LONDÝN – V posledních dekádách se ekonomie usadila ve studiu lidských aktivit, které byly až do té doby považovány za zproštěny formálních počtů. To, co kritici nazývají “ekonomický imperialismus,“ dalo vznik ekonomice lásky, umění, hudby, jazyka, literatury a mnoha dalším.
Sjednocující myšlenka tvořící základ tohoto rozšíření je, že cokoliv lidé dělají, ať již to je milování se či výroba věcí, cílí přitom na dosažení co nejlepších výsledků při co nejmenších nákladech. Tyto výnosy a náklady mohou být zredukovány na peníze. Lidé tudíž vždy sledujíc co nejlepší finanční návratnost svých transakcí.
Stojí to proti obecně rozšířenému separování aktivit, při kterých je správné (a racionální) počítat náklady, a těch aktivit, při kterých lidé náklady nepočítají (a ani by neměli). Kritici říkají, že tvrdit, že věci spjaté se srdcem jsou předmětem chladných kalkulů, postrádá smysl. Nicméně chladnokrevné kalkulace jsou naopak přesně tím žádaným, oponují ekonomové.
Průkopník tohoto ekonomického přístupu k lásce je nositel Nobelovy ceny Gary Becker, který strávil většinu své kariéry na univerzitě v Chicagu (kde jinde?). V jeho klíčové práci, “Teorie svatby,” publikované v roce 1973, argumentoval Becker, že volba partnera je trh sám o sobě a svatby se dějí pouze v případě, že když oba partneři něco získají. Je to velmi sofistikovaná teorie, která spoléhá na komplementární charakter práce muže a ženy, ale zároveň redukuje lásku na úroveň mechanismu, který snižuje náklady.
Poslední dobou ekonomové jako Lena Edlund z Kolumbijské univerzity a Evelyn Korn z univerzity v Marburgu, stejně jako Marina Della Giusta z univerzity v Readingu, Maria Laura di Tommaso z univerzity v Turíně a Steiner Strøm z univerzity v Oslu, aplikovali stejný přístup na téma prostituce. Zdá se, že zde funguje ekonomický přístup lépe, vzhledem k tomu, že peníze jsou, nepopírám, jedinou relevantní měnou. Edlund a Korn zacházejí s manželkou a prostitutkou jako s náhradou. Třetí alternativa, pracující v běžném zaměstnání, je vyloučena předpokladem.
Podle dostupných údajů si prostitutky vydělají mnohem více než ženy v běžném zaměstnání. Otázkou tedy je: proč je zde tak velká přirážka za tak nízkou kvalifikaci?
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Na straně poptávky je nadržený muž, mnohdy na cestě, který zvažuje výhody toho jít s prostitutkou proti nevýhodám toho být chycen. Na straně nabídky je prostitutka, která potřebuje vyšší výdělky jako kompenzaci za vyšší riziko nákazy, násilí a zkažených vyhlídek na manželství. “Pokud je manželství pro ženy zdrojem příjmu,“ píše Edlund a Korn, “pak prostituce musí kompenzovat ztracené příležitosti na trhu s manželstvím.“ Takže vyšší přirážka reflektuje cenu nevyužité příležitosti, kterou prostitutka platí za to, že dělá sexuální služby.
Odpověď na otázku, proč konkurence nesníží odměny pro sexuální pracovnice, je nasnadě. Mají totiž “vyhrazenou mzdu“: Pokud jim bude nabízeno méně, najdou si méně riskantní způsob obživy.
Jaké právo má stát k narušování kontraktů uzavřených mezi ochotnými kupci a prodejci? Proč celkově trh nedekriminalizovat, jak chce mnoho sexuálních pracovnic. Stejně jako všechny trhy, i ten se sexem potřebuje regulaci, zejména k ochraně zdraví a bezpečnosti jeho pracovníků. A stejně jako na jiných trzích, kriminální aktivity, včetně násilí, jsou již nelegální.
Na druhou stranu, existuje silné hnutí s cílem zakázat nákup sexu celkově. Takzvaný Zákon nákupu sexuálních služeb, který kriminalizuje nákup (nicméně ne prodej) sexuálních služeb, byl přijat ve Švédsku, Norsku, na Islandu a v Severním Irsku. Očekává se, že vynucené snížení poptávky sníží nabídku, bez potřeby kriminalizovat poskytovatele. Existují důkazy, že to již mělo zamýšlený efekt. (Ačkoliv podporovatelé takzvaného Nordického systému ignorují efekt kriminalizace nákupu sexu na příjmy těch, kdo ho prodávají, nebo by prodávali.)
