SINGAPUR – Klimatické změny představují jednoznačně největší výzvu, před níž lidstvo stojí. Přesto budoucí prezident Spojených států amerických – země, která je druhým největším emitentem skleníkových plynů na světě a klíčovým aktérem klimatické politiky – nevěří, že k nim dochází nebo že se na nich přinejmenším podílejí lidé. Pokud chce Donald Trump skutečně „učinit Ameriku opět velkou“, jak hlásal jeho předvolební slogan, bude muset svůj postoj změnit a přihlásit se ke klimatické agendě.
Prozatím situace příliš slibně nevypadá. Navzdory hromadě vědeckých dat Trump nadále tvrdí, že neexistují žádné důkazy, podle nichž by ke globálnímu oteplování přispívali lidé. Dokonce jednou označil klimatické změny za „podfuk“, který vymysleli Číňané, aby snížili konkurenceschopnost amerických výrobků (třebaže později Trump z tohoto nařčení vycouval). Svou obecnější skepsi ke klimatickým změnám vyvolaným člověkem si každopádně zachovává.
V souladu s tímto uvažováním ohlásil Trump záměr zvrátit limity uhlíkových emisí u uhelných elektráren, zvýšit produkci fosilních paliv a omezit podporu větrné a sluneční energie. Kromě toho se zavázal, že se zasadí o odstoupení USA od globální dohody o klimatických změnách uzavřené loni v prosinci v Paříži. Takový obrat by byl pro globální úsilí řešit klimatické změny katastrofou.
Stejně jako odmítnutí prezidenta George W. Bushe podepsat v roce 2005 kjótský protokol o klimatických změnách roztočilo spirálu rostoucích emisí, mohlo by stejnou reakci vyvolat také Trumpovo rozhodnutí nesplnit americké závazky dané pařížskou smlouvou. Mnoho států se už koneckonců obává nákladů spojených s plněním vlastních národních závazků, zejména v době loudavého hospodářského zotavení. A spalování fosilních paliv je u většiny ekonomických činností stále levnější než využívání čistší energie (nebudeme-li brát v potaz vzniklé ekologické škody).
V dlouhodobějším měřítku přitom spalování fosilních paliv samozřejmě zvýší náklady na zdravotnictví a zbrzdí produktivitu zaměstnanců. A pak jsou zde ekonomické a lidské náklady spojené se stále četnějšími a silnějšími katastrofami souvisejícími se změnami klimatu – například se záplavami, suchy, bouřemi a vlnami veder, jež jsou celosvětově na vzestupu.
Pravdou je, že se Trump nedávno sešel s někdejším americkým vicepremiérem a hlasitým klimatickým aktivistou Alem Gorem. Zdá se však nepravděpodobné, že by budoucí prezident změnil svůj postoj k otázce klimatických změn – už proto, že členové kabinetu, které prozatím vybral, vesměs zpívají stejnou písničku.
Dobré je, že on sám to možná dělat nemusí. Některé kroky, které může Trump podniknout v zájmu splnění jiných cílů – od pozvednutí americké ekonomiky až po zvýšení globálního vlivu země –, totiž zároveň podporují klimatickou agendu.
Prvním takovým krokem je zvýšení investic do výzkumu a vývoje v klimaticky šetrných oblastech, jako jsou energetická účinnost a skladování, systémy obnovitelné energie nebo bezpečnější a menší automobily. Technologické průlomy v těchto oblastech – které jsou USA obzvláště způsobilé realizovat – by byly skvělé pro podnikání. A vybudování technologicky špičkových výrobních a účinných energetických sektorů je možná Trumpovou nejlepší nadějí, jak splnit předvolební slib a vytvořit pro Američany velký počet nových pracovních míst.
Trumpovi by se možná líbilo oživit ocelářství a těžbu uhlí ve státech takzvaného Rezavého pásu, jež se klíčovým způsobem podílely na jeho volebním vítězství, avšak něco takového je pravděpodobně nemožné (stejně jako import velkého počtu pracovních míst ve výrobní sféře ze zahraničí). Uhelná energetika je už v USA na ústupu, neboť zdravotní a ekologické (tedy nejen klimatické) problémy nutí firmy tyto provozy zavírat.
Naopak produkce zemního plynu je na historickém maximu; její podíl na celkové produkci energie dnes činí 33%, což je více než u uhlí. Na vzestupu jsou rovněž obnovitelné zdroje a jaderná energie a tento trend bude téměř jistě pokračovat. Chce-li Trump oživit Rezavý pás, pak musí těchto trendů využít a prosazovat inovativnější, energeticky účinný přístup podobný tomu, jenž dnes pomáhá podporovat hospodářský růst ve státech Kalifornie a New York.
