Podle některých lidí žijeme na pokraji nanotechnologické revoluce, kdy se hmota konstruuje v měřítku tisíckrát menším, než dokážeme rozeznat pouhým okem, a dobře známé materiály se chovají neočekávaně. Uspěje-li, pak tato revoluce obrátí svět vzhůru nohama.
Nanotechnologie nám dávají čím dál větší vládu nad hmotným světem a přinášejí příležitosti ke zdokonalování stávajících a k vývoji nových technologií. Tyto příležitosti se zdají být nekonečné, od tvorby pevnějších a lehčích materiálů a výroby nesmírně výkonných, avšak čím dál menších počítačů po vývoj nových udržitelných zdrojů energie a přípravu léků proti rakovině pro konkrétní jednotlivce.
Nanotechnologie už byly zapracovány do průmyslového zboží v hodnotě přesahující 50 miliard USD. V současnosti je na trhu víc než 500 spotřebitelských výrobků, jež producenti označili za nanotechnologické, od kosmetiky přes autodíly až po nádobí. Odhaduje se, že do roku 2014 bude tyto technologie na celém světě využívat průmyslové zboží za 2,6 biliónu USD (čili 15% úhrnné globální produkce), opírající se o výzkum vědců ze zhruba 100 zemí celého světa. Jsou-li nynější výhledy správné, nanotechnologie mají potenciál ovlivnit téměř všechna odvětví a prakticky všechny aspekty našich životů.
Nanotechnologie ale také otřásají základy našeho porozumění tomu, proč je to či ono škodlivé. V nanometrickém měřítku (asi 50000krát menším než šířka lidského vlasu) se hmota chová neobvykle: měkké materiály tvrdnou, nehybné materiály se dávají do pohybu a neškodné látky se mění ve zhoubné. Tak jako lze železo zpracovat ve výrobky tak odlišné, jako jsou pánve a meče, užitečnost nebo škodlivost nanotechnologických produktů závisí na tom, jak jsou v nanometrickém měřítku sestavené. V důsledku toho už nemůžeme spoléhat na konvenční způsoby řízení rizik, které vycházejí ze samotných surovin.
Poněvadž počet výrobků využívajících nanotechnologie nadále roste, potřebujeme nové vědecké vědomosti o rizicích, jež by mohly představovat. Experti ve vládních kruzích, průmyslu, akademické obci i jinde se shodují, že máme-li nanotechnologie vyvíjet co nejbezpečněji, je třeba vyřešit dlouhý seznam otázek. Výzvou, před níž stojíme, je najít odpovědi, jež výrobcům a regulačním orgánům umožní dělat správná a vědecky podložená rozhodnutí a vytvořit kontrolní systém, který povzbudí důvěru spotřebitelů.
Reakce světa na tuto výzvu bohužel zatím není nikterak mohutná. Projekt pro studium vznikajících nanotechnologií při Mezinárodním badatelském středisku Woodrowa Wilsona v roce 2005 pečlivě prošetřil vládou financovaný výzkum zkoumající ekologické, zdravotní a bezpečnostní dopady nanotechnologií. Investice do nesmírně podstatného výzkumu byly nízké: ve Spojených státech se odhadem jednalo jen o 1% z federálních investic do výzkumu a vývoje nanotechnologií v celkové výši 1,1 miliardy dolarů.
Ještě znepokojivější byla zjevná absence jakékoli strategie za financovaným výzkumem. I oné hrstce relevantních studií, jež zkoumaly možná rizika, chybělo návodné zaměření, takže nic nenaznačovalo, že by získané informace pomohly orgánům s rozhodovacími pravomocemi zajistit, že nanotechnologie budou v dlouhodobém výhledu vyvíjeny bezpečně.
USA jsou nesmírně úspěšné, co se týče propagace výzkumných strategií, které využívání nanotechnologií podporují, a slouží jako vzor napodobovaný po celém světě. Avšak tytéž strategie, které se uplatňují při vývoji nanotechnologických aplikací, nám nepomohou najít odpovědi na narůstající seznam otázek ohledně jejich možných dopadů, které si už dnes vlády a průmysl kladou.
Naléhavé otázky vztahující se k rizikům vyžadují promyšlené jednání v mezinárodním měřítku. Zodpovězeny budou, jedině pokud výzkumné úsilí a rozsah jeho financování budou odpovídat informacím, které potřebujeme, abychom směřovali k bezpečné budoucnosti pro nanotechnologické aplikace.
