NEW YORK – Obhajovat právo občanů Spojených států kupovat si samonabíjecí pušky nebo u sebe nosit skryté zbraně je jako popírat veškerou odpovědnost člověka za změnu klimatu. O racionální argumenty tu nejde. Je jedno, kolik školáků někdo postřílí či jaké vědecké důkazy potvrdí účinky emisí oxidu uhličitého, lidé nezmění názory, které utvářejí jejich identitu.
Z toho plyne, že čím víc budou liberálové z New Yorku či San Franciska nebo třeba i z Houstonu agitovat za zpřísnění prodeje zbraní civilistům, tím neoblomněji budou zastánci práva vlastnit smrtící zbraně vzdorovat. Často tak činí s horlivostí věřících, kteří mají pocit, že je urážen jejich Bůh.
Kolektivní identity mají samozřejmě svou historii. Druhý dodatek ústavy USA, který zaručuje právo držet a nosit zbraň, byl přijat v roce 1791, kdy se občané, kteří se vzbouřili proti britské monarchii, domnívali, že se musí, budou-li povoláni, sami ubránit represivnímu státu. Interpretace dodatku je sporné území, ale původní myšlenkou bylo, že občanské domobrany mají být ozbrojené.
Pro mnoho Američanů, zejména ve venkovských oblastech a ve státech na jihu, se toto kolektivní oprávnění proměnilo v cosi jako Bohem dané právo jednotlivce. Demagogům se velice úspěšně daří šikovat takové lidi proti elitám na pobřežích a ve městech, které je údajně chtějí o toto právo připravit. Strach, jejž demagogové využívají, není ukotven pouze ve společné zálibě v lovu ani v pojetí sebeobrany. Týká se toho, kdo si lidé myslí, že jsou. Vezměte jim zbrojní práva a budou se cítit kulturně a společensky zlikvidováni.
Je-li ovšem právě toto jádrem identity mnoha Američanů, poukazuje to na zvláštní rozpor v jejich národním sebeobrazu. Druhý dodatek je samozřejmě právní koncepce. V jistém smyslu to platí pro samotné USA. Jako země přistěhovalců se USA nezakládají na společném původu či kultuře. Jsou vystavěny na zákonech – jediném způsobu, jak do společného podniku spojit lidi z tolika různých kulturních prostředí.
Není tedy divu, že v USA působí tolik právníků a že se Američané právně přou víc než, řekněme, Japonci, kteří víc spoléhají na zvyky a tradice. Lze-li o USA říci, že mají občanské náboženství, jeho svatým písmem je ústava. A právě tak konzervativci přistupují k prazákladním zákonům, včetně druhého dodatku.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Současně však mnoho Američanů ctí národní mýty, které svým způsobem nejsou o nic méně součástí prazákladu, leč s myšlenkou národa opřeného o zákony jsou v přímém rozporu. V klasických westernech je pravý americký hrdina drsný pistolník, psanec rozlišující dobro a zlo po čichu, svobodomilný tulák odjíždějící do západu slunce na svém spolehlivém koni a s puškou přes rameno. John Wayne přichází, aby ochránil občany před padouchy v tmavých oblecích, jejichž hanebné činy podrývají svobodu amerického pohraničí.
Kdo jsou ale ti mizerové v černém? Bankéři, právníci, obchodníci a stavitelé železnic, často zastupující zájmy mocných lidí z velkých měst na východním pobřeží. Jistěže, zaměstnávají své vlastní pistolníky, ale samotní muži v oblecích pocházejí ze světa smluv, psaných ujednání a vzdálené vlády.
Vyprávění většiny westernů je příběhem o idyle nespoutaného venkova, kde člověk našel dokonalou autonomii, ohrožovanou státem, jemuž vládnou lidmi stvořené zákony. Hrdina západu respektuje pouze zákony předepsané Bohem a jeho svědomím. A na jejich ochranu sakra potřebuje svou zbraň.
