Nejotřesnějším výrokem reagujícím na následky hurikánu Katrina byla poznámka prezidenta George W. Bushe na adresu protizátopových hrází, jež chrání New Orleans: „Myslím, že prolomení hrází nikdo nepředvídal“. New Orleans je město z velké části pod úrovní hladiny moře a je nezbytné jej před záplavou chránit protizátopovými hrázemi. Obavy, že by se hráze mohly prolomit během silného hurikánu byly široce rozšířené mezi vědci, inženýry a experty na připravenost na mimořádné události. Bush přesto o těchto obavách zjevně nevěděl, a to ani několik dní poté, co hurikán hráze zničil a město zaplavila voda.
Projevuje se tu prostý fakt, který nesporně přesahuje tento konkrétní hurikán, ba i tohoto konkrétního prezidenta. V americké politice existuje hluboká propast mezi vědeckými poznatky a politickými rozhodnutími. Bush za to nese značnou zodpovědnost. Prokázal, že co se týče vědy je jedním z nejhůře informovaných amerických prezidentů – a jedním z neochotnějších udělat z vědy politikum.
V posledních měsících Bush podkopal biologické teorie evoluce ve prospěch křesťanských fundamentálních dogmat. Pohrdá vědami o klimatu a veřejném zdraví, když jsou v rozporu s přesvědčeními – a zájmy – jeho hlavních přívrženců. Stručně řečeno, dosavadní Bushův výkon v oblasti politického přístupu k vědě je mizerný.
Klimatologové už celá léta varují, že globální oteplování způsobované emisemi skleníkových plynů v důsledku lidské činnosti povede ke vzniku mimořádnějších bouří. Třebaže neexistuje vědecký postup, jímž by bylo možné konkrétní hurikán, jako byla Katrina, připsat dlouhodobému trendu – v tom smyslu, že Katrina mohla být nešťastnou okolností, nikoli projevem lidmi vyvolané změny klimatu –, energie hurikánů po celém světě zřetelně roste.
Žel bohu, Bush vedl agresivní tažení za diskreditaci klimatologie, místo aby reagoval na její zjištění. Vyzval k odkladům snižování emisí skleníkových plynů, které způsobují globální oteplování, jež je zase příčinou růstu energie hurikánů.
Podle zásadních vědeckých poznatků, které Bush ignoruje, získávají hurikány svou energii z tepla mořské vody. Právě proto se hurikány objevují v horkých tropických oblastech, a to ke konci letních měsíců, kdy jsou povrchové teploty moří na svém ročním maximu. Člověkem způsobované globální oteplování nezvyšuje pouze teplotu vzduchu, ale rovněž teplotu hladiny moří. Vysoké teploty hladiny moří vedou k silnějším bouřím ve světových oceánech.
Hurikány se měří podle tří aspektů: četnosti, intenzity a délky trvání. Četnost hurikánů se mnoho nezměnila, ba možná vůbec ne. K velkým změnám dochází u intenzity a délky trvání hurikánů.
Intenzita zachycuje sílu hurikánu, která zahrnuje rychlost větru, a tady byl zaznamenán jistý nárůst. Největší změna ovšem nastává u délky trvání hurikánů: jde o to, kolik dní daný hurikán trvá.
Délka trvání po celém světě výrazně narostla. Celková energie hurikánu se vypočte vynásobením intenzity hurikánu délkou jeho trvání. Ta rovněž prudce roste a poroste i nadále, neboť teploty se zvyšují.
Vědci a technici, kteří se změnou klimatu zabývají, zdůrazňují, že vlády musí přijmout dvě zásadní opatření. První, nazývané „zmírňování“, znamená snižování rozsahu člověkem způsobované změny klimatu.
Toho lze dosáhnout změnou světového energetického systému tak, aby se omezily emise oxidu uhličitého do atmosféry – právě to je hlavní příčina změny klimatu v důsledku lidské činnosti. Jednou možností je přechod na neuhlíkové zdroje energií, jako jsou zdroje obnovitelné energie (sluneční a větrné) nebo energie nukleární. Další možností je kombinovat zdroje energie závislé na uhlíku (uhlí, ropa a plyn) s novými technologiemi, které brání emisím uhlíku do atmosféry.