Trump by mohl posílit pokrok v dynamických a ziskových sektorech s vysokou energetickou účinností tím, že by energetickou účinnost zakomponoval do stavebních předpisů. Nové budovy a další infrastruktura by měly mít energeticky účinné osvětlení (včetně lepšího využití slunečního svitu), vytápění a klimatizaci. Nesmírně přínosná je i rekonstrukce stávajících budov se zřetelem na efektivnější využívání energie.
Existuje i další klíčový důvod, proč by se klimatický skeptik Trump mohl nechat přesvědčit k dalšímu pokroku v oblasti klimatické akce: zachování a zvýšení mezinárodního vlivu Ameriky. Jiní význační globální lídři – včetně čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, indického premiéra Nárendry Módího nebo německé kancléřky Angely Merkelové – už vyjádřili obavy z devastace, kterou způsobují znečištěné ovzduší a zhoršování kvality životního prostředí. Opovrhnou-li USA vedoucí rolí v této oblasti, hrozí jim značné poškození vlastní reputace.
Globální vedení v oblasti klimatických změn bude vyžadovat, aby pařížské závazky plnily za prvé a především USA. Je nezbytně důležité, aby Trump dodržel americký Plán čisté energie, jenž pro každý stát vytyčuje cíle v podobě snížení uhlíkových emisí – hlavním úkolem je přitom snížit do roku 2030 celkové americké emise z výroby elektrické energie o jednu třetinu oproti úrovni z roku 2005. Rozšíření daňových úlev pro producenty a spotřebitele obnovitelné energie by znamenalo velký krok k dosažení tohoto cíle.
Ani splnění cílů daných pařížskou dohodou nebude stačit k odvrácení katastrofálního vzestupu globální teploty. Musíme naše cíle překonat prosazováním čisté energie, čisté dopravy a čistého průmyslu. Americké know-how a důvtip budou při plnění tohoto úkolu nepostradatelné.
Trump chce investovat do energetiky a infrastruktury. Bude-li to dělat klimaticky šetrným způsobem, přinese to USA obrovské výhody – a zbytku světa také. I kdyby si však neuvědomoval, jakou hrozbu klimatické změny představují, pak by měl být tento někdejší magnát přinejmenším schopen rozpoznat úžasnou podnikatelskou příležitost.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.
SINGAPUR – Klimatické změny představují jednoznačně největší výzvu, před níž lidstvo stojí. Přesto budoucí prezident Spojených států amerických – země, která je druhým největším emitentem skleníkových plynů na světě a klíčovým aktérem klimatické politiky – nevěří, že k nim dochází nebo že se na nich přinejmenším podílejí lidé. Pokud chce Donald Trump skutečně „učinit Ameriku opět velkou“, jak hlásal jeho předvolební slogan, bude muset svůj postoj změnit a přihlásit se ke klimatické agendě.
Prozatím situace příliš slibně nevypadá. Navzdory hromadě vědeckých dat Trump nadále tvrdí, že neexistují žádné důkazy, podle nichž by ke globálnímu oteplování přispívali lidé. Dokonce jednou označil klimatické změny za „podfuk“, který vymysleli Číňané, aby snížili konkurenceschopnost amerických výrobků (třebaže později Trump z tohoto nařčení vycouval). Svou obecnější skepsi ke klimatickým změnám vyvolaným člověkem si každopádně zachovává.
V souladu s tímto uvažováním ohlásil Trump záměr zvrátit limity uhlíkových emisí u uhelných elektráren, zvýšit produkci fosilních paliv a omezit podporu větrné a sluneční energie. Kromě toho se zavázal, že se zasadí o odstoupení USA od globální dohody o klimatických změnách uzavřené loni v prosinci v Paříži. Takový obrat by byl pro globální úsilí řešit klimatické změny katastrofou.
Stejně jako odmítnutí prezidenta George W. Bushe podepsat v roce 2005 kjótský protokol o klimatických změnách roztočilo spirálu rostoucích emisí, mohlo by stejnou reakci vyvolat také Trumpovo rozhodnutí nesplnit americké závazky dané pařížskou smlouvou. Mnoho států se už koneckonců obává nákladů spojených s plněním vlastních národních závazků, zejména v době loudavého hospodářského zotavení. A spalování fosilních paliv je u většiny ekonomických činností stále levnější než využívání čistší energie (nebudeme-li brát v potaz vzniklé ekologické škody).
V dlouhodobějším měřítku přitom spalování fosilních paliv samozřejmě zvýší náklady na zdravotnictví a zbrzdí produktivitu zaměstnanců. A pak jsou zde ekonomické a lidské náklady spojené se stále četnějšími a silnějšími katastrofami souvisejícími se změnami klimatu – například se záplavami, suchy, bouřemi a vlnami veder, jež jsou celosvětově na vzestupu.