Potíž s tímto americkým mýtem je v tom, že takovou venkovskou idylu dokonalé svobody jednotlivce, takový domnělý přírodní stav je ve vysoce organizovaném státě bank, soudů, obchodních korporací a zákonodárných sborů neudržitelný. Druhý dodatek je úlitbou tomuto mýtu, zahalenou do skutečnosti, že je také vetknuta do zákona.
Ronald Reagan této mytické tužbě mnoha Američanů rozuměl lépe než většina prezidentů, snad proto, že sám hrál v řadě westernů. Když proslule prohlásil, že „stát není řešením našeho problému, stát je náš problém,“ mluvil jako pistolník, i když oficiálně hovořil jako nově ustavený prezident USA.
Donald Trump následuje Reaganova příkladu mnohem hrubějším a útočnějším způsobem. Ostatně sám je určitým psancem, neohlížejícím se ve funkci na pravidla slušnosti. Trumpovi se v mnoha ohledech podařilo skloubit návyky desperáta se zájmy mužů v tmavých oblecích, šéfů korporací, bankéřů a jejich politických zástupců ve Washingtonu.
Trump je vykuk z New Yorku, který dokáže týt z obav milovníků zbraní v Biblickém pásu USA. Jestliže Spojenými státy zmítá vyostřující se kulturní válka o národní identitu, Trump má podivuhodnou schopnost ztělesňovat nejhorší vlastnosti obou stran sporu: nedůvěru pistolníka k zákonu i hrabivost městského úlise.
K překonání nebezpečných trhlin, jež společnost štěpí na kusy, je zapotřebí, aby si USA našly prezidenta, který dokáže kulturní propast překlenout. Žel, nemohly si na takový úkol vybrat muže méně vhodného.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Recent demonstrations in Gaza have pushed not only for an end to the war, but also for an end to Hamas's rule, thus echoing Israel's own stated objectives. Yet the Israeli government, consumed by its own internal politics, has barely acknowledged this unprecedentedly positive development.
underscores the unprecedented nature of recent demonstrations in the war-ravaged enclave.
NEW YORK – Obhajovat právo občanů Spojených států kupovat si samonabíjecí pušky nebo u sebe nosit skryté zbraně je jako popírat veškerou odpovědnost člověka za změnu klimatu. O racionální argumenty tu nejde. Je jedno, kolik školáků někdo postřílí či jaké vědecké důkazy potvrdí účinky emisí oxidu uhličitého, lidé nezmění názory, které utvářejí jejich identitu.
Z toho plyne, že čím víc budou liberálové z New Yorku či San Franciska nebo třeba i z Houstonu agitovat za zpřísnění prodeje zbraní civilistům, tím neoblomněji budou zastánci práva vlastnit smrtící zbraně vzdorovat. Často tak činí s horlivostí věřících, kteří mají pocit, že je urážen jejich Bůh.
Kolektivní identity mají samozřejmě svou historii. Druhý dodatek ústavy USA, který zaručuje právo držet a nosit zbraň, byl přijat v roce 1791, kdy se občané, kteří se vzbouřili proti britské monarchii, domnívali, že se musí, budou-li povoláni, sami ubránit represivnímu státu. Interpretace dodatku je sporné území, ale původní myšlenkou bylo, že občanské domobrany mají být ozbrojené.
Pro mnoho Američanů, zejména ve venkovských oblastech a ve státech na jihu, se toto kolektivní oprávnění proměnilo v cosi jako Bohem dané právo jednotlivce. Demagogům se velice úspěšně daří šikovat takové lidi proti elitám na pobřežích a ve městech, které je údajně chtějí o toto právo připravit. Strach, jejž demagogové využívají, není ukotven pouze ve společné zálibě v lovu ani v pojetí sebeobrany. Týká se toho, kdo si lidé myslí, že jsou. Vezměte jim zbrojní práva a budou se cítit kulturně a společensky zlikvidováni.