Druhé opatření reagující na změnu klimatu, nazývané „adaptace“, vyžaduje, abychom se připravovali jak na změnu klimatu, k níž právě dochází, tak na větší změnu klimatu, která se dostaví v nadcházejících letech. To znamená připravovat se na hurikány, jež budou silnější jak co do intenzity, tak co do délky trvání.
Pozorná národní vláda by si nesporně povšimla, že oblast kolem Mexického zálivu ve Spojených státech je náchylnější k hurikánům s vysokou energií. Hurikán Katrina byl třetím nejintenzivnějším hurikánem, který kdy v USA udeřil na pevninu. Bdělá vláda by byla učinila víc pro posílení protizátopových hrází.
Nedbalost Bushovy administrativy je obzvlášť šokující vzhledem k mimořádnému rozsahu odborných vědeckých znalostí v USA. Vědce nějak vytlačili stranou političtí manipulátoři. Selhání vlády USA však odpovídají situaci v mnoha částech světa, tedy rozhodně v nejchudších zemích, kde je vědeckých znalostí jako šafránu a vlády nemají vědecké poradce, na něž by se mohly obracet pro poučení.
Hurikán Katrina byl důrazným budíčkem nejen pro USA, ale pro celý svět. Vstupujeme do doby, kdy dobré vědecké znalosti budou zásadní pro naše přežití. Na přelidněné planetě, kde visí hrozba nad klimatem, oceány, lesy, produkcí potravin i zásobováním vodou a kde globální cestování a vysoké hustoty osídlení zvyšují riziko celosvětových epidemií, se musíme obrátit k tomu nejlepšímu z našich vědeckých a technických znalostí, abychom našli bezpečnou cestu vpřed.
Nejotřesnějším výrokem reagujícím na následky hurikánu Katrina byla poznámka prezidenta George W. Bushe na adresu protizátopových hrází, jež chrání New Orleans: „Myslím, že prolomení hrází nikdo nepředvídal“. New Orleans je město z velké části pod úrovní hladiny moře a je nezbytné jej před záplavou chránit protizátopovými hrázemi. Obavy, že by se hráze mohly prolomit během silného hurikánu byly široce rozšířené mezi vědci, inženýry a experty na připravenost na mimořádné události. Bush přesto o těchto obavách zjevně nevěděl, a to ani několik dní poté, co hurikán hráze zničil a město zaplavila voda.
Projevuje se tu prostý fakt, který nesporně přesahuje tento konkrétní hurikán, ba i tohoto konkrétního prezidenta. V americké politice existuje hluboká propast mezi vědeckými poznatky a politickými rozhodnutími. Bush za to nese značnou zodpovědnost. Prokázal, že co se týče vědy je jedním z nejhůře informovaných amerických prezidentů – a jedním z neochotnějších udělat z vědy politikum.
V posledních měsících Bush podkopal biologické teorie evoluce ve prospěch křesťanských fundamentálních dogmat. Pohrdá vědami o klimatu a veřejném zdraví, když jsou v rozporu s přesvědčeními – a zájmy – jeho hlavních přívrženců. Stručně řečeno, dosavadní Bushův výkon v oblasti politického přístupu k vědě je mizerný.
Klimatologové už celá léta varují, že globální oteplování způsobované emisemi skleníkových plynů v důsledku lidské činnosti povede ke vzniku mimořádnějších bouří. Třebaže neexistuje vědecký postup, jímž by bylo možné konkrétní hurikán, jako byla Katrina, připsat dlouhodobému trendu – v tom smyslu, že Katrina mohla být nešťastnou okolností, nikoli projevem lidmi vyvolané změny klimatu –, energie hurikánů po celém světě zřetelně roste.
