BONN – Po hurikánech, které letos udeřily v Karibiku, Texasu a na Floridě, zůstaly zatopené dálnice, zničené domy a podniky a zpřetrhané životy. Povodňové vody už sice opadly, ale obrazy chaosu zůstávají vryty do naší kolektivní paměti. Obnova potrvá roky, možná desítiletí, a bude stát miliardy dolarů.
Odborníci nám říkají, že hurikány nabývají na síle vlivem teplejších oceánů a že další důsledky antropogenních změn klimatu – od krutých such v Africkém rohu po extrémní povodně v Asii – za sebou nechávají miliony bez jídla a základního přístřeší. Přestože však souvislost mezi spalováním fosilních paliv a smrtícím počasím už roky sílí, tvůrci politik zatím ne vždy výstrahy vyslyšeli.
To se rychle mění. Státy, občané a rostoucí počet firem po celém světě konečně začínají jednat. Tento měsíc se na konferenci OSN o změně klimatu v německém Bonnu shromáždily tisíce, aby vystupňovaly ambice v boji proti změně klimatu. Po úspěšné pařížské klimatické dohodě, dojednané před dva lety, se od dalšího pokroku a pokračující spolupráce očekává mnoho.
Jednou ze slibnějších iniciativ poslední doby je Koalice vůdců pro zpoplatnění uhlíku (CPLC), která sdružuje 30 vlád a víc než 180 podniků a strategických partnerů s cílem dát emisím oxidu uhličitého finanční hodnotu. Myšlenka je jednoduchá: máme-li splnit cíl pařížské dohody, že omezíme vzestup průměrné globální teploty na méně než 2° Celsia nad preindustriální úroveň, ideálně na 1,5°C nad tuto úroveň, musíme dramaticky snížit emise. Jako spolupředsedové CPLC jsme přesvědčeni, že jedním z nejlepších způsobů jak toho dosáhnout je přesunout společenské a ekonomické náklady skleníkových plynů z veřejnosti na znečišťovatele.
Za sílícího smyslu pro klimatickou naléhavost už není přijatelné bezplatně znečišťovat a účet přenechat budoucím generacím. Stanovit cenu uhlíku je nejúčinnější způsob jak snížit globální emise a zároveň podpořit udržitelný a robustní hospodářský růst. Zpoplatněním znečištění navíc vlády mohou vytvářet příjmy na investice třeba do čisté energie, škol a zdravotní péče, jednalo by se tedy o dvojité vítězství.
Konečným cílem je samozřejmě povzbudit podniky, aby se polepšily, a rostoucí podíl podnikatelských lídrů dnes chápe, že zpoplatnit uhlík je jedním z nejlepších způsobů jak zakročit proti změně klimatu. Uvědomují si také, že jejich podniky mohou vzkvétat i během úsilí o snižování emisí.
Řada významných podnikatelů dokonce patří mezi nejnadšenější zastánce účinného zpoplatnění uhlíku. Projekt zveřejňování uhlíku minulý měsíc odhalil, že počet společností, které mají plány k využívání interních mechanismů zpoplatnění uhlíku, se celosvětově rozrostl na téměř 1400, oproti 150 v roce 2014. Patří mezi ně víc než sto největších společností světa, s úhrnem ročních výnosů kolem sedmi bilionů dolarů. Společnost Royal DSM (řízená jedním z autorů tohoto článku) si stanovila cenu uhlíku na 50 eur za tunu; připojila se tak k dalším globálním společnostem, jako jsou Michelin, Danone a General Motors, ve využívání smysluplných cen uhlíku k zajištění, že jejich podnikání odolá budoucnosti.
Uhlíkové znečištění zpoplatňuje také zhruba 40 zemí, včetně Kanady, a další vlády se chystají brzy zavést podobné systémy. Čína v roce 2015 oznámila plány na vytvoření největšího systému zpoplatnění uhlíku na světě. Ontario, Québec a Kalifornie letos podepsaly dohodu o vytvoření druhého největšího trhu s uhlíkem na světě.
Tento trend musí pokračovat – z ekologických i ekonomických důvodů. Studie z května 2017, uskutečněná Vysokým výborem pro ceny uhlíku, jejž vedou dva špičkoví ekonomové světa, Joseph E. Stiglitz a Nicholas Stern, zjistila, že stanovení „pevných cen uhlíku“ je důležité nejen pro snížení celosvětových emisí, ale i pro udržení inovací a růstu.
Ovšemže se zpoplatnění uhlíkového znečištění musí stát součástí širšího souboru opatření k tomu, aby naše ekonomiky a společnosti odolaly budoucnosti. Abychom dál snížili emise skleníkových plynů a podpořili živost ekonomiky, musíme zlepšit veřejnou dopravu, stavět energeticky účinné budovy a podporovat snahy firem, novátorů a investorů vyvíjet řešení v oblasti čistých energií. Kanada už tak postupuje, protože víme, že takové politiky dokážou snižovat emise a pomoci vytvářet nová, dobře placená pracovní místa.
Jak se často říká, změna klimatu představuje výzvu i příležitost. Zpoplatněním uhlíkového znečištění a zapojením našich kolektivních schopností dokážeme výzvu řešit a příležitosti využít. Sdružování novátorského a podnikatelského ducha v zemích a podnicích nám umožní bojovat proti změně klimatu, upevnit naše ekonomiky a společnosti a zanechat našim dětem a vnoučatům zdravější planetu.