V roce 2006 vědecký časopis Nature zveřejnil pět velkých výzev pro výzkum ve vztahu k vývoji bezpečných nanotechnologií:
- najít způsoby, jak měřit množství nanomateriálů ve vzduchu a ve vodě;
- zjistit, jak určovat škodlivost nanomateriálů;
- vyvinout způsoby, jak předpovědět újmu zapříčiněnou novými nanomateriály a předejít jí;
- naučit se vyhodnocovat možné dopady nanotechnologických výrobků od kolébky po hrob;
- a vybudovat strategie a financování k podpoře výzkumu potřebného k vyřešení těchto závažných úkolů.
Některé státy a regiony začínají rozvíjet výzkumné programy, které na těchto pět výzev reagují. Například Evropská unie nedávno ohlásila nanotechnologický výzkumný program za 3,6 miliardy eur, jenž obsahuje ekologické, zdravotní a bezpečnostní cíle, které jsou s těmito výzvami v souladu.
Obdobně nejvyšší poradní orgán britské vlády pro vědu a techniku v březnu 2007 varoval, že přední postavení země v nanotechnologiích upadá, poněvadž vláda dostatečně neinvestovala do výzkumu nezbytného pro pochopení a účinné řízení možných účinků na zdraví a životní prostředí.
Cesta před námi je ještě daleká. Máme-li vystavět udržitelné nanotechnologie na spolehlivých vědeckých poznatcích, globální výzkumné strategie musí mít podporu novátorských politik a dostatečné finanční zajištění. Jen v USA se odhady nezbytné výše financování, jež výzkum nanotechnologických rizik zaměřený na splnění cílů vyžaduje, pohybují mezi 50 a 100 miliony dolarů ročně – což je pětkrát až desetkrát víc, než kolik se investovalo v roce 2005.
Nemůžeme si dovolit do nanotechnologické budoucnosti kormidlovat naslepo. Navzdory dobrému začátku většina zemí tyto technologie jedenadvacátého století vyvíjí se starým a úzkoprsým uvažováním. Nevyvineme-li způsoby a prostředky, které nám umožní odhalit a obejít možná nová rizika, vyhlídky na tyto vzrušující nové technologie budou nejisté.
Musíme procitnout a uvědomit si, že je potřeba, aby se budoucí nanotechnologické aplikace zakládaly na správném porozumění možným dopadům. V globálních dostizích o prvenství v oblasti nanotechnologií se vítězi stanou ti, kdo porozumějí rizikům a podpoří výzkum, který je minimalizuje.
Podle některých lidí žijeme na pokraji nanotechnologické revoluce, kdy se hmota konstruuje v měřítku tisíckrát menším, než dokážeme rozeznat pouhým okem, a dobře známé materiály se chovají neočekávaně. Uspěje-li, pak tato revoluce obrátí svět vzhůru nohama.
Nanotechnologie nám dávají čím dál větší vládu nad hmotným světem a přinášejí příležitosti ke zdokonalování stávajících a k vývoji nových technologií. Tyto příležitosti se zdají být nekonečné, od tvorby pevnějších a lehčích materiálů a výroby nesmírně výkonných, avšak čím dál menších počítačů po vývoj nových udržitelných zdrojů energie a přípravu léků proti rakovině pro konkrétní jednotlivce.
Nanotechnologie už byly zapracovány do průmyslového zboží v hodnotě přesahující 50 miliard USD. V současnosti je na trhu víc než 500 spotřebitelských výrobků, jež producenti označili za nanotechnologické, od kosmetiky přes autodíly až po nádobí. Odhaduje se, že do roku 2014 bude tyto technologie na celém světě využívat průmyslové zboží za 2,6 biliónu USD (čili 15% úhrnné globální produkce), opírající se o výzkum vědců ze zhruba 100 zemí celého světa. Jsou-li nynější výhledy správné, nanotechnologie mají potenciál ovlivnit téměř všechna odvětví a prakticky všechny aspekty našich životů.
Nanotechnologie ale také otřásají základy našeho porozumění tomu, proč je to či ono škodlivé. V nanometrickém měřítku (asi 50000krát menším než šířka lidského vlasu) se hmota chová neobvykle: měkké materiály tvrdnou, nehybné materiály se dávají do pohybu a neškodné látky se mění ve zhoubné. Tak jako lze železo zpracovat ve výrobky tak odlišné, jako jsou pánve a meče, užitečnost nebo škodlivost nanotechnologických produktů závisí na tom, jak jsou v nanometrickém měřítku sestavené. V důsledku toho už nemůžeme spoléhat na konvenční způsoby řízení rizik, které vycházejí ze samotných surovin.