Žel bohu, Bush vedl agresivní tažení za diskreditaci klimatologie, místo aby reagoval na její zjištění. Vyzval k odkladům snižování emisí skleníkových plynů, které způsobují globální oteplování, jež je zase příčinou růstu energie hurikánů.
Podle zásadních vědeckých poznatků, které Bush ignoruje, získávají hurikány svou energii z tepla mořské vody. Právě proto se hurikány objevují v horkých tropických oblastech, a to ke konci letních měsíců, kdy jsou povrchové teploty moří na svém ročním maximu. Člověkem způsobované globální oteplování nezvyšuje pouze teplotu vzduchu, ale rovněž teplotu hladiny moří. Vysoké teploty hladiny moří vedou k silnějším bouřím ve světových oceánech.
BLACK FRIDAY SALE: Subscribe for as little as $34.99
Subscribe now to gain access to insights and analyses from the world’s leading thinkers – starting at just $34.99 for your first year.
Subscribe Now
Hurikány se měří podle tří aspektů: četnosti, intenzity a délky trvání. Četnost hurikánů se mnoho nezměnila, ba možná vůbec ne. K velkým změnám dochází u intenzity a délky trvání hurikánů.
Intenzita zachycuje sílu hurikánu, která zahrnuje rychlost větru, a tady byl zaznamenán jistý nárůst. Největší změna ovšem nastává u délky trvání hurikánů: jde o to, kolik dní daný hurikán trvá.
Délka trvání po celém světě výrazně narostla. Celková energie hurikánu se vypočte vynásobením intenzity hurikánu délkou jeho trvání. Ta rovněž prudce roste a poroste i nadále, neboť teploty se zvyšují.
Vědci a technici, kteří se změnou klimatu zabývají, zdůrazňují, že vlády musí přijmout dvě zásadní opatření. První, nazývané „zmírňování“, znamená snižování rozsahu člověkem způsobované změny klimatu.
Toho lze dosáhnout změnou světového energetického systému tak, aby se omezily emise oxidu uhličitého do atmosféry – právě to je hlavní příčina změny klimatu v důsledku lidské činnosti. Jednou možností je přechod na neuhlíkové zdroje energií, jako jsou zdroje obnovitelné energie (sluneční a větrné) nebo energie nukleární. Další možností je kombinovat zdroje energie závislé na uhlíku (uhlí, ropa a plyn) s novými technologiemi, které brání emisím uhlíku do atmosféry.
Druhé opatření reagující na změnu klimatu, nazývané „adaptace“, vyžaduje, abychom se připravovali jak na změnu klimatu, k níž právě dochází, tak na větší změnu klimatu, která se dostaví v nadcházejících letech. To znamená připravovat se na hurikány, jež budou silnější jak co do intenzity, tak co do délky trvání.
Pozorná národní vláda by si nesporně povšimla, že oblast kolem Mexického zálivu ve Spojených státech je náchylnější k hurikánům s vysokou energií. Hurikán Katrina byl třetím nejintenzivnějším hurikánem, který kdy v USA udeřil na pevninu. Bdělá vláda by byla učinila víc pro posílení protizátopových hrází.
Nedbalost Bushovy administrativy je obzvlášť šokující vzhledem k mimořádnému rozsahu odborných vědeckých znalostí v USA. Vědce nějak vytlačili stranou političtí manipulátoři. Selhání vlády USA však odpovídají situaci v mnoha částech světa, tedy rozhodně v nejchudších zemích, kde je vědeckých znalostí jako šafránu a vlády nemají vědecké poradce, na něž by se mohly obracet pro poučení.
Hurikán Katrina byl důrazným budíčkem nejen pro USA, ale pro celý svět. Vstupujeme do doby, kdy dobré vědecké znalosti budou zásadní pro naše přežití. Na přelidněné planetě, kde visí hrozba nad klimatem, oceány, lesy, produkcí potravin i zásobováním vodou a kde globální cestování a vysoké hustoty osídlení zvyšují riziko celosvětových epidemií, se musíme obrátit k tomu nejlepšímu z našich vědeckých a technických znalostí, abychom našli bezpečnou cestu vpřed.