SYDNEY – Ve Spojených státech a Evropě jsou výhody obnovitelné energie vnímány především jako ekologické. Energie z větru a slunce může kompenzovat potřebu pálit fosilní paliva, čímž zmírní změnu klimatu.
V Číně a Indii je však obnovitelná energie vnímána pozoruhodně jinak. Relativně rychlý přechod od fosilních paliv je v obou zemích poháněn ani ne tak starostmi o změně klimatu, jako spíše ekonomickým přínosem obnovitelných zdrojů energie.
A je pravdou, že zatímco pro rozvinuté ekonomiky typu Německa či Japonska (kdy obě země rychle od fosilních paliv upouštějí) mohou být ekonomické výhody obnovitelných zdrojů energie atraktivní, pro rostoucí industriální giganty jsou výhody ohromné. Pro Indii a Čínu by ekonomické trajektorie založená na fosilních palivech mohla být předzvěstí katastrofy, vzhledem k tomu, jak snaha o zajištění jejich dostatku stupňuje geopolitické napětí. Kromě větší energetické bezpečnosti by nízkouhlíkové hospodářství podpořilo domácí výrobu a zlepšilo kvalitu životního prostředí, například snížením městského smogu.
Fosilní paliva přinesla bez debat enormní výhodu pro západní svět, když se během minulých 200 let industrializoval. Přechod k uhlíkové ekonomice osvobodil země z prastarých malthusovských omezení. Skupině vybraných zemí, reprezentujících jen malý podíl celosvětové populace, umožnilo využití fosilních paliv éru explozivního růstu zavedením dramatických vylepšení v produktivitě, příjmu, bohatství a životním standardu.
Po většinu posledních 20 let si Čína a Indii nárokovaly prospěch z fosilních paliv za celý zbytek světa. V poslední době však začaly svůj přístup umírňovat. Vzhledem k tomu, že jejich využití fosilních paliv naráží na geopolitické a ekologické limity, byly donuceny významně investovat do alternativ – zejména do obnovitelných zdrojů energie. Dostaly se tak do přední linie celoplanetární proměny, který by v několika málo dekádách mohla zcela eliminovat využívání fosilních paliv.
Ekonomické argumenty používané proti obnovitelným zdrojům energie – že mohou být drahé, dočasné, nebo nedostatečně koncentrované – jsou snadno vyvratitelné. A zatímco oponentů obnovitelných zdrojů jsou spousty, jsou motivováni více zájmem o zachování status quo fosilních paliv a nukleární energie, než obavami, že větrné turbíny a solární farmy poskvrní krajinu.
V každém případě ti, co si přejí zastavit expanzi obnovitelných zdrojů, zvítězí jen stěží nad jednoduchou ekonomií. Revoluce obnovitelných zdrojů energie není poháněna emisními povolenkami nebo dotacemi na čistou energii; je výsledkem snížení nákladů na výrobu, které brzy učiní výrobu energie z vody, větru a slunce nákladově efektivnější, než tu z hořícího uhlí.
Země mohou stavět svou cestu k energetické bezpečnosti na investicích do industriální kapacity nutné k produkci větrných turbín, solárních článků a dalších zdrojů obnovitelné energie. Tím, že Čína a Indie přispěly svou ekonomickou vahou do industriální revoluce s obnovitelnými zdroji energie, spustily globální řetězovou reakci známou jako “oběžná kumulativní kauzalita.“
Na rozdíl od těžby či vrtných prací, výrobci těží z učební křivky, která dělá výrobu stále účinnější – a levnější. Investice do obnovitelné energie snižují náklady na jejich produkci, což rozšiřuje trh pro jejich přijetí a činí další investice ještě atraktivnější. Podle Lazard’s Power, Energy & Infrastructure Group snížily tyto mechanismy mezi lety 2009 a 2014 náklady ve fotovoltaické energii o 80% a dále snížily náklady na pozemní větrnou energii o 60%,.
Dopad rychlého rozšíření obnovitelné energie by mohl mít stejně hluboké následky jako ty, které rozpoutaly průmyslovou revoluci. V osmnáctém století iniciovaly ekonomiky Evropy a Spojených států přechod k energetickému systému založenému na fosilních palivech, aniž by plně rozuměly tomu, co se děje. Tentokrát ale vidíme způsob, jakým se věci mění, a můžeme se připravit na možné dopady.
Pro tuto chvíli vypadají vyhlídky slibně. Snahy o snížení emisí oxidu uhličitého možná nejsou tím hlavním hnacím mechanismem v revoluci obnovitelné energie, ale je možné, že bez revoluce by snahy minimalizovat dopad klimatických změn nikdy neuspěly. Pokud jsme schopni uniknout nejhorším nebezpečím oteplující se planety, možná za to musíme poděkovat Indii a Číně.