Je-li ovšem právě toto jádrem identity mnoha Američanů, poukazuje to na zvláštní rozpor v jejich národním sebeobrazu. Druhý dodatek je samozřejmě právní koncepce. V jistém smyslu to platí pro samotné USA. Jako země přistěhovalců se USA nezakládají na společném původu či kultuře. Jsou vystavěny na zákonech – jediném způsobu, jak do společného podniku spojit lidi z tolika různých kulturních prostředí.
Není tedy divu, že v USA působí tolik právníků a že se Američané právně přou víc než, řekněme, Japonci, kteří víc spoléhají na zvyky a tradice. Lze-li o USA říci, že mají občanské náboženství, jeho svatým písmem je ústava. A právě tak konzervativci přistupují k prazákladním zákonům, včetně druhého dodatku.
Introductory Offer: Save 30% on PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Současně však mnoho Američanů ctí národní mýty, které svým způsobem nejsou o nic méně součástí prazákladu, leč s myšlenkou národa opřeného o zákony jsou v přímém rozporu. V klasických westernech je pravý americký hrdina drsný pistolník, psanec rozlišující dobro a zlo po čichu, svobodomilný tulák odjíždějící do západu slunce na svém spolehlivém koni a s puškou přes rameno. John Wayne přichází, aby ochránil občany před padouchy v tmavých oblecích, jejichž hanebné činy podrývají svobodu amerického pohraničí.
Kdo jsou ale ti mizerové v černém? Bankéři, právníci, obchodníci a stavitelé železnic, často zastupující zájmy mocných lidí z velkých měst na východním pobřeží. Jistěže, zaměstnávají své vlastní pistolníky, ale samotní muži v oblecích pocházejí ze světa smluv, psaných ujednání a vzdálené vlády.
Vyprávění většiny westernů je příběhem o idyle nespoutaného venkova, kde člověk našel dokonalou autonomii, ohrožovanou státem, jemuž vládnou lidmi stvořené zákony. Hrdina západu respektuje pouze zákony předepsané Bohem a jeho svědomím. A na jejich ochranu sakra potřebuje svou zbraň.
Potíž s tímto americkým mýtem je v tom, že takovou venkovskou idylu dokonalé svobody jednotlivce, takový domnělý přírodní stav je ve vysoce organizovaném státě bank, soudů, obchodních korporací a zákonodárných sborů neudržitelný. Druhý dodatek je úlitbou tomuto mýtu, zahalenou do skutečnosti, že je také vetknuta do zákona.
Ronald Reagan této mytické tužbě mnoha Američanů rozuměl lépe než většina prezidentů, snad proto, že sám hrál v řadě westernů. Když proslule prohlásil, že „stát není řešením našeho problému, stát je náš problém,“ mluvil jako pistolník, i když oficiálně hovořil jako nově ustavený prezident USA.
Donald Trump následuje Reaganova příkladu mnohem hrubějším a útočnějším způsobem. Ostatně sám je určitým psancem, neohlížejícím se ve funkci na pravidla slušnosti. Trumpovi se v mnoha ohledech podařilo skloubit návyky desperáta se zájmy mužů v tmavých oblecích, šéfů korporací, bankéřů a jejich politických zástupců ve Washingtonu.
Trump je vykuk z New Yorku, který dokáže týt z obav milovníků zbraní v Biblickém pásu USA. Jestliže Spojenými státy zmítá vyostřující se kulturní válka o národní identitu, Trump má podivuhodnou schopnost ztělesňovat nejhorší vlastnosti obou stran sporu: nedůvěru pistolníka k zákonu i hrabivost městského úlise.
K překonání nebezpečných trhlin, jež společnost štěpí na kusy, je zapotřebí, aby si USA našly prezidenta, který dokáže kulturní propast překlenout. Žel, nemohly si na takový úkol vybrat muže méně vhodného.
Z angličtiny přeložil David Daduč