Mezivládní panel o změně klimatu nedávno zveřejnil zneklidňující údaje o důsledcích globálního oteplování v některých z nejchudších regionů světa. Očekává se, že do roku 2100 bude mezi jednou až třemi miliardami lidí trpět nedostatkem vody. Globální oteplování v těchto oblastech zesílí odpařování a citelně omezí dešťové srážky – na Středním východě a v severní Africe až o 20% – a množství vody, jež bude k dispozici na osobu, se do poloviny století ztenčí na polovinu.
Tento náhlý nedostatek živlu, jehož symbolický a duchovní význam odpovídá jeho stěžejní úloze v lidském životě, vyvolá napětí a zjitří konflikty po celém světě. Jako první budou zasaženy Afrika, Střední východ a střední Asie. Ozvuky ovšem budou celosvětové.
Tento ponurý výhled není ani omluvou apatie, ani důvodem k pesimismu. Konflikty mohou být nevyhnutelné; války však nikoliv. Naše schopnost odvrátit „války o vodu“ bude záviset na kolektivní dovednosti předvídat pnutí a nacházet technická a institucionální řešení, jimiž se s propukajícími konflikty vypořádáme. Dobrou zprávou je, že taková řešení existují a svou účinnost prokazují den co den.
Přehrady – jsou-li velikostně a projektově vhodné – mohou přispět k lidskému rozvoji, neboť působí proti změně klimatu a regulují zásoby vody. V novém kontextu nedostatku však infrastrukturní projekty na horních tocích mezinárodních řek mohou ovlivňovat kvalitu a dostupnost vody v sousedních státech, a tedy vyvolávat napětí.
Organizace povodí řek, například ty, jež byly založeny na Nilu, Nigeru nebo Senegalu, přispívají k usnadnění dialogu mezi státy sdílejícími vodní zdroje. Vytvářením společné vize rozvoje mezinárodních vodních toků tyto iniciativy regionální spolupráce směřují ke společnému vlastnictví zdroje, čímž snižují riziko, že by spory ohledně vody přerostly v násilí.
Většina mezinárodních vodních toků takovýto rámec k dialogu má, leč v různých fázích rozvoje a s různou mírou úspěšnosti. Máme-li brát prognózy změny klimatu vážně, mezinárodní společenství by tyto iniciativy mělo posílit. Kde neexistují, je třeba je ve spolupráci s dotčenými zeměmi zřídit. Oficiální rozvojová pomoc může vytvořit pobídky ke spolupráci financováním sběru dat, poskytováním odborných znalostí anebo požadavkem konstruktivních jednání jako podmínky úvěrů.
Mezinárodní konflikty kvůli vodě ovšem nejsou jedinou stranou mince. K nejnásilnějším válkám o vodu nedochází mezi státy, nýbrž uvnitř států. Nouze o vodu podněcuje etnické střety, neboť jednotlivé komunity se začínají strachovat o vlastní přežití a snaží se zdroj ovládnout. V Dárfúru opakovaná sucha napustila jedem vztahy mezi zemědělci a kočovnými pastevci a válka, jíž dnes bezmocně přihlížíme, přichází po letech stupňujícího se konfliktu. Čadu hrozí, že podlehne témuž koloběhu násilí.
Je tedy naléhavě nutné prostřednictvím lokálních rozvojových iniciativ uspokojit základní lidské potřeby obyvatelstev. Jako účinné nástroje prevence konfliktů se mohou ukázat venkovské vodohospodářské projekty, které dotčeným populacím zajistí přístup k vodě v rozsáhlých pásech země. S využitím moderního satelitního snímkování jsou zakládány zabezpečené pastevecké koridory, které navedou kočovníky a jejich stáda na vhodná místa. Takovéto iniciativy poskytují vzácné příležitosti k dialogu a spolupráci mezi soupeřícími komunitami. Klíčem je předvídat potřebu jednat dřív, než se napětí vystupňuje až za hranici, odkud už není návratu.
Je také potřeba se vypořádat se spotřebou vody. Zemědělství se na využití vody v celém světě podílí více než 70%. Pro maximalizaci efektivity využití vody v tomto sektoru jsou rozhodující agronomický výzkum a technické inovace a je nezbytné je posunout mnohem dále. Řešení nedostatku vody si ale nevyhnutelně vyžádá revizi zemědělských postupů a politik na celém světě, aby byla zajištěna jejich udržitelnost.
Rozvojová výzva už nesestává pouze z potřeby zavést vodu pro zemědělské účely do oblastí, kde chybí. Jak ilustruje dramatické ubývání Aralského jezera, Čadského jezera a Mrtvého moře, vyžaduje ochranu vzácných přírodních zdrojů a zajištění jejich spravedlivého rozdělení mezi střetávající se potřeby. Zodpovědné využívání si vyžádá vhodné ekonomické pobídky. V západní Africe či na Středním východě, ve střední Asii nebo Indii to rovněž může přispět ke zmírnění střetů kvůli vodě.
Vzhledem k bezprecedentnímu rozsahu hrozby nepřichází v úvahu pokračování ve vyjetých kolejích. Studená válka skončila mírově díky realismu, prozíravosti a síle vůle. Tyto tři vlastnosti je třeba zapojit do díla, máme-li naši planetu ušetřit rozsáhlých válek o vodu. Tato globální výzva také vyžaduje inovaci v globálním řízení, a právě proto podporujeme vytvoření Agentury životního prostředí OSN, která by získala právní a finanční zdroje potřebné k hledání východisek ze zmiňovaných problémů.
Lidstvo se tomuto dilematu vody musí začít věnovat. Čekání není součástí řešení.