SYDNEY – Ve Spojených státech a Evropě jsou výhody obnovitelné energie vnímány především jako ekologické. Energie z větru a slunce může kompenzovat potřebu pálit fosilní paliva, čímž zmírní změnu klimatu.
V Číně a Indii je však obnovitelná energie vnímána pozoruhodně jinak. Relativně rychlý přechod od fosilních paliv je v obou zemích poháněn ani ne tak starostmi o změně klimatu, jako spíše ekonomickým přínosem obnovitelných zdrojů energie.
A je pravdou, že zatímco pro rozvinuté ekonomiky typu Německa či Japonska (kdy obě země rychle od fosilních paliv upouštějí) mohou být ekonomické výhody obnovitelných zdrojů energie atraktivní, pro rostoucí industriální giganty jsou výhody ohromné. Pro Indii a Čínu by ekonomické trajektorie založená na fosilních palivech mohla být předzvěstí katastrofy, vzhledem k tomu, jak snaha o zajištění jejich dostatku stupňuje geopolitické napětí. Kromě větší energetické bezpečnosti by nízkouhlíkové hospodářství podpořilo domácí výrobu a zlepšilo kvalitu životního prostředí, například snížením městského smogu.
Fosilní paliva přinesla bez debat enormní výhodu pro západní svět, když se během minulých 200 let industrializoval. Přechod k uhlíkové ekonomice osvobodil země z prastarých malthusovských omezení. Skupině vybraných zemí, reprezentujících jen malý podíl celosvětové populace, umožnilo využití fosilních paliv éru explozivního růstu zavedením dramatických vylepšení v produktivitě, příjmu, bohatství a životním standardu.
Po většinu posledních 20 let si Čína a Indii nárokovaly prospěch z fosilních paliv za celý zbytek světa. V poslední době však začaly svůj přístup umírňovat. Vzhledem k tomu, že jejich využití fosilních paliv naráží na geopolitické a ekologické limity, byly donuceny významně investovat do alternativ – zejména do obnovitelných zdrojů energie. Dostaly se tak do přední linie celoplanetární proměny, který by v několika málo dekádách mohla zcela eliminovat využívání fosilních paliv.
Ekonomické argumenty používané proti obnovitelným zdrojům energie – že mohou být drahé, dočasné, nebo nedostatečně koncentrované – jsou snadno vyvratitelné. A zatímco oponentů obnovitelných zdrojů jsou spousty, jsou motivováni více zájmem o zachování status quo fosilních paliv a nukleární energie, než obavami, že větrné turbíny a solární farmy poskvrní krajinu.
BLACK FRIDAY SALE: Subscribe for as little as $34.99
Subscribe now to gain access to insights and analyses from the world’s leading thinkers – starting at just $34.99 for your first year.
Subscribe Now
V každém případě ti, co si přejí zastavit expanzi obnovitelných zdrojů, zvítězí jen stěží nad jednoduchou ekonomií. Revoluce obnovitelných zdrojů energie není poháněna emisními povolenkami nebo dotacemi na čistou energii; je výsledkem snížení nákladů na výrobu, které brzy učiní výrobu energie z vody, větru a slunce nákladově efektivnější, než tu z hořícího uhlí.
Země mohou stavět svou cestu k energetické bezpečnosti na investicích do industriální kapacity nutné k produkci větrných turbín, solárních článků a dalších zdrojů obnovitelné energie. Tím, že Čína a Indie přispěly svou ekonomickou vahou do industriální revoluce s obnovitelnými zdroji energie, spustily globální řetězovou reakci známou jako “oběžná kumulativní kauzalita.“
Na rozdíl od těžby či vrtných prací, výrobci těží z učební křivky, která dělá výrobu stále účinnější – a levnější. Investice do obnovitelné energie snižují náklady na jejich produkci, což rozšiřuje trh pro jejich přijetí a činí další investice ještě atraktivnější. Podle Lazard’s Power, Energy & Infrastructure Group snížily tyto mechanismy mezi lety 2009 a 2014 náklady ve fotovoltaické energii o 80% a dále snížily náklady na pozemní větrnou energii o 60%,.
Dopad rychlého rozšíření obnovitelné energie by mohl mít stejně hluboké následky jako ty, které rozpoutaly průmyslovou revoluci. V osmnáctém století iniciovaly ekonomiky Evropy a Spojených států přechod k energetickému systému založenému na fosilních palivech, aniž by plně rozuměly tomu, co se děje. Tentokrát ale vidíme způsob, jakým se věci mění, a můžeme se připravit na možné dopady.
Pro tuto chvíli vypadají vyhlídky slibně. Snahy o snížení emisí oxidu uhličitého možná nejsou tím hlavním hnacím mechanismem v revoluci obnovitelné energie, ale je možné, že bez revoluce by snahy minimalizovat dopad klimatických změn nikdy neuspěly. Pokud jsme schopni uniknout nejhorším nebezpečím oteplující se planety, možná za to musíme poděkovat Indii a Číně.