ŘÍM – Biopaliva se v posledních několika letech stala jablkem sváru. Pro jedny je obnovitelný zdroj energie z biomasy kouzelným proutkem v boji proti změně klimatu. Jiní biopaliva považují za existenční hrozbu, protože rostliny využívané k jejich výrobě soupeří o zemědělskou půdu a vodu, které by jinak posloužily k pěstování potravinových plodin.
Taková dichotomie je ale mylná. Nejde o rozhodování mezi potravinami a palivy. Můžeme dobře využít obou. Za správných podmínek mohou být biopaliva účinným způsobem jak posílit potravinovou bezpečnost, jelikož chudým zemědělcům zajistí udržitelný a cenově dostupnější zdroj energie.
V některých vnitrozemských státech Afriky stojí benzín trojnásobek celosvětového průměru, takže ceny paliv jsou jednou z hlavních překážek zemědělského růstu. Širší využití biopaliv by v těchto oblastech mohlo posílit produktivitu a vytvořit nové pracovní příležitosti, zejména na venkově. Účinek by mohl být ještě silnější, kdyby vyšší poptávku po výchozích surovinách, již biopaliva vyvolají, uspokojili rodinní farmáři a drobní zemědělci.
Biopaliva se stala běžnou věcí a očekává se, že jejich spotřeba bude vytrvale stoupat. Podle zprávy Organizace pro výživu a zemědělství a OECD biopaliva v roce 2013 tvořila 3 % celkové světové spotřeby paliv v dopravě. Očekává se, že tento poměr zůstane zachován, přesto však lze očekávat růst produkce biopaliv v absolutních číslech, neboť globální trh s palivy pro dopravu bude mohutnět.
Podle prognóz bude celosvětová produkce biopaliv v roce 2023 oproti úrovni roku 2007 dvojnásobná. Pokud se tento předpoklad splní, biopaliva na celém světě spolykají 12 % hrubých obilnin, 28 % cukrové třtiny a 14 % rostlinných olejů. Jak výroba těchto paliv poroste, budeme potřebovat politiky, programy a kapacity, které zajistí, že se budou využívat udržitelně, aniž by pokřivovaly naše trhy s potravinami či narušovaly potravinovou bezpečnost, která bude vždy nejvyšší prioritou.
Průkopníci biopaliv by se zřejmě divili, jak málo dnes přispívají k celkové světové nabídce paliv. První motor Rudolfa Diesela, sestrojený koncem prvního desetiletí 19. století, využíval palivo pocházející z podzemnicového oleje. Henry Ford kdysi projížděl Floridu v naději, že koupí lány polí k pěstování cukrové třtiny, neboť byl přesvědčen, že Spojené státy nebudou tolerovat znečištění pocházející ze spalování fosilních paliv ani závislost vyplývající z dovozu ropy k výrobě benzinu.
Svou původní přitažlivost biopaliva opět získala v posledních desetiletích, vzhledem ke snahám zabezpečit si cenově dostupnou energii, vytvářet příjmy a potlačovat závislost, před níž varoval Ford. Obavy ze znečišťování prostředí, změny klimatu a konečnosti fosilních paliv pak v posledních letech vyvolaly prudký růst poptávky – a tu je teď nutné řídit.
Pro snahy využít rostoucí světové závislosti na biopalivech k posílení zemědělské produktivity, uspíšení rozvoje venkova a upevnění potravinové bezpečnosti, je klíčová flexibilita. Tvůrci politik například musí vytvářením programů ke zmírňování kolísavosti cen základních potravin tlumit konkurenční tlaky mezi potravinami a palivy. Zodpovědné orgány by mohly vyžadovat, aby se při poklesu cen potravin zvýšil poměr biopaliv přimíchávaných do konvenčních paliv a naopak aby se při jejich nárůstu snížil. To by posloužilo jako určitý automatický stabilizátor. Chudí farmáři by těžili ze silné poptávky po svých výrobcích, i kdyby ceny potravin klesly, a spotřebitelé by byli chráněni před prudkými a přílišnými vzestupy cen.
Více flexibility by se mohlo zavést i do národních cílů. Kdyby se nařízení k využívání biopaliv nevztahovala jen na jeden rok, ale na několik let, tvůrci politik by mohli ovlivňovat poptávku, aby minimalizovali tlak na ceny potravin.
Konečně na úrovni jednotlivců by mohla vzniknout větší pružnost u čerpacích stanic, a to skrze podporu palivově flexibilních vozidel, jaká už se využívají v Brazílii. Jsou-li automobily vybaveny motory, které dokážou spalovat konvenční fosilní paliva i směsi s vysokým podílem biopaliv, spotřebitelé se přechodem od jednoho ke druhému mohou přizpůsobovat změnám cen.
Najít správnou rovnováhu nebude snadné. Zužitkujeme-li ale naše společné znalosti, zahrneme do tohoto úsilí drobné zemědělce v rozvojových zemích a budeme se nadále soustředit na snižování chudoby a ochranu snadno zranitelných, můžeme mít více paliv i více potravin a větší prosperitu pro všechny.
