MOSKVA – „Google porušuje své motto ‚Nebuďte zlí.‘“ Googlu slouží ke cti, že když si tuhle větu vygooglujete v angličtině („Google violates its ‘don’t be evil’ motto“), najdete odkaz na debatu nad tímto tvrzením, jíž jsem se nedávno zúčastnila.
Čirou náhodou mám s Googlem spletitý vztah. Mnohokrát jsem se občerstvila u jejich stolu – jako osobní host, členka poradního výboru nestátní organizace Stop Badware, již sponzoruje, a řečník na jejich akcích. Zasedám také ve správní radě společnosti 23andMe, již spoluzaložila manželka spoluzakladatele Googlu Sergeye Brina.
Sedím ale také ve správní radě společnosti Yandex v Rusku, jedné z nemnoha společností na světě, které na domácím trhu vítězí nad Googlem, a dále WPP, celosvětové reklamní a marketingové firmy a proslulého konkurenta Googlu. Konečně jsem podezíravá vůči jakékoli koncentraci moci.
Uvítala jsem tedy příležitost ujasnit si své myšlení. V debatě jsem stála na straně nesouhlasících: Google své motto neporušuje. Rozhodně si však myslím, že jednou by k tomu dojít mohlo.
Nebezpečí spočívá v koncentraci informací, nepochybně tedy koncentraci moci, již Google představuje. Google nejenže odkazuje uživatele na informace existující na webu, ale také shromažďuje informace o chování uživatelů a ponechává si je pro sebe. Jestliže strukturu hledání pomocí Googlu lze využít ke sledování ohnisek chřipky a odhadu komerčních vyhlídek filmu, je možné jí využít i k prognóze pohybů trhu, či dokonce k předpovědi revolucí?
I když Google využívá osobní údaje jen k vlastnímu prospěchu (ať už to znamená cokoliv), představuje lákavý cíl pro vlády. Google se skutečně všeobecně potýká s vládními požadavky na vydání osobních informací. (Čínské vládě, která následně uvěznila tamního blogera, nevydal osobní informace Google, ale Yahoo.)
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Dále se Google stal faktickým strážcem brány k informacím, a to v takovém rozsahu, že pokud Google vaše webové stránky neumisťuje na přední místa, jste jako list v lese, jenž dopadne na zem, aniž by ho kdo slyšel. Je jedno, že lidé, kteří se pídí po informacích, mohou Google svobodně obejít a využít jiných nástrojů; prostě tak nečiní.
Nu a jak se informace rovnají moci? Účinnou mocí, již informace poskytují, je obvykle hrozba odhalení. Takové informace vám přinášejí moc především v mlčenlivém, mlhavém světě, kde je dostupnost informací omezená.
Obecně ale volný tok informací snižuje koncentraci moci. Takže bude lepší, abychom informacím, jež Google odhaluje, raději místo potlačování či regulace zajišťovali volnější dostupnost.
U Googlu, který se zodpovídá svým uživatelům – těm, kdo používají vyhledávač, inzerentům, investorům a vládám – je vyšší pravděpodobnost, že bude lepším zařízením, které na dnešních relativně otevřených trzích přinese více dobra. Krátce, neexistuje žádný regulační systém, jemuž bych důvěřovala víc než současnému zapeklitému světu protikladných zájmů. Ať už Google čelí jakýmkoli krátkodobým pokušením – falšovat výsledky vyhledávání, využívat soukromých informací anebo dávat najevo svou moc –, je jasné, že ve světě, kde je každý jeho pohyb pod drobnohledem, by hodně tratil, kdyby jim podlehl.
Přitom platí, že Google se zlu nejen vyhýbá, ale aktivně proti němu bojuje.
Google kupříkladu bojuje proti cenzuře – činy, ne slovy. Než aby se držel za postraní čárou a označoval cenzuru za zlořád, hledá si cestu skrz minové pole v Číně – konkuruje rivalovi s výbornými politickými konexemi a slušně své uživatele upozorňuje, že možná nevidí vždycky všechny souvislosti.
Stručně řečeno, Google mění očekávání ohledně toho, co se lidé mohou dozvědět – i ve Spojených státech, kde sice formální cenzura neexistuje, ale to už neplatí pro vládní mlžení, neprůhledné korporace a podobně. Navíc v zemích, kde je kritizován, že blokuje přístup k informacím, poukazuje na nedostupnost blokovaných informací právě Google – dává lidem najevo, že údaje sice existují, ale že k nim nemají přístup.