Mezivládní panel o změně klimatu nedávno zveřejnil zneklidňující údaje o důsledcích globálního oteplování v některých z nejchudších regionů světa. Očekává se, že do roku 2100 bude mezi jednou až třemi miliardami lidí trpět nedostatkem vody. Globální oteplování v těchto oblastech zesílí odpařování a citelně omezí dešťové srážky – na Středním východě a v severní Africe až o 20% – a množství vody, jež bude k dispozici na osobu, se do poloviny století ztenčí na polovinu.
Tento náhlý nedostatek živlu, jehož symbolický a duchovní význam odpovídá jeho stěžejní úloze v lidském životě, vyvolá napětí a zjitří konflikty po celém světě. Jako první budou zasaženy Afrika, Střední východ a střední Asie. Ozvuky ovšem budou celosvětové.
Tento ponurý výhled není ani omluvou apatie, ani důvodem k pesimismu. Konflikty mohou být nevyhnutelné; války však nikoliv. Naše schopnost odvrátit „války o vodu“ bude záviset na kolektivní dovednosti předvídat pnutí a nacházet technická a institucionální řešení, jimiž se s propukajícími konflikty vypořádáme. Dobrou zprávou je, že taková řešení existují a svou účinnost prokazují den co den.
Přehrady – jsou-li velikostně a projektově vhodné – mohou přispět k lidskému rozvoji, neboť působí proti změně klimatu a regulují zásoby vody. V novém kontextu nedostatku však infrastrukturní projekty na horních tocích mezinárodních řek mohou ovlivňovat kvalitu a dostupnost vody v sousedních státech, a tedy vyvolávat napětí.
Organizace povodí řek, například ty, jež byly založeny na Nilu, Nigeru nebo Senegalu, přispívají k usnadnění dialogu mezi státy sdílejícími vodní zdroje. Vytvářením společné vize rozvoje mezinárodních vodních toků tyto iniciativy regionální spolupráce směřují ke společnému vlastnictví zdroje, čímž snižují riziko, že by spory ohledně vody přerostly v násilí.
Většina mezinárodních vodních toků takovýto rámec k dialogu má, leč v různých fázích rozvoje a s různou mírou úspěšnosti. Máme-li brát prognózy změny klimatu vážně, mezinárodní společenství by tyto iniciativy mělo posílit. Kde neexistují, je třeba je ve spolupráci s dotčenými zeměmi zřídit. Oficiální rozvojová pomoc může vytvořit pobídky ke spolupráci financováním sběru dat, poskytováním odborných znalostí anebo požadavkem konstruktivních jednání jako podmínky úvěrů.
BLACK FRIDAY SALE: Subscribe for as little as $34.99
Subscribe now to gain access to insights and analyses from the world’s leading thinkers – starting at just $34.99 for your first year.
Subscribe Now
Mezinárodní konflikty kvůli vodě ovšem nejsou jedinou stranou mince. K nejnásilnějším válkám o vodu nedochází mezi státy, nýbrž uvnitř států. Nouze o vodu podněcuje etnické střety, neboť jednotlivé komunity se začínají strachovat o vlastní přežití a snaží se zdroj ovládnout. V Dárfúru opakovaná sucha napustila jedem vztahy mezi zemědělci a kočovnými pastevci a válka, jíž dnes bezmocně přihlížíme, přichází po letech stupňujícího se konfliktu. Čadu hrozí, že podlehne témuž koloběhu násilí.
Je tedy naléhavě nutné prostřednictvím lokálních rozvojových iniciativ uspokojit základní lidské potřeby obyvatelstev. Jako účinné nástroje prevence konfliktů se mohou ukázat venkovské vodohospodářské projekty, které dotčeným populacím zajistí přístup k vodě v rozsáhlých pásech země. S využitím moderního satelitního snímkování jsou zakládány zabezpečené pastevecké koridory, které navedou kočovníky a jejich stáda na vhodná místa. Takovéto iniciativy poskytují vzácné příležitosti k dialogu a spolupráci mezi soupeřícími komunitami. Klíčem je předvídat potřebu jednat dřív, než se napětí vystupňuje až za hranici, odkud už není návratu.
Je také potřeba se vypořádat se spotřebou vody. Zemědělství se na využití vody v celém světě podílí více než 70%. Pro maximalizaci efektivity využití vody v tomto sektoru jsou rozhodující agronomický výzkum a technické inovace a je nezbytné je posunout mnohem dále. Řešení nedostatku vody si ale nevyhnutelně vyžádá revizi zemědělských postupů a politik na celém světě, aby byla zajištěna jejich udržitelnost.
Rozvojová výzva už nesestává pouze z potřeby zavést vodu pro zemědělské účely do oblastí, kde chybí. Jak ilustruje dramatické ubývání Aralského jezera, Čadského jezera a Mrtvého moře, vyžaduje ochranu vzácných přírodních zdrojů a zajištění jejich spravedlivého rozdělení mezi střetávající se potřeby. Zodpovědné využívání si vyžádá vhodné ekonomické pobídky. V západní Africe či na Středním východě, ve střední Asii nebo Indii to rovněž může přispět ke zmírnění střetů kvůli vodě.
Vzhledem k bezprecedentnímu rozsahu hrozby nepřichází v úvahu pokračování ve vyjetých kolejích. Studená válka skončila mírově díky realismu, prozíravosti a síle vůle. Tyto tři vlastnosti je třeba zapojit do díla, máme-li naši planetu ušetřit rozsáhlých válek o vodu. Tato globální výzva také vyžaduje inovaci v globálním řízení, a právě proto podporujeme vytvoření Agentury životního prostředí OSN, která by získala právní a finanční zdroje potřebné k hledání východisek ze zmiňovaných problémů.
Lidstvo se tomuto dilematu vody musí začít věnovat. Čekání není součástí řešení.