Hnutí pro zákaz sexu bylo posíleno vzrůstem mezinárodního obchodu se ženami (stejně jako s drogami). To se dá možná počítat jako cena za globalizaci, zejména pokud to zahrnuje příliv do západních zemí ze zemí, kde je přístup k ženám výrazně jiný.
Navrhované řešení je ale příliš extrémní. Premisa Zákonu o nákupu sexuálních služeb je, že prostituce je pro ženu vždy něco nedobrovolného – že je to organická forma násilí proti ženám a dívkám. Nevidím však žádný důvod proč tomu věřit. Klíčová otázka tkví v definici slova “dobrovolný.“
Pravda, některá prostitutky jsou zotročené a muži, kteří využívají jejich služeb, by měli být stíháni. Zákony proti využití otrocké práce již ale existují. Tipoval bych si, že většina prostitutek zvolila svou práci neochotně, pod tíhou potřeby, nikoliv však nedobrovolně. Pokud jsou muži, kteří využívají jejich služeb, kriminalizováni, pak by měli být kriminalizováni i lidé využívajících služeb zaměstnanců u kas v supermarketech, v call centrech a podobně.
A existují také prostitutky (jistě, je jich menšina), které tvrdí, že si svou práci užívají. A jsou zde také samozřejmě mužští prostituté, gay i heterosexuální, kteří jsou obvykle feministickými kritiky prostituce ignorováni. Ve zkratce, vidění lidské přirozenosti těch, kdo se domáhají zákazu nákupu sexu, je stejně omezené jako to ekonomů. Jak pravil Sv. Augustin, “Když se zbavíš děvek, svět se bude svíjet v chtíči.“
Všechny argumenty proti prostituci založené na poznámkách o nerovnosti a nátlaku jsou nakonec povrchní. Existuje však samozřejmě silný etický argument proti prostituci. Ale pokud nejsme připraveni se tím zabývat – a to naše liberální civilizace není – tak to nejlepší, co můžeme udělat, je regulovat obchod.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Although AI has great potential to bring exciting changes to education, art, medicine, robotics, and other fields, it also poses major risks, most of which are not being addressed. Judging by the response so far from political and other institutions, we can safely expect many years of instability.
offers a brief roadmap of how the technology will evolve and be deployed over the next few years.
Despite Donald Trump’s assurances that he will not seek to remove Federal Reserve Chair Jerome Powell, there is little doubt that the US president-elect aims to gain greater influence over the Fed’s decision-making. Such interference could drive up long-term interest rates, damaging the American economy.
worries about the incoming US administration’s plans to weaken the central bank’s independence.
Log in/Register
Please log in or register to continue. Registration is free.
LONDÝN – V posledních dekádách se ekonomie usadila ve studiu lidských aktivit, které byly až do té doby považovány za zproštěny formálních počtů. To, co kritici nazývají “ekonomický imperialismus,“ dalo vznik ekonomice lásky, umění, hudby, jazyka, literatury a mnoha dalším.
Sjednocující myšlenka tvořící základ tohoto rozšíření je, že cokoliv lidé dělají, ať již to je milování se či výroba věcí, cílí přitom na dosažení co nejlepších výsledků při co nejmenších nákladech. Tyto výnosy a náklady mohou být zredukovány na peníze. Lidé tudíž vždy sledujíc co nejlepší finanční návratnost svých transakcí.
Stojí to proti obecně rozšířenému separování aktivit, při kterých je správné (a racionální) počítat náklady, a těch aktivit, při kterých lidé náklady nepočítají (a ani by neměli). Kritici říkají, že tvrdit, že věci spjaté se srdcem jsou předmětem chladných kalkulů, postrádá smysl. Nicméně chladnokrevné kalkulace jsou naopak přesně tím žádaným, oponují ekonomové.
Průkopník tohoto ekonomického přístupu k lásce je nositel Nobelovy ceny Gary Becker, který strávil většinu své kariéry na univerzitě v Chicagu (kde jinde?). V jeho klíčové práci, “Teorie svatby,” publikované v roce 1973, argumentoval Becker, že volba partnera je trh sám o sobě a svatby se dějí pouze v případě, že když oba partneři něco získají. Je to velmi sofistikovaná teorie, která spoléhá na komplementární charakter práce muže a ženy, ale zároveň redukuje lásku na úroveň mechanismu, který snižuje náklady.