Na druhou stranu, kdykoli někdo v Číně pomocí Googlu hledá – kladné nebo záporné rysy určitého výrobku nebo podrobnosti o někom, koho vláda nemá v oblibě – a dostane odpověď, musí se divit: „Proč se k takovýmto informacím nemůžu dostat u všech témat?“ Při googlování lidé začínají očekávat odpovědi u všech témat. Kapka transparentnosti nevyhnutelně vede jejímu rozšiřování. Místo požadavku na okamžité ukončení cenzury – což je nesplnitelný sen – Google raději usiluje o dosažení tohoto cíle rozleptáváním vládního dozoru nad informacemi.
Navíc z čistě praktického hlediska Google posiluje efektivitu světa. Prodejci a zákazníci si k sobě dokážou najít cestu, školáci se dopídí informací potřebných ke splnění domácího úkolu a nemocní lidé si mohou vyhledat údaje o zdraví.
Skutečná hrozba zla podle mého soudu spočívá v lákadlech „mezinárodní vlády“ – řekněme zlověstného mnohostranného vládního orgánu nazvaného Světové informační centrum. Zní to sice pěkně, ale ve skutečnosti by ho s největší pravděpodobností zahltila byrokracie, náchylná k vlivu těch nejhorších vlád na světě, nikoli těch nejlepších, a neschopná inovací.
Vezměme si například ICANN, orgán určující pravidla systému doménových jmen (DNS). Byla jsem jeho zakládající předsedkyní a myslím, že jej nikdo nepokládá za úspěch. Jeho světlou stránkou je, že se všeobecně považuje za nelegitimní, a tak má malé pravomoci.
Naproti tomu Google je v tom, co dělá, efektivní, a proto má legitimitu výsledků. Má ale malou donucovací moc, protože všichni mají možnost vyzkoušet alternativu. Jeho jedinou možností je být lepší než konkurence.
Skutečnost, že se o těchto záležitostech debatuje, je sama o sobě dobrým znamením, které Google i jeho strážce udržuje v bdělosti. Každý jeho krok naštěstí sledují ostražité týmy reportérů, mocné vlády a nervózní konkurenti, a doufají, že se společnost ubrání svým četným pokušením. Zneužití moci je zlo, ale samotná moc nikoliv.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Since Plato’s Republic 2,300 years ago, philosophers have understood the process by which demagogues come to power in free and fair elections, only to overthrow democracy and establish tyrannical rule. The process is straightforward, and we have now just watched it play out.
observes that philosophers since Plato have understood how tyrants come to power in free elections.
Despite being a criminal, a charlatan, and an aspiring dictator, Donald Trump has won not only the Electoral College, but also the popular vote – a feat he did not achieve in 2016 or 2020. A nihilistic voter base, profit-hungry business leaders, and craven Republican politicians are to blame.
points the finger at a nihilistic voter base, profit-hungry business leaders, and craven Republican politicians.
MOSKVA – „Google porušuje své motto ‚Nebuďte zlí.‘“ Googlu slouží ke cti, že když si tuhle větu vygooglujete v angličtině („Google violates its ‘don’t be evil’ motto“), najdete odkaz na debatu nad tímto tvrzením, jíž jsem se nedávno zúčastnila.
Čirou náhodou mám s Googlem spletitý vztah. Mnohokrát jsem se občerstvila u jejich stolu – jako osobní host, členka poradního výboru nestátní organizace Stop Badware, již sponzoruje, a řečník na jejich akcích. Zasedám také ve správní radě společnosti 23andMe, již spoluzaložila manželka spoluzakladatele Googlu Sergeye Brina.
Sedím ale také ve správní radě společnosti Yandex v Rusku, jedné z nemnoha společností na světě, které na domácím trhu vítězí nad Googlem, a dále WPP, celosvětové reklamní a marketingové firmy a proslulého konkurenta Googlu. Konečně jsem podezíravá vůči jakékoli koncentraci moci.
Uvítala jsem tedy příležitost ujasnit si své myšlení. V debatě jsem stála na straně nesouhlasících: Google své motto neporušuje. Rozhodně si však myslím, že jednou by k tomu dojít mohlo.
Nebezpečí spočívá v koncentraci informací, nepochybně tedy koncentraci moci, již Google představuje. Google nejenže odkazuje uživatele na informace existující na webu, ale také shromažďuje informace o chování uživatelů a ponechává si je pro sebe. Jestliže strukturu hledání pomocí Googlu lze využít ke sledování ohnisek chřipky a odhadu komerčních vyhlídek filmu, je možné jí využít i k prognóze pohybů trhu, či dokonce k předpovědi revolucí?
I když Google využívá osobní údaje jen k vlastnímu prospěchu (ať už to znamená cokoliv), představuje lákavý cíl pro vlády. Google se skutečně všeobecně potýká s vládními požadavky na vydání osobních informací. (Čínské vládě, která následně uvěznila tamního blogera, nevydal osobní informace Google, ale Yahoo.)
