti, ale i nová rizika. Jelikož se rozšířená unie stane skutečností za pouhé dva měsíce, je nevyhnutelně nutné zformulovat koncepty kulturního porozumění, které přispějí k úspěšné integraci nových členů.

Některé hodnoty, které unie již dlouho vyznává, by se měly přenést poměrně snadno. Členové EU se v Maastrichtské smlouvě před deseti lety zavázali, že budou respektovat dějiny, kulturu a tradice všech zúčastněných národů. Návrh ústavy, který nedávno nebyl přijat v prvním kole jednání, neslibuje jen respektování kulturního dědictví; zavazuje unii, aby aktivně chránila, udržovala a rozvíjela bohatou kulturní a jazykovou rozmanitost Evropy.

Evropa však může v tomto úkolu uspět pouze tehdy, pokud se rozličné zúčastněné kultury neuzavřou před ostatními do sebe. V mobilní a otevřené Evropě se před cizími kulturami nelze zabarikádovat; kontaktu se nelze vyhnout. Rozmanitost se musí prožít, což znamená vytvořit si vlastní jedinečnou kulturu a naučit se působit a vycházet s jinými regiony a způsoby myšlení. Hovořil o tom již Goethe, když ve své hře Torquato Tasso vykřikl: „Porovnejte se! Odhalte, čím jste!"

Evropanům se budování širší Evropy pochopitelně podaří pouze tehdy, budou-li otevřeni vůči tomu, co je pro ně cizí. Xenofobie je příznakem špatného vzdělání - výrazem úzkoprsosti a neschopnosti vcítit se do situace jiných. Proto bychom se neměli pouštět do pátrání po evropské identitě, ale spíše se shodnout na vzájemných vzdělávacích cílích, jež zvýší povědomí všech Evropanů o těch „ostatních", kteří jsou v Evropě jejich bratry.

Žízeň po vědomostech, radost ze spojení se světem a vcítění se do myšlení lidí z odlišných kultur, to jsou vlastnosti, které mohou zajistit rozmanitost v jednotě a jednotu v rozmanitosti. Totéž platí i pro sílu tolerance a mnohojazyčnosti. Pouze ti, kdo jsou obeznámeni s evropskými dějinami a kdo se angažují v diskusi s kandidátskými zeměmi o tom, čím Evropa je a čím by měla být, budou schopni překlenout propast mezi různými kulturami a náboženstvími.

Secure your copy of PS Quarterly: The Year Ahead 2025
PS_YA25-Onsite_1333x1000

Secure your copy of PS Quarterly: The Year Ahead 2025

Our annual flagship magazine, PS Quarterly: The Year Ahead 2025, has arrived. To gain digital access to all of the magazine’s content, and receive your print copy, subscribe to PS Digital Plus now.

Subscribe Now

To předpokládá kritické schopnosti a schopnost snášet kritiku. Současné členské země EU navíc nebudou muset být schopny pouze snášet kritiku západní civilizace ze strany Středoevropanů, Východoevropanů a Jihoevropanů, ale rovněž brát tuto kritiku v potaz při úvahách o politice.

Úspěšné vzdělání nás učí, abychom se k druhým chovali s důstojností bez ohledu na náboženství, rasu, původ nebo pohlaví.. Významným prvkem úspěšného vzdělání je ochota být tolerantní k ostatním. Z psychologického hlediska v sobě tato ctnost obsahuje schopnost vcítit se do postavení druhých.

Komunikace mezi příslušníky rozdílných kultur velmi často selhává proto, že jeden o druhém příliš málo víme. Říká se, že cestování rozšiřuje obzory, ale aby se tak stalo, je zapotřebí více než jen častá změna polohy. Máme-li získat povědomí, jak lidé z jiných kultur vnímají svět, pak potřebujeme znalosti o tom, jak žijí a zakoušejí život.

Novější postřeh by dále zněl: mnohojazyčnost rozšiřuje obzory. Jazyk není pouhým prostředkem dorozumívání. Jazyk je kultura. Již sama otázka, pro které stavy mysli, vlastnosti a okolnosti má určitý jazyk výraz, nám cosi vypovídá o kulturních zvláštnostech.

Dovolte, abych v případě německého jazyka poukázala na slova Weltschmerz , Weltgeist , Zeitgeist , Schadenfreude , Realpolitik nebo Bildung - vesměs jde o výrazy, pro něž v jiných jazycích často neexistuje přesný ekvivalent. Studiem cizího jazyka si navíc člověk osvojuje nové chápání sebe samého. Ze všeho nejdůležitější však je, že jazyk poskytuje přístup k jiné kultuře. Volání po tom, aby se součástí budoucích evropských školních osnov stal pobyt na některé zahraniční škole - pokud možno alespoň na jeden rok -, by mělo být vyslyšeno a pečlivě uváženo.

Mnohojazyčnost, empatii, toleranci a získávání vědomostí o cizích kulturách samozřejmě nelze předepsat jako daně. Stát však může a měl by zorganizovat dobré etické a politické vzdělání, které dopřeje mladým lidem příležitost k interakci s ostatními a k poznání a uznání jejich rovnosti. Liberální demokracie je ve svém úsilí o vytvoření občanské společnosti závislá na lidech a institucích, jež dokážou vést svým příkladem, přesvědčením či světonázorem.

Znovu a znovu si musíme během života připomínat, že máme tolerovat názory a chování, které se zdají být v protikladu k našim. Při tomto úsilí nám skýtá podporu pouze vzdělání. Herec a spisovatel Peter Ustinov pro to nalezl názorný příměr: „Vzdělání je důležité, zvláště pokud jde o bourání předsudků. S tím, že jste zajatcem vlastní mysli, nic nenaděláte, ale aspoň se můžete postarat o to, aby tahle cela byla slušně zařízená."

https://prosyn.org/05Kiyr6cs