Z angličtiny předložil David Daduč
ŘÍM – Biopaliva se v posledních několika letech stala jablkem sváru. Pro jedny je obnovitelný zdroj energie z biomasy kouzelným proutkem v boji proti změně klimatu. Jiní biopaliva považují za existenční hrozbu, protože rostliny využívané k jejich výrobě soupeří o zemědělskou půdu a vodu, které by jinak posloužily k pěstování potravinových plodin.
Taková dichotomie je ale mylná. Nejde o rozhodování mezi potravinami a palivy. Můžeme dobře využít obou. Za správných podmínek mohou být biopaliva účinným způsobem jak posílit potravinovou bezpečnost, jelikož chudým zemědělcům zajistí udržitelný a cenově dostupnější zdroj energie.
V některých vnitrozemských státech Afriky stojí benzín trojnásobek celosvětového průměru, takže ceny paliv jsou jednou z hlavních překážek zemědělského růstu. Širší využití biopaliv by v těchto oblastech mohlo posílit produktivitu a vytvořit nové pracovní příležitosti, zejména na venkově. Účinek by mohl být ještě silnější, kdyby vyšší poptávku po výchozích surovinách, již biopaliva vyvolají, uspokojili rodinní farmáři a drobní zemědělci.
Biopaliva se stala běžnou věcí a očekává se, že jejich spotřeba bude vytrvale stoupat. Podle zprávy Organizace pro výživu a zemědělství a OECD biopaliva v roce 2013 tvořila 3 % celkové světové spotřeby paliv v dopravě. Očekává se, že tento poměr zůstane zachován, přesto však lze očekávat růst produkce biopaliv v absolutních číslech, neboť globální trh s palivy pro dopravu bude mohutnět.
Podle prognóz bude celosvětová produkce biopaliv v roce 2023 oproti úrovni roku 2007 dvojnásobná. Pokud se tento předpoklad splní, biopaliva na celém světě spolykají 12 % hrubých obilnin, 28 % cukrové třtiny a 14 % rostlinných olejů. Jak výroba těchto paliv poroste, budeme potřebovat politiky, programy a kapacity, které zajistí, že se budou využívat udržitelně, aniž by pokřivovaly naše trhy s potravinami či narušovaly potravinovou bezpečnost, která bude vždy nejvyšší prioritou.
Průkopníci biopaliv by se zřejmě divili, jak málo dnes přispívají k celkové světové nabídce paliv. První motor Rudolfa Diesela, sestrojený koncem prvního desetiletí 19. století, využíval palivo pocházející z podzemnicového oleje. Henry Ford kdysi projížděl Floridu v naději, že koupí lány polí k pěstování cukrové třtiny, neboť byl přesvědčen, že Spojené státy nebudou tolerovat znečištění pocházející ze spalování fosilních paliv ani závislost vyplývající z dovozu ropy k výrobě benzinu.
BLACK FRIDAY SALE: Subscribe for as little as $34.99
Subscribe now to gain access to insights and analyses from the world’s leading thinkers – starting at just $34.99 for your first year.
Subscribe Now
Svou původní přitažlivost biopaliva opět získala v posledních desetiletích, vzhledem ke snahám zabezpečit si cenově dostupnou energii, vytvářet příjmy a potlačovat závislost, před níž varoval Ford. Obavy ze znečišťování prostředí, změny klimatu a konečnosti fosilních paliv pak v posledních letech vyvolaly prudký růst poptávky – a tu je teď nutné řídit.
Pro snahy využít rostoucí světové závislosti na biopalivech k posílení zemědělské produktivity, uspíšení rozvoje venkova a upevnění potravinové bezpečnosti, je klíčová flexibilita. Tvůrci politik například musí vytvářením programů ke zmírňování kolísavosti cen základních potravin tlumit konkurenční tlaky mezi potravinami a palivy. Zodpovědné orgány by mohly vyžadovat, aby se při poklesu cen potravin zvýšil poměr biopaliv přimíchávaných do konvenčních paliv a naopak aby se při jejich nárůstu snížil. To by posloužilo jako určitý automatický stabilizátor. Chudí farmáři by těžili ze silné poptávky po svých výrobcích, i kdyby ceny potravin klesly, a spotřebitelé by byli chráněni před prudkými a přílišnými vzestupy cen.
Více flexibility by se mohlo zavést i do národních cílů. Kdyby se nařízení k využívání biopaliv nevztahovala jen na jeden rok, ale na několik let, tvůrci politik by mohli ovlivňovat poptávku, aby minimalizovali tlak na ceny potravin.
Konečně na úrovni jednotlivců by mohla vzniknout větší pružnost u čerpacích stanic, a to skrze podporu palivově flexibilních vozidel, jaká už se využívají v Brazílii. Jsou-li automobily vybaveny motory, které dokážou spalovat konvenční fosilní paliva i směsi s vysokým podílem biopaliv, spotřebitelé se přechodem od jednoho ke druhému mohou přizpůsobovat změnám cen.
Najít správnou rovnováhu nebude snadné. Zužitkujeme-li ale naše společné znalosti, zahrneme do tohoto úsilí drobné zemědělce v rozvojových zemích a budeme se nadále soustředit na snižování chudoby a ochranu snadno zranitelných, můžeme mít více paliv i více potravin a větší prosperitu pro všechny.
Z angličtiny předložil David Daduč