Poslední dobou ekonomové jako Lena Edlund z Kolumbijské univerzity a Evelyn Korn z univerzity v Marburgu, stejně jako Marina Della Giusta z univerzity v Readingu, Maria Laura di Tommaso z univerzity v Turíně a Steiner Strøm z univerzity v Oslu, aplikovali stejný přístup na téma prostituce. Zdá se, že zde funguje ekonomický přístup lépe, vzhledem k tomu, že peníze jsou, nepopírám, jedinou relevantní měnou. Edlund a Korn zacházejí s manželkou a prostitutkou jako s náhradou. Třetí alternativa, pracující v běžném zaměstnání, je vyloučena předpokladem.
Podle dostupných údajů si prostitutky vydělají mnohem více než ženy v běžném zaměstnání. Otázkou tedy je: proč je zde tak velká přirážka za tak nízkou kvalifikaci?
HOLIDAY SALE: PS for less than $0.7 per week
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Na straně poptávky je nadržený muž, mnohdy na cestě, který zvažuje výhody toho jít s prostitutkou proti nevýhodám toho být chycen. Na straně nabídky je prostitutka, která potřebuje vyšší výdělky jako kompenzaci za vyšší riziko nákazy, násilí a zkažených vyhlídek na manželství. “Pokud je manželství pro ženy zdrojem příjmu,“ píše Edlund a Korn, “pak prostituce musí kompenzovat ztracené příležitosti na trhu s manželstvím.“ Takže vyšší přirážka reflektuje cenu nevyužité příležitosti, kterou prostitutka platí za to, že dělá sexuální služby.
Odpověď na otázku, proč konkurence nesníží odměny pro sexuální pracovnice, je nasnadě. Mají totiž “vyhrazenou mzdu“: Pokud jim bude nabízeno méně, najdou si méně riskantní způsob obživy.
Jaké právo má stát k narušování kontraktů uzavřených mezi ochotnými kupci a prodejci? Proč celkově trh nedekriminalizovat, jak chce mnoho sexuálních pracovnic. Stejně jako všechny trhy, i ten se sexem potřebuje regulaci, zejména k ochraně zdraví a bezpečnosti jeho pracovníků. A stejně jako na jiných trzích, kriminální aktivity, včetně násilí, jsou již nelegální.
Na druhou stranu, existuje silné hnutí s cílem zakázat nákup sexu celkově. Takzvaný Zákon nákupu sexuálních služeb, který kriminalizuje nákup (nicméně ne prodej) sexuálních služeb, byl přijat ve Švédsku, Norsku, na Islandu a v Severním Irsku. Očekává se, že vynucené snížení poptávky sníží nabídku, bez potřeby kriminalizovat poskytovatele. Existují důkazy, že to již mělo zamýšlený efekt. (Ačkoliv podporovatelé takzvaného Nordického systému ignorují efekt kriminalizace nákupu sexu na příjmy těch, kdo ho prodávají, nebo by prodávali.)
Hnutí pro zákaz sexu bylo posíleno vzrůstem mezinárodního obchodu se ženami (stejně jako s drogami). To se dá možná počítat jako cena za globalizaci, zejména pokud to zahrnuje příliv do západních zemí ze zemí, kde je přístup k ženám výrazně jiný.
Navrhované řešení je ale příliš extrémní. Premisa Zákonu o nákupu sexuálních služeb je, že prostituce je pro ženu vždy něco nedobrovolného – že je to organická forma násilí proti ženám a dívkám. Nevidím však žádný důvod proč tomu věřit. Klíčová otázka tkví v definici slova “dobrovolný.“
Pravda, některá prostitutky jsou zotročené a muži, kteří využívají jejich služeb, by měli být stíháni. Zákony proti využití otrocké práce již ale existují. Tipoval bych si, že většina prostitutek zvolila svou práci neochotně, pod tíhou potřeby, nikoliv však nedobrovolně. Pokud jsou muži, kteří využívají jejich služeb, kriminalizováni, pak by měli být kriminalizováni i lidé využívajících služeb zaměstnanců u kas v supermarketech, v call centrech a podobně.
A existují také prostitutky (jistě, je jich menšina), které tvrdí, že si svou práci užívají. A jsou zde také samozřejmě mužští prostituté, gay i heterosexuální, kteří jsou obvykle feministickými kritiky prostituce ignorováni. Ve zkratce, vidění lidské přirozenosti těch, kdo se domáhají zákazu nákupu sexu, je stejně omezené jako to ekonomů. Jak pravil Sv. Augustin, “Když se zbavíš děvek, svět se bude svíjet v chtíči.“
Všechny argumenty proti prostituci založené na poznámkách o nerovnosti a nátlaku jsou nakonec povrchní. Existuje však samozřejmě silný etický argument proti prostituci. Ale pokud nejsme připraveni se tím zabývat – a to naše liberální civilizace není – tak to nejlepší, co můžeme udělat, je regulovat obchod.