Poněvadž počet výrobků využívajících nanotechnologie nadále roste, potřebujeme nové vědecké vědomosti o rizicích, jež by mohly představovat. Experti ve vládních kruzích, průmyslu, akademické obci i jinde se shodují, že máme-li nanotechnologie vyvíjet co nejbezpečněji, je třeba vyřešit dlouhý seznam otázek. Výzvou, před níž stojíme, je najít odpovědi, jež výrobcům a regulačním orgánům umožní dělat správná a vědecky podložená rozhodnutí a vytvořit kontrolní systém, který povzbudí důvěru spotřebitelů.
Reakce světa na tuto výzvu bohužel zatím není nikterak mohutná. Projekt pro studium vznikajících nanotechnologií při Mezinárodním badatelském středisku Woodrowa Wilsona v roce 2005 pečlivě prošetřil vládou financovaný výzkum zkoumající ekologické, zdravotní a bezpečnostní dopady nanotechnologií. Investice do nesmírně podstatného výzkumu byly nízké: ve Spojených státech se odhadem jednalo jen o 1% z federálních investic do výzkumu a vývoje nanotechnologií v celkové výši 1,1 miliardy dolarů.
BLACK FRIDAY SALE: Subscribe for as little as $34.99
Subscribe now to gain access to insights and analyses from the world’s leading thinkers – starting at just $34.99 for your first year.
Subscribe Now
Ještě znepokojivější byla zjevná absence jakékoli strategie za financovaným výzkumem. I oné hrstce relevantních studií, jež zkoumaly možná rizika, chybělo návodné zaměření, takže nic nenaznačovalo, že by získané informace pomohly orgánům s rozhodovacími pravomocemi zajistit, že nanotechnologie budou v dlouhodobém výhledu vyvíjeny bezpečně.
USA jsou nesmírně úspěšné, co se týče propagace výzkumných strategií, které využívání nanotechnologií podporují, a slouží jako vzor napodobovaný po celém světě. Avšak tytéž strategie, které se uplatňují při vývoji nanotechnologických aplikací, nám nepomohou najít odpovědi na narůstající seznam otázek ohledně jejich možných dopadů, které si už dnes vlády a průmysl kladou.
Naléhavé otázky vztahující se k rizikům vyžadují promyšlené jednání v mezinárodním měřítku. Zodpovězeny budou, jedině pokud výzkumné úsilí a rozsah jeho financování budou odpovídat informacím, které potřebujeme, abychom směřovali k bezpečné budoucnosti pro nanotechnologické aplikace.
V roce 2006 vědecký časopis Nature zveřejnil pět velkých výzev pro výzkum ve vztahu k vývoji bezpečných nanotechnologií:
Některé státy a regiony začínají rozvíjet výzkumné programy, které na těchto pět výzev reagují. Například Evropská unie nedávno ohlásila nanotechnologický výzkumný program za 3,6 miliardy eur, jenž obsahuje ekologické, zdravotní a bezpečnostní cíle, které jsou s těmito výzvami v souladu.
Obdobně nejvyšší poradní orgán britské vlády pro vědu a techniku v březnu 2007 varoval, že přední postavení země v nanotechnologiích upadá, poněvadž vláda dostatečně neinvestovala do výzkumu nezbytného pro pochopení a účinné řízení možných účinků na zdraví a životní prostředí.
Cesta před námi je ještě daleká. Máme-li vystavět udržitelné nanotechnologie na spolehlivých vědeckých poznatcích, globální výzkumné strategie musí mít podporu novátorských politik a dostatečné finanční zajištění. Jen v USA se odhady nezbytné výše financování, jež výzkum nanotechnologických rizik zaměřený na splnění cílů vyžaduje, pohybují mezi 50 a 100 miliony dolarů ročně – což je pětkrát až desetkrát víc, než kolik se investovalo v roce 2005.
Nemůžeme si dovolit do nanotechnologické budoucnosti kormidlovat naslepo. Navzdory dobrému začátku většina zemí tyto technologie jedenadvacátého století vyvíjí se starým a úzkoprsým uvažováním. Nevyvineme-li způsoby a prostředky, které nám umožní odhalit a obejít možná nová rizika, vyhlídky na tyto vzrušující nové technologie budou nejisté.
Musíme procitnout a uvědomit si, že je potřeba, aby se budoucí nanotechnologické aplikace zakládaly na správném porozumění možným dopadům. V globálních dostizích o prvenství v oblasti nanotechnologií se vítězi stanou ti, kdo porozumějí rizikům a podpoří výzkum, který je minimalizuje.