Introductory Offer: Save 30% on PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Dále se Google stal faktickým strážcem brány k informacím, a to v takovém rozsahu, že pokud Google vaše webové stránky neumisťuje na přední místa, jste jako list v lese, jenž dopadne na zem, aniž by ho kdo slyšel. Je jedno, že lidé, kteří se pídí po informacích, mohou Google svobodně obejít a využít jiných nástrojů; prostě tak nečiní.
Nu a jak se informace rovnají moci? Účinnou mocí, již informace poskytují, je obvykle hrozba odhalení. Takové informace vám přinášejí moc především v mlčenlivém, mlhavém světě, kde je dostupnost informací omezená.
Obecně ale volný tok informací snižuje koncentraci moci. Takže bude lepší, abychom informacím, jež Google odhaluje, raději místo potlačování či regulace zajišťovali volnější dostupnost.
U Googlu, který se zodpovídá svým uživatelům – těm, kdo používají vyhledávač, inzerentům, investorům a vládám – je vyšší pravděpodobnost, že bude lepším zařízením, které na dnešních relativně otevřených trzích přinese více dobra. Krátce, neexistuje žádný regulační systém, jemuž bych důvěřovala víc než současnému zapeklitému světu protikladných zájmů. Ať už Google čelí jakýmkoli krátkodobým pokušením – falšovat výsledky vyhledávání, využívat soukromých informací anebo dávat najevo svou moc –, je jasné, že ve světě, kde je každý jeho pohyb pod drobnohledem, by hodně tratil, kdyby jim podlehl.
Přitom platí, že Google se zlu nejen vyhýbá, ale aktivně proti němu bojuje.
Google kupříkladu bojuje proti cenzuře – činy, ne slovy. Než aby se držel za postraní čárou a označoval cenzuru za zlořád, hledá si cestu skrz minové pole v Číně – konkuruje rivalovi s výbornými politickými konexemi a slušně své uživatele upozorňuje, že možná nevidí vždycky všechny souvislosti.
Stručně řečeno, Google mění očekávání ohledně toho, co se lidé mohou dozvědět – i ve Spojených státech, kde sice formální cenzura neexistuje, ale to už neplatí pro vládní mlžení, neprůhledné korporace a podobně. Navíc v zemích, kde je kritizován, že blokuje přístup k informacím, poukazuje na nedostupnost blokovaných informací právě Google – dává lidem najevo, že údaje sice existují, ale že k nim nemají přístup.
Na druhou stranu, kdykoli někdo v Číně pomocí Googlu hledá – kladné nebo záporné rysy určitého výrobku nebo podrobnosti o někom, koho vláda nemá v oblibě – a dostane odpověď, musí se divit: „Proč se k takovýmto informacím nemůžu dostat u všech témat?“ Při googlování lidé začínají očekávat odpovědi u všech témat. Kapka transparentnosti nevyhnutelně vede jejímu rozšiřování. Místo požadavku na okamžité ukončení cenzury – což je nesplnitelný sen – Google raději usiluje o dosažení tohoto cíle rozleptáváním vládního dozoru nad informacemi.
Navíc z čistě praktického hlediska Google posiluje efektivitu světa. Prodejci a zákazníci si k sobě dokážou najít cestu, školáci se dopídí informací potřebných ke splnění domácího úkolu a nemocní lidé si mohou vyhledat údaje o zdraví.
Skutečná hrozba zla podle mého soudu spočívá v lákadlech „mezinárodní vlády“ – řekněme zlověstného mnohostranného vládního orgánu nazvaného Světové informační centrum. Zní to sice pěkně, ale ve skutečnosti by ho s největší pravděpodobností zahltila byrokracie, náchylná k vlivu těch nejhorších vlád na světě, nikoli těch nejlepších, a neschopná inovací.
Vezměme si například ICANN, orgán určující pravidla systému doménových jmen (DNS). Byla jsem jeho zakládající předsedkyní a myslím, že jej nikdo nepokládá za úspěch. Jeho světlou stránkou je, že se všeobecně považuje za nelegitimní, a tak má malé pravomoci.
Naproti tomu Google je v tom, co dělá, efektivní, a proto má legitimitu výsledků. Má ale malou donucovací moc, protože všichni mají možnost vyzkoušet alternativu. Jeho jedinou možností je být lepší než konkurence.
Skutečnost, že se o těchto záležitostech debatuje, je sama o sobě dobrým znamením, které Google i jeho strážce udržuje v bdělosti. Každý jeho krok naštěstí sledují ostražité týmy reportérů, mocné vlády a nervózní konkurenti, a doufají, že se společnost ubrání svým četným pokušením. Zneužití moci je zlo, ale samotná moc nikoliv.