Váhavé blues globální ekonomiky

NEW HAVEN – Hospodářská zpomalení lze často charakterizovat jako období váhání. Spotřebitelé váhají s koupí nového domu či auta v domnění, že starý dům či auto ještě chvíli bez problémů vydrží. Manažeři váhají s navýšením počtu zaměstnanců, koupí nové kancelářské budovy nebo výstavbou nové továrny a čekají na zprávy, po nichž přestanou mít strach otevírat se novým nápadům. Nakolik bychom se tedy z tohoto pohledu měli obávat následků dnešního váhání?

Váhavost se často podobá prokrastinaci. Člověk může mít mlhavé pochybnosti a pociťovat potřebu věci ještě promyslet; mezitím se mu do myšlenek vloudí jiné záležitosti a žádné rozhodnutí nakonec nepadne. Zeptejte se lidí, proč odkládají věci na pozdější dobu, a pravděpodobně žádnou jednoznačnou odpověď nedostanete.

Jak se tedy podobné chování stává natolik rozšířeným, že přivodí hospodářský pokles? Důvody k odkládání aktivit, které by stimulovaly ekonomiku, mohou být jen obtížně rozlišitelné.

Jako první člověka napadá zpětná vazba od ostatních váhavců. Příjmové efekty a psychologie davu mohou kolísavost jednotlivce zesilovat. Zároveň však musí existovat nějaký počáteční faktor, který cyklus zpětné vazby odstartuje – nějaký základní zdroj váhavosti.

Jednou z možných příčin je ztráta ekonomické „důvěry“. Indexy důvěry, zveřejňované a dostupné od 50. let, jsou založené na výzkumech veřejného mínění, které kladou spotřebitelům či podnikatelům otázky týkající se jejich vnímání podnikatelské činnosti a očekávání budoucích příjmů a zaměstnanosti.

Dalším zdrojem váhání je „nejistota“ v oblasti hospodářské politiky. Pokud podnikatelé nevědí, jaké regulace, daně nebo v horším případě zestátňování se chystají, mohou propadnout nervozitě. Tento poznatek je starý, byl formulován už ve 30. letech během velké hospodářské krize, ale až donedávna se správně neměřil.

Go beyond the headlines with PS - and save 30%

Go beyond the headlines with PS - and save 30%

As the US presidential election nears, stay informed with Project Syndicate - your go-to source of expert insight and in-depth analysis of the issues, forces, and trends shaping the vote. Subscribe now and save 30% on a new Digital subscription.

Subscribe Now

V pracovní studii z roku 2015 vytvořili ekonomové Scott R. Baker, Nicholas Bloom a Steven J. Davis s využitím digitálních zpravodajských archivů indexy nejistoty hospodářské politiky (EPU) pro celkem dvanáct zemí. Tyto indexy (zahrnující Čínu, Francii, Indii, Itálii, Japonsko, Jihokorejskou republiku, Kanadu, Německo, Rusko, Spojené státy, Španělsko a Velkou Británii) vznikly tak, že se za každý měsíc sečetl v dané zemi počet novinových článků, u nichž se současně sešla trojice značek „hospodářský“ (E), „politika“ (P) a „nejistota“ (U).

Index pro daný měsíc se pak rovnal podílu počtu článků s těmito třemi výrazy a celkového počtu článků, které ve stejném měsíci vyšly v příslušných novinách. Správné překlady zmíněných tří pojmů byly v každé zemi konzultovány s rodilými mluvčími. Indexy se měřily za období několika desítek let a ve dvou zemích, v USA a Velké Británii, sahaly až do roku 1900. Americký index je v korelaci s implicitní cenovou volatilitou na trzích s opcemi (VIX).

Autoři studie zjistili, že jejich EPU index ve všech 12 státech předznamenává hospodářskou kontrakci a že u obou zemí s dlouhodobě vypracovanými indexy byly hodnoty EPU během velké hospodářské krize vysoké. Vyvolávají však kontrakce nejistotu, kladou si autoři otázku, anebo nejistota vyvolává kontrakce? Jelikož víme, že lidé na sebe velmi intenzivně reagují, funguje příčinná souvislost pravděpodobně oběma směry ve smyčce zpětných vazeb.

Hlubší a zajímavější otázka zní, co tuto nejistotu vyvolává. Odpověď na ni vyžaduje „dojmologické“ charakterizace dosud probíhajících příběhů a myšlenek, které mohou ovlivnit veřejné úvahy – nebo vyhýbání se úvahám – o ekonomice.

Pokud jde o velkou hospodářskou krizi, člověk si klade otázku, zda vysoký stupeň EPU souvisel se společenskými trendy po excesech 20. let, které přiživily strach z komunismu a ve Spojených státech i obavy z programu New Deal. Klademe si otázku, zda strach z fašistických režimů a z blížící se války prodloužil depresi po Hitlerově nástupu k moci v roce 1933. Pozornost věnovaná knize Johannese Steeleho Druhá světová válka, která už v roce 1934 předpověděla tuto událost, naznačuje, že strach z války byl natolik častým tématem diskusí, aby opodstatnil určitou váhavost. Lidem, kteří prožili první světovou válku, musela představa jejího opakování připadat hrůzostrašná.

Samozřejmě nelze dokázat, zda tyto příběhy či myšlenky skutečně prodloužily velkou hospodářskou krizi. Jak poznáme, které interpretace ovlivňují myšlení lidí? Na druhou stranu si můžeme být docela jistí, že některé tyto příběhy opravdu mají vliv na vnímání hospodářské nejistoty.

Psychologové ukázali, že se u lidí projevuje „afektivní heuristika“ neboli tendence připojovat ke vzpomínkám emoce a dopouštět, aby tyto emoce ovlivňovaly rozhodovací proces i v případě, že rozhodnutí nijak nesouvisí s tím, co tyto emoce vyvolalo. Záměna nesourodých emocí pak může vyvolat dysfunkci výkonu, neschopnost jednat, váhavost.

Některé typy příběhů, které kolují dnes – a jež souvisejí s rostoucím nacionalismem nebo se strachem z problémů, které pro tradiční kulturní hodnoty představují imigranti –, mohou rovněž vést k větší váhavosti. Na červnové hlasování o brexitu ve Velké Británii pohlížel celý svět s mimořádným znepokojením jako na signál politické nestability. Stále četnější výskyt terorismu připojil k tomuto vývoji událostí intenzivní emoční prvek.

Podpoří tyto obavy ekonomickou váhavost natolik, že to přivodí další celosvětovou recesi? Jakákoliv odpověď by v tuto chvíli byla ovlivněná náladou a nepřesná. Vzhledem k důležitosti následků bychom však neměli polevit v úvahách, jak tyto obavy ovlivňují ekonomické rozhodování.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.