Z angličtiny přeložil David Daduč
BONN – Po hurikánech, které letos udeřily v Karibiku, Texasu a na Floridě, zůstaly zatopené dálnice, zničené domy a podniky a zpřetrhané životy. Povodňové vody už sice opadly, ale obrazy chaosu zůstávají vryty do naší kolektivní paměti. Obnova potrvá roky, možná desítiletí, a bude stát miliardy dolarů.
Odborníci nám říkají, že hurikány nabývají na síle vlivem teplejších oceánů a že další důsledky antropogenních změn klimatu – od krutých such v Africkém rohu po extrémní povodně v Asii – za sebou nechávají miliony bez jídla a základního přístřeší. Přestože však souvislost mezi spalováním fosilních paliv a smrtícím počasím už roky sílí, tvůrci politik zatím ne vždy výstrahy vyslyšeli.
To se rychle mění. Státy, občané a rostoucí počet firem po celém světě konečně začínají jednat. Tento měsíc se na konferenci OSN o změně klimatu v německém Bonnu shromáždily tisíce, aby vystupňovaly ambice v boji proti změně klimatu. Po úspěšné pařížské klimatické dohodě, dojednané před dva lety, se od dalšího pokroku a pokračující spolupráce očekává mnoho.
Jednou ze slibnějších iniciativ poslední doby je Koalice vůdců pro zpoplatnění uhlíku (CPLC), která sdružuje 30 vlád a víc než 180 podniků a strategických partnerů s cílem dát emisím oxidu uhličitého finanční hodnotu. Myšlenka je jednoduchá: máme-li splnit cíl pařížské dohody, že omezíme vzestup průměrné globální teploty na méně než 2° Celsia nad preindustriální úroveň, ideálně na 1,5°C nad tuto úroveň, musíme dramaticky snížit emise. Jako spolupředsedové CPLC jsme přesvědčeni, že jedním z nejlepších způsobů jak toho dosáhnout je přesunout společenské a ekonomické náklady skleníkových plynů z veřejnosti na znečišťovatele.
Za sílícího smyslu pro klimatickou naléhavost už není přijatelné bezplatně znečišťovat a účet přenechat budoucím generacím. Stanovit cenu uhlíku je nejúčinnější způsob jak snížit globální emise a zároveň podpořit udržitelný a robustní hospodářský růst. Zpoplatněním znečištění navíc vlády mohou vytvářet příjmy na investice třeba do čisté energie, škol a zdravotní péče, jednalo by se tedy o dvojité vítězství.
Konečným cílem je samozřejmě povzbudit podniky, aby se polepšily, a rostoucí podíl podnikatelských lídrů dnes chápe, že zpoplatnit uhlík je jedním z nejlepších způsobů jak zakročit proti změně klimatu. Uvědomují si také, že jejich podniky mohou vzkvétat i během úsilí o snižování emisí.
BLACK FRIDAY SALE: Subscribe for as little as $34.99
Subscribe now to gain access to insights and analyses from the world’s leading thinkers – starting at just $34.99 for your first year.
Subscribe Now
Řada významných podnikatelů dokonce patří mezi nejnadšenější zastánce účinného zpoplatnění uhlíku. Projekt zveřejňování uhlíku minulý měsíc odhalil, že počet společností, které mají plány k využívání interních mechanismů zpoplatnění uhlíku, se celosvětově rozrostl na téměř 1400, oproti 150 v roce 2014. Patří mezi ně víc než sto největších společností světa, s úhrnem ročních výnosů kolem sedmi bilionů dolarů. Společnost Royal DSM (řízená jedním z autorů tohoto článku) si stanovila cenu uhlíku na 50 eur za tunu; připojila se tak k dalším globálním společnostem, jako jsou Michelin, Danone a General Motors, ve využívání smysluplných cen uhlíku k zajištění, že jejich podnikání odolá budoucnosti.
Uhlíkové znečištění zpoplatňuje také zhruba 40 zemí, včetně Kanady, a další vlády se chystají brzy zavést podobné systémy. Čína v roce 2015 oznámila plány na vytvoření největšího systému zpoplatnění uhlíku na světě. Ontario, Québec a Kalifornie letos podepsaly dohodu o vytvoření druhého největšího trhu s uhlíkem na světě.
Tento trend musí pokračovat – z ekologických i ekonomických důvodů. Studie z května 2017, uskutečněná Vysokým výborem pro ceny uhlíku, jejž vedou dva špičkoví ekonomové světa, Joseph E. Stiglitz a Nicholas Stern, zjistila, že stanovení „pevných cen uhlíku“ je důležité nejen pro snížení celosvětových emisí, ale i pro udržení inovací a růstu.
Ovšemže se zpoplatnění uhlíkového znečištění musí stát součástí širšího souboru opatření k tomu, aby naše ekonomiky a společnosti odolaly budoucnosti. Abychom dál snížili emise skleníkových plynů a podpořili živost ekonomiky, musíme zlepšit veřejnou dopravu, stavět energeticky účinné budovy a podporovat snahy firem, novátorů a investorů vyvíjet řešení v oblasti čistých energií. Kanada už tak postupuje, protože víme, že takové politiky dokážou snižovat emise a pomoci vytvářet nová, dobře placená pracovní místa.
Jak se často říká, změna klimatu představuje výzvu i příležitost. Zpoplatněním uhlíkového znečištění a zapojením našich kolektivních schopností dokážeme výzvu řešit a příležitosti využít. Sdružování novátorského a podnikatelského ducha v zemích a podnicích nám umožní bojovat proti změně klimatu, upevnit naše ekonomiky a společnosti a zanechat našim dětem a vnoučatům zdravější planetu.
Z angličtiny přeložil David Daduč