Pravdou je, že se Trump nedávno sešel s někdejším americkým vicepremiérem a hlasitým klimatickým aktivistou Alem Gorem. Zdá se však nepravděpodobné, že by budoucí prezident změnil svůj postoj k otázce klimatických změn – už proto, že členové kabinetu, které prozatím vybral, vesměs zpívají stejnou písničku.
BLACK FRIDAY SALE: Subscribe for as little as $34.99
Subscribe now to gain access to insights and analyses from the world’s leading thinkers – starting at just $34.99 for your first year.
Subscribe Now
Dobré je, že on sám to možná dělat nemusí. Některé kroky, které může Trump podniknout v zájmu splnění jiných cílů – od pozvednutí americké ekonomiky až po zvýšení globálního vlivu země –, totiž zároveň podporují klimatickou agendu.
Prvním takovým krokem je zvýšení investic do výzkumu a vývoje v klimaticky šetrných oblastech, jako jsou energetická účinnost a skladování, systémy obnovitelné energie nebo bezpečnější a menší automobily. Technologické průlomy v těchto oblastech – které jsou USA obzvláště způsobilé realizovat – by byly skvělé pro podnikání. A vybudování technologicky špičkových výrobních a účinných energetických sektorů je možná Trumpovou nejlepší nadějí, jak splnit předvolební slib a vytvořit pro Američany velký počet nových pracovních míst.
Trumpovi by se možná líbilo oživit ocelářství a těžbu uhlí ve státech takzvaného Rezavého pásu, jež se klíčovým způsobem podílely na jeho volebním vítězství, avšak něco takového je pravděpodobně nemožné (stejně jako import velkého počtu pracovních míst ve výrobní sféře ze zahraničí). Uhelná energetika je už v USA na ústupu, neboť zdravotní a ekologické (tedy nejen klimatické) problémy nutí firmy tyto provozy zavírat.
Naopak produkce zemního plynu je na historickém maximu; její podíl na celkové produkci energie dnes činí 33%, což je více než u uhlí. Na vzestupu jsou rovněž obnovitelné zdroje a jaderná energie a tento trend bude téměř jistě pokračovat. Chce-li Trump oživit Rezavý pás, pak musí těchto trendů využít a prosazovat inovativnější, energeticky účinný přístup podobný tomu, jenž dnes pomáhá podporovat hospodářský růst ve státech Kalifornie a New York.
Trump by mohl posílit pokrok v dynamických a ziskových sektorech s vysokou energetickou účinností tím, že by energetickou účinnost zakomponoval do stavebních předpisů. Nové budovy a další infrastruktura by měly mít energeticky účinné osvětlení (včetně lepšího využití slunečního svitu), vytápění a klimatizaci. Nesmírně přínosná je i rekonstrukce stávajících budov se zřetelem na efektivnější využívání energie.
Existuje i další klíčový důvod, proč by se klimatický skeptik Trump mohl nechat přesvědčit k dalšímu pokroku v oblasti klimatické akce: zachování a zvýšení mezinárodního vlivu Ameriky. Jiní význační globální lídři – včetně čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, indického premiéra Nárendry Módího nebo německé kancléřky Angely Merkelové – už vyjádřili obavy z devastace, kterou způsobují znečištěné ovzduší a zhoršování kvality životního prostředí. Opovrhnou-li USA vedoucí rolí v této oblasti, hrozí jim značné poškození vlastní reputace.
Globální vedení v oblasti klimatických změn bude vyžadovat, aby pařížské závazky plnily za prvé a především USA. Je nezbytně důležité, aby Trump dodržel americký Plán čisté energie, jenž pro každý stát vytyčuje cíle v podobě snížení uhlíkových emisí – hlavním úkolem je přitom snížit do roku 2030 celkové americké emise z výroby elektrické energie o jednu třetinu oproti úrovni z roku 2005. Rozšíření daňových úlev pro producenty a spotřebitele obnovitelné energie by znamenalo velký krok k dosažení tohoto cíle.
Ani splnění cílů daných pařížskou dohodou nebude stačit k odvrácení katastrofálního vzestupu globální teploty. Musíme naše cíle překonat prosazováním čisté energie, čisté dopravy a čistého průmyslu. Americké know-how a důvtip budou při plnění tohoto úkolu nepostradatelné.
Trump chce investovat do energetiky a infrastruktury. Bude-li to dělat klimaticky šetrným způsobem, přinese to USA obrovské výhody – a zbytku světa také. I kdyby si však neuvědomoval, jakou hrozbu klimatické změny představují, pak by měl být tento někdejší magnát přinejmenším schopen rozpoznat úžasnou podnikatelskou